10 C 285/2019

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalované žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec], obec Beroun, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, se zrušuje.

II. Do výlučného vlastnictví žalobce se přikazuje pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec], obec Beroun, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 1 367 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení soudní poplatek ve výši 7 000 Kč s tím, že ve zbývajícím rozsahu se žalobci náhrada nákladů tohoto řízení nepřiznává.

V. Státu se nárok na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 11. 2019 domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětného lesního pozemku, kdy žalobce vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 5/6 a žalovaná je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/6. Žalobce si nadále nepřeje setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovanou, a mezi účastníky se nepodařilo věc vyřešit smírnou cestou. Účastníci se již dříve pokoušeli předmětné spoluvlastnictví vypořádat dohodou, nicméně Ministerstvo životního prostředí neudělilo k jimi uzavřené kupní smlouvě schvalovací doložka. Důvodem pro neudělení doložky bylo, že předmětný pozemek je nezcizitelným státním majetkem, neboť se nachází v přírodní rezervaci [obec]. Žalobce navrhl, aby mu byl celý pozemek přikázán do jeho výlučného vlastnictví za vypořádací podíl, in eventum, aby soud pozemek rozdělil. Rozdělení pozemku však žalobce nepovažoval za účelné, neboť by to snížilo jeho hodnotu a vznikl by velmi malý pozemek. Žalobce dále uvedl, že je vlastníkem trampské chatky číslo evidenční [číslo], nacházející se na pozemku parc. [číslo] o výměře 23 m², kterou předmětný pozemek obklopuje. Žalobce měl za to, že pokud by soud přikázal vlastnictví k pozemku žalobci, nejednalo by se o zcizení, ale změnu na základě zákona. Žalobce byl ochoten nabídnout i vyšší vypořádací podíl, než částku stanovenou znaleckým posudkem.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná potvrdila, že účastníci uzavřeli dne 28. 6. 2019 kupní smlouvu na prodej spoluvlastnického podílu žalované. Ministerstvo životního prostředí však k této smlouvě neudělilo schvalovací doložku s odůvodněním, že pozemek se nachází na území Národní přírodní rezervace [obec], a není jej proto možné zcizit. Předmětný pozemek vlastnil stát ještě před 1.6.1992 a Česká republika jej nabyla na základě usnesení [název soudu] ze dne 5. 9. 2006, č. j. [spisová značka], po smrti zůstavitelky, ke které došlo [datum]. Žalovaná dále uvedla, že o předmětný pozemek projevila zájem Agentura ochrany přírody a krajiny, přičemž k tomuto převodu prozatím rovněž nebyl udělen souhlas Ministerstvem zemědělství. Pro případ, že by spoluvlastnický podíl žalobce byl přikázán za náhradu do vlastnictví žalované, žalovaná navrhla, aby vypořádací podíl byl stanoven podle znaleckého posudku.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře 1 640 m2 – lesní pozemek, který je zapsán na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec], obec Beroun. Předmětný pozemek je součástí národní přírodní rezervace [obec], 1. zóny odstupňované ochrany přírody, evropsky významné lokality [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] (viz rovněž identifikace parcely z hlediska její lokalizace k platnému vymezení hranic ze dne 18. 2. 2019). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že pozemek nacházející se vedle předmětného pozemku, tedy parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], je ve vlastnictví Města Beroun, pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] je vlastnictvím Povodí Vltavy a pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] je ve vlastnictví České republiky a příslušným hospodařit s ním jsou Lesy České republiky, s.p. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Podle výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] v k.ú. [obec] u [obec] ze dne 31. 10. 2019 vlastní žalobce spoluvlastnický podíl o velikosti 5/6 a žalovaná spoluvlastnický podíl o velikosti 1/6 na předmětných nemovitostech.

5. Z ortofotomapy na č.l. 6 soud zjistil, že předmětný pozemek je z části zalesněn a obklopuje tři pozemky - parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Na každém z těchto pozemků je umístěna chata (viz rovněž dvě fotografie pozemku). Žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] (viz informace o těchto pozemcích). Podle ortomapy na č.l. 21 je pak předmětný pozemek parc. [číslo] obklopen z jedné strany pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [obec], který je potokem [příjmení].

