10 C 306/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 54 290,35 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 54 290,35 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 450,35 Kč od 6.12.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 6. 2024 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši 54 290,35 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 23. 1. 2019 s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly obchodní podmínky, přičemž k uzavření smlouvy došlo akceptací žádosti žalovaného ze strany žalobkyně prostřednictvím prodejce. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši 393 000 Kč, kdy tato částka byla dne 24. 1. 2019 převedena na účet prodejce. Žalovaný se zavázal splácet úvěr formou 84 měsíčních splátek po 5 527 Kč, a to od 23. 2. 2019, splatných vždy k 23. dni příslušného měsíce. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byl prověřen jednak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, tj. z databází jako SOLUS, Registr rizikových subjektů , právnická osoba, , Interní platební morálka klienta, Interní Black List společnosti , právnická osoba, ., ISIR, Neplatné doklady MVČR, Registr hledaných osob, Insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí. Vycházela z příjmů žalovaného na základě doložených výplatních pásek za období 10-11/2018 v průměrné výši 37 500 Kč a výdajů ve výši 17 700 Kč, které tvořily náklady na bydlení 5 000 Kč, splátky úvěrů 10 700 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč a dále, že žalovaný byl ženatý a měl dvě vyživované osoby. Podle žalobkyně měl žalovaný u žalobkyně dlouhodobou bezproblémovou platební morálku, proto byl vyhodnocen jako bezproblémový klient, který řádně a včas hradí své závazky. Žalovaný však splátky nehradil řádně, přestal je hradit od splátky splatné dne 23. 2. 2023 a dostal se do prodlení se čtyřmi měsíčními splátkami, čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků ke dni 24. 5. 2023. Žalovaný na dluh žalobkyni uhradil celkem 469 718 Kč. Součástí smlouvy byla rovněž dohoda o zajišťovacím převodu práva k předmětu financování s ujednáním tohoto zajištění na dobu trvání pohledávky s tím, že dojde-li k zesplatnění pohledávky je žalovaný povinen vydat žalobkyni předmět financování, zde automobil, a to do tří dnů na vlastní náklady. Pro případ nesplnění této povinnosti byla žalobkyně oprávněna na náklady žalovaného odebrat předmět financování na místě se nacházejícím. K zabavení došlo dne 11.4.2023 a dne 25.10.2023 byl automobil prodán za částku 203 000 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 14.11.2023 vyúčtovala žalovanému dlužnou částku se splatností ke dni 5.12.2023. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě další zaslané předžalobní upomínky, žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny ve výši 38 432,35 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 840 Kč (0,1% denně z částky 208 568,35 Kč od 19.6.2023 do 31.10.2023 a z částky 38 432,35 Kč od 1.11.2023 do podání žaloby), náklady na odprodej vozidla ve výši 7 018 Kč, jakož i úrok z prodlení z dlužné jistiny a nákladů na odprodej od 6.12.2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě nevyjádřili a dali tak najevo, že nemají k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2019, Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Přehledu plateb a Úvěrových podmínek ze dne 1.5.2018 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný dne 24. 1. 2024 uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 393 000 Kč za účelem nákupu zboží, a to motorového vozidla tov. zn. Citroën C4 Space Tourer s tím, že takto poskytnuté finanční prostředky žalobkyně poukázala přímo na účet prodejce č. , č. účtu, společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Pořizovací cena činila 453 000 Kč s tím, že část kupní ceny ve výši 60 000 Kč žalovaný uhradil v hotovosti při podpisu smlouvy a dále se zavázal úvěr splatit v 84 splátkách po 5 527 Kč s úrokem ve výši 4,85 % ročně. Splatnost první splátky byla dne 23.2.2019, poslední dne 23.1.2026. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni uhradit činila 465 068 Kč. Ve smlouvě jsou uvedeny údaje žalovaného ohledně jeho příjmu, který tvrdil ve výši 37 500 Kč s tím, že měsíční příjem domácnosti činí 75 000 Kč. Mezi své výdaje uvedl výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, splátky ostatních úvěrů ve výši 10 700 Kč a ostatní měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč. Žalovaný byl ženatý a měl dvě vyživovací povinnosti. Součástí smluvního ujednání bylo ustanovení o zajišťovacím převodu vlastnického práva po dobu úplné úhrady všech dlužných částek a v případě zesplatnění pohledávky povinnost žalovaného do tří dnů odevzdat na vlastní náklady předmět financování a v případě nesplnění této povinnosti oprávnění žalobkyně předmět financování odebrat na místě, kde se nachází. Žalobkyně a žalovaný si dále ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení v případě, že se dostane do prodlení s třemi a více splátkami.

