10 C 314/2018

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovu ve věci žalobce: osobní údaje žalobce trvale bytem adresa žalobce fakticky bytem adresa žalobce. zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa, obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený JUDr. jméno příjmení jméno, advokátem sídlem adresa, obec o žalobě na určení vlastnictví

I. Žaloba na určení, že do dědictví po jméno příjmení, narozené datum, zemřelé dne datum, patří spoluvlastnický podíl o velikosti ½ vzhledem k celku k pozemku parc. číslo jehož součástí je rodinný dům adresa, pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba bez č.p. nebo č.e. a parc. číslo to vše v k.ú. obec, resp. že jméno příjmení byla ke dni své smrti vlastníkem uvedeného spoluvlastnického podílu, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 24 684 Kč k rukám právního zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, advokáta.

1. Původní žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 8. 2018 domáhala určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 vzhledem k celku na pozemku parc. číslo jehož součásti je dům adresa, pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo to vše v k.ú. obec (dále také„ nemovitosti“). Podání žaloby schválil opatrovník původní žalobkyně celé jméno žalobce přípisem ze dne 20. 9. 2019. Původní žalobkyně v žalobě uvedla, že uzavřela se svým bratrem - žalovaným dne 28. 11. 2003 darovací smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem a smlouvu o zřízení věcného břemene, na základě které převedla na žalovaného vlastnické právo ke svému spoluvlastnickému podílu na nemovitostech. Žalovaný je tak v současné době výlučným vlastníkem nemovitostí. Původní žalobkyně dále uvedla, že k darování došlo na základě vzájemné dohody i s matkou původních účastníků tak, aby se žalovaný postaral o původní žalobkyni a její nemocnou dceru, a aby jim zajišťoval dostatečnou péči, což žalovaný přislíbil. Po smrti matky původních účastníků se však zásadním způsobem změnilo chování žalovaného, který hrubě porušil a porušuje dobré mravy. Při osobních návštěvách původní žalobkyni hrubě urážel, vyhrožoval jí, že ji vyhodí z domu, psychický ji i její dceru týral, a původní žalobkyně si opakovaně musela sama zajišťovat pomoc pečovatelek. V říjnu 2017 se v domě porouchal plynový kotel, což žalovaný odmítal řešit. Po smrti matky žalovaný v dědickém řízení vyvíjel na původní žalobkyni nátlak za účelem získání většího majetku, než na který měl nárok. Z těchto důvodů se z dlouhodobého pobytu v zahraničí vrátil syn původní žalobkyně celé jméno žalobce (nynější žalobce), který se o původní žalobkyni i o svoji sestru staral a zjišťoval jim stálou péči. I jeho žalovaný opakovaně hrubě urážel s tím, že (nynější) žalobce, původní žalobkyně a ani její dcera nemají v domě co dělat. Dne 4. 1. 2018 žalovaný neoprávněně odvezl z domu adresa věci původní žalobkyně, a to dvě starožitné skříně, rudl a svěrák. Přestože bylo žalovanému známo, že celé jméno žalobce v domě bydlí a pečuje o původní žalobkyni, podal proti němu u zdejšího soudu žalobu na vyklizení domu. Původní žalobkyně proto dopisem ze dne 10. 4. 2018 odvolala svůj dar a vyzvala žalovaného k jeho vrácení do 10. 5. 2018, což žalovaný odmítl.

2. Žalovaný s žalobou v celém rozsahu nesouhlasil. Žalovaný potvrdil, že mu byla doručena výzva k vrácení daru ze dne 10. 4. 2018. Tato výzva se podle žalovaného nezakládá na pravdivých údajích a neopírá se o reálný stav věci. Žalovaný respektoval původní žalobkyni, která v jeho domě s jeho souhlasem bydlela, a ničím ji neomezoval. Sestra se k němu do domu nastěhovala pouze s několika osobními věcmi a rozbitým nábytkem. Žalovanému nebylo zřejmé, z jakého důvodu se k původní žalobkyni nastěhovaly další osoby, které mu nic nehradily za energie a topení, a proto je hradil žalovaný sám. Pokud jde o skříně, žalovaný potvrdil, že je odvezl, jednalo se však o jeho vlastnictví. Žalovaný měl za to, že původní žalobkyně odvolala dar pod tlakem osob, které se bez jeho vědomí do domu nastěhovaly. Žalovaný současně namítl promlčení odvolání daru. Žalovaný dále namítal, že původní žalobkyně trpěla v období srpna 2016 – března 2017 duševní poruchou, která nebyla pouze přechodného rázu, a která zásadním způsobem ovlivňovala její rozpoznávací a ovládací schopnosti.

3. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně jméno příjmení zemřela dne datum, Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 30.4.2021, č.j. 10 C 314/2018-94, rozhodl o pokračování v řízení na straně žalobce s celé jméno žalobce jako správcem její pozůstalosti. Usnesení nabylo právní moci 26. 5. 2021.

