10 C 313/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 55 754,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 17 359 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 6. 5. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 37 595,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 362,40 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 767,03 Kč za dobu od 16.11.2023 od 21. 4. 2024 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 9.5.2024 ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 754,37 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 24. 10. 2022 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tzv. „klientského účtu“, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Úvěr včetně úroku měl žalovaný hradit v měsíčních splátkách ve výši 1 590 Kč s tím, že se žalovaný dále zavázal hradit žalobkyni doplňkovou službu ve výši 1 005 Kč, celkem tedy splátky ve výši 2 595 Kč, a to vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr byl žalovanému poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, v částce 48 500 Kč a ve zbylé výši 11 500 Kč byl započten na náklady žalobkyně. Úvěruschopnost žalovaného byla podle žalobkyně dostatečně prověřována na základě údajů sdělených žalovaným a ve veřejných databázích. Žalobkyně vycházela z průměrného příjmu žalovaného ve výši 36 347 Kč, výdajů ve výši 3 300 Kč na bydlení, finančních závazků ve výši 4 500 Kč, sázek ve výši 7 500 Kč a jednorázových závazků (mikroúvěrů) s tím, že finanční zůstatek žalovaného činil 16 452 Kč. Výsledek lustrací byl bez negativní informace. Žalovaný na dluh uhradil 12 splátek v celkové výši 31 140 Kč. Se splátku splatnou dne 15.11.2023 se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyně proto zaslala žalovanému dne 20.11.2023 první upomínku a dne 5.12.2023 druhou upomínku, za jejichž odeslání požadovala náklady na upomínání ve výši 800 Kč. Protože žalovaný nijak nereagoval, žalobkyně dopisem zesplatnila celý úvěr ke dni 21.4.2024. Žalobkyně požadovala po žalovaném neuhrazenou jistinu ve výši 54 954,37 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 767,03 Kč z dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění do 21.4.2024 (den odeslání výzvy k úhradě) a zákonný úrok z prodlení z částky 60 721,40 Kč (jistiny a úroku) ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění poskytnuté žalobkyní žalovanému, tj. od 6.5.2024 do zaplacení a částku ve výši 800 Kč představující náklady za zaslanou první a druhou upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z e-mailů (dopisů) odeslaných žalobkyní na adresu , e-mail, dne 24. 10. 2022 soud zjistil, že na tuto e-mailovou adresu byla odeslána smluvní dokumentace, v níž byly uvedeny instrukce ke zřízení inkasa a adresát byl požádán o zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč. Dále byly na tuto e-mailovou adresu zaslány přístupové údaje do klientského účtu a specifikace úvěru.

6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 10. 2022 ve spojení s předsmluvními informacemi bylo zjištěno, že se žalobkyně touto smlouvou měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, a to poukázáním částky 48 500 Kč na účet č. , č. účtu, se započtením částky 11 500 Kč na náklady poskytovatele. Úvěr měl být poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců se splatností ke dni 15. 10. 2028 a se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 24,29 % ročně, celkem měl žalovaný uhradit 114 480 Kč včetně úroku ve výši 54 480 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši 1 590 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 15.11.2022. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků měla mít žalobkyně nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, a na úroky z prodlení v zákonné výši. Pokud by žalovaný ani po upomínkách svůj dluh neuhradil, měla být žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěrové jistiny, jejíž součástí se staly i sjednané úroky. Žalovaný se měl zavázat bezprostředně po uzavření smlouvy zřídit ve prospěch žalobkyně inkaso k svému bankovnímu účtu. Úvěrová smlouva měla být uzavřena elektronicky, za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím klientského účtu, zpřístupněném žalovanému pomocí odkazu a unikátního SMS kódu a po zaplacení tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč žalobkyni z osobního bankovního účtu žalovaného za účelem ověření identity žalovaného. Smlouva o úvěru obsahovala podpis žalobkyně, nicméně podpis žalovaného není na smlouvě připojen. V záhlaví smlouvy je uveden pouze text“ Autorizační doložka, a IP adresa , hodnota, , SMS kód , hodnota, a telefonní číslo , tel. číslo, , nicméně ze smlouvy není zřejmé, kdo tuto autorizační doložku připojil, a kdo měl na smlouvu připojit SMS kód.