6. Složkou k posouzení úvěruschopnosti žalovaného obsahující výpis z registrů, přehled plateb pro dříve poskytnuté smlouvy, platformy pro přední finanční instituce Sopra a mzdové lístky žalobkyně doložila, že žalovaný dle přehledu plateb k datu 14.1.2019 na smlouvu č. , hodnota, uzavřenou v roce 2013 uhradil všechny splátky, na smlouvu č. , hodnota, z roku 2016 uhradil celkem 157 102 Kč k úhradě zbývalo 199 562 Kč, na smlouvu č. , hodnota, z roku 2018 uhradil 12 splátek z 24, dále že žalovanému byl podle registru SOLUS zesplatněn úvěr z důvodu nesplácení a že za měsíc říjen 2018 činila mzda žalovaného 38 036 Kč čistého a za měsíc listopad 2018 částku 37 150 Kč čistého.

7. Ze smlouvy o obchodním zastoupení č. , hodnota, ze dne 6. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně, jakožto společnost, tuto smlouvu uzavřela se spol. společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , jako partnerem. Na základě uvedené smlouvy se partner zavázal dlouhodobě pro společnost vyvíjet jako nezávislý podnikatel činnosti směřující k poskytování úvěrových produktů společností zájemcům o úvěrové produkty.

8. Žalovaný podle protokolu ze dne 23.1.2019 převzal předmět financování ke smlouvě č. , hodnota, automobil tov. zn. Citroën C4 Space Tourer, což stvrdil svým podpisem.

9. Z vyplněného formuláře ohledně žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že bydlí ve vlastním bytě/domě, je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, pracuje u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 37 500 Kč. Měsíční příjem domácnosti činil 75 000 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, splátky dalších úvěrů 10 700 K a ostatní měsíční výdaje 2 000 Kč.

10. Podle mzdového lístku za měsíc říjen 2018 činila mzda žalovaného 38 036 Kč čistého a za měsíc listopad 2018 částku 37 150 Kč čistého.

11. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru ze dne 24. 1. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně uvedeného dne zaslala částku ve výši 393 000 Kč na účet č. , č. účtu, společnosti , právnická osoba12. Z tabulky umoření ze dne 1.3.2024 bylo zjištěno, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek splatných ke dni 23. 2. 2023, 23. 3. 2023, 23. 4. 2023 a 23.5.2023 a že žalovaný za období od 22.2.2019 do 31.10.2023 uhradil celkem 248 715 Kč. Z přehledu plateb pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 14.3.2024 vyplývá, že na dluh bylo celkem uhrazeno 672 718 Kč, k doplacení zbývalo 50 216 Kč.

13. Z oznámení o zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění pohledávky ke dni 22. 5. 2023, a to dopisem ze dne 30. 5. 2023.

14. Z kupní smlouvy č. , hodnota, ze dne 25.10.2023 a Protokolu o předání a převzetí má soud za prokázané, že žalobkyně prodala předmět financování automobil tov. zn. Citroën C4 Space Tourer za kupní cenu 203 000 Kč spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, se sídlem , adresa, .

15. Podle faktury č. , hodnota, ze dne 3.11.2023 vyfakturovala spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, žalobkyni částku 7 018 Kč jakožto provizi za prodej vozidla Citroën C4 (viz úvěrová smlouva č. , hodnota, ).

16. Podle faktury č. , hodnota, ze dne 13.4.2023 vyfakturovala spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, žalobkyni částku 6 050 Kč za zabavení vozidla a podle faktury č. , hodnota, ze dne 17.4.2023 vyfakturoval , jméno FO, , IČO , IČO, žalobkyni částku 4 047,45 Kč z odtah vozidla Citroën C4 (viz úvěrová smlouva č. , hodnota, ).

