10 C 263/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem JUDr. jméno a příjmení .D. sídlem Adresa zainteresované osoby 1/1 o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 7. 2019, č.j. 3 C 13/2018-108, se s účinností od 16. 8. 2023 z r u š u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 8. 2023 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému, která mu byla naposledy stanovena rozsudkem zdejšího soudu uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že žalovanému řádně platí soudem stanovené výživné. Protože žalovaný se žalobcem nekomunikuje, nebylo žalobci známo, kde žalovaný pracuje, ani kde bydlí. Žalobce se pokoušel o navázání kontaktu se žalovaným, ten jej ale odmítl. Podle žalobce došlo od poslední úpravy výživného k podstatným změnám, a žalovaný ukončil denní studium na , právnická osoba, univerzitě. Pokud žalovaný studuje v postgraduálním studiu, jedná se pouze o nástavbu jeho ukončeného vysokoškolského vzdělání. Podle žalobce je pravděpodobné, že žalovaný již má příjem z výdělečné činnosti. Žalobce dále uvedl, že on sám je státním zaměstnancem, a jeho příjem za leden až září 2023 činil 27 306 Kč čistého měsíčně; nepravidelně jedenkrát za půl roku dostává odměnu ve výši 7 000 Kč. Žalobce bydlí po rozvodu manželství v pronajatém bytě, za který měsíčně hradí 13 000 Kč, splácí úvěr na vybavení domácnosti ve výši 3 778 Kč/měsíc a platí výživné žalovanému ve výši 4 500 Kč/měsíc a služby u operátora. Žalobce má rovněž náklady na dojíždějí do práce osobním automobilem ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalobce měl za to, že je žalovaný schopen se sám živit, a proto navrhl, aby soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému.

