10 C 262/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 17 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 8,25 % ročně z této částky od 9.3.2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 16 480 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 891,08 Kč, úroku ve výši 18,87 % ročně z částky 20 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 389,58 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 20 000 Kč od 16.1.2021 do 8.3.2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 600 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 17 400 Kč od 9.3.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28.6.2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši 33 880 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 29.8.2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 480 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. První splátka byla splatná dne 5.9.2019, poslední splátka byla stanovena na 22.10.2020. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, a na dluh uhradil pouze částku 2 600 Kč, která byla původním věřitelem započtena částkou 1 893,35 Kč na úrok, částkou 666,65 Kč na hotovostní inkaso splátek a částkou 40 Kč na poplatek za životní pojištění. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 2.10.2019. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy tak, že se žalovaného dotázala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které následně byly zaznamenány do zákaznické karty. Zjištěné údaje byly vždy ověřeny doloženými dokumenty. Žalovaný byl zaměstnán jako skladník s čistým měsíčním příjmem 16 500 Kč, další příjem měl z oprav aut ve výši 5 000 Kč, neměl žádnou další půjčku či zápůjčku, právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Dne 15.1.2021 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným s účinností k témuž dni smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný dne 19.2.2021 informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požadovala úhradu dlužné částky ve výši 33 880 Kč sestávající z jistiny 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby 13 880 Kč, dále úroků a úroků z prodlení v částce 891,08 Kč a 389,58 Kč kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jistiny do dne postoupení pohledávky, tj. 15.1.2021, a dále rovněž tak i úrok a úrok z prodlení z neuhrazené části jistiny od dne 16.1.2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 22.10.2021 (zásilka uložena na poště dne 12.10.2021), na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagoval. (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou B21915 a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru /Fajnpůjčka/ [číslo] formuláře zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], dne 29.8.2019 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 16 480 Kč (sestávající z úroku v částce 4 000 Kč, administrativního poplatku 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč), a dále poplatek za pojištění ve výši 480 Kč, celkem 36 480 Kč se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 608 Kč. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 32,15 % ročně po celou dobu trvání smlouvy.

7. Zákaznickou kartou ze dne 29.8.2019 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že má středoškolské vzdělání, žije s partnerkou u rodičů v samostatné domácnosti a nemá žádnou vyživovací povinnost. Zaměstnán byl jako skladník ve [právnická osoba] s.r.o., s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 500 Kč, další příjem ve výši 5 000 Kč uvedl z oprav aut. Výdaje činily celkem 5 500 Kč měsíčně s tím, že výdaje na bydlení 1 000 Kč a osobní výdaje 4 500 Kč. Žalovaný měl měsíčně k dispozici 16 000 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření údajů výpisy z účtu a pracovní smlouvu, které však vyjma pracovní smlouvy i přes výzvu soudu nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

8. Z žalobkyní předložené pracovní smlouvy, mzdového výměru a čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] na pozici pracovník příjmu zboží, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 3.6.2019 do 31.5.2020. Žalovanému byla stanovena základní měsíční hrubá mzda ve výši 22 730 Kč s příplatkem ve výši 1 130 Kč hrubého. Z čestného prohlášení ze dne 29.8.2019 vyplývá, že žalovaný bydlí ve společné domácnosti s prarodiči a partnerkou [jméno] [příjmení], a že měsíčně přispívají na náklady a provoz domácnosti částkou 1 000 Kč. Podpis žalovaného na tomto dokumentu není uveden.

9. Z tabulky žalobkyně na č.l. 17 spisu vyplývá, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru dne 9.9.2019 částku 1 300 Kč, dne 17.9.2019 částku 700 Kč a dne 2.10.2019 částku 600 Kč, celkem částku 2 600 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 15.1.2021. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 19.2.2021, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 22.2.2021. Žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 13.5.2021 a podacího lístku ze dne 14.5.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] dne 28.6.2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru – Fajnpůjčka [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se smlouvou ve výši 16 480 Kč, celkem částku 36 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 32,15 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, a na dluh v období od 9.9.2019 do 2.10.2019 uhradil pouze 2 600 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byla doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy byla se žalovaným vyplněna Karta zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19.2.2021.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 o.z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky celkem 17 400 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy ze dne 29.8.2019. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný v kartě zákazníka ke smlouvě ze dne 29.8.2019 uvedl, že jeho příjem činí 16 500 Kč, další příjem za opravy aut 5 000 Kč a jeho celkové výdaje pak měly činit 5 500 Kč, přičemž částka 1 000 Kč představovala výdaje na bydlení a částka 4 500 Kč představovala osobní výdaje. Žalovanému pak mělo zůstat 16 000 Kč měsíčně. Přesto, že solventnost žalovaného dle vyplněné karty zákazníka působí věrohodně, žalobkyně v tomto směru předložila soudu pouze pracovní smlouvu a mzdový výměr. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31.5.2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22.10.2020. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že žije s partnerkou, nicméně nezmínil další příjmy a výdaje. Částka ve výši 1 000 Kč jako příspěvek na bydlení zmíněná v zákaznické kartě jakož i čestném prohlášení se zdá soudu jako nepravděpodobná a to i vzhledem k tomu, že v tomto dokumentu je uvedeno, že touto částkou přispívá od roku 1997. Žalobkyně ač v kartě zákazníka uvedla, že finanční situaci ověřovala bankovními výpisy, tyto soudu nepředložila. Ze samotné pracovní smlouvy bez doložení výplatních pásek či bankovních výpisů žalovaného nebylo možné posoudit, zda žalovaný byl schopen úvěr splácet. Z předložených důkazů vyplývá, že tedy právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, a z tohoto důvodu ji posoudil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z..

23. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ 24. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, a že žalovaný zaplatil 2 600 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 17 400 Kč, které je povinen vydat (20 000 Kč – 2 600 Kč). Protože původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 17 400 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

25. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 17 400 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. v žalobkyní požadované výši 8,25% ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 9.3.2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 19.2.2021, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 22.2.2021, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 25.2.2021 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 8.3.2021 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i žalovaný v řízení zčásti uspěli, vypočetl soud výsledek úspěchu ve věci odečtením„ úspěchu“ žalobkyně od jejího„ neúspěchu“. Protože žalobkyně uspěla v 51,4 % svého nároku a neuspěla v 48,64 %, náležela by jí náhrada ve výši 2,72%. Vzhledem k tomu, že účastníci měli ve sporu srovnatelný úspěch, rozhodl soud jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.