17. Dopisem ze dne 14.11.2023 žalobkyně vyčíslila dluh v celkové výši 45 450 Kč sestávající z částky 7 018 Kč za zprostředkování prodeje vozu a zesplatnění jistiny 38 432 Kč s tím, že lhůtu k zaplacení žalovanému uložila nejpozději do 5.12.2023. Odeslání dopisu žalobkyně doložila kopií dodejky.

18. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 3. 2024 včetně poštovní poukázky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové dlužné částky nejpozději do sedmi dnů od data odeslání.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.‘‘) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

23. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

26. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

27. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

28. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z., přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Podle § 1968 věta prvá o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. V projednávaném případě žalobkyně tvrdila, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 393 000 Kč. K dotazu soudu uvedla, že úvěruschopnost zkoumala před poskytnutím úvěru, a to jednak posouzením údajů sdělených žalovaným ohledně výše jeho příjmu a výdajů a dále aktivně na základě zjištění a ověření ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a to i v rámci celé skupiny , právnická osoba, . Konkrétně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla lustraci v bankovních a nebankovních registrech NRKI, SOLUS, registru rizikových subjektů Komerční banky = RRS, v interních databázích žalobkyně ohledně platební morálky klientů, interního Black Listu, dále v insolvenčním rejstříku, evidenci neplatných dokladů MVČR, evidenci adresních míst, registru hledaných osob a centrální evidenci exekucí, přičemž v žádném registru nebyly ohledně žalovaného zjištěny žádné negativní informace, jež by měly bránit poskytnutí úvěru žalovanému. Způsob prověřování úvěruschopnosti žalovaného byl ze strany žalobkyně prokázán uvedenými výpisy, přehledem plateb dříve poskytnutých úvěrů a mzdovými lístky od zaměstnavatele žalovaného za měsíc říjen a listopad 2018. Žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 37 500 Kč měsíčně s tím, že bydlí ve vlastním obydlí a měsíční příjem domácnosti činí 75 000 Kč. Pochybnosti o řádném zkoumání bonity žalovaného soud spatřuje v nijak nedoloženém celkovém příjmu domácnosti, tedy z jakého zdroje pochází téměř 40 000 Kč, zda se jedná o další příjem žalovaného, či jeho manželky. Žalobkyně se při poskytnutí úvěru žalovaného dále spokojila jen s tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů, které ničím neověřila, resp. soudu žádné listiny v tomto směru nedoručila. Mezi své výdaje žalovaný uvedl pouze ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč s tím, že náklady na bydlení uvedl ve výši 4 000 Kč, resp. 5 000 Kč. Pokud tedy měl žalovaný dvě vyživovací povinnosti, dle zjištění soudu v době uzavření smlouvy ve věku 9 let a 10 let, pak je zcela nereálné, aby jeho měsíční výdaje činily pouhé 2 000 Kč. Další výdaje, jako např. běžné výdaje na stravu, dopravu, mobil, léky a další běžné potřeby domácnosti si žalobkyně nijak neověřila. Žalobkyně rovněž argumentovala tím, že žalovaný měl u žalobkyně dlouhodobou bezproblémovou platební morálku. Je sice pravdou, že úvěr poskytnutý v roce 2013 žalovaný uhradil zcela, nicméně úvěr poskytnutý v roce 2016 zůstal neuhrazen v téměř 200 000 Kč a na úvěr poskytnutý v roce 2018 uhradil žalovaný z 24 splátek pouhých 12 splátek. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila celkový příjem domácnosti, soud vycházel z příjmu 37 500 Kč a výdajů v celkové výši včetně splátek 23 227 Kč. K dispozici tak čtyřčlenné rodině zbývala částka cca 14 000 Kč. Aby mohl soud vycházet z celkového příjmu domácnosti, bylo na žalobkyni, aby soudu předložila relevantní důkaz, např. výpis z účtu žalovaného alespoň za dva měsíce předcházející datu, kdy měla být smlouva uzavřena a doklad o příjmu manželky. Soud tak má za to, že žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného nedostatečně.

33. Za situace, kdy je úvěrujícímu uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů. Soud z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru smlouvu č. , hodnota, ze dne 23. 1. 2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku neplatná.

34. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

35. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

36. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 393 000 Kč a že žalovaný zaplatil celkem 469 718 Kč, nebylo možné žalobě vyhovět, neboť na straně žalovaného nevzniklo ani bezdůvodné obohacení, které by byl povinen vydat. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který byl ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na náhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.