2. Žalovaný uvedl, že žaloba není důvodná, protože pokračuje ve svém postgraduálním studiu na vysoké škole, o čemž žalobce řádně informoval. Vztahy mezi účastníky jsou nestandardní především z důvodů na straně žalobce. Žalobce dříve odmítal hradit žalovanému běžné výživné, žalovaný neměl žádné prostředky, a proto musel výživné vymáhat exekučně. Žalobce se však nezajímal, zda jsou saturovány základní životní potřeby žalovaného. Žalovaný se těžce smiřuje s tím, že žalobce po opuštění společné domácnosti vybral důchodové spoření svých dětí, a za tyto peníze odjel se svojí partnerkou na hory. Žalobce rovněž prodal matčiny a babiččiny psy, o které se žalovaný se sestrou starali a byli na ně citově fixováni. Do bydliště žalovaného žalobce přicházel v nočních hodinách a vyvolával konflikty, v jejichž důsledku se setra žalovaného dlouhodobě léčila na , podezřelý výraz, . Podle žalovaného před vypořádáním společného jmění se žalobcem mizely z domácnosti jeho matky věci. Žalovaný proto považoval dovolávání se nedostatku komunikace s ním za rozporné s dobrými mravy. Žalovaný předpokládal, že oproti situaci při předchozím rozhodnutí došlo k navýšení příjmů žalobce, kterému ubyla vyživovací povinnost vůči sestře žalovaného. Podle žalovaného jsou proto splněny podmínky pro zvýšení výživného, které však nepožadoval. Žalovaný uvedl, že má příjem pouze ze stipendia ve výši 10 000 Kč měsíčně, z něhož musí měsíčně hradit stravné v menze ve výši 1 600 Kč, ostatní stravu ve výši 2 800 Kč, dopravu osobním automobilem svého dědečka ve výši 6 200 Kč a náklady na oblečení a boty ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se věnuje sportovní kynologii a vlastní dva psy, za které hradí 2 500 Kč měsíčně, za hokejbal vynaloží za členské příspěvky 5 000 Kč ročně a dvakrát za sezonu si musí pořídit hokejku v ceně 2 000 Kč. Žalovaný vynaloží za léky 1 500 Kč měsíčně. Před 11 měsíci si zakoupil hokejovou helmu za 2 990 Kč, v říjnu 2023 si pořídil hokejové rukavice za 2 899 Kč, ortézu kolenního kloubu za 1 230 Kč a boty. Další náklady mu vznikají v souvislosti se čtyřmi až šesti hokejovými zápasy měsíčně. Žalovaný bydlí bezplatně u své matky, které se snaží přispívat na zálohy na elektrickou energii ve výši 1 450 Kč měsíčně. S ohledem na to, že byt matky kompletně vyhořel po žhářském útoku před třemi, resp. pěti lety, vznikly žalovanému v roce 2023 náklady na nový oblek ve výši 3 593 Kč a na počítač ve výši 16 000 Kč. Žalovaný uvedl, že do konce tohoto roku plánuje nákup skříně v hodnotě 7 990 Kč a zimního kabátu v hodnotě 2 890 Kč. Matka žalovaného a její partner se po požáru zadlužili kvůli opravě domu, a proto se žalovaný snaží být na nich co nejméně závislý. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je otcem žalovaného. O výživném mezi účastníky bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 7. 2019, č.j. 3 C 13/2018-108 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, č.j. 28 Co 286/2019-150. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že žalovaný studuje na , právnická osoba, univerzitě v , obec, na Fakultě životního prostředí (dále také „Univerzita“) v prezenční formě studia akreditovaného doktorského studijního programu Ekologie v akademickém roce 2023/2024, tedy je studentem od 1. 10. 2023 do 30. 9. 2024 (viz rovněž potvrzení o studiu). Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 7. 2019, č.j. 3 C 13/2018-108, soud zjistil, že se v daném řízení žalovaný domáhal vůči žalobci zvýšení výživného. Žalovaný v žalobě uvedl, že v jeho rodině došlo k požáru, čímž mu vznikly výdaje na zajištění náhradního bydlení a pořízení nového oblečení a dalších věcí. Z rozsudku dále vyplývá, že žalovaný byl v době rozhodování soudu řádným studentem , právnická osoba, univerzity v , obec, , Fakulta životního prostředí, a v akademickém roce 2018/2019 studoval ve 2. ročníku prezenčního studia, oboru aplikovaná ekologie. Žalovaný v řízení vypověděl, že v prosinci 2018 došlo k požáru matčina domu, a proto bydlel u tedy v , obec, . Měsíční výdaje žalovaného na dopravu do školy autobusem představovaly cca 500 Kč a měl další výdaje na hromadnou dopravu v , adresa, Kč. V případě cesty do školy osobním automobilem ujel 33 - 35 km. Jeho měsíční výdaje na stravování v menze činily cca 1 800 Kč měsíčně, náklady na hokejbal představovaly klubový poplatek 2 000 Kč za sezónu s tím, že přibližně 2x za rok bylo třeba pořizovat čepel hokejky za cca 1 000 Kč. Žalovaný měl dále výdaje na výcvik psů a jejich stavu. Od své matky dostával měsíčně částku ve výši 3 500 Kč měsíčně. Žalovaný od léta 2018 brigádně pracoval v ZOO , adresa, s příjmem 2 500 Kč měsíčně. V létě 2017 si pořídit počítač, a proto si brigádně u firmy Carrier v , obec, vydělal částku 20 000 – 22 000 Kč. Žalobce v řízení vypověděl, že bydlí u přítelkyně, a v souvislosti s novým zaměstnáním pobývá v , obec, , kde od 1. 12. 2018 pracuje ve služebním poměru u vězeňské služby. V souvislosti s požárem domu v , adresa, před tím ukončil služební poměr u Policie České republiky. Průměrný čistý měsíční příjem žalobce u Vězeňské služby České republiky za období prosinec 2018 – květen 2019 činil 21 573 Kč. Žalovaný rovněž pracoval jako figurant při zkouškách psů v průměru 6x – 7x ročně s odměnou za jedny tyto zkoušky ve výši 360 Kč. Okresní soud v Berouně zvýšil citovaným rozsudkem vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému od 1. 9. 2017 na částku 4 400 Kč měsíčně.

5. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, č. j. 28 Co 286/2019- 150, vyplývá, že žalovaný byl v akademickém roce 2019/2020 studentem 3. ročníku prezenčního studia výše uvedené Univerzity. Z důvodu požáru domu své matky si pořídil oblek za 5 980 Kč. Žalovaný uhradil v květnu 2019 za praktická cvičení, dopravu do místa jejich konání a stravu částku 2 000 Kč. Žalovaný hradil náklady na psy jeho matky či prarodičů ve výši cca 900 Kč měsíčně za jejich stravu, a dále platil očkování, veterináře a kynologické zkoušky. Žalobce ke svým nákladům sdělil, že má náklady na bydlení, které mu vznikly od června do prosince 2017 ve výši 9 500 Kč/měsíc, od ledna 2018 do listopadu 2018 bydlel u své matky, které přispíval 3 000 Kč měsíčně, od listopadu 2018 do dubna 2019 platil za nájem bytu 8 050 Kč měsíčně. V červnu a červenci 2019 hradil podnájem ve výši 6 000 Kč měsíčně, a pak se přestěhoval ke své současné manželce, s níž se oženil , datum, . Žalobce přispíval na domácnost částkou 2 000 až 3 000 Kč měsíčně, a platil 5 000 Kč měsíčně na své půjčky. Dále platil náklady na telefon a výživné. Průměrný výdělek žalobce byl zvýšen započítáním náborového příspěvku 100 000 Kč, který však byl poukázán soudnímu exekutorovi na úhradu dlužného i běžného výživného. Ke komunikaci mezi žalobcem a jeho dětmi žalobce uvedl, že jej děti přestaly zdravit a mluvit s ním. Není pravdou, že by žalobce vybral připojištění svých dětí. Ty měly jet s ním a s jeho partnerkou na hory. Z rozsudku dále vyplývá, že studijní oddělení , právnická osoba, univerzity sdělilo dne 8. 3. 2018, že ke studiu žalovaného není třeba vlastní pes; škola neorganizovala žádný povinný seznamovací kurz; plavecký či lyžařský kurz byl nepovinný; ke studiu nebylo třeba pořizovat veškeré učebnice, bylo možné využít knihovnu a studovnu, či pořídit skripta od starších studentů. Podle zprávy Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje vypukl dne 9. 12. 2018 požár v rodinném domě na adrese , adresa, , v jehož důsledku byl dům poškozen, a bylo zničeno i jeho vybavení. Rozsudkem Krajského soudu v Praze byl z části změněn rozsudek uvedený pod bodem 4 odůvodnění tohoto rozsudku tak, že v době od 1. 9. 2017 do 30. 6. 2019 činila vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému 4 000 Kč/měsíc a od 1. 7. 2019 pak 4 400 Kč/měsíc.

6. Z potvrzení zaměstnavatele žalobce, Vazební věznice , adresa, , ze dne 20. 10. 2023 je zřejmé, že průměry čistý měsíční příjem žalobce za duben až září 2023 činil 37 231,83 Kč (viz rovněž přehledy výdělku žalobce).

7. Z technického průkazu vozidla vyplývá, že žalobce je vlastníkem vozidla zn. Škoda Octavia.

8. Z přehledů plateb k 31. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobce vynaložil od ledna do října 2023 za služby mobilního operátora průměrně 1 694 Kč/měsíc. Žalobce dále za uvedené období hradil výživné žalovanému ve výši 4 500 Kč měsíčně, dále platil na úvěr u Komerční banky, a.s. 3 778 Kč/měsíc a 13 000 Kč/měsíc za pronájem bytu.

9. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce nemá od 1. 2. 2021 evidovaného žádného zaměstnavatele. Žalovaný je zaměstnán na Dohodu o pracovní činnosti u , právnická osoba, univerzity v , obec, .