4. Podáním ze dne 2. 8. 2021 navrhl žalobce změnu žaloby tak, že se nadále domáhal určení, že do dědictví po jméno příjmení patří spoluvlastnický podíl o velikosti ½ vzhledem k celku k nemovitostem, resp. že jméno příjmení byla ke dni své smrti vlastníkem uvedeného spoluvlastnického podílu. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 4.8.2021, č.j. 10 C 314/2018-146, změnu žaloby připustil. Usnesení nabylo právní moci 8.8.2021.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník pozemku parcelní číslo jehož součástí je rodinný dům adresa, na pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba bez čísla popisného a evidenčního a parc. číslo to vše v k. ú. obec (dále jen„ nemovitosti“). Dále bylo mezi účastníky nesporné, že původní žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 11. 2003 darovací smlouvu, kterou původní žalobkyně darovala žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na předmětných nemovitostech. Původní žalobkyně zaslala žalovanému dopis 10. 4. 2018, kterým svůj dar odvolala. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že paní jméno příjmení byla dcerou původní žalobkyně a žalobce byl jejím synem. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

6. Soud z darovací smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 28. 11. 2003 zjistil, že byla uzavřena mezi původní žalobkyní jméno příjmení a matkou účastníků jméno příjmení na straně jedné jako dárkyněmi a žalovaným jako obdarovaným. Na základě této smlouvy původní žalobkyně a matka původních účastníků darovaly každá svůj spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na nemovitostech žalovanému, který se tak stal výlučným vlastníkem nemovitostí. Touž smlouvou žalovaný zřídil věcné břemeno doživotního bezplatného bydlení v celém předmětu smlouvy ve prospěch matky původních účastníků, paní jméno příjmení. Ve prospěch původní žalobkyně či třetí osoby věcné břemeno zřízeno nebylo.

7. Ze seznamu nemovití na list vlastnictví pro k.ú. obec a Informací o pozemcích v k. ú. obec soud zjistil, že v katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník veden žalovaný, a že na domě adresa nevázne věcné břemeno ve prospěch původní žalobkyně.

8. Z opisu péče od 1. 5. 2015 do 30. 11. 2019 a zprávy anonymizováno ulice obec vyplývá, že původní žalobkyni byla poskytována pomoc pečovatelkami při mytí v době od 20. 5. 2015 do 16. 7. 2015, a jedenkrát dne 4. 8. 2016. V květnu a červnu 2015 s ní byly nacvičovány a upevňovány motorické, psychické a sociální schopnosti a dovednosti. Jinak jí byla až do listopadu 2017 zajišťována pomoc ve formě dopravy. Tuto skutečnost potvrzují i stvrzenky za květen a červen 2015.

9. Podle zprávy z 16. 9. 2017 psala původní žalobkyně nynějšímu žalobci, že nemůže zkontaktovat příjmení (zřejmě žalovaného). Z e-mailové korespondence ze dne 18. 9. 2017 vyplývá, že nynější žalobce řešil opravu kotle v předmětné nemovitosti, neboť původní žalobkyně měla doma zimu. Podle dokladu ze 14. 10. 2020 byl v předmětném domě adresa daného dne servisován kotel.

10. Z kontextu zpráv ze Skype jméno příjmení z 16. 3. 2018 v 13:06 hod. a v 16:11 hod. je zřejmé, že je psala původní žalobkyně nynějšímu žalobci. Podle zprávy z 13:06 hod. původní žalobkyně chystala nynějšímu žalobci apartmá s tím, že až v srpnu přijede, půjde do pečovatelského domu. Ze zprávy také vyplývá, že původní žalobkyně upadla a pečovatelky ji někam vozily. Podle zprávy z 16:11 hod. původní žalobkyně řešila stěhování. Dále řešila dědictví polí. Podle zprávy si„ plakánek“ (zřejmě žalovaný) vyplakal polovinu domu a polí a původní žalobkyně je darovala.

11. Z podstatného obsahu spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 71/2018, soud zjistil, že žalovaný podal dne 23. 3. 2018 žalobu proti nynějšímu žalobci, kterou se domáhá jeho vyklizení včetně členů jeho domácnosti z předmětného domu adresa. Žaloba byla odůvodněna tím, že se v listopadu 2017 nynější žalobce spolu se svojí rodinou nastěhoval do předmětného domu, aniž by měl uzavřenou nájemní smlouvu se žalovaným a platil za užívání domu nájem a energie. Ze žaloby vyplývá, že žalobce odmítá žalovaného pustit do domu a podal na něj trestní oznámení, protože si žalovaný odvezl ze svého domu své skříně. Žalovaný k žalobě uvedl, že zajišťuje péči o původní žalobkyni jméno příjmení a svoji sestru jméno, a proto je podaná žaloba v rozporu s dobrými mravy.

