10 C 315/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 191 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 11 979 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 31. 12. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 172,48 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 980 Kč od 11. 12. 2021 do [číslo], a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 887,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 26.4.2022 původně domáhala zaplacení částky ve výši celkem 17 191 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestávala z jistiny ve výši 11 980 Kč, poplatku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 061 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne 1.6.2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne 6.8.2020 prostřednictvím elektronické komunikace, jejíž nedílnou součástí jsou Obchodní podmínky smlouvy. Původní věřitel poskytl žalované bezhotovostně, převodem na její účet úvěr ve výši 12 000 Kč poté, co žalovaná zaslala verifikační platbu ve výši 0,01Kč - 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky do 31. 8. 2020. Žalobkyně dále uvedla, že prověřila bonitu žalované nahlédnutím do registrů – insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, na dluh uhradila pouze částku ve výši 20 Kč, čímž jí vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 s účinností ke dni 10. 12. 2021, o čemž byla žalovaná písemně informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2021. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho, žalobkyně tak požadovala uhradit částku 17 191 Kč, sestávající z jistiny ve výši 11 980 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 061 Kč, paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, a s ohledem na prodlení žalované požadovala úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 172,48 Kč a dále z dlužné jistiny úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jehož bankovní účet byla dlužná jistina převedena. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 7. 4. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním doručeným soudu dne 12.9.2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 5 211 Kč. Usnesením č.j. 10C 315/2022-23 ze dne 25.10.2022 soud řízení ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně v podobě dlužné jistiny spolu s příslušenstvím.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

6. Ze žalobkyní předložené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1.6.2020 a smlouvy téhož čísla ze dne 6.8.2020 a Obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] měla uzavřít se žalovanou smlouvu o úvěru a poskytnout žalované finanční prostředky ve výši celkem 12 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se měla zavázat finanční prostředky vrátit v jediné splátce do 31.8.2020. Pro případ prodlení s vrácením uvedené částky měla žalovaná uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu. Uvedená smlouva ani obchodní podmínky neobsahují vlastnoruční podpis žalované, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovanou.

7. Z částečného výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 1.6.2020 došla na tento účet platba z účtu č. [bankovní účet] ve výši 1 Kč pod označením„ [celé jméno žalované]“ a že žalobkyně vyplatila na tento účet dne 1.6.2020 částku 5 000 Kč s popisem„ půjčka od Zaplo [číslo] dále dne 2.6.2020 částku 7 000 Kč s popisem„ dodatečná půjčka od Zaplo [číslo] N.

2. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila 20 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 spolu s přílohou a potvrzením o úplatě ze dne 10.12.2021 a přílohy KIZAP [číslo] soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2021 ve spojení s podacím archem ze dne 17.12.2021 soud zjistil, že žalovaná byla o postoupení pohledávky a výši závazku informována právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení.

9. Upomínkami žalobkyně ze dne 22.9.2020, 2.10.2020 a 12.10.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky s tím, že jí byla nabídnuta možnost mimosoudního vyrovnání dluhu.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 7.4.2022, ve spojení s podacím poštovním archem dokládajícím odeslání upomínky dne 11.4.2022, soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby k úhradě dlužné částky vyzvána.

11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 12 000 Kč, která jí byla připsána na účet č. [bankovní účet] dne 1.6.2020 ve výši 5 000 Kč a 2.6.2020 ve výši 7 000 Kč poté, co žalovaná zaslala na účet právní předchůdkyně žalobkyně vertifikační platbu ve výši 1 Kč. Žalovaná se současně zavázala úvěr splatit do 61 dnů, resp. do 91 dnů a v případě prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náklady na upomínání. Žalovaná na dluh uhradila částku ve výši 20 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16.12.2021.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

20. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

21. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

22. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

23. Soud dále vycházel z ust. § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

25. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující, označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

26. Soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že se žalovanou uzavřela písemné smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smluv. Z provedených důkazů však vyplývá, že smlouvy měly být uzavřeny nikoliv v listinné podobě, ale podobě elektronické. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětné smlouvy uzavřela, neboť smlouvy nijak nepodepsala. Samotné úvěrové smlouvy v elektronické podobě neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byl připojen podpis žalované (tj. data v elektronické podobě), žádné záznamy o tom, že by elektronické smlouvy obsahovaly kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalované a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvám, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrové smlouvy byly uzavírány právě se žalovanou, a že i pokud by byly uzavírány s žalovanou, že ta uzavřely smlouvy právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl úvěrový vztah.

27. Nad to žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv se žalovanou řádně posoudila její úvěruschopnost.

28. Z potvrzení o obdržení platby má však soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované částku celkem 12 000 Kč, a proto se jedná na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Žalovaná však na tento dluh uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 20 Kč a verifikační platbu ve výši 1 Kč, o kterou by měl být dluh vůči žalobkyni ponížen (12 000 Kč – 21 Kč), a její dluh proto činí 11 979 Kč. Původní věřitel, společnost [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou v souladu s ustanovením § 1879 o.z. na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16.12.2021 podle § 1882 odst. 1 o.z.. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky 11 979 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I.), a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl (výrok II).

29. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 11 979 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 31.12.2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2021. Výzva byla žalované odeslána 17.12.2021, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 20.12.2021. Protože žalované byla stanovena lhůta 10 dnů k zaplacení od doručení výzvy, uplynula jí lhůta k plnění dnem 30.12.2021, a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 8,25 % ročně. (výrok I. a II. rozsudku).

30. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách a žalovaný o tuto možnost ani nepožádal.

31. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem pod bodem III. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř., podle kterého platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady a rovněž dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky 17 191 Kč. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 5 211 Kč. Žalobkyně tak z procesního hlediska zavinila zastavení řízení co do částky 5 211 Kč, a v této části neměla ve věci úspěch. Soud vyhověl žalobě co do částky 11 979 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 11 979 Kč (tj. 69,7 % z předmětu řízení) a neúspěšná co do částky 5 212 Kč (tj. 30,3 % z předmětu řízení). Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu žalobkyně ve výši 69,7 % z předmětu řízení odečíst její neúspěch, tj. míru úspěchu žalovaného ve výši 30,3 % Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, odměnou advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava žaloby, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč, celkem 2 252 Kč. Protože žalovaná je povinna uhradit 39,4 % nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 887,30 Kč (po zaokrouhlení). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.