10 C 311/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 : Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 25 164,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 19 702,57 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této od 6. 9. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 5 462,24 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 764,49 Kč, úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 7 437,12 Kč od 27.8.2022 do zaplacení, úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 3 624,46 Kč od 27.8.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 9 574,02 Kč od 27.8.2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 58,44 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 164,81 Kč od 27. 8. 2022 do 5. 9. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 462,24 Kč od 6. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradunákladů řízení ve výši 1 393,76 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , tituly před jménem, , , tituly za jménem, , advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 6. 2023 domáhala zaplacení částky v celkové výši 25 164,81 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , adresa, , , IČO, (dále také „banka“) uzavřela se žalovanou na základě jejích návrhů, které byly bankou vždy akceptovány, tři smlouvy o půjčce. Před uzavřením všech tří smluv si strany vždy sjednaly Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením jednotlivých smluv banka řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Jako první byla uzavřena Smlouva o půjčce č. , číslo, ze dne 26. 8. 2021, na jejímž základě banka poskytla žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně, s pojištěním a případnými dalšími platbami (zejména poplatky) formou inkasa z účtu žalované v 35 pravidelných měsíčních splátkách po 420 Kč. První splátka byla splatná dne 25. 9. 2021. Žalovaná byla povinna zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na jejím účtu dostatek disponibilních prostředků. Protože žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, banka ji na tuto skutečnost písemně upozornila, a poskytla jí k nápravě lhůtu minimálně 30 dní. Protože ani poté žalovaná řádně neplatila, banka dluh žalované zesplatnila s účinností ke dni 26. 8. 2022. Dluh žalované z této smlouvy představuje jistinu ve výši 9 574,02 Kč, poplatky ve výši 1 703,03 Kč, kapitalizovaný neuhrazený smluvní úrok ve výši 348,58 Kč splatný k 26. 8. 2022, smluvní úrok ve výši 10,9 % ročně z jistiny 9 574,02 Kč od 27. 8. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení. Jako druhá byla uzavřena Smlouva o půjčce č. , číslo, dne 31. 8. 2021, na základě které banka poskytla žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se ji zavázala bance splácet spolu s úrokem 10,9 % ročně, pojištěním a dalšími případnými platbami (zejména poplatky) v 18 pravidelných měsíčních splátkách formou inkasa z účtu žalované po 435 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 25. 9. 2021. Žalovaná byla povinna zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Žalovaná ani v tomto případě zápůjčku řádně nesplácela, na což ji banka upozornila a poskytla jí lhůtu minimálně 30 dní k zaplacení. Protože ani poté žalovaná řádně neplnila svůj závazek, banka svoji pohledávku za žalovanou zesplatnila ke dni 26. 8. 2022. Dluh žalované z této smlouvy představuje jistinu ve výši 3 624,46 Kč, poplatky ve výši 1 277,46 Kč, kapitalizovaný neuhrazený smluvní úrok ve výši 139,20 Kč splatný k 26. 8. 2022, smluvní úrok ve výši 10,9 % ročně z jistiny 3 624,46 Kč od 27. 8. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení. Jako třetí byla uzavřena dne 13. 9. 2021 Smlouva o půjčce č. , číslo, , na základě které banka poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto zápůjčku splácet ve 28 pravidelných měsíčních splátkách po 431 Kč spolu s úrokem 12,9 % ročně a pojištěním formou inkasa z účtu žalované s tím, že první splátka byla splatná 13. 10. 2021. Žalovaná se též zavázala hradit další případné platby (zejména poplatky) dle Smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků. Žalovaná byla povinna zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na jejím účtu dostatek disponibilních prostředků. Vzhledem k tomu, že žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, banka ji na její prodlení písemně upozornila. Žalovaná však ani poté řádně neplnila, a banka proto svoji pohledávku za žalovanou zesplatnila dne 26. 8. 2022 a požadovala okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Dluh žalované z této smlouvy představuje jistinu ve výši 7 437,12 Kč, poplatky 1 548,72 Kč, kapitalizovaný neuhrazený smluvní úrok ve výši 276,71 Kč splatný k 26. 8. 2022, smluvní úrok ve výši 12,9 % ročně z jistiny od 27. 8. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení. Všechny tři pohledávky byly bankou postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2023 na žalobkyni s účinností k 1. 2. 2023 a žalovaná postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila, přestože byla o zaplacení upomenuta.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a u obou účastníků se má za to, že s takovýmto postupem soudu vyslovili souhlas, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagovali (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

5. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních plateb s datem 29. 9. 2020 (předložené soudu třikrát), Produktových podmínek, Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku vyplývá, že měla být uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou. Na základě této smlouvy se měla banka zavázat poskytovat žalované své služby, a to zejména běžný účet, spořicí účet, debetní kartu, termínovaný vklad, přímé bankovnictví, investiční produkty a služby s nimi související, případně další služby, které měly být v budoucnu bankou nabízeny. Součástí smlouvy měly být vždy Všeobecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky, Sazebník a Úrokový lístek. Smlouva, Produktové podmínky či Sazebník však neobsahují vlastnoruční podpis žalované, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovanou. Na místě podpisu žalované je uvedeno pouze číslo mobilního telefonu +, tel. číslo, a text „kód potvrzovací SMS: , adresa, “.

6. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, ze dne 26. 8. 2021 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . měla uzavřít se žalovanou tuto smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se jej měla zavázat splácet ve 35 měsíčních splátkách po 420 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně včetně měsíčního poplatku 18 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr. Datum první splátky mělo být stanoveno na 25. 9. 2021. Na místě podpisu žalované je uvedeno pouze její jméno a prostý text „Číslo mobilního telefonu: +, tel. číslo, , Kód potvrzovací SMS: , adresa, “. Z Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, ze dne 26. 8. 2021 je zřejmé, že obsahuje označení žalované a označení a podpis banky.

7. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, dne 31. 8. 2021 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . měla dále uzavřít se žalovanou i tuto smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se jej měla zavázat splácet v 18 měsíčních splátkách po 435 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně včetně měsíčního poplatku 11 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr. Datum první splátky mělo být stanoveno na 25. 9. 2021. Na místě podpisu žalované je uvedeno pouze její jméno a prostý text „Číslo mobilního telefonu: +, tel. číslo, , Kód potvrzovací SMS: , adresa, “. Z Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, dne 31. 8. 2021 je zřejmé, že obsahuje označení žalované a označení a podpis banky.

8. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, datovaného 13. 9. 2021 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . měla uzavřít se žalovanou rovněž tuto smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se jej měla zavázat splácet ve 28 měsíčních splátkách po 431 Kč s úrokem ve výši 12,9 % ročně včetně měsíčního poplatku 15 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr. Datum první splátky mělo být stanoveno na 13. 10. 2021. Na místě podpisu žalované je uvedeno pouze její jméno a prostý text „Číslo mobilního telefonu: +, tel. číslo, , Kód potvrzovací SMS: , adresa, “. Z Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, s datem 13. 9. 2021 je zřejmé, že obsahuje označení žalované a označení a podpis banky.

9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta s přílohami vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaná nebyla před uzavřením jednotlivých smluv v insolvenci, dále ověřila, že žalovaná nemá neplatné doklady, a neměla zaznamenány žádné negativní informace registrech BRKI, NRKI a Solus. Žalovaná měla ke své osobě uvést, že je svobodná, bydlí u rodičů a má středoškolské vzdělání. V případě všech tří žádostí (z 26. 8. 2021, z 31. 8. 2021 i z 13. 9. 2021) měl její příjem činit 21 000 Kč, její výdaje na bydlení částku 1 500 Kč s tím, že banka započetla na tyto výdaje částku 2 000 Kč a výdaje na živobytí měly činit 5 000 Kč. Na další výdaje měla žalovaná vynaložit 0 Kč. Splátkové zatížení žalované u banky mělo představovat částku 826 Kč, další úvěrové splátky měly být ve výši 4 045 Kč měsíčně. Z přílohy pak vyplývá, že žalovaná neměla žádnou negativní informaci v bankovním registru klientských informací, nicméně měla vysoký počet žádostí (celkem 13) a odmítnutých či odvolaných smluv a v posledních 12 měsících jí narostla zbývající částka k úhradě dluhů. Žalovaná měla dva osobní úvěry, z nichž první byl z 27. 5. 2021 a na který jí zbývalo uhradit 140 271 Kč a druhý byl z 9. 7. 2020, na který jí zbývalo zaplatit 191 590 Kč.