10. Podle zprávy , právnická osoba, univerzity v , obec, ze dne 23. 10. 2023 byl žalovaný v akademickém roce 2022/2023 řádným studentem 1. ročníku doktorského studia oboru Ekologie, v prezenční formě, a v současném školním roce je studentem 2. ročníku. Žalovaný v 1. ročníku odpracoval celkem 1 981,8 hod. (viz rovněž přehled odpracovaných hodin). Univerzita předpokládala, že žalovaný věnuje studiu i v nadcházejících letech obdobný časový objem. Žalovaný čerpal v akademickém roce 2022/2023 doktorandské stipendium, které činilo 10 000 Kč/měsíc a dále pobíral mimořádná stipendia za činnost pro fakultu, případně za vědecko-výzkumnou činnost v rámci Interní grantové agentury (IGA). V současném akademickém roce činí jeho doktorandské stipendium 13 000 Kč. Podle přehledu o výsledku studia měl žalovaný ke dni 20. 1. 2023 řádně zapsané všechny předměty a neměl splněné tři zápočty z letního semestru 2022/2023.

11. Podle přehledu vyplacených stipendií bylo žalovanému vyplaceno v akademickém roce 2022/2023 od října 2022 do září 2023 celkem 211 186 Kč, tedy průměrně měsíčně 17 598 Kč čistého.

12. Z plánovacího kalendáře za rok 2022 vyplývá, že tento rok měl 252 pracovní dní a při 8 hodinové pracovní době celkem 2 016 pracovních hodin.

13. Z faktury č. , číslo, vystavené na jméno žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný zakoupil v říjnu 2023 hokejbalové rukavice za 2 899 Kč.

14. Z rekapitulace objednávky č. , číslo, je zřejmé, že žalovaný zakoupil v listopadu 2022 hokejovou helmu za částku 2 990 Kč. Podle faktury č. , číslo, koupil žalovaný notebook HP Pavilon dne 11. 5. 2023 za 14 036 Kč. Podle dokladu ze dne 19. 9. 2023 bylo zaplaceno za ortézu kolenního kloubu 1 230 Kč.

15. Ze záznamu plemenné knihy vyplývá, že žalovaný nabyl v červenci 2023 od , tituly před jménem, , jméno FO, psa , název, , , podezřelý výraz, německý ovčák, narozeného v dubnu 2023 z chovné stanice , název, ,. Z potvrzení na č.l. 77 vyplývá, že se žalovaný zúčastnil soutěže s fenou německého ovčáka , název, .

16. Z pokladních dokladů vyplývá, že byla zaplacena dne 1. 7. 2023 částka 535 Kč za výrobky značky Giom, dne 3. 7. 2023 částka 557,68 Kč za lék Entizol, dne 16. 7. 2023 za granule pro štěňata částka 1 439,10 Kč, dne 21. 7. 2023 částka 643 Kč za hračky pro psa a obojek, dne 6. 8. 2023 částka 3 593 Kč za košili a oblek, dne 13. 8. 2023 částka 954,80 Kč za pšenici a psí krmivo, dne 25. 8. 2023 částka 1 835 Kč za krmivo pro psa, hračku a obojek a dne 14. 10. 2023 částka 2 352 Kč za kalhoty a ponožky.

17. Podle potvrzení o provedení transakce uhradila paní , jméno FO, za žalovaného dne 2. 5. 2023 částku ve výši 2 500 Kč , název, a dne 6. 11. 2023 částku 5 000 Kč.

18. Podle přehledu o cenách potravin v blíže neurčené menze činí cena polévky v průměru 21 Kč bez slevy a cena hlavního jídla 83 Kč. Z potvrzení o platbě ze dne 23. 10. 2023 vyplývá, že paní , jméno FO, zaplatila dne 23. 10. 2023 částku 4 350 Kč na soudu neznámý účel. Podle osvědčení o registraci vozidla RZ , SPZ, je vlastníkem tohoto osobního vozidla zn. VW Golf pan , jméno FO, , bytem , adresa, .

