10 C 264/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Šibrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 8 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 11. 2021 zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 1 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 250 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 250 Kč od 21. 12. 2018 do 29. 11. 2021, částky 2 500 Kč a částky 2 500 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu okres doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 250 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registrovala do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaná seznámila s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaná požádala žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí zápůjčky. Následně došlo dne 31. 10. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované téhož dne částku 5 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 250 Kč, a to nejpozději do 20. 12. 2018, ani přes výzvy ze strany žalobkyně však dosud neuhradila žádnou částku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval oba účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně ani žalovaná na výzvu nereagovaly a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.

3. Na základě obsahu listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 10. 2018 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná zavřely ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že zápůjčku uhradí žalobkyni nejpozději do 19. 11. 2018 společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 250 Kč. Ze Smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 0 % a RPSN 5 770 %. Žalovaná peněžní prostředky čerpala, avšak žalobkyni neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku odeslanou žalobkyní dne 23. 11. 2021 na známou adresu žalované.

4. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 5. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v říjnu 2018, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu do 1 roku 9,22 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 27,66 %. Smluvně sjednaná odměna pak je podle citované judikatury v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku 1 250 Kč, tedy 62,50 Kč za jeden den trvání zápůjčky, což je při 52 týdnech v roce 22 750 Kč za rok a ve vztahu k jistině jde o 455 %. Jedná se tedy o odměnu, která je nad povolený limit a ujednání o souhrnném poplatku jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 580 o.z. Soud tak uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná si půjčila 5 000 Kč, nevrátila ničeho. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z dlužné částky 5 000 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení. Pokud jde o prodlení žalované, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohla být předžalobní upomínka žalované doručena nejdříve třetí pracovní den od jeho odeslání dne 23. 11. 2021, tj. 26. 11. 2021. V upomínce byla stanovena lhůta 3 dnů od doručení, žalovaná se tak dostala do prodlení až dne 30. 11. 2021. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru a neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu (2 500 Kč), poplatky (1 250 Kč) i náklady spojené s upomínáním (2 500 Kč za odeslání 5 upomínek po 500 Kč).

6. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno a žalované žádné náklady v souvislosti s řízením s ohledem na to, že zůstala v řízení nečinná, nevznikly. Soud proto výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.