10. Podle výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, z července a srpna 2021 činil zůstatek na účtu žalované ke dni 31. 7. 2021 částku 388,31 Kč. Příjem žalované činily platby z jejího dalšího účtu č. , č. účtu, a dne 21. 7. 2021 vybrala najednou v hotovosti částku 15 000 Kč. Z výpisu je zřejmé, že v červenci 2021 výdaje žalované výrazně přesahovaly její příjem. V srpnu 2021 byla na účet žalované připsána dne 26. 8. 2021 částka 12 000 Kč s variabilním symbolem smlouvy č. , číslo, a dne 31. 8. 2021 částka 7 000 Kč s variabilním symbolem smlouvy č. č. , číslo, , a z tohoto důvodu byly v srpnu příjmy žalované o 6 000 Kč vyšší než její výdaje. Průměrné měsíční příchozí platby žalované činily v období od října 2020 do května 2021 částku 8 186,25 Kč měsíčně. Dne 3. 6. 2021 si žalovaná zaslala ze svého dalšího účtu 67 000 Kč. Dne 13. 9. 2021 byla na účet žalované připsána platba 10 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, . Přesto konečný zůstatek na jejím účtu k 30. 9. 2021 činil 66,43 Kč. Z výpisů z účtů dále vyplývá, že žalovaná za dobu do října 2022 uhradila bance na „půjčky“ celkem 9 297,43 Kč.

11. Ze tří dopisů ze dne 26. 8. 2022 soud zjistil, že banka k tomuto datu zesplatnila všechny tři své pohledávky vyplývající z smluv č. , číslo, , č. , číslo, a č. , číslo, , s tím, že tyto pohledávky činily v případě smlouvy ze dne 26. 8. 2021 částku 10 995,73 Kč, v případě smlouvy ze dne 31. 8. 2021 částku 4 811,97 Kč a v případě smlouvy ze dne 13. 9. 2021 částku 8 776,83 Kč. Žalovaná byla vždy vyzvána k zaplacení těchto částech do 10 dnů od vyhotovení jednotlivých výzev.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/01 ze dne 30. 1. 2023, přílohy č. 1 (seznam pohledávek) a Potvrzení o úplatě ze dne 1. 2. 2023 vyplývá, že banka postoupila své tři pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

13. Ze tří vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2023 a tří podacích lístků téhož data soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení jednotlivých pohledávek právní předchůdkyní žalobkyně, a byla vyzvána k zaplacení dluhu žalobkyni.

14. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou ke splnění jejích závazků předžalobní upomínkou ze dne 29. 5. 2023 v dodatečné lhůtě do 13. 6. 2023. Výzva byla odeslána žalované 30. 5. 2023 (viz podací lístek).

15. Soud z provedených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měli postupně uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku tři smlouvy o půjčce, ze dne 26. 8. 2021, z 31. 8. 2021 a z 13. 9. 2021), tak, že žalovaná měla podepsat tři návrhy na uzavření smlouvy, nicméně je nepodepsala. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, ve výši 7 000 Kč a ve výši 10 000 Kč, tedy celkem 29 000 Kč. Žalovaná jí uhradila celkem 9 297,43 Kč. Protože žalovaná bance více neuhradila, vyzvala jí banka k zaplacení celého dluhu najednou. Všechny tři pohledávky za žalovanou byly postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2023, a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 3. 2023. Žalovaná však na dluh ničeho dalšího neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

18. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

24. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

25. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

26. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

27. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

28. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

29. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

30. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

31. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Podle § 1968 věta prvá o.z dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