19. Z dokladu na č.l. 80 – 93 je zřejmé, že žalovaný sepsal disertační práci v anglickém jazyce v rozsahu 28 stran včetně zdrojů.

20. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

21. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti vzal soud za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne ze dne 4. 7. 2019, č.j. 3 C 13/2018-108, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, č. j. 28 Co 286/2019-150, bylo žalobci uloženo přispívat na výživu žalovaného částkou 4 000 Kč/měsíc za dobu od 1. 9. 2017 do 30. 6. 2019 a od 1. 7. 2019 pak 4 400 Kč/měsíc. Z rozsudku dále vyplývá, že žalovaný byl v roce 2019 studentem 3. ročníku prezenčního studia Univerzity (v inženýrském studiu). Žalovanému přispívala na jeho výživu jeho matka částkou 3 500 Kč měsíčně s tím, že žalovaný brigádně pracoval od léta 2018 v ZOO , adresa, s příjmem 2 500 Kč měsíčně. Jeho výdaje činily průměrně 3 160 Kč (viz součet měsíčních výdajů žalovaného uvedených bod 4 a 5 odůvodnění tohoto rozsudku). Pokud jde o žalobce, jeho čistý měsíční příjem činil v roce 2019 průměrně 21 573 Kč měsíčně a do doby svatby s manželkou dne 2. 8. 2019 činily jeho průměrné měsíční výdaje 11 030 Kč (včetně nákladů na bydlení od června 2017 o července 2019), a po svatbě pak průměrně měsíčně 8 000 Kč (viz součet měsíčních výdajů žalobce bod 4 a 5 odůvodnění tohoto rozsudku). Po rozhodnutí soudu ukončil žalovaný inženýrské studium a v akademickém roce 2022/2023 zahájil doktorské studium na Univerzitě v oboru Ekologie, v prezenční formě. Tím došlo k nárůstu jeho nákladů, současně však vzrostl jeho příjem. Stejně došlo i k nárůstu příjmů i výdajů žalobce.

22. Při právním posouzení vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), podle jehož § 910 odst. 1 předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů.

23. V daném případě bylo naposledy rozhodováno o vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému před čtyřmi lety. S ohledem na to, že žalovaný je již zletilý, posuzoval soud zejména to, zda je schopen se ve smyslu ustanovení § 911 o.z. sám živit. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný připravuje soustavně na své budoucí povolání, lze v obecné rovině studium považovat za takovou situaci, kdy se vyživovaná osoba není schopna sama živit. Soud má však za to, že v dané věci jsou dány specifické okolnosti, které osvědčují dostatečné příjmové poměry žalovaného. Jak vyplývá z provedených důkazů, žalovaný ukončil své studium v inženýrském studijním programu na vysoké škole a nyní studuje v prezenční formě již ve 2. ročníku doktorského studia oboru Ekologie na Univerzitě. Žalovaný tak ukončil řádné vysokoškolské studium a jeho doktorandské studium je již nadstandardní nadstavbou. Tomu odpovídá skutečnost, že příjem žalovaného se od posledního rozhodování soudu značné zvýšil. Žalovaný má nyní příjem ze stipendia, které mu bylo v loňském akademickém roce vyplaceno ve výši v průměru 17 598 Kč/měsíc. S ohledem na sdělení Univerzity, že pro akademický rok 2023/2024 došlo k navýšení stipendia žalovaného o 3 000 Kč měsíčně, když současně Univerzita předpokládá, že se žalovaný bude věnovat studiu ve stejném rozsahu jako v akademickém roce 2022/2023, lze odůvodněně předpokládat, že příjem žalovaného za nynější akademický rok bude ještě vyšší než měsíční částka 17 598 Kč. Přestože žalovaným odpracovaný počet 1 981,8 hodin v 1. ročníku studia se v podstatě rovná téměř 8 hodinové denní pracovní době (viz plánovací kalendář za rok 2022), a není zde přílišný časový prostor pro žalovaného, aby při studiu ještě více pracoval, je třeba rovněž zohlednit, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za rok 2022/2023 se v zásadě rovná minimální mzdě stanovené v § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, která pro rok 2023 činí 17 300 Kč za měsíc. Pokud jde o příjem žalobce, i ten od doby, kdy soud naposledy o jeho vyživovací povinnosti vůči žalovanému rozhodoval, vzrostl, a to z průměrné měsíční částky 21 573 Kč na částku 37 231,83 Kč/měsíc. Z uvedeného je patrné, že byť od posledního rozhodnutí uplynula poměrně krátká doba, došlo na straně obou účastníků ke změně poměrů.