6. Z usnesení [název soudu] ze dne 5.6.2006, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/6 předmětného pozemku jako dědictví po paní [jméno] [příjmení], zemřelé [datum].

7. Z přípisu ze dne 23. 5. 2007 a sdělení ze dne 30. 5. 2007 vyplývá, že žalovaná nabídla spoluvlastnický podíl o velikosti 1/6 k předmětnému pozemku k převodu státnímu podniku Lesy České republiky, s.p. Státní podnik však neměl o předmětný sporný spoluvlastnický podíl zájem. Státní podnik uvedl, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] není pro jeho činnost potřebný, není v komplexu státním podnikem obhospodařovaných lesních pozemků, a pro jeho malou výměru na něm nelze lesnicky hospodařit.

8. Z návrhu na vypořádání spoluvlastnictví dohodou spolu s plnou mocí soud zjistil, že žalobce tímto přípisem ze dne 30. 1. 2019 navrhl žalované vypořádání podílového spoluvlastnictví formou odkupu části předmětného pozemku o velikosti ideálních 2/12 (tj. 1/6). Žalovaná přípisem ze dne 19. 2. 2019 sdělila žalobci, že preferuje dohodu spoluvlastníků s tím, že prodej předmětné části pozemku žalobci je podmíněn souhlasem Ministerstva zemědělství. Z přípisu ze dne 3. 6. 2019 je zřejmé, že žalovaná vyslovila souhlas s návrhem žalobce na prodej předmětné části pozemku, a proto mu zaslala kupní smlouvu. K žádosti žalované Ministerstvo životního prostředí podáním ze dne 18. 6. 2019 udělilo předběžný souhlas k převodu spoluvlastnického podílu žalované o velikosti ideální 1/6 k předmětnému pozemku na žalobce. Mezi účastníky byla poté v tomto smyslu 28. 6. 2019 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej ideální části předmětného pozemku o velikosti 18/120 žalobci za kupní cenu 32 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce v mezidobí nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti 5/6 k předmětnému pozemku, požádal přípisem ze dne 18. 9. 2019 o sepsání nové kupní smlouvy (viz tento přípis a vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí). Z dopisů ze dne 13. 9. 2019 a 25. 9. 2019 vyplývá, že kupní smlouva týkající se spoluvlastnického podílu žalované na předmětných nemovitostech nebyla následně schválena Ministerstvem životního prostředí s odůvodněním, že se pozemek nachází na území Národní přírodní rezervace [obec], a nelze jej proto zcizit.

9. Žalobce pak přípisem ze dne 1. 11. 2019 navrhl vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením předmětného pozemku v poměru podle velikosti spoluvlastnických podílů. Žalovaná tento návrh odmítla s poukazem na nezcizitelnost majetku státu, a to přípisem ze dne 11. 11. 2019.

10. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 18.4.2019 zpracovaného znaleckým ústavem - společností [právnická osoba] soud zjistil, že tento posudek byl vypracován pro účely převodu spoluvlastnického podílu o velikosti 1/6 předmětného pozemku. Podle posudku se pozemek nachází v CHKO [anonymizována čtyři slova] [obec], a proto je vyloučeno na pozemku cokoliv stavět nebo ho jinak upravovat. Předmětný pozemek parc. [číslo] je lesním pozemkem s využitím jako louka okolo chat. Pozemek je přístupný pouze klikatou pěšinou od mostu asi 150 metrů proti proudu říčky nebo jejím přebroděním. Pozemek leží v záplavové zóně stoleté vody. Obvyklá cena spoluvlastnického podílu o velikosti 1/6 předmětného pozemku stanovená srovnávací metodou činí podle tohoto posudku 31 433 Kč, přičemž společnost [právnická osoba] porovnávala předmětný pozemek s pěti„ přírodními pozemky“, které nebyly hospodářsky využívané. Z přílohy posudku vyplývá, že znalecký ústav nevycházel z realizovaných prodejů srovnatelných pozemků, ale pouze z inzertních nabídek. Pouze první z porovnávaných pozemků se nacházel v okrese [okres], a to v katastru [územní celek]. Charakter tohoto pozemek byl veden jako trvalý travní porost s tím, že se pozemek nacházel přímo u silnice, ze které na něj byl přímý vstup, což s ohledem na polohu pozemků nebylo v posudku nijak zohledněno příslušným koeficientem. Charakter zbývajících čtyř srovnávaných pozemků byl rovněž veden jako trvalý travní porost, a žádný z pozemků se nenacházel v okrese Beroun, přičemž tyto skutečnosti nebyly u žádného z pozemků v posudku zohledněny. Stejně tak posudek nezohlednil účel užití porovnávaných pozemků, ani to, že se na rozdíl od předmětného pozemku nenacházely ve zvláště chráněném území národní přírodní rezervace. V posudku není rovněž zohledněno, že třetí pozemek se nacházel u silnice, a byl nabízen jako investiční pozemek v proluce nad centrem obce Davle. Čtvrtý pozemek bylo možné připojit na elektřinu, a byl na něj rovněž přístup ze silnice. Pátý srovnávaný pozemek byl zemědělským pozemkem.

11. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 19. 8. 2020, přípisu znalce ze dne 11.11.2020 a jeho doplňku ze dne 30.3.2021 [číslo] soud zjistil, že znalec konstatoval, že se předmětný pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] nachází v Národní přírodní rezervaci [obec], v CHKO [anonymizována dvě slova] a v územním systému ekologické stability. Pozemek přiléhá k pravému břehu potoka [příjmení], který se nachází na jeho východní straně. K pozemku nevede příjezdová cesta, a přístup na něj je jen po úzké lesní pěšině podél pravého břehu potoka. Na pozemku se nachází tři chaty, z nichž jsou dvě občasně využívány. Znalec stanovil obvyklou cenu pozemku, který porovnal s 10 nemovitostmi mimo okres Beroun. Znalec v posudku zohlednil, že se pozemek nachází ve zvláště chráněném území, není přístupný, není hospodářsky využitelný a nelze na něm vystavět rekreační zařízení, tábořit ani rozdělávat oheň. Vzhledem k tomu, že neexistoval soubor tržních cen obdobných pozemků, znalec vycházel z tržních cen lesních pozemků. Podle závěru znalce činí tržní hodnota 1 m2 pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] částku 5 Kč, tj. při výměře 1 640 m2 činí jeho tržní hodnota celkem 8 200 Kč (tj . 1 640 m2 x 5 Kč). Znalec dospěl k závěru, že v případě rozdělení pozemku by vznikla pozemková parcela o výměře 273 m2, která by nebyla samostatně obhospodařovatelná a dělení pozemku by účel jejího užití zkomplikovalo. Podle znalce by s ohledem na charakter pozemku cena pozemku za 1 m2 při jeho případném rozdělení zůstala stejná, tj. 5 Kč 1 m2. Oddělená část pozemku, tj. 1/6 spoluvlastnického podílu by měla hodnotu 1 365 Kč (tj . 273 m2 x 5 Kč).

12. Ze stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že v zájmu ochrany přírody a krajiny je zachování současného stavu parcely jako lesního pozemku a nežádoucí je jakákoliv zástavba. Agentura ochrany přírody a krajiny považovala dělení pozemku pro zájmy chráněné zákonem z věcného hlediska za nepřijatelné, přičemž v případě nabídky na odkup 5/6 spoluvlastnického podílu Agentura předpokládala, že by stát využil svého předkupního práva a podíl by vykoupil.

