10 C 306/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 56 224,96 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně 1 000 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 28 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 000 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení.

III. Žaloba o zaplacení částky ve výši 30 583,47 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 739,08 Kč od 4. 2. 2023 do 23. 2. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 739,08 Kč od 24. 2. 2023 do 20. 7. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 739,08 Kč od 21. 7. 2023 do 15. 8. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 739,08 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 12.6.2023 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 56 224,96 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 27.9.2021 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byl Předpis splátek. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 32 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 27 486 Kč, kterou tvořil kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Žalovaná se zavázala uhradit celkem částku ve výši 59 486 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 4 249 Kč. První splátka byla splatná měsíc po uzavření úvěrové smlouvy a splatnost poslední splátky připadala na 27.11.2022 Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti, ve které žalovaná mimo jiné uvedla i okolnosti vypovídající o její finanční situaci a jejichž správnost potvrdila svým podpisem. Informace o obsahu závazku a povinností ze smlouvy žalovaná získala ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru, tento dokument žalovaná rovněž vlastnoručně podepsala. Ohledně schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů uvedených žalovanou, tedy, že měsíčně zbývalo žalované k úhradě ostatních závazků 13 138 Kč, po odečtení měsíčních splátek úvěru žalovaná disponovala částkou 8 889 Kč, bylo lze se tak domnívat, že by žalovaná nebyla schopna úvěr splácet. Solventnost žalované byla rovněž ověřena v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, (uhradila pouze 2 000 Kč, což neodpovídá ani jedné splátce) v důsledku čehož v souladu se Smluvními podmínkami vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně dnem splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 27.11.2022, právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalobkyně proto požadovala nesplacenou jistinu ve výši 31 739,08 Kč, nesplacené poplatky ve výši 22 666,67 Kč (za poskytnutí úvěru 14 557,93 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 760,91 Kč, inkasní poplatek 5 347,83 Kč), smluvní pokutu ve výši 1 555,21 Kč (ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny za dobu od 28.11.2022 do 15.1.2023), a částku 264 Kč představující náklady na vymáhání, tedy celkem částku 56 224,96 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 3 719,38 Kč (tj. nesplacený úrok 3 080,25 Kč a postoupený úrok za poskytnutí úvěru 639,13 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 639,13 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z jistiny od 4.2.2023 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023, s účinností ke dni 3.2.2023. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Jelikož žalovaná nereagovala ani na předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně úhrady své pohledávky soudní cestou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním doručeným soudu dne 1. 12. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně 1 000 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uhradila dne 20.7.2023 částku 1 000 Kč a dne 15.8.2023 částku 1 000 Kč. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět co do částky 2 000 Kč spolu s výše uvedenými úroky z prodlení, soud v tomto rozsahu řízení zastavil.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila a dala tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě.

5. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27.9.2021 včetně předpisu splátek a ze Standartních informací a z výpisu [právnická osoba] soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 27.9.2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 32 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit celkem ve 14 měsíčních splátkách po 4 249 Kč celkem částku 59 486 Kč, přičemž částka 27 486 Kč sestávala z úroku ve výši 3 081 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 15 680 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 965 Kč a inkasního poplatku ve výši 5 760 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si dále ujednali, že v případě porušení povinnosti žalované splácet řádně a včas, je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni prodlení. Soud dále zjistil, že mezi stranami byla sjednána sazba úvěru ve výši 15 %.

7. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána, její příjem měl činit 24 698 Kč, náklady na bydlení a energie měly činit celkem 1 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady měly činit celkem 3 860 Kč. Žalovaná splácela další závazek ve výši 6 700 Kč měsíčně, zbývat jí mělo 13 138 Kč na měsíc. Žalovaná byla svobodná, neměla žádnou vyživovací povinnost. Adresu trvalého pobytu žalovaná uvedla na Městském úřadě v [obec], podle žádosti měla bydlet u rodinného příslušníka s tím, že na adrese výběru, tj. [adresa] se měla zdržovat od roku 2020. V žádosti o úvěr je dále uvedeno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 32 000 Kč s počtem splátek 17 ve výši 3 936 Kč.