12. Z oznámení o odvolání daru ze dne 10. 4. 2018 soud zjistil, že původní žalobkyně odvolala dar žalovanému, a to podíl o velikosti ½ k celku na nemovitostech pro hrubé porušení dobrých mravů. Původní žalobkyně v oznámení uvedla, že nemovitosti byly žalovanému darovány proto, aby se po smrti matky původních účastníků postaral o žalobkyni a její nemocnou dceru s tím, že se k tomu žalovaný zavázal a přislíbil jim zajištění pomoci. Původní žalobkyně jako důvod odvolání daru uvedla, že žalovaný po smrti matky účastníků při návštěvách v domě hrubě nadával původní žalobkyni, vyhrožoval jí vystěhováním z domu, psychicky původní žalobkyni a její dceru týral, původní žalobkyně si opakovaně musela zajišťovat pečovatelky, aby ji vozily k lékaři, žalovaný původní žalobkyni psychiky ubližoval, žalovaný v říjnu 2017 neřešil poruchu plynového kotle, a dům byl proto čtyři dny bez vytápění, žalovaný v dědickém řízení po matce původních účastníků vyvíjel na původní žalobkyni nátlak, aby získal v dědictví více, než mu náleželo dle závěti, a tím se obohatil se na úkor žalobkyně, žalovaný opakovaně hrubě urážel nynějšího žalobce, a říkal původní žalobkyni a její dceři, že nemají v domě co dělat, dne 4.1.2018 žalovaný z domu odcizil věci původní žalobkyně, a to dvě starožitné skříně, rudl a svěrák původní žalobkyně. Původní žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení daru do 10.5.2018. Uvedené oznámení bylo žalovanému odesláno dne 12. 4. 2018 (viz kopie podacího lístku).

13. Žalovaný přípisem ze dne 18. 4. 2018 odmítl veškeré důvody původní žalobkyně pro odvolání daru a uvedl, že původní žalobkyni plně respektuje, nechává ji ve své nemovitosti bydlet a ničím ji neomezuje. Žalovaný poukázal na to, že v domě, kromě žalobkyně a její dcery bydlí i další osoby, které ničím nepřispívají na provoz domu, ani neplatí žalovanému nájem. Žalovaný dále uvedl, že si sice odvezl dvě nestarožitné skříně, ale jednalo se o jeho vlastnictví.

14. Z prohlášení jméno příjmení ze dne 17. 5. 2018 soud zjistil, že toto je psáno na počítači. V prohlášení, které je psáno v souvislých větách, je uvedeno, že původní žalobkyně darovala nemovitosti žalovanému a žalovaný přislíbil, že se o ni a její postiženou dceru bude starat, jakož i o dům, což nečinil. Podle přípisu za ní žalovaný chodil a začal ji urážet a nadával ji, vyhazoval ji z domu. V září nebo říjnu 2017 se v domě rozbil plynový kotel, což žalovaný neřešil. Původní žalobkyně proto požádala nynějšího žalobce, aby přijel z příjmení jméno, a staral se o ni, neboť nezvládala péči o svoji osobu. Z prohlášení dále vyplývá, že žalovaný přijel v lednu 2018 se svým synem a odvezl si dvě starožitné skříně a rudl, ohledně kterých mu původní žalobkyně říkala, že jsou její. Žalovaný byl hrubý a nadával nynějšímu žalobci a vyhazoval jej z domu. Původní žalobkyně v březnu 2018 oslovila právního zástupce, aby připravil žalobu na žalovaného ohledně odvolání daru. Žalovaný původní žalobkyni nikdy nepomáhal s nákupem, vařením a s úklidem, a když nebyla doma, hrabal se jí ve věcech a ukradl jí nějaké papíry.

15. Z rukou psaného prohlášení na čl. 125 vyplývá, že jej nepsala původní žalobkyně, přestože se má jednat o její prohlášení. Z dalších rukou psaných prohlášení na č.l. 128 až 133 spisu soud zjistil, že jsou místy zmatené, informace jsou v nich uvedeny na přeskáčku a nesouvisle, a stejně jako prohlášení na č.l. 125 spisu nejsou datována. V prohlášení na č.l. 128 je uvedeno, že žalovaný nerespektuje závěť jméno příjmení. Podle rukou psaného prohlášení na čl. 142 spisu žalovaný pomlouval nynějšího žalobce, nesplnil závěť a krade. Žalovaný měl dceři původní žalobkyně jméno příjmení„ sebrat“ 100 000 Kč, které dostala od své babičky, jméno příjmení.

16. Z usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor obec, ze dne 22. 10. 2020, číslo jednací, vyplývá, že byla odložena věc podezření ze spáchání přečinu podvodu. Ve věci bylo zjištěno, že jméno příjmení neměla žádný bankovní účet, či jiný produkt, z něhož by neznámá osoba mohla odcizit finanční prostředky.