13. Soud z provedených důkazů, které hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i ve vzájemné souvislosti vzal soud za prokázané, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky předmětného pozemku, který je lesním pozemkems využitím jako louka okolo chat a nachází se na území Národní přírodní rezervace [obec]. Žalobce vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 5/6 a žalovaná podíl o velikosti 1/6. Žalovaná nabyla své vlastnické právo z titulu dědění po paní [jméno] [příjmení], zemřelé [datum], o čemž bylo rozhodnuto [název soudu] dne 5.6.2006. Žalobce již dále nemá zájem setrvávat v podílovém spoluvlastnictví se žalovanou, a proto navrhl odkoupení spoluvlastnického podílu žalované, s čímž žalovaná souhlasila. Ministerstvo životního prostředí pak podáním ze dne 18. 6. 2019 udělilo předběžný souhlas s prodejem podílu žalobci, nicméně následně tento prodej neschválilo s odůvodněním, že se pozemek nachází v národní přírodní rezervaci, a nelze jej zcizit. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] stanovil tržní hodnotu celého předmětného pozemku na částku 8 200 Kč.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 1140 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle kterého nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

15. Podle § 1142 odst. 1 o.z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

16. Podle ustanovení § 1143 o.z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

17. Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odstavce 2 téhož ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

18. Podle ustanovení § 1147 o.z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

19. Pokud jde o okamžik nabytí spoluvlastnického podílu žalovanou, soud na posuzovaný případ aplikoval ustanovení § 460 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“), podle něhož se dědictví nabývá smrtí zůstavitele.

20. Podle § 32 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen„ ZOPK“) platí, že lesy, lesní půdní fond, vodní toky, vodní plochy a nezastavěné pozemky na území národních přírodních rezervací, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví, nelze zcizit. Tím nejsou dotčena práva fyzických a právnických osob podle předpisů o majetkové restituci. Podle § 93 ZOPK nabývá tento zákon účinnosti dnem 1. června 1992.

21. V dané věci soud vycházel ze zjištění, že žalobce a žalovaná mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], kdy velikost spoluvlastnického podílu žalobce činí 5/6 a velikost spoluvlastnického podílu žalované činí 1/6. Žalovaná původně chtěla svůj spoluvlastnický podíl žalobci odprodat, přičemž k prodeji nedošlo s poukazem na ust. § 32 ZoPK. Z tohoto ustanovení vyplývá, že lesy na území národních přírodních rezervací, které byly ke dni 1.6.1992 ve státním vlastnictví, nelze zcizit.

22. Z usnesení [název soudu] č.j. [spisová značka] vyplývá, že žalovaná nabyla předmětný spoluvlastnický podíl o velikosti 1/6 na pozemku parc. [číslo] ke dni úmrtí paní [jméno] [příjmení], tj. ke dni [datum]. Protože se ve smyslu § 460 obč. zák. dědictví nabývá smrtí zůstavitele, a soudní rozhodnutí vydané dne 5.6.2006 tento stav pouze deklarovalo, vlastnila žalovaná předmětný podíl ještě před 1.6.1992. Z tohoto důvodu nelze vlastnické právo žalované ke spoluvlastnickému podílu na pozemku zcizit dle § 32 ZOPK.

23. Pojem„ zcizení“ či„ zcizit“ není v českém právním řádu definován, nicméně je užit např. v ust. § 1040 odst. 2 o.z., § 1881 odst. 1 o.z., § 1916 odst. 1, písm. d) o.z. nebo § 3001 odst. 1 o.z. Ust. § 1761 o.z. pak upravuje zákaz zcizení. Ze všech citovaných ustanovení vyplývá, že„ zcizením“ se rozumí dobrovolné smluvní převedení vlastnického práva na jinou osobu. Komentář C.H. Beck (HULMÁK A KOL, Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), C.H.Beck, 1. vydání, 2014, s. 200 – 207) pak k ust. § 1761 o.z. uvádí, že zcizením se rozumí„ převod vlastnického práva na základě právního jednání zcizitele. Jde o omezení smluvních dispozic. Jde i o omezení dispozic jednostranným právním jednáním tam, kde lze dosáhnout obdobných účinků, např. opuštěním věci.“ Nejedná se tedy o případy, kdy k nakládání s věcí dojde na základě právních skutečností nezávislých na vůli jednající osoby.