8. Ze žalobkyní předložené pracovní smlouvy, dohody o provedení práce, výplatních pásek a částečného výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako staniční dozorce od roku 2003 na dobu neurčitou a od 22.3.2021 do 31.10.2001 měla uzavřenou dohodu o provedení práce se společností [právnická osoba] s tím, že jí byla stanovena hodinová hrubá mzda ve výši 128 Kč. V měsíci červen 2021 činila čistá mzda žalované 8 483 Kč, nemocenská 8 956 Kč, v měsíci červenec 2021 činila částku 20 217 Kč a v měsíci srpen 2021 částku 15 467 Kč. Výplatní pásky od [právnická osoba] s.r.o. žalobkyně soudu předložila v téměř nečitelné podobě, lze však dovodit, že v červenci 2021 měla žalovaná dobírku ve výši 10 345 Kč, v měsíci srpen 2021 ve výši 8 371 Kč.

9. Podle čestného prohlášení ze dne 27.4.2021 žalovaná bydlela na adrese [adresa], nebylo však uvedeno u koho a od kdy.

10. Dopisy ze dne 26.2.2023 a 16.3.2023 žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky z původního věřitele s tím, že ji zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky a nabídla řešení smírnou cestou.

11. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022, Dodatku č. 1, Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 9. 2. 2023, a tento přípis byl odeslán podle podacího archu dne 10. 2. 2023. V oznámení o postoupení pohledávek byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 5. 2023 a podacího archu ze dne 29. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby v dodatečné lhůtě do 2. 6. 2023.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela na základě své žádosti ze dne 27.9.2021 se společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 32 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit náklady úvěru ve výši 27 486 Kč, tedy celkem částku 59 486 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 4 249 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 2 000 Kč, po podání žaloby další 2 000 Kč, celkem částku ve výši 4 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023 postoupila společnost právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023, kde byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu, a dále dopisem ze dne 16. 3. 2023.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. Podle § 1879 a násl. OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba nebyla uplatněna zcela po právu, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána, a její příjem měl činit 24 698 Kč. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou, a podle výplatní pásky činil její čistý měsíční příjem za červen 2021 8 483 Kč, nemocenská 8 956 Kč, za červenec 2021 částku 20 217 Kč a za měsíc srpen 2021 částku 15 467 Kč. Žalovaná za měsíc červenec a srpen 2021 pobírala další příjem ve výši 10 345 Kč a 8 371 Kč plynoucí z dohody o provedení práce od [právnická osoba] s.r.o. Žalovaná měla trvalý pobyt hlášen na městském úřadě a podle čestného prohlášení měla bydlet u rodinného příslušníka na adrese [adresa] Náklady žalované na bydlení spolu s energiemi měly činit celkem 1 000 Kč a další náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady měly činit celkem 3 860 Kč Tyto skutečnosti však nebyly nijak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně blíže ověřovány a zkoumány. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, co konkrétně tvořily výdaje žalované, tj. jaké skutečně hradí náklady na bydlení s ohledem na další případné platby na SIPO, a dále kolik žalovaná vynaloží na stravu, domácnost, dopravu, mobilní telefon apod. Žalobkyně za účelem zjištění jejích skutečných nákladů, měla vyzvat žalovanou k předložení výpisu z jejího účtu za období předcházející poskytnutí úvěru, z něhož by bylo možné posoudit obvyklé hospodaření žalované s financemi. Samotná lustrace v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem nezaručuje, že platební morálka žalované je dostačující. Soud zjistil, že v roce 2013 byl zjištěn úpadek žalované a schváleno oddlužení. Žalovaná tedy již v minulosti měla problémy se splácením svých závazků. Z těchto skutečností lze proto dovodit, že není zřejmé, zda žalovaná měla dostatek finančních prostředků, když splácela další blíže nespecifikované závazky v nezanedbatelné výši 6 700 Kč měsíčně, v jaké celkové výši a po jak dlouhou dobu tento závazek trval, uvedeno nebylo. Skutečnost, že žalovaná má hlášen trvalý pobyt na adrese ohlašovny rovněž zakládá důvodné pochybnosti o možnostech a schopnostech žalované poskytnuté závazky řádně splácet.

22. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z..

23. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/ 2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

24. Vzhledem k tomu, že však právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 32 000 Kč, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit ve smyslu § 2991 o.z. Žalovaná na dluh uhradila celkem částku ve výši 4 000 Kč, a soud tuto částku odečetl od částky 32 000 Kč. Zbývající dluh žalované tak činí 28 000 Kč. Protože právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 28 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 28 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 24. 2. 2023, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 9. 2. 2023, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 10. 2. 2023, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 13. 2. 2023 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 23. 2. 2023 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení (výrok I. rozsudku).

26. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, kdy dospěl k závěru, že v tomto případě se neúspěch žalobkyně přibližně rovná úspěchu žalovaného (výrok IV.).