10 C 261/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 655 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 616 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 13. 7. 2021 do zaplacení.

III. Žaloba o zaplacení částky ve výši 39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 675,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 15. 6. 2021 do 12.7.2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 13.7.2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 574,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 22.12.2021 domáhala zaplacení částky v celkové výši 8 655 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 16.3.2020 se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne 16.3.2020 prostřednictvím elektronické komunikace, jejíž nedílnou součástí jsou Obchodní podmínky smlouvy. Původní věřitel poskytl žalovanému bezhotovostně, převodem na jeho účet úvěr ve výši 6 000 Kč poté, co žalovaný zaslal verifikační platbu ve výši 0,01Kč - 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky do 15. 4. 2020. Žalobkyně dále uvedla, že prověřila bonitu žalovaného nahlédnutím do registrů – insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, žalobkyně tak požaduje uhradit částku 8 466 Kč, sestávající z jistiny ve výši 6 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 466 Kč, dále paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a náklady na vymáhání ve výši 39 Kč, a s ohledem na prodlení žalovaného požadovala úrok z prodlení v kapitalizované výši 675,62 Kč a dále z dlužné jistiny úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 9. 11. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním doručeným soudu dne 3.8.2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 2 616 Kč, představující poplatek za upomínání ve výši 150 Kč, a smluvní pokutu ve výši 2 466 Kč s ohledem na to, že nedisponuje důkazy k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět co do částky 2 616 Kč, soud v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I. rozsudku).

5. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaný na výzvu nereagoval, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

6. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

7. Ze žalobkyní předložené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16.3.2020 a Obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] měla uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se měl zavázat finanční prostředky vrátit v jediné splátce do 15.4.2020. Pro případ prodlení s vrácením uvedené částky měl žalovaný uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu. Uvedená smlouva ani obchodní podmínky neobsahují vlastnoruční podpis žalovaného, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným.

8. Z částečného výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne 13.3.2020 došla na tento účet platba z účtu č. [bankovní účet] ve výši 0,01 Kč pod označením„ [celé jméno žalovaného]“ a že žalobkyně vyplatila na tento účet dne 16.3.2020 částku 6 000 Kč s popisem„ půjčka od [anonymizováno] [číslo].

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2021 spolu s přílohou a potvrzením o úplatě ze dne 17.6.2021 a přílohy [číslo] [číslo] soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2021 ve spojení s podacím archem ze dne 29.6.2021 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován právní předchůdkyní žalobkyně, a že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámením ze dne 7.7.2021 rovněž žalobkyně informovala žalovaného, že se stala majitelem postoupené pohledávky.

10. Upomínkami ze dne 29.4.2020 a16 .5.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že mu byla nabídnuta možnost mimosoudního vyrovnání dluhu. Výzvou ze dne 27.5.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním, že úvěr byl zesplatněn. Předžalobní výzvou ze dne 3.8.2021 byl upozorněn na předání pohledávky k soudnímu řízení.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 9.11.2021, ve spojení s podacím poštovním archem dokládajícím odeslání upomínky dne 11.11.2021 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dlužné částky vyzván.

12. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 6 000 Kč, která mu byla připsána na účet č. [bankovní účet] dne 16.3.2020 poté, co žalovaný zaslal na účet žalobkyně vertifikační platbu ve výši 0,01 Kč.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

21. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

22. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

23. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

24. Soud dále vycházel z ust. § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

26. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující, označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

27. Soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že se žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smlouvy. Z provedených důkazů však vyplývá, že smlouva měla být uzavřena nikoliv v listinné podobě, ale podobě elektronické. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel, neboť smlouvu nijak nepodepsal. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalovaného (tj. data v elektronické podobě), žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána s žalovaným, že ten uzavřel smlouvu právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl úvěrový vztah.

28. Nad to žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně se pak vyjádřila k této věci pouze v tom smyslu, že důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného bohužel nedisponuje.

29. Z potvrzení o obdržení platby má však soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 6 000 Kč, a proto se jedná na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalovaný na tento dluh uhradil právní předchůdkyni žalobkyně verifikační platbu ve výši 0,01 Kč, o kterou by měl být dluh vůči žalobkyni ponížen, nicméně s ohledem na její zanedbatelnou ponechal soud dluh v částce 6 000 Kč. Původní věřitel, společnost [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 o.z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25.6.2021 a následně dne 7.7.2021 podle § 1882 odst. 1 o.z.. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky 6 000 Kč, a proto jí co do této částky žalobě vyhověl (výrok II. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl (výrok III).

30. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 6 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,5% ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 14.7.2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 25.6.2021, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 29.6.2021, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 2.7.2021 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 12.7.2021 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně, žalobkyně však požadovala 10% ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III. rozsudku).

31. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem pod bodem IV. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř., podle kterého platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady a rovněž dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady celkové částky 8 655 Kč. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 2 616 Kč (představující poplatek za upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 466 Kč). Žalobkyně tak z procesního hlediska zavinila zastavení řízení co do částky 2 616 Kč, a v této části neměla ve věci úspěch. Soud vyhověl žalobě co do částky 6 000 Kč a v části 39 Kč žalobu zamítl. Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 6 000 Kč (tj. 69,3 % z předmětu řízení) a neúspěšná co do částky 2 655 Kč (tj. 30,7 % z předmětu řízení). Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu žalobkyně ve výši 69,3 % z předmětu řízení odečíst její neúspěch, tj. míru úspěchu žalovaného ve výši 30,7 % Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, odměnou advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 200 Kč (převzetí a příprava žaloby, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč. Protože žalovaný je povinen uhradit 38,6 % nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 574,70 Kč (po zaokrouhlení). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku IV. rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.