10 C 259/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 85 390,31 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 85 390,31 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 203,80 Kč od 14. 1. 2016 do 1. 5. 2021, úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 83 388,31 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 165,67 Kč od 14. 1. 2016 do 1. 5. 2021, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 83 388,31 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2021 ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 85 390,31 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“) dne 14.1.2016 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 150 384 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 17,90 % ročně a poplatky dle smlouvy a ceníku banky. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a v souladu s obchodními podmínkami celý úvěr ke dni 27.2.2021 zesplatnila. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 155 405,65 Kč v období od února 2016 do října 2020, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla na úroky, úroky z prodlení, poplatky a jistinu. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla ověřena jednak na základě žádosti žalovaného, ve které žalovaný uvedl příjem ve výši 15 232 Kč, který byl zkontrolován na pobočce banky výpisem z jeho účtu. Výdaje a splátky jiných úvěrů žalovaný neuvedl. Právní předchůdkyně žalobkyně z vlastních zdrojů a dotazem na CCB zjistila, že žalovaný měl s poskytnutých úvěrů celkové splátkové zatížení ve výši 5 177 Kč, jeho kapacitu splácení tak považovala za dostatečnou. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2021 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu úvěru ve výši 83 388,31 Kč, poplatky ve výši 2 002 Kč (4x 222 Kč a 214 Kč za pojištění, 900 Kč za náklady spojené s prodlením), dále úrok ve výši 1 203,80 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 165,67 Kč (za období od 28.2.2021 do 1.5.2021 z dlužné jistiny) a nadále úrok ve výši 17,9 % a úrok z prodlení v zákonné výši od 2.5.2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyni neuhradil. Jelikož žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně úhrady své pohledávky soudní cestou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud nařídil první jednání ve věci samé na den 12.1.2022. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 30.12.2021. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu 4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14.1.2016 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 384 Kč za účelem refinancování peněžitých závazků žalovaného vůči bance. Žalovaný se pak zavázal úvěr splatit spolu s úrokem sjednaným ve výši 17,9 % ročně v 84 pravidelných splátkách ve výši 3 177 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem 15.2.2016, uhradit jí sjednané poplatky, celkem částku 266 821 Kč. Dále v citované smlouvě bylo sjednáno oprávnění banky požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím v případě prodlení žalovaného se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, anebo splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě.

6. Všeobecné obchodní podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy, pak stanoví pro případ prodlení klienta se splacením jakéhokoliv peněžitého závazku vůči němu požadovat z nezaplacené částky úroky z prodlení a poplatky spojené s vedením účtu a vymáháním dlužné pohledávky.

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta a informace z CCB vyplývá, že žalovaný dne 14.1.2016 v žádosti uvedl příjem 15 232 Kč, který byl následně zkontrolován na pobočce banky jakožto odpovídající průměrný příjem v předcházejících měsících. Výdaje ani splátky jiných úvěrů nebyly žalovaným uvedeny. Výdaje žalovaného banka stanovila podle svého interního ekonomického modelu na 6 166 Kč. V době úvěrové žádosti měl žalovaný dva existující kontrakty, a to kontokorentní úvěr ve výši 24 000 Kč se splátkou cca 2 000 Kč a osobní úvěr ve výši 100 000 Kč se splátkou 2 103 Kč. [příjmení] splátkové zatížení žalovaného činilo 5 177 Kč měsíčně.

8. Z žalobkyní předloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2015 do 31. 1. 2016 je patrné, že účet žalovaného téměř po celou dobu vykazoval záporný zůstatek s tím, že v měsíci lednu 2016 činil počáteční zůstatek - 22 624,01 Kč, konečný zůstatek pak – 24 387,78 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že žalovanému až počínaje měsícem listopad 2015 byla na účet připsána mzda ve výši 13 694 Kč a záloha ve výši 2 481 Kč a dále v prosinci 2015 mzda ve výši 15 858 Kč. Po celé předcházející období byly finanční prostředky v řádech desetitisíců na účet žalovaného poukazovány paní [jméno] [příjmení], přičemž v listopadu 2015 navíc žalovaný čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč poskytnutý právní předchůdkyní žalobkyně. Dne 14.1.2016 měl žalovaný čerpat část úvěru ve výši 100 484,80 Kč, nicméně z výpisu účtu žalovaného toto čerpání není patrné, pouze je zde částka ve výši 49 899,20 Kč.

9. Z podkladů pro soudní řízení k úvěrovému účtu ze dne 1.5.2021 bylo dále zjištěno, že žalovaný měl čerpat poskytnutý úvěr dne 14.1.2016 ve výši 100 484,80 Kč a 49 899,20 Kč. Za celou dobu trvání smluvního vztahu pak žalovaný splácel úvěr nepravidelně, celkem uhradil 155 405,65 Kč. Ke dni 27.2.2021 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatněn, poté již žalovaný nezaplatil ničeho. S ohledem na tyto skutečnosti byly žalovanému účtovány (kromě poplatků za pojištění 222 Kč a úroků) úroky z prodlení a poplatky za odeslané upomínky. Pohledávka na úvěrovém účtu – jistina úvěru, tak byla k datu 1.5.2021 vyčíslena na celkem 83 388,31 Kč, poplatky na částku 2 002 Kč a smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení na částky 1 203,80 Kč a 1 165,67 Kč.

10. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru ze dne 26.1.2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 26.1.2021 s upozorněním na zesplatnění celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 27.2.2021 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že ode dne 27.2.2021 je celá zbývající částka úvěru splatná a je nadále úročena smluvním úrokem i úrokem z prodlení. K datu 27.2.2021 žalovaný dlužil celkem 85 391 Kč a byl opět vyzván k úhradě tohoto dluhu.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], jakožto postupitel postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným spolu s příslušenstvím na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 12. 5. 2021 s tím, že odeslání písemnosti je doloženo poštovním podacím archem z téhož dne.

12. Závěrem pak z předžalobní upomínky ze dne 17.5.2021 považuje soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na případné vymáhání pohledávky soudní cestou. Odeslání této písemnosti je doloženo poštovním podacím archem ze dne 18.5.2021.

13. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 14.1.2016 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný měl čerpat dne 14.1.2016 bankou poskytnutý úvěr v celkové výši 150 384 Kč, účelově určený na splacení svých dříve přijatých závazků vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Takto čerpané prostředky se pak žalovaný ve smlouvě zavázal splácet spolu se sjednaným 17,9 % ročním úrokem v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 3 177 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 155 405,65 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla na úroky, úroky z prodlení, poplatky a jistinu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 27.2.2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z účtu žalovaného vyplývá, že téměř po celou dobu období od 1. 1. 2015 do 31. 1. 2016 vykazoval záporný zůstatek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2021 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1982 odst. 1 OZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 OZ jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Soud na posuzovaný případ aplikoval rovněž ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále také„ ZoSÚ“), za jeho účinnosti byla smlouva uzavřena. Podle tohoto ustanovení věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba nebyla uplatněna po právu, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala všechny potřebné dokumenty. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 13. 10. 2021, uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě žádosti žalovaného, odborné kontroly finančních toků na účtu žalovaného a na základě stanovení životních výdajů žalovaného podle interního ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z průměrného příjmu žalovaného ve výši 15 232 Kč, normativních nákladů na bydlení ve výši 6 166 Kč a nového splátkového zatížení ve výši 5 177 Kč (dříve kontokorent 24 000 Kč při splátce 2 000 Kč a úvěr 100 000 Kč při splátce 3 177 Kč). Žalobkyně k důkazu předložila toliko výpis z bankovního účtu žalovaného, ze kterého vyplývá, že v zásadě po celou dobu vykazoval záporný zůstatek. Dále již žalobkyní nebyly doloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. potvrzení o příjmu, pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva atd. Zároveň nebylo prokázáno, že by byly řádně zjišťovány výdaje žalovaného a stejně tak žalobkyně neprokázala, že byly řádným způsobem porovnávány výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených výpisů z účtu žalovaného za období 1. 1. 2015 do 31. 1. 2016 má soud za prokázané, že účet žalovaného téměř nepřetržitě vykazoval záporný zůstatek s tím, že v lednu 2016 činil počáteční zůstatek - 22 624,01 Kč, konečný zůstatek pak ve výši – 24 387,78 Kč. Na účet žalovaného byla připisována mzda až v měsíci listopad a prosinec 2015 mzda ve výši 15 858 Kč a 16 095 Kč (13 614 Kč + 2 481 Kč). Zároveň mu na účet byly poukazovány částky v řádech desetitisíců od plátce [jméno] [příjmení] s tím, že tyto částky byly v průběhu měsíce žalovaným vždy spotřebovány. Pouhé necelé dva měsíce před poskytnutím předmětného úvěru žalovaný čerpal dříve poskytnutý úvěr ve výši 100 000 Kč. Již z této skutečnosti je patrné, že žalovaný nebyl schopen řádně hospodařit s finančními prostředky a další zatížení byť v podobě splacení stávajících dluhů jeho platební morálku nikterak nezlepšilo. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by při prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo nahlédnuto do evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), aby ověřila skutečné zadlužení žalovaného a existenci či neexistenci pohledávek po splatnosti.

22. Závěrem soud konstatuje, že žalobkyně navíc neprokázala čerpání části úvěru ve výši 100 484,80 Kč dne 14.1.2016, když tato transakce z předloženého výpisu z účtu nevyplývá, a nevyplývá ani z jiných žalobkyní předložených důkazů. Žalobkyně ke svému tvrzení doložila pouze Sestavu č. ZUV_235, tzv. Podklady pre súdne konanie, ze kterých je sice patrný pohyb ve prospěch úvěrového účtu ve výši 100 484,80 Kč, nicméně čerpání částky tato skutečnost nezakládá.

23. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. § 9 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 OZ.

24. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 49 899,20 Kč (případně celkem 150 384 Kč) a že žalovaný zaplatil celkem 155 405,65 Kč, nebylo možné žalobě vyhovět, neboť na straně žalovaného nevzniklo ani bezdůvodné obohacení, které by byl povinen vydat. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno.

25. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, by měl nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, avšak v řízení mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.