24. Podle komentáře ASPI k § 32 ZOPK„ Zákon stanoví v § 32, že takové pozemky (tj. mimo jiné lesní pozemky, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví) nelze zcizit, tedy stát je nesmí prodat, směnit ani darovat, tedy nemůže převést své vlastnictví k nim na soukromou osobu, včetně obcí, krajů.“ Komentář C.H. Beck pak k ust. § 23 ZOPK uvádí, že„ Zcizením se v právní teorii rozumí přenechání vlastnického práva nabyvateli na základě projevu vůle dosavadního vlastníka, tj. převod vlastnického práva.“ Zcizením tedy i ZOPK rozumí dobrovolný smluvený převod práva na jinou osobu. Takovýto výklad podporuje i ust. § 4 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, podle jehož odstavce 2 právní jednání, kterým se nakládá se státními lesy, vyžaduje ke své platnosti předchozí souhlas Ministerstva zemědělství. Vzhledem k tomu, že se v daném ustanovení hovoří o právních jednáních („ nakládáním“) a nikoliv o právních skutečnostech, je z uvedeného možné dovodit, že zcizením zákonodárce v ust. § 32 ZOPK myslel právě jen převod vlastnictví na základě projevu vůle.

25. V zásadě tomu pak odpovídá i ust. článku 11 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen„ LZPS“), podle jehož odstavce 2 platí, že zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu. Ustanovení § 32 ZOPK nezakazuje, aby výše uvedený majetek - lesní pozemky v národní přírodní rezervaci, které vlastnil stát k 1.6.1992, vlastnily jiné osoby než stát, ale pouze zakazuje jejich zcizení, tj. právní jednání státu, kterým by stát převáděl svůj majetek na jinou osobu. Protože soudní rozhodnutí není projevem vůle účastníků, jedná se o konstitutivní rozhodnutí, kterým soud vypořádává vztahy mezi účastníky, má soud za to, že na posuzovaný případ se zákaz zcizení v § 32 ZOPK nevztahuje.

26. Důvodová zpráva k ust. § 32 ZOPK nic bližšího neuvádí a odkazuje na důvodovou zprávu k ust. § 23 ZOPK, které řeší omezení zcizitelnosti vlastnického práva státu k některým pozemkům v národních parcích. Důvodová zpráva k ust. § 23 ZOPK pak také blíže pojem„ zcizení“ nedefinuje, a pouze uvádí, že cílem právní úpravy je ochrana mimořádných hodnot lesních pozemků nacházejících se v národních parcích, a proto je závazně upraven zákaz zcizení těchto pozemků ze státního vlastnictví. Stejný cíl sleduje i ust. § 32 ZOPK. Soud se proto zabýval tím, zda v případě, že zruší a vypořádá podílové spoluvlastnictví účastníků, zachová cíl sledovaný § 32 ZOPK. Pokud jde o ochranu předmětného pozemku, tedy aby se s pozemkem nevhodně nenakládalo, tj. pokud by žalobce chtěl na pozemku stavět, nevhodně hospodařit či jiným nevhodným způsobem pozemek užívat, budou pro něj i nadále platit omezení uvedená v ust. § 29 ZOPK. Pokud by žalobce chtěl pozemek prodat, má k němu stát dle § 61 ZOPK předkupní právo.

27. Protože tedy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětnému pozemku nic nebrání, soud jej podle § 1140 odst. 1 a 2 o.z. zrušil, jak ve výroku I, rozsudku uvedeno.

