10 C 307/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 014 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 2 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 8,25 % ročně z této částky od 2.3.2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 614 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 416,69 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 313,05 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 224,36 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 313,05 Kč od 16.1.2021 do 1.3.2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 913,05 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 400 Kč od 2.3.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28.6.2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši 7 014 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 4.4.2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaná si dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 174 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. První splátka byla splatná dne 11.4.2017, poslední splátka byla stanovena na 15.5.2018. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, a na dluh uhradila pouze 3 600 Kč, která byla původním věřitelem započtena částkou 686,95 Kč na jistinu, částkou 840 Kč na úrok, částkou 1 200 Kč na poplatek za administrativní činnost, částkou 814,03 Kč na hotovostní inkaso splátek a částkou 59,02 Kč na poplatek za životní pojištění. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 15.8.2017. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy tak, že se žalované dotázala na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které následně byly zaznamenány do zákaznické karty. Zjištěné údaje byly vždy ověřeny doloženými dokumenty. Žalovaná byla zaměstnána jako uklízečka s měsíčním příjmem 7 000 Kč, další příjem měla ve výši 2x 3 000 Kč. Proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení, právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Dne 15.1.2021 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou s účinností k témuž dni smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná dne 15.1.2021 (správně 12.2.2021) informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto požadovala úhradu dlužné částky ve výši 7 014 Kč sestávající z jistiny 5 313,05 Kč a dlužných úhrad za služby 1 700,95 Kč, dále úroků a úroků z prodlení v částce 3 416,69 Kč a 1 224,36 Kč kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jistiny do dne postoupení pohledávky, tj. 15.1.2021, a dále rovněž tak i úrok a úrok z prodlení z neuhrazené části jistiny od dne 16.1.2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 29.11.2021 (zásilka uložena na poště dne 18.11.2021), na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalované se má za to, že s takovým postupem souhlasila, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagovala. (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou B21915 a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru /Fajnpůjčka/ [číslo] soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], dne 4.4.2017 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 10 614 Kč (sestávající z úroku v částce 840 Kč, administrativního poplatku 1 200 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč a pojištění 174 Kč), celkem 16 614 Kč se žalovaná zavázala věřiteli uhradit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 183 Kč. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že žalovaná se zavázala zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy.

7. Zákaznickou kartou ze dne 4.4.2017 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, druh bydlení uvedla jako spolubydlící s partnerem. Žalovaná byla zaměstnána jako uklízečka na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem 7 000 Kč, další vedlejší blíže nespecifikovaný příjem uvedla ve výši 3 000 Kč a výživné/alimenty ve výši 3 000 Kč. Celkový měsíční příjem žalované byl ve výši 13 000 Kč. Výdaje činily celkem 11 000 Kč měsíčně s tím, že výdaje na bydlení měla ve výši 4 000 Kč a osobní výdaje ve výši 7 000 Kč. Žalovaná dále exekučně splácela částku 500 Kč měsíčně, k dispozici pak měla částku 1 500 Kč měsíčně 2 900 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně k ověření údajů výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, které však nebyly předloženy soudu k důkazu vyjma výplatních pásek.

8. Z žalobkyní předložených téměř nečitelných výplatních pásek za měsíc prosinec 2016 a únor 2017 vyplývá, že žalovaná v tomto období pobírala čistou mzdu ve výši kolem cca 6 000 Kč až 7 000 Kč.

9. Z tabulky žalobkyně na č.l. 18 spisu vyplývá, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o úvěru v období od 11.4.2017 do 15.8.2017 částkami v rozmezí od 200 Kč do 1 000 Kč, celkem částku 3 600 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 15.1.2021. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 12.2.2021, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 15.2.2021. Žalovaná byla současně vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 13.5.2021 a podacího lístku ze dne 14.5.2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] dne 4.4.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru – Fajnpůjčka [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se smlouvou ve výši 10 614 Kč, celkem částku 16 614 Kč v 58 týdenních splátkách po 183 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, na dluh uhradila pouze 3 600 Kč, v období od 11.4.2017 do 15.8.

201. Nedílnou součástí smlouvy byla doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy byla se žalovanou vyplněna Karta zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12.2.2021.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 o.z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky celkem 2 400 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy ze dne 4.4.2017. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v kartě zákazníka ke smlouvě ze dne 4.4.2017 uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako uklízečka s čistým měsíčním příjmem 7 000 Kč, vedlejší příjem uvedla ve výši 3 000 Kč a dále výživné ve výši 3 000 Kč. Celkové výdaje pak měly činit 11 000 Kč, přičemž částka 4 000 Kč představovala výdaje na bydlení a částka 7 000 Kč osobní výdaje. Žalované pak mělo zůstat 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná v kartě zákazníka dále uvedla, že žije v nájmu s partnerem, nicméně nezmínila další příjmy a výdaje. Žalovaná dále exekučně splácela částku 500 Kč měsíčně, tedy k dispozici měla pouze částku 1 500 Kč. Žalovaná dle těchto údajů disponovala velmi nízkým příjmem, který byl navíc postižen exekuční srážkou z dluhu, jehož výše a tedy i doba splácení uvedena nebyla. Je s podivem, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila finanční situaci žalované na základě poskytnutých údajů za dostatečnou a úvěr jí poskytla. Při tak nízkém příjmu bylo lze předpokládat, že nebude schopna pravidelně splácet svůj závazek. Z předložených důkazů vyplývá, že tedy právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, a z tohoto důvodu ji posoudil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 OZ.

23. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ 24. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 6 000 Kč, a že žalovaná zaplatila 3 600 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 2 400 Kč, které je povinna vydat (6 000 Kč – 3 600 Kč). Protože původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 2 400 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 2 400 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25% ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 2.3.2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 12.2.2021, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 15.2.2021, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 18.2.2021 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 1.3.2021 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně, žalobkyně požadovala 8,5% ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovanému, který byl v převážné části ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly (výrok III).