17. Ze znaleckého posudku znalce příjmení jméno příjmení ze dne 8. 1. 2021 soud zjistil, že původní žalobkyně utrpěla v roce 2005 cévní mozkovou příhodu s velmi komplikovaným průběhem. Po dlouhé hospitalizaci a rehabilitaci bylo opět schopna samostatného života, nicméně u ní přetrvávaly bolesti hlavy, závratě, nejistá chůze, poruchy paměti a došlo u ní k organickým změnám v osobnosti. Stav původní žalobkyně se postupně zhoršoval, užívala alkohol, a v březnu 2011 bylo zjištěno, že její intelektová úroveň spadla do pásma defektu s IQ 67. V květnu 2018 pak bylo konstatováno těžké poškození jejích kognitivních funkcí, faktická expresivní porucha, a výrazné narušení exekutivních funkcí, kdy byla zcela odkázána na péči druhé osoby. Podle závěrů znalce příjmení příjmení trpěla původní žalobkyně v období srpna 2016 až března 2017 vaskulární demencí, která je trvalou duševní poruchu. Její rozpoznávací ovládací schopnosti byly sníženy podstatnou měrou a její porucha ovlivňovala její schopnost právně jednat. Znalec dospěl k závěru, že původní žalobkyně nebyla schopna porozumět důsledkům uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti a nebyla schopna adekvátně hájit své zájmy. V roce 2019 bylo konstatováno psychiatrem MUDr. jméno příjmení rozsáhlé trvalé poškození mozku původní žalobkyně, poznávacích funkcí, paměti, orientace a myšlení.

18. Z podstatného obsahu spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, soud zjistil, že původní žalobkyně zemřela dne datum. Účastníky pozůstalostního řízení jsou žalobce a jeho sestra jméno příjmení. Žalobce byl jmenován správcem celé pozůstalosti. Při předběžném šetření byly jako její majetek přihlášeny pozemky parc. číslo to věše v k.ú. obec, ohledně nichž je však vedena předmětná žaloba, a dále pozemky, které nabyla jako dědictví po své matce jméno příjmení, zemřelé datum na základě dědické dohody. Daná dohoda byla schválena usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 22. 2. 2017, č. j. číslo jednací. Podle tohoto usnesení jméno příjmení zanechala závěť, podle níž měla původní žalobkyně nabýt čtyři pozemky v k.ú. kat. území, a zbývající pozemky měl nabýt žalovaný. Usnesením 22. 2. 2017 ale byla schválena dědická dohoda, podle které původní žalobkyně i žalovaný nabyli každý spoluvlastnický podíl o velikosti ideální poloviny ke čtrnácti pozemkům v k.ú. kat. území, a nabyla ještě hotovost a vybavení domácnosti zůstavitelky a věci její osobní potřeby. Žalovanému byl potvrzen podíl na dědictví ve výši 49,88 % a původní žalobkyni ve výši 50,12 %. Citované usnesení bylo zrušeno usnesením Okresního soudu v Berouně z 15. 7. 2021, č.j. 3 C 198/2018-166 (viz toto usnesení), s ohledem na to, že původní žalobkyně nebyla v důsledku závažné duševní poruchy (vaskulární demence) schopna chápat ani samotné řízení o pozůstalost, ani následky svého jednání.

19. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení příjmení, sousedky nynějšího žalobce, soud zjistil, že svědkyně žalovaného nikdy neviděla. Svědkyně znala původní žalobkyni, a občas jí předávala poštu, kterou jí u svědkyně nechávala pošťačka. Svědkyni nebylo známo, jak původní žalobkyně žila v posledních dvou letech před smrtí. Stejně tak nevěděla nic o vztahu žalovaného k původní žalobkyni, původní žalobkyně jí o žalovaném nic neříkala.

20. Svědek jméno celé jméno žalobce, bývalý manžel původní žalobkyně, a otec žalobce, vypověděl, že v předmětném domě nebyl 20 let. Svědek si s jméno příjmení nerozuměl, vídali se jen do roku 2011, a poté za ní už nechodil a nebyli ani v telefonickém kontaktu. Původní žalobkyně na svědka bývala zlá, urážela jej, někdy házela nádobím, a poslední dobou na tom byla psychicky špatně. Svědek nevěděl nic o tom, jak původní žalobkyně žila v posledních dvou letech před smrtí. Pokud jde o její vztah k žalovanému, do doby, kdy za ní svědek chodil, byl jejich vztah dobrý, jako bratr se sestrou. Svědek vypověděl, že matka původní žalobkyně měla skříně v ložnici a pak ve sklepě, a tyto zde byly už v roce 1975, kdy dům obývali rodiče původní žalobkyně a žalovaný. Svědek dále uvedl, že jeho dcera (jméno anonymizováno) bydlí v předmětném domě, a přestože je zaostalá, dokáže se o sebe postarat. Svědek nevěděl nic o vztahu dcery se žalovaným, a není s ní v kontaktu, protože na něj také bývala zlá.