28. Vzhledem k tomu, že soud zrušil podílové spoluvlastnictví, zabýval se dále s ohledem na ustanovení § 1143 o.z. tím, zda je předmětný pozemek reálně dělitelný. Soud při své úvaze přihlédl i k ust. § 1142 odst. 1 o.z., podle něhož reálné rozdělení není možné, pokud má věc jako celek sloužit určitému účelu a k ust. § 1144 odst. 1 o.z., podle něhož věc nelze rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Jak vyplývá z komentáře ASPI k ust. § 1142 o.z.„ Podstatné snížení hodnoty zřejmě nemusí nutně znamenat jen snížení ceny věci ve smyslu § 492 odst. 1 ("Hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem"), ale také omezení nebo zbavení možností jejího řádného užívání, funkčnosti nebo účelného využití (např. rozdělení společného automobilu na karoserii a motor), což by mělo odpovídat smyslu a účelu této normy.“ 29. V řízení bylo prokázáno, že předmětný pozemek parc. [číslo] má výměru 1 640 m2 a obklopuje tři chaty. Jeho reálné rozdělení by sice bylo proveditelné, nicméně v případě oddělení pozemku na jeho jižní straně sousedí s daným pozemkem pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], který je však ve vlastnictví Města Beroun. Oddělení pozemku na jeho západní straně není možné, protože se na této straně nacházejí tři chaty umístěné na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. Oddělení části pozemku na severní straně, tak jak navrhl znalec by sice možné bylo, a pozemek zde hraniční s pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], který je ve vlastnictví žalované, tj. České republiky a příslušným hospodařit s ním je státní podnik Lesy České republiky, s.p., tento subjekt však nemá o předmětný pozemek zájem, neboť není pro jeho činnost potřebný. Lesy České republiky, s.p. svými přípisy z 23. 5. 2007 a 30. 5. 2007 sdělily, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] není v komplexu státním podnikem obhospodařovaných lesních pozemků, a pro jeho malou výměru na něm nelze lesnicky hospodařit. Tomu svědčí i skutečnost, že žalovaná původně hodlala svůj spoluvlastnický podíl žalobci odprodat. K prodeji však pro nesouhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí nedošlo. Nově vzniklý pozemek by měl rozlohu pouze 273 m2, (což odpovídá spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/6 z celkové výměry pozemku 1 640 m2), to by ale ztěžovalo jeho účelné využití a snížila by se tím hodnota obou pozemků, kdy oddělená část pozemku o výměře 273 m2 by měla hodnotu 1 365 Kč, a hodnota pozemku parc. [číslo] by se při oddělení části 273 m2 snížila z částky 8 200 Kč na 6 835 Kč, tj. o 16,64 %. Podle závěru znalce by tato parcela nebyla samostatně obhospodařovatelná, a dělení pozemku by účel jejího užití zkomplikoval. Soud proto dospěl k závěru, že reálné rozdělení předmětného pozemku na dva samostatné pozemky není možné. Soud v tomto směru poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1450/2015, v němž soud konstatoval, že„ Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (§ 1144 odst. 1 o. z.) Ani rozdělením souboru nemovitostí by neměla být podstatně snížena hodnota nemovitostí, které jsou v něm zahrnuty... Co je v konkrétním případě podstatné snížení hodnoty, zákon neuvádí. Bude třeba posoudit každý případ zvlášť; zpravidla však o takové snížení nepůjde, bude-li menší než o 15 %. Je ovšem třeba tak, jako za předchozí právní úpravy, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 64/2008 - přihlížet komplexně ke všem okolnostem věci a ke kritériím, ze kterých se při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vychází; nelze tak vyloučit výjimečné odchylky od uvedeného poměru..“ 30. Protože soud dospěl k závěru, že pozemek nelze reálně rozdělit, zabýval se otázkou, zda je možné nemovitost přikázat některému ze spoluvlastníků. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobce vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 5/6, tedy převážnou většinu, a má o zbývající podíl o velikosti 1/6 zájem. Žalovaná, resp. Lesy České republiky s.p. o tento podíl neprojevily zájem a obdobně tak i Agentura ochrany přírody a krajiny pouze„ předpokládala“, že by stát podíl odkoupil. Žalovaná sama pak hodlala pozemek žalobci prodat, ale s ohledem na následné stanovisko Ministerstva životního prostředí, tak neučinila. Naproti tomu žalobce je vlastníkem chaty umístěné na pozemku parc. [číslo] spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] s podílem o velikosti [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], na nichž jsou rovněž umístěny chaty. Žalobce pak byl ochoten za spoluvlastnický podíl žalované zaplatit na vypořádacím podílu i vyšší částku, než která byla stanovena znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] (k tomuto kritériu při vypořádání podílového spoluvlastnictví srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 3222/2018). Soud proto dospěl k závěru, že přikázání spoluvlastnického podílu o velikosti 1/6 žalobci odpovídá účelnému využití věci. Soud proto přikázal pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] do výlučného vlastnictví žalobce, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.