24. Současné výdaje žalovaného pak představují výdaje na oblečení, hokejovou výbavu a náklady za psa žalovaného (viz bod 15 odůvodnění rozsudku). Pokud by měl soud za to, že veškeré žalovaným předložené pokladní doklady jsou jeho skutečnými výdaji, pak součet těchto výdajů uvedených pod body 13 až 17 odůvodnění tohoto rozsudku za dobu od listopadu 2022 do října 2023 činil částku 40 564,58 Kč (2 899 Kč + 2 990 Kč + 14 036 Kč + 1 230 Kč + 535 Kč + 557,68 Kč 1 439,10 Kč + 643 Kč + 3 593 Kč + 954,80 Kč + 1 835 Kč + 2 500 Kč + 5 000 Kč). Průměrné měsíční výdaje žalovaného proto představují částku 3 380 Kč (tj. 40 564,58 Kč / 12 měsíců). Prokázané výdaje žalobce činí v součtu částku 22 972 Kč měsíčně, jak vyplývá z bodu 8 odůvodnění tohoto rozsudku (1 694 Kč + 4 500 Kč + 3 778 Kč + 13 000 Kč). Přestože žalobce ani žalovaný neprokázali své další výdaje, zejména na stravu, soud při svém rozhodování připočetl u každého z nich k jejich výdajům částku 4 860 Kč představující životní minimum jednotlivce podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Z uvedeného vyplývá, že průměrné měsíční výdaje žalovaného činí celkem 8 240 Kč a průměrné měsíční výdaje žalobce pak částku 27 832 Kč.

25. Soud doplňuje, že pokud žalovaný tvrdil, že plánuje nákup věcí v souvislosti s požárem v roce 2018, je nutno konstatovat, že od této události uplynulo již 5 let. Současně pak tato tvrzení žalovaného zůstala pouze právě jen v rovině tvrzení a soudu v tomto směru nebylo ani přes poučení žalovaného dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ničeho prokázáno. Internetové informace o ceně věcí nejsou v tomto směru bez dalšího dostatečným dokladem. Obdobná situace je pak u obou účastníků ohledně jimi tvrzených nákladů na dopravu, kdy žalobce sice prokázal, že je vlastníkem osobního automobilu, své skutečné výdaje však i přes poučení soudu dle § 118a o.s.ř. neprokázal. Žalovaný pak také neprokázal, že se dopravuje ke studiu prostřednictvím osobního automobilu a jaké mu v této souvislosti vznikají náklady.

26. Z bodu 20 odůvodnění tohoto rozsudku je tak zřejmé, že po odpočtu průměrných měsíčních výdajů žalobce ve výši 27 832 Kč od jeho průměrného měsíčního příjmu 37 231,83 Kč zbývá žalobci částka 9 399,83 Kč měsíčně. V případě žalovaného po odpočtu jeho průměrných měsíčních výdajů ve výši 8 240 Kč od jeho průměrného měsíčního příjmu 17 598 Kč mu zbývá částka 9 358 Kč. Porovnáním těchto dvou částek má soud za prokázané, že životní úroveň obou účastníků je shodná, a že žalovaný je schopen se sám živit.

27. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud návrh na zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému zrušil (výrok I. rozsudku).

28. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, soud ji posoudil podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož by měl ve věci zcela úspěšný žalobce nárok na náhradu nákladů řízení. Protože se však žalobce tohoto nároku výslovně vzdal, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).