21. Svědkyně jméno příjmení, manželka žalobce, vypověděla, že ji žalovaný nazývá„ cikánkou“, a bere ji za póvl. Svědkyně se spolu se žalobcem přistěhovali před zimou v roce 2017 k původní žalobkyni a k sestře žalobce, aby se o původní žalobkyni mohli starat. Před tím žili 12 let ve příjmení jméno. Poté, co se přistěhovali, přišel žalovaný do domu. Říkali mu, že se budou o původní žalobkyni starat. Žalovaný jim sdělil, že on toho není schopen, resp. že se o ni nebude starat. Nájemné mu neplatili. Jednou v zimě se původní žalobkyni porouchal kotel a nešel asi 5 dní. Opravu zajistil žalobce, protože původní žalobkyně se nemohla žalovanému dovolat. Dům původně vlastnily matka a babička žalobce napolovic. Svědkyni obě říkaly, že dům přepsaly na žalovaného, aby jej původní žalobkyně nemusela vypořádávat s otcem žalobce. Svědkyně k jméno příjmení uvedla, že byla alkoholička a byla dementní, a zemřela na selhání jater. Když se k ní přistěhovali, byla zmatená, padala dozadu, a nevěděla, co je za den. Prala v sudu, v koupelně bylo rok prošlé jídlo, a sestra žalobce si v domě dělala, co chtěla a brala původní žalobkyni peníze a nakupovala. V domě byl hrozný bordel, smrad a výkaly. Matka žalobce nemohla chodit, a proto se plazila. Svědkyně dále doplnila, že si původní žalobkyně v kuchyni poklidila, byla schopná si i dát nádobí do myčky. V době, kdy ještě žila matka původní žalobkyně, do domu docházely placené pečovatelky z pečovatelského domu, aby je vozily k lékařům a na nákupy. Svědkyně se pak o žalobkyni starala a pomáhal jí i její syn, a doprovázela původní žalobkyni k lékařům. Za původní žalobkyní nechodil nikdo na návštěvy, ani žalovaný ji nenavštěvoval. Žalovaný pak byl v domě jen jednou, kdy si rozebral a odvezl starožitné skříně, které byly babičky žalobce. Ta v nich mívala marmelády. Dále si z garáže odvezl váhu, sekačku, plachtu, bazén a nějaké papíry. Původní žalobkyně na něj křičela, že jí vždycky něco ukradne. Žalovaný v roce 2021 napadl sestru žalobce, ale tato věc se zatím nedořešila.

22. Svědkyně jméno příjmení, vypověděla, že spolu s kolegyní docházela jako ošetřovatelka od května 2017 do listopadu 2017 do domu, kde bydlela jméno příjmení (sestra žalobce), ošetřovat jí bércový vřed. Původní žalobkyni nezajišťovaly žádnou péči, ona i její dcera se zvládly o sebe postarat, i když původní žalobkyně špatně chodila. Prostředí, ve kterém obě bydlely, bylo bez problémů, bylo čisté a nebyly zde žádné výkaly, ani staré jídlo. jméno příjmení chodila na nákupy a obědy jim vozila pečovatelská služba. Původní žalobkyně neříkala svědkyni nic o nějakých potížích, ani ve vztahu k žalovanému.

23. Z výpovědí svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení soud zjistil, že obě pracují jedenáct let jako pečovatelky pro anonymizováno ulice v obec Ani jedna z nich nikdy žalovaného neviděly. Staraly se spolu s dalšími kolegyněmi o původní žalobkyni od května 2015 do roku 2017, a jejich jednotlivé úkony se zaznamenávaly do opisu péče. O péči je požádala matka původní žalobkyně, s níž žila v domácnosti, i s postiženou sestrou žalobce. Svědkyně pomáhaly původní žalobkyni s mytím v domácnosti, protože si zlomila ruku. Po zahojení ruky, už původní žalobkyně tuto péči nepotřebovala. Svědkyně pak zajišťovaly pouze dopravu k lékařům nebo na nákup, vše ostatní si původní žalobkyně zvládala zařídit sama, stejně jako péči o domácnost; v domě byl pořádek. Poté, co se z země přistěhoval syn původní žalobkyně, přebral o ni péči on s rodinou. Původní žalobkyně svědkyním neříkala nic o žalovaném, resp jen, že je to její bratr. Svědkyně si nevybavovaly, že by si původní žalobkyně na něco stěžoval, nebio říkala, že ji někdo urážel.

24. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů.

25. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, žepůvodní žalobkyně a její matka jméno příjmení darovaly žalovanému každá svůj spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny na předmětných nemovitostech darovací smlouvou ze dne 28. 11. 2003. Ve smlouvě bylo zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného bydlení ve prospěch jméno příjmení. Původní žalobkyně poté v roce 2005 utrpěla cévní mozkovou příhodu, a i s ohledem na to, že užívala alkohol, se pak její zdravotní stav zhoršoval. Podle závěrů znalce příjmení příjmení původní žalobkyně v srpnu a březnu 2017 trpěla vaskulární demencí, tedy trvalou duševní poruchou, kterou nebylo možné vyléčit. Ovládací schopnosti původní žalobkyně byly sníženy podstatnou měrou a její porucha ovlivňovala i schopnost právně jednat. V květnu 2018 pak bylo konstatováno těžké poškození jejích kognitivních funkcí. Původní žalobkyně bydlela v předmětném domě adresa se souhlasem žalovaného se svojí postiženou dcerou jméno příjmení a se svojí matkou jméno příjmení, která zemřela 25. 8. 2016. V pozůstalostním řízení po matce původních účastníků uzavřela jméno příjmení dne 22. 2. 2017 dědickou dohodu se žalovaným, na základě které nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny ke čtrnácti pozemkům v k.ú. kat. území, přičemž podle závěti měla nabýt jen čtyři pozemky v tomto katastrálním území. V září 2017 se v domě adresa rozbil kotel a jeho opravu řešil nynější žalobce, který se se do tohoto domu přistěhoval i se svojí rodinou v listopadu 2017. Do té doby původní žalobkyně zvládala péči o svoji osobu samostatně, pouze v květnu a červnu 2015 jí s péčí pomáhaly pečovatelky, neboť měla zlomenou ruku. Následně jí byla pečovatelskou službou poskytována péče pouze ve formě odvozu k lékařům a na nákupy. Žalobce oznámil žalovanému, že se bude o původní žalobkyni starat, ale neuzavřel s ním žádnou nájemní smlouvu a za bydlení ničeho neplatil, ani spotřebu energií. Žalovaný z tohoto důvodu vůči němu podal dne 23. 3. 2018 žalobu u soudu o vyklizení. Původní žalobkyně pak svůj dar odvolala podáním ze dne 10. 4. 2018, což žalovaný odmítl. Původní žalobkyně pak zemřela dne datum a do pozůstalostního řízení byly přihlášeny předmětné pozemky.

26. Darovací smlouva byla uzavřena v roce 2003, a podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy. Darovací smlouva vzniklá do účinnosti o.z. se tedy řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“), což platí i pro veškeré nároky z této darovací smlouvy vzniklé, a tedy i pro nárok na vrácení daru. Nárok na vrácení daru není věcným právem ve smyslu § 3028 odst. 2 o.z., neboť náleží pouze dárci jakožto jedné straně obligačního vztahu.

27. Podle § 628 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Podle odstavce 2 téhož ustanovení musí být darovací smlouva písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

28. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

29. Protože původní žalobkyně zemřela dne datum posuzoval soud nárok žalobce i podle § 1475 odst. 1 o.z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Podle odstavce 3 téhož ustanovení platí, že komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Podle § 1476 o.z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Podle § 1479 o.z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

30. Soud dále vycházel z ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen jako„ z.ř.s.“). Podle § 171 odst. 1 z.ř.s. aktiva pozůstalosti tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla teprve po jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života, a která by mu bez dalšího patřila, kdyby nezemřel, a právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno, zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno.

31. Podle ustanovení § 172 odst. 1 z. ř. s. aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Podle ustanovení § 172 odst. 2 z. ř. s. nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. Podle § 184 z.ř.s. oud vydá rozhodnutí o dědictví, bylo-li zjištěno dědické právo a pozůstalostní jmění, byla-li spl- něna zůstavitelova nařízení, nedošlo-li k nařízení likvidace pozůstalosti a bylo-li mu prokázáno, že byly splněny povinnosti vůči odkazovníkům, stanovené zákonem jako předpoklad pro potvrzení dědictví.

32. Vzhledem k tomu, že se v domě porouchal kotel v září 2017, vycházel ohledně něj soud z ust. § 2257 odst. 1 o. z., který upravuje povinnosti pronajímatele a nájemce. Podle tohoto ustanovení pronajímatel udržuje po dobu nájmu byt a dům ve stavu způsobilém k užívání. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu.

33. Podle § 4, písm. g) nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu se za drobné opravy podle věcného vymezení považují mimo jiné opravy ohřívačů vody.