7. Podle Přílohy č. 1 úvěrové smlouvy - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, měl být žalovaný svobodný, a měl jedno vyživované dítě. V příloze je uvedeno číslo občanského průkazu, číslo bankovního účtu, telefonní číslo, a e-mailová adresa žalovaného s tím, že zaměstnavatelem žalovaného měl být , jméno FO, , IČO , IČO, . Průměrný příjem žalovaného za poslední tři měsíce měl činit 36 347 Kč a náklady měly představovat částku 3 300 Kč na bydlení, 4 500 Kč na pravidelné finanční závazky, (tj. splátky úvěrů ve výši 1 500 Kč a výživné ve výši 3 000 Kč), a sázky ve výši 7 500 Kč, přičemž disponibilní částka zůstatku činila 16 452 Kč. Žalovaný měl dále mít jednorázový finanční závazek u spol. , právnická osoba, ve výši 7 000 Kč. Lustrace žalovaného v dostupných registrech nevykázaly žádné negativní záznamy, vyjma sázení, bonita žalovaného tedy byla hodnocena jako průměrná. Příloha není ani jednou ze stran podepsána.

8. Ze žádosti o doplňkové služby PODPORA a Přílohy č. 2 – Smlouvy o zřízení Doplňkové služby PODPORA soud zjistil, že žalovaný měl žalobkyni požádat o zřízení doplňkové služby POPDORA ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru, tedy o možnost odkladu tří splátek a přerušení splácení, čímž měl žalovaný odsouhlasit podmínky této doplňkové služby. Žalovaný se měl zavázat uhradit za tuto službu žalobkyni částku ve výši 72 360 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 005 Kč současně se splátkou úvěru, nicméně ani tato příloha nebyla žalovaným podepsána, neboť je na ní připojen pouze podpis žalobkyně.

9. Z výsledku lustrace v registru SOLUS, výstupu databáze neplatných dokladů, výstupu z insolvenčního rejstříku a z výsledku lustrace CRIBIS ze dne ze dne 24. a 25. 10. 2022 soud zjistil, že u žalovaného nebyly zjištěny žádné záznamy.

10. Z výplatních pásek žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný v červenci 2022 obdržel čistou mzdu ve výši 30 683 Kč, v srpnu 2022 ve výši 37 632 Kč a v září 2022 ve výši 37 782 Kč.

11. Podle výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, předloženého žalobkyní za měsíc červenec 2022 činil počáteční zůstatek na účtu částku 24,19 Kč, konečný zůstatek 1 366,12 Kč, za měsíc srpen 2022 činil konečný zůstatek 1 297,70 Kč a za měsíc září 2022 činil konečný zůstatek 20 191,63 Kč. Ze všech výpisů je pak zřejmé, že žalovanému byla poukazována mzda od zaměstnavatele , jméno FO, , IČO , IČO, ve výši 19 781 Kč (červen 2022), 22 733 Kč (červenec 2022) a 37 604 Kč (srpen 2022). Z výpisů je dále patrné, že v červenci 2022 žalovanému byla vrácena částka 19 391 Kč v souvislosti s bydlením a částku 6 700 Kč mu poukázal , jméno FO, , stejně pak i v srpnu ve výši 14 000 Kč. V září 2022 příjem žalovaného vyjma výplaty tvořily finanční prostředky od spol. , právnická osoba, . ve výši 7 000 Kč a spol. , právnická osoba, ve výši 30 000 Kč. Mezi pravidelné výdaje žalovaného patřilo výživné ve výši 3 000 Kč, nájem 3 300 Kč, penzijní spoření 1 000 Kč a telefon 1 086 Kč. V uvedených měsících žalovaný vynaložil částku 15 200 Kč, 4 500 Kč a 2 800 Kč na sázky.

12. Soud dále zjistil, že žalobkyně má k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného (viz průkazy).¨13. Z detailu pohybu z internetového bankovnictví ze dne 1. 3. 2023 má soud za prokázané, že dne 24. 10. 2022 byla na bankovní účet č. , č. účtu, připsána z bankovního účtu žalovaného , č. účtu, verifikační platba ve výši 1 Kč pod ID operace , hodnota, , VS , var. symbol, .

14. Potvrzením o vyplacení úvěru a opakované platební instrukci ze dne 25. 10. 2022 s připojeným detailem pohybu na účtu má soud za prokázané, že dne 25. 10. 2022 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, poukázána částka 48 500 Kč, VS , var. symbol, ve zbývající výši 11 500 Kč započtena na náklady úvěrujícího a sděleny údaje pro hrazení sjednaných splátek.

15. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 11. 2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně upozornila žalovaného na dluh po splatnosti dnem 15.11.2023 ve výši 2 595 Kč a zároveň žalovanému vyúčtovala 300 Kč za zaslanou upomínku. Současně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění dluhu.

16. Upomínkou č. 2 z dne 5. 12. 2023 žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu splátky po splatnosti, a požadovala po něm poplatek za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. Současně upozornila žalovaného na své právo zesplatnit celý úvěr, pokud nebude dlužná částka uhrazena do 20. 12. 2023. Téhož dne byla upomínka odeslána (viz podací lístek z téhož dne).

17. Ze zesplatnění úvěru – předžalobní upomínky ze dne 21. 4. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru, spolu s vyčíslením jednotlivých nároků žalobkyně. Současně vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 69 281,40 Kč nejpozději do 5. 5. 2024.

18. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 60 000 Kč tak, že částku 48 500 Kč poukáže na účet žalovaného a zbylou částku 11 500 Kč započte na náklady spojené s úvěrem. Žalovaný se měl zavázat peněžní prostředky společně s úrokem a částkou za doplňkovou službu splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 595 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla dne 25.10.2022 částku ve výši 48 500 Kč na účet žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, vyzvala žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 21.4.2024 k úhradě dluhu ve výši 69 281,40 Kč nejpozději do 5.5.2024. Žalovaný na dluh žalobkyni uhradil pouze 12 splátek, tedy částku 31 140 Kč a 1 Kč (vertifikační platba), ve zbylé výši dluh neuhradil ani na základě zaslané výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

19. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

20. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 1892 odst. 1 o.z. kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

24. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

25. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

26. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

28. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

29. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

30. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

31. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

32. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

33. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

34. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

35. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

36. Podle § 78 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

37. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 ZSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

38. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“39. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

40. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 17 359 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy.

41. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Z předložených důkazů však soud nemá za prokázané, že by žalovaný smlouvu skutečně uzavřel, neboť na místě podpisu žalovaného není uveden . Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Kód měl být žalovaným připojen na smlouvu, ze smlouvy předložené žalobkyní však nevyplývá, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, kdo tak učinil, a že tak učinil právě žalovaný, a že poté, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Rovněž nebylo prokázáno, že by byl předmětný kód použit k podepsání znění smlouvy ve znění předloženém soudu. Podle vlastností dokumentu byla smlouva vytvořena a upravena 24.10.2022 v 17:13:

21. Soud tak nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě s žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána s žalovaným, že tento ji uzavřel právě s tímto obsahem, tedy, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl úvěrový vztah.

42. Nad to je rovněž z provedených důkazů zřejmé, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného. Přestože žalobkyně byla povinna, jako subjekt nadaný zvláštním povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele, neučinila tak. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný měl v žádosti uvést, že jeho čistý měsíční příjem činí 36 347 Kč, z výpisu z účtu žalovaného však vyplývá, že jeho průměrný měsíční příjem činil 26 706 Kč. Na účet žalovaného byly připisovány další částky jako příjem od , jméno FO, , nicméně není zřejmé, o jaký druh příjmu se jednalo, zda se například nejednalo o zápůjčku, když v září 2022 žalovaný čerpal finanční prostředky od společnosti , právnická osoba, . ve výši 7 000 Kč a společnosti , právnická osoba, ve výši 30 000 Kč, tedy se zadlužoval. Z výpisu z účtu je dále zřejmé, že žalovaný sázek větší částky, a jeho chování tak bylo v souvislosti se splácením závazků více než rizikové. Konečné zůstatky na účtu žalovaného pak ke konci měsíců července a srpna 2022 byly minimální a k jeho navýšení došlo až poté, co žalovaný čerpal finanční prostředky od úvěrových společností. Je tak zřejmé, že žalovaný neměl dostatečné prostředky případný úvěr splácet a je tedy zřejmé, že žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná i ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku.

43. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhodl rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

44. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 48 500 Kč a že žalovaný zaplatil celkem částku 31 141 Kč (31 140 Kč + 1 Kč), jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení v částce 17 359 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

45. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou částky 17 359 Kč, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 6. 5. 2024 (tedy od data splatnosti dluhu stanoveného v předžalobní výzvě s vyrozuměním o zesplatnění úvěru) do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. a II. rozsudku).

46. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů.

47. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, neboť poměr úspěchu žalobkyně ve výši 51,76 % a poměr úspěchu žalovaného ve výši 48,23 % byl téměř shodný.