10 C 308/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 37 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 16 528 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 27. 1. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 20 642 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 639,87 Kč, úroku ve výši 18,48 % ročně z částky 7 774,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 18,69 % ročně z částky 16 719,57 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 108,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 774,23 Kč od 15. 12. 2022 do 19. 1. 2023, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 493,80 Kč od 20. 1. 2023 do 26. 1. 2023 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 965,80 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28.6.2023 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 37 170 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 17.3.2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázal vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 13 533 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 485 Kč, s úrokovou sazbou 18,69 % ročně sjednanou ve smlouvě, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a pojištění ve výši 1 548 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 12 měsíčních splátkách po 2 795 Kč Poslední splátka byla stanovena na 22.3.2022. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 10.12.2021. Ke dni 22.3.2022 činila dlužná jistina částku 17 200 Kč, poplatek pak částku 9 970 Kč Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 86 %, žalobkyní požadovaná ve snížené výši 18,69 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 14.12.2022 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou s účinností ke dni 16.12.2022 smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná na dluh uhradila celkem 8 134,61 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 31.5.2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázal vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 7 609 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 244 Kč, s úrokovou sazbou 18,48 % ročně sjednanou ve smlouvě, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 1 865 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 45 týdenních splátkách po 392 Kč Poslední splátka byla stanovena na 11.4.2022. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 10.12.2021. Ke dni 11.4.2022 činila dlužná jistina částku 8 030,71 Kč, poplatek pak částku 4 969,29 Kč Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 86 %, žalobkyní požadovaná ve snížené výši 18,48 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 14.12.2022 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou s účinností ke dni 16.12.2022 smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná na dluh uhradila celkem částku 5 337,39 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením obou smluv tak, že od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalované, konkrétně z výměru státní sociální podpory, které byly následně zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaná byla na mateřské dovolené, celkový příjem domácnosti uvedla ve výši 17 100 Kč, neměla žádný další závazek u jiné společnosti a nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet předmětné úvěry je dostatečná. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky v celkové výši 37 170 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jednotlivého úvěru do dne postoupení pohledávky, tj. 14.12.2022, a dále ode dne 15.12.2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále také„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 17.3.2021 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 11 985 Kč (sestávajícím z úroku v částce 10 485 Kč a poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč) a částky za doplňkové pojištění ve výši 1 548 Kč, tedy celkem částku 33 533 Kč, se žalovaná zavázala věřiteli uhradit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 795 Kč, poslední splátku ve výši 2 788 Kč, vždy v jednoměsíčním období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že se žalovaná zavázala hradit splátky spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 86 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

6. Zákaznickou kartou ze dne 17.3.2021 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, má jednu vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené s měsíčním čistým příjmem ve výši 10 500 Kč. Další příjem domácnosti měl činit 6 600 Kč, při uvedeném počtu zdrojů příjmu dva, měl být celkový příjem domácnosti 17 100 Kč. Blíže nespecifikované výdaje žalované měly činit 4 000 Kč měsíčně, žalovaná nesplácela žádný další úvěr či zápůjčku. Žalovaná nevlastnila automobil, měla zřízen bankovní účet. Jako účel poskytnutí úvěru žalovaná uvedla vybavení domácnosti. Trvalý pobyt žalovaná uvedla na adrese [adresa žalované]. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření rozhodnutí o přiznání dávky, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh za období od 17.3.2021 do 31.5.2022 celkem 8 134,61 Kč.

8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále také„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 31.5.2021 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 609 Kč (sestávajícím z úroku v částce 4 244 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 865 Kč), tedy celkem částku 17 609 Kč, se žalovaná zavázala věřiteli uhradit ve 45 pravidelných týdenních splátkách po 392 Kč, poslední splátku ve výši 361 Kč, vždy v 7 denním období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že se žalovaná zavázala hradit splátky spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 86 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

9. Zákaznickou kartou ze dne 31.5.2021 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, má jednu vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené s měsíčním čistým příjmem ve výši 10 500 Kč. Další příjem domácnosti měl činit 6 600 Kč, při uvedeném počtu zdrojů příjmu dva, měl být celkový příjem domácnosti 17 100 Kč. Blíže nespecifikované výdaje žalované měly činit 3 000 Kč měsíčně, žalovaná splácela žalobkyni předchozí úvěr splátkami ve výši 2 795 Kč. Shodně jako v předchozí kartě žalovaná nevlastnila automobil, měla zřízen bankovní účet. Jako účel poskytnutí úvěru žalovaná uvedla neočekávané výdaje. Trvalý pobyt byl totožný, na adrese [adresa žalované]. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření rozhodnutí o přiznání dávky, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

10. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh za období od 21.5.2021 do 31.5.2022 celkem 5 337,39 Kč.