31. Ve výroku III. rozsudku soud rozhodl o výši vypořádacího podílu, který je žalobce povinen zaplatit žalované. Soud při své úvaze nevycházel ze znaleckého posudku společnosti [právnická osoba], neboť tento posudek nestanoví obvyklou cenu celého pozemku, ale pouze hodnotu spoluvlastnického podílu o velikosti 1/6 pozemku. Z této ceny však nelze vycházet, neboť při vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vycházet z hodnoty celého pozemku. Soud v tomto směru poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 425/96, v němž soud nutnost vycházet z obecné ceny celé věci odůvodnil poukazem na skutečnost, že při vypořádání podílového spoluvlastnictví soud může přikázat věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, přičemž jde stále o vypořádání spoluvlastnictví k celé věci, a proto je při vypořádání nutno vycházet z hodnoty celé věci a z velikosti podílů jednotlivých spoluvlastníků (viz též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3590/2008). [právnická osoba] při tom vycházela pouze z internetových nabídek pozemků, a nikoliv z realizovaných prodejů ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb.. Uvedená společnost pak s předmětným pozemkem porovnávala naprosto nevhodné pozemky, které svým charakterem„ trvalý travní porost“ neodpovídaly předmětnému pozemku, nacházely se na rozdíl od pozemku parc. [číslo] přímo u silnice, a byl na ně přímý vstup, což nebylo v posudku nijak zohledněno. Stejně tak znalecký ústav nezohlednil, že se porovnávané pozemky nenacházely ve zvláště chráněném území národní přírodní rezervace. Naproti tomu znalec [příjmení] [celé jméno znalce] vypracoval svůj posudek řádně, své závěry řádně odůvodnil, charakter předmětného pozemku zohlednil, a vzhledem k tomu, že neexistoval soubor tržních cen obdobných pozemků, znalec vycházel z tržních cen 10 lesních pozemků. Znalec rovněž řádně vysvětlil způsob výpočtu tržní ceny předmětného pozemku, a dospěl k závěru, že tato činí 5 Kč za 1 m2.

32. Při stanovení výše vypořádacího podílu proto soud vycházel z tržní ceny celého pozemku, která činí 8 200 Kč (tj . 1 640 m2 x 5 Kč). Za přiměřenou náhradu je tak třeba považovat vypořádací podíl dle tržní ceny, která je hodnotovým ekvivalentem ideální jedné šestiny spoluvlastnického podílu, o který žalovaná přichází. Tato hodnota činí, jak výše uvedeno 1 365 Kč (tj . 273 m2 x 5 Kč). Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.

33. Výrok IV. rozsudku o nákladech řízení vychází z ustanovení § 150 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch, měl by proto mít proti žalované právo na náhradu jím vynaložených nákladů řízení. Soud však žalobci přiznal pouze právo na náhradu soudního poplatku, který považoval za účelné náklady, a ve zbytku mu tento nárok výjimečně nepřiznal, protože pro tento postup shledal důvody zvláštního zřetele hodné. Tyto důvody soud spatřuje v tom, že žalovaná původně chtěla předmětný spoluvlastnický podíl odprodat žalobci, a shodovala se se žalobcem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Tento převod však nebyl schválen Ministerstvem životního prostředí. Soud při své úvaze rovněž přihlédl k výši vypořádacího podílu, který bude žalobce platit, jakož i k tomu, že byl ochoten uhradit i vyšší vypořádací podíl, než činí jeho výše dle znaleckého posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce]. Žalobce se pak při jednáních zastupuje sám, má právnické vzdělání a je proto otázkou, zda v tomto případě bylo účelné zastoupení advokátem, když věc není skutkově složitá.

34. O nákladech státu pak soud rozhodoval podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., nicméně obdobně aplikoval na posuzovaný případ ust. § 150 o.s.ř. ohledně povinnosti neúspěšné žalované hradit náklady, které v tomto řízení vznikly státu – České republice v souvislosti s přibráním znalce [příjmení] [celé jméno znalce]. Soud vycházel ze závěrů, že žalovaná původně s odprodejem svého spoluvlastnického podílu žalobci souhlasila, a k uzavření kupní smlouvy nedošlo, protože Ministerstvo životního prostředí k tomu nedalo souhlas. Soud proto rozhodl, jak ve výroku V. rozsudku uvedeno.