34. V daném případě dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření ani jedné ze smluv. Podpis žalované na jednotlivých návrzích na uzavření smluv nebyl připojen ani v písemné, ani v elektronické podobě. Z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná smlouvy, resp. návrhy na jejich uzavření, skutečně podepsala, neboť na místě podpisu žalované je uveden pouze prostý text, a to telefonní číslo a kód. Samotné návrhy smluv v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronický návrh smlouvy obsahoval kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalované a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Podle textů návrhů rovněž nevyplývá, kdy, kdo a jak k nim měl daný text telefonního čísla a kódu připojit, že tak skutečně učinila žalovaná, a že tak učinila právě ona, a že po té, kdy měl být podpis připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy, resp. návrhu. Soud tak nemá za prokázané, že by ani jedna ze smluv byla uzavírána právě se žalovanou, a že i pokud by byla uzavírána s žalovanou, že tato ji uzavřela právě s obsahem, předloženým soudu, a tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl úvěrový vztah.

35. Na okraj soud uvádí, že i pokud by měl existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, právní předchůdkyně žalobkyně dle přesvědčení soudu nedostatečně vyhodnotila schopnost žalované poskytnuté úvěry řádně splácet. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila bonitu žalované úvěr splácet.

36. Přestože podle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta měl příjem žalované ve všech třech případech činit 21 000 Kč. Podle výpisů z účtů žalované činily průměrně příchozí platby na její účet od října 2020 do května 2021 částku 8 186,25 Kč měsíčně. Soud do příjmů žalované nezapočítal příchozí platbu ve výši 67 000 Kč dne 3. 6. 2021, kterou si žalovaná zaslala ze svého dalšího účtu, a která zřejmě představovala finanční prostředky z úvěru čerpaného 27. 5. 2021, a na který jí zbývalo v době zkoumání její úvěruschopnosti bankou uhradit 140 271 Kč. Pokud tedy výdaje žalované skutečně představovaly náklady na bydlení 1 500 Kč, což banka nijak neověřovala, výdaje na živobytí 5 000 Kč a splátkové zatížení 826 Kč a 4 045 Kč měsíčně, tedy celkem 11 371 Kč, je zřejmé, že žalovaná neměla dostatečné finanční prostředky na splácení jednotlivých úvěrů. Z přílohy protokolu je pak zřejmé, že sama banka si byla vědoma toho, že žalovaná měla vysoký počet 13 žádostí o poskytnutí úvěru, jakož i odmítnutých či odvolaných smluv a v posledních 12 měsících jí narostly dluhy. Stejně tak konečné zůstatky na účtech žalované nesvědčí o její dobré finanční kondici. Je tak zřejmé, že žalovaná nebyla schopna splácet ani jeden z úvěrů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované a řádně neporovnala její příjmy a výdaje ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. Soud proto i z těchto důvodů dospěl k závěru, že všechny tři smlouvy jsou neplatné.

37. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

38. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

39. Soud má proto za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, a proto jsou všechny tři smlouvy neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

40. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši celkem 29 000 Kč (10 000 + 7 000 + 12 000) a že žalovaná bance zaplatila celkem 9 297,43 Kč (viz bod 10 odůvodnění rozsudku), jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení v částce 19 702,57 Kč (29 000 – 9 297,43), kterou je ve smyslu § 2991 o.z. povinna vydat. Protože právní předchůdkyně žalobkyně postoupila všechny tři pohledávky za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 19 702,57 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

41. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou částky 19 702,57 Kč, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky, nicméně až za dobu prodlení od 6. 9. 2022, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení upomínkami ze dne 26. 8. 2022, v nichž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od jejich vystavení. Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 5. 9. 2022 (26. 8. 2022 + 10 dní) a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výši úroku z prodlení soud přiznal žalobkyni ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přiznal úrok z prodlení žalobkyni od 6. 9. 2022 do zaplacení z částky 19 702,57 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 393,76 Kč, přičemž tato částka představuje 56,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,29 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 007 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč, celkem tak 2 459 Kč. Protože žalovaný ve sporu převážně neuspěl, uložil mu soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud doplňuje, že nepřiznal žalobkyni odměnu za podání ze dne 30. 11. 2023 a paušální náhradu ve výši 300 Kč, neboť tyto náklady nepovažoval za účelné, když žalobkyně tímto podáním k výzvě soudu doplnila svoji žalobu, kterou by soud byl jinak nucen odmítnout.

43. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. a II. rozsudku).