11. Ze žalobkyní předloženého platebního rozpisu Úřadu práce v [obec] vyplývá, že žalované byly v období od 1.1.2021 do 31.5.2021 vyplaceny dávky v celkové výši 52 500 Kč, a to měsíčně rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč a příspěvek na dítě ve výši 500 Kč.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 16.12.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16.12.2022, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 13.1.2023. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 1.6.2023 a podacího lístku ze dne 1.6.2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

14. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] dvě smlouvy o úvěru, a to dne 17.3.2021 smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 985 Kč a částku 1 548 Kč za doplňkové pojištění, tedy zaplatit celkem částku 33 533 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 2 795 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 86 % ročně, žalobkyní v požadované snížené výši 18,69 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaná na dluh uhradila za období od 17.3.2021 do 31.5.2022 částku 8 134,61 Kč. Dne 31.5.2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 609 Kč, tedy celkem částku 17 609 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 392 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 86 % ročně, žalobkyní v požadované snížené výši 18,48% ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaná na dluh uhradila za období od 21.5.2021 do 31.5.2022 částku ve výši 5 337,39 Kč. Nedílnou součástí jednotlivých smluv o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávky za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16.12.2022, kde byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu. Žalovaná tak celkem uhradila částku 13 472 Kč (tj. 8 134,61 Kč + 5 337,39 Kč).

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 16 582 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani jedné ze smluv o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalované poskytnuté úvěry splácet. Žalovaná v obou případech v kartě zákazníka uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené a nevlastní osobní automobil. U žádosti v měsíci březnu uvedla bydlení u rodičů, v měsíci květnu bydlení v nájmu. Příjem domácnosti měl činit vždy 17 100 Kč s tím, že čistý příjem žalované byl 10 500 Kč a zbylou výši představoval další blíže nespecifikovaný příjem. Rovněž měsíční výdaje v částce 3 000 Kč a 4 000 Kč postrádaly bližší specifikaci. Přestože u úvěru poskytnutého v měsíci březnu, kdy žalovaná bydlela u rodičů a uvedla jako důvod své žádosti vybavení domácnosti, tak v měsíci květnu, kdy již měla nájemní bydlení a uvedla neočekávané výdaje, měla stále shodnou adresu [adresa žalované]. Zde je již patrná rozporuplnost údajů poskytnutých žalovanou. Další příjem domácnosti ve výši 6 600 Kč nebyl blíže specifikován, tedy zda se jedná o další příjem žalované a jaký, či příjem partnera. Žalovaná v době poskytnutí druhého úvěru souběžně splácela první úvěr splátkou ve výši 2 795 Kč. Již tato skutečnost vypovídala o nedobré platební morálce žalované, když v době splácení žádala o další finanční prostředky. Z uvedeného je tak evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s údaji uvedenými žalovanou a nezabývala se tím, jaké má žalovaná skutečné měsíční výdaje, kolik činí její náklady na bydlení, s ohledem na další případné platby na SIPO, a dále kolik žalovaná vynaloží na stravu, domácnost, mobilní telefon apod.. Přestože žalovaná měla zřízen bankovní účet, právní předchůdkyně žalobkyně si k ověření hospodaření žalované výpis z účtu alespoň za předcházející dva měsíce od poskytnutí úvěru od žalované nevyžádala. Soud proto nemohl než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona spotřebitelském úvěru.

24. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto jsou uzavřené smlouvy neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

25. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

26. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši celkem 30 000 Kč (20 000 Kč + 10 000 Kč), a že žalovaná zaplatila celkem 13 472 Kč (8 134,61 Kč + 5 337,39 Kč), jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 16 528 Kč, které je povinna vydat (30 000 Kč – 13 472 Kč). Protože původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], postoupil svoje pohledávky za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 16 528 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

27. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 16 528 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 27.1.2023, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 16.12.2022, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 13.1.2023, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 16.1.2023 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 26.1.2023 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala pouze 11,75 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci z převážné části úspěšná, a měla by nárok na náhradu nákladů řízení v odpovídající výši, avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.