34. Vzhledem k tomu, že v daném případ se jedná o žalobu, kterou má být rozhodnuto o určení, zda do dědictví po jméno příjmení patří spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k předmětným nemovitostem, resp. že jméno příjmení byla ke dni své smrti vlastníkem uvedeného spoluvlastnického podílu ve smyslu § 80 o.s.ř., zabýval se soud nejprve otázkou, zda má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V daném případě je třeba postavit najisto, zda původní žalobkyně platně odvolala svůj dar, a znovu se stala podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a zda proto po její smrti tento majetek tvoří aktivum její pozůstalosti. V případě, že by bylo prokázáno, že došlo k platnému odvolání daru, nesouhlasil by tento stav s údaji zapsanými v katastru nemovitostí, kde je jako výlučný vlastník zapsán žalovaný. Přestože tedy předmětné pozemky zcela jistě nebudou spornými mezi účastníky pozůstalostního řízení, kterými jsou jen žalobce a jeho sestra jméno příjmení, nemohou být s ohledem na zapsané vlastnictví žalovaného zjištěny jako aktivum pozůstalosti ve smyslu § 171 odst. 1 z.ř.s., a soud by o nich ani nemohl rozhodnout dle § 184 odst. 1 z.ř.s. Protože bez rozhodnutí soudu by bylo ohroženo právo dědiců původní žalobkyně, dospěl soud k závěru, že i s ohledem na to, že pozůstalostní řízení po původní žalobkyni nebylo dosud skončeno, je zde naléhavý právní zájem na požadovaném určení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1597/2001 nebo sp.zn. 22 Cdo 5302/2009). Soud rovněž odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, v němž soud konstatoval, že:„ … o naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení (že právní vztah nebo právo existuje) bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, což řečeno jinými slovy znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, příp. pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě.“ 35. Soud se proto dále zabýval samotným odvoláním daru, ohledně něhož žalovaný vznesl námitku promlčení. Vzhledem k tomu, že darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, posuzoval soud podle tohoto zákona i okolnosti odvolání daru. Z ustanovení § 630 obč. zák. vyplývá, že se dárce může domáhat vrácení daru kdykoliv po uzavření smlouvy poté, co se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Protože se jedná o majetkové právo dárce, promlčuje se v tříleté promlčecí lhůtě podle § 101 obč. zák.. Vzhledem k tomu, že k závadnému jednání žalovaného mělo podle odvolání daru dojít po smrti matky původních účastníků, která zemřela 25. 8. 2016 a původní žalobkyně odvolala svůj dar přípisem z 10. 4. 2018, na který žalovaný reagoval dopisem ze dne 18. 4. 2018, byla tato výzva učiněna před uplynutím obecné tříleté promlčecí lhůty. Námitka promlčení tak nebyla vznesena důvodně.

36. Soud se dále zabýval otázkou, zda byly splněny podmínky pro odvolání daru. Předmětná darovací smlouva byla podle záběru soudu uzavřena platně, neboť obsahuje všechny zákonné náležitosti dle § 628 odst. 1 obč. zák. a byla uzavřena písemně, a to dva roky před tím, než původní žalobkyně utrpěla cévní mozkovou příhodu.

37. Ohledně naplnění samotných podmínek odůvodňujících vrácení daru pak soud hodnotil všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

38. Z provedeného dokazování nevyplynuly skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr, že se žalovaný k původní žalobkyni či členům její rodiny choval v předmětné době, tj. do doručení výzvy k vrácení daru ze dne 10. 4. 2018 tak, že by tím hrubě porušil dobré mravy. V tomto směru soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 186/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2075/2011).

39. Předně je nutno konstatovat zejména s ohledem na závěry znalce příjmení příjmení o duševním stavu původní žalobkyně, že zřejmě nebyla způsobilá sama odvolat dar přípisem ze dne 10. 4.2018. Podle závěru znaleckého posudku tohoto znalce totiž původní žalobkyně již v období srpna 2016 až března 2017 trpěla vaskulární demencí, tedy trvalou a neléčitelnou duševní poruchu, která snižovala její rozpoznávací a ovládací schopnosti. Ani později se její stav nezlepšil, ba naopak. Je rovněž otázkou, zda původní žalobkyně byla sama schopna toto odvolání sepsat, když z rukou psaných poznámek je zjevné, že její vyjadřování bylo nesouvislé, až místy zmatečné.

40. I v případě, že by původní žalobkyně byla schopna odvolat dar a byla si vědoma následků, nebyly naplněny podmínky pro odvolání daru.

41. Z provedených důkazů vyplynulo, že se žalovaný nezavázal postarat se o původní žalobkyni a její nemocnou dceru. Jak vypověděla svědkyně příjmení, žalovanému byly předmětné nemovitosti darovány proto, aby se ohledně nich nemusela původní žalobkyně vypořádávat s otcem žalobce. V darovací smlouvě pak bylo zřízeno věcné břemeno pro jméno příjmení, a v případě, že by byl takovýto závazek mezi stranami dohodnut, nebyl by zcela jistě problém, podmínit dar právě závazkem žalovaného postarat se i o původní žalobkyni a její dceru. To stejné platí, i pro povinnost žalovaného odvážet původní žalobkyni k lékaři. Nad to svědkyně příjmení, příjmení a příjmení nepotvrdily, že by se původní žalobkyně nedokázala o sebe postarat, když uvedly, že její domácnost s dcerou jméno byla v pořádku. Tyto svědkyně neměly žádný zájem na výsledku sporu, na rozdíl od svědkyně příjmení, manželky žalobce, která uváděla, že v domě byl hrozný bordel, smrad a výkaly. Soud nepopírá, že by svědkyně příjmení o původní žalobkyni nepečovala, a neposkytla jí pomoc v závěru jejího života. Žalovaný se však k tomuto nezavázal a tedy nejednal v hrubém rozporu s dobrými mravy.

42. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný při návštěvách domu hrubě nadával původní žalobkyni, a vyhrožoval jí vystěhováním z domu, psychicky ji a její dceru týral a ubližoval jí. Svědkyně příjmení vypověděla, že se původní žalobkyně a žalovaný nevídali, žalovaný byl v domě pouze dvakrát, když se do domu nastěhoval žalobce s rodinou a dále když si odvezl věci. Svědkyně nevypověděla ničeho o tom, že by žalovaný původní žalobkyni nadával, psychicky ji týral a ubližoval jí. Ani další svědci tuto skutečnost nepotvrdili, a to ani svědkyně příjmení, příjmení a příjmení, které do domácnosti původní žalobkyně a její dcery pravidelně docházely, a v případě, že by k něčemu takovému docházelo, zcela jistě by jim to původní žalobkyně řekla či si jakkoliv na žalovaného stěžovala. Otec žalobce pak vypověděl, že vztahy mezi ní a žalovaným byly dobré.

43. Pokud jde o rozbitý plynový kotel, ze zprávy původní žalobkyně z 16. 9. 2017 a e-mailu žalobce z 17. 9. 2017 vyplývá, že kotel se porouchal v září 2017 a nikoliv v říjnu 2017. Přestože původní žalobkyně neměla v domě žalovaného nájemní smlouvu, a bydlela zde jen s jeho souhlasem, dá se její postavení přirovnat k postavení nájemníka. Z ust. § 2257 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 4, písm. g) nařízení vlády č. 308/2015 Sb., vyplývá, že opravu kotle si měla původní žalobkyně zajistit sama, a je tedy zřejmé, že ani v tomto směru žalovaný neporušil dobré mravy.

44. Původní žalobkyně jako další důvod pro odvolání daru uvedla, že žalovaný v dědickém řízení po matce původních účastníků vyvíjel na původní žalobkyni nátlak, aby získal v dědictví více, než mu náleželo dle závěti. Jak však vyplývá z usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 22. 2. 2017, č. j. číslo jednací, měla původní žalobkyně nabýt na základě závěti pouze čtyři pozemky v k.ú. Štoutov, a žalovaný měl získat zbývajících deset pozemků. Jestliže pak podle dědické dohody oba nabyli každý spoluvlastnický podíl o velikosti ideální poloviny ke čtrnácti pozemkům v k.ú. Štoutov, a původní žalobkyně nabyla ještě hotovost a vybavení domácnosti zůstavitelky a věci její osobní potřeby, když jí byl potvrzen podíl na dědictví ve výši 50,12 %, lze konstatovat, že žalovaný rozhodně nezískal v pozůstalostním řízení více, než kolik by mu náleželo podle závěti.

45. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný opakovaně hrubě urážel žalobce, a říkal původní žalobkyni a její dceři, že nemají v domě co dělat. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod zp.n. 13 C 71/2018 pouze vyplynulo, že se žalovaný domáhá vyklizení žalobce z domu adresa, neboť žalobce za užívání domu ničeho neplatí, nechce jej pustit do domu a odkazuje na dobré mravy s ohledem na péči o původní žalobkyni.

46. Pokud jde o věci původní žalobkyně, které měl žalovaný odcizit dne 4.1.2018, z výpovědi svědkyně příjmení vyplynulo, že žalovaný si z domu odvezl starožitné skříně, které měly být babičky žalobce, a dále si z garáže odvezl váhu, sekačku, plachtu, bazén a nějaké papíry. O rudlu a svěráku svědkyně vůbec nehovořila. Žaloba ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 13 C 71/2018 sice potvrzuje, že si žalovaný odvezl nějaké skříně, ohledně nichž však uvedl, že byly jeho. Podle dědické dohody schválené zdejším soudem usnesením ze dne 22. 2. 2017, nabyla původní žalobkyně vybavení domácnosti zůstavitelky. Protože není zřejmé, co bylo tímto vybavením, a zda se jednalo o předmětné skříně, když s ohledem na výpověď otce žalobce nelze vyloučit, že tyto skříně patřily jméno příjmení, nelze uzavřít, že se skutečně jednalo o majetek původní žalobkyně. I kdyby tomu tak bylo, pak odvoz skříní žalovaným za situace, kdy v jeho domě bydlí původní žalobkyně s celou rodinu a nikdo za bydlení ničeho neplatí, nelze považovat za jednání žalovaného za hrubé porušení dobrých mravů.

47. Na základě shora uvedených skutečností proto soud dospěl k závěru, že nedošlo k naplnění rozvazovací podmínky dle ustanovení § 630 obč. zák. a výzva k vrácení daru nemohla vyvolat předpokládané účinky.

48. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud výrokem I. rozsudku žalobu zamítl.

49. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch a přísluší mu náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalovaného představují odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 6 úkonů po 3 100 Kč dle ust. 9 odst. 3, písm. a) ve spojení s odst. 4, písm. b) vyhlášky (převzetí a příprava věci, vyjádření z 5. 10. 2018, z 12. 8. 2021 a 12. 9. 2021, a účast na jednání dne 23. 7. 2021 a 25. 8. 2021), a dále 6 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. s tím, že se právní zástupce žalovaného výslovně vzdal nároku na náhradu nákladů na cestu k soudu a zpět, jakož i náhrady za ztrátu času. Spolu s připočtením 21% DPH ve výši 4 284 Kč, tak soud žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši celkem 24 684 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze, PSČ obec a číslo, nám. příjmení 5, prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).