10 C 316/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 45 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 43 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 5. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 1 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této od 5. 6. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 5.6.2024 ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 11. 9. 2023 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tzv. „klientského účtu“ smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 44 000 Kč. Úvěr včetně úroku měl žalovaný hradit ve 12 měsíčních splátkách ve výši 4 400 Kč, vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr byl žalovanému poskytnut ve splátkách, a to jednak ve výši 10 094 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, a dále ve výši 33 906 Kč ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku vyplývajícího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 15.3.2023. Úvěruschopnost žalovaného byla podle žalobkyně dostatečně prověřována na základě údajů sdělených žalovaným a ve veřejných databázích. Žalobkyně vycházela z průměrného příjmu žalovaného ve výši 36 044 Kč, výdajů v celkové výši 24 973 Kč včetně splátky úvěru s tím, že finanční zůstatek žalovaného činil 11 071 Kč. Výsledek lustrací byl bez negativní informace. Žalovaný však zaplatil pouze dvě splátky ve výši celkem 8 800 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na úrok, poté se dostal do prodlení se splátku splatnou 15.12.2023. Žalobkyně proto zaslala žalovanému dne 20.12.2023 první upomínku a dne 5.1.2024 druhou upomínku, za jejichž odeslání požadovala náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč. Protože žalovaný nijak nereagoval, žalobkyně dopisem zesplatnila celý úvěr ke dni 21.5.2024. Žalobkyně požadovala po žalovaném neuhrazenou jistinu ve výši 44 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění poskytnuté žalobkyní žalovanému, tj. od 5.6.2024 do zaplacení a částku ve výši 1 000 Kč představující náklady za zaslanou první a druhou upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z e-mailů (dopisů) odeslaných žalobkyní na adresu , e-mail, dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že na tuto e-mailovou adresu byla odeslána smluvní dokumentace, v níž byly uvedeny instrukce ke zřízení inkasa a žalovaný byl požádán o zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč. Dále byly na tuto e-mailovou adresu zaslány přístupové údaje do klientského účtu a specifikace úvěru.

6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 9. 2023 ve spojení s předsmluvními informacemi bylo zjištěno, že se žalobkyně touto smlouvou měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 44 000 Kč, a to poukázáním částky 10 094 Kč na účet žalovaného a částky 33 906 Kč ve prospěch věřitele žalovaného , právnická osoba, na úhradu jiného jeho závazku z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 15. 3. 2023. Úvěr měl být poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců se splatností ke dni 15. 9. 2024 a se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 10 % měsíčně, tedy v celkové výši 52 800 Kč; celkem tak měl žalovaný uhradit 96 800 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši 4 400 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 15.10.2023. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků pak mělo být ujednáno právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (tzn. náklady na celkem dvě upomínky, vždy ve výši 500 Kč), dále na úroky z prodlení v zákonné výši. Pokud žalovaný ani po upomínkách svůj dluh neuhradí, měla být žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěrové jistiny, jejíž součástí se tímto měly stát i sjednané úroky. Úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky, za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím klientského účtu. Smlouva o úvěru obsahovala podpis žalobkyně, nicméně podpis žalovaného není na smlouvě připojen. V záhlaví smlouvy je uveden pouze text“ Autorizační doložka, a IP adresa , hodnota, , SMS kód , hodnota, a telefonní číslo , tel. číslo, , nicméně ze smlouvy není zřejmé, kdo tuto autorizační doložku připojil, a kdo měl na smlouvu připojit SMS kód. Žalovaný se měl současně zavázat bezprostředně po uzavření smlouvy zřídit ve prospěch žalobkyně inkaso k svému bankovnímu účtu.

7. Podle Přílohy č. 1 úvěrové smlouvy - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, měl být žalovaný svobodný, bez vyživovací povinnosti. V příloze je uvedeno číslo občanského průkazu, číslo bankovního účtu, telefonní číslo, e-mailová adresa, s tím, že zaměstnavatelem žalovaného měla být společnost , právnická osoba, .. Průměrný příjem za poslední tři měsíce žalovaného měl činit 36 044 Kč. Jeho náklady měly představovat částku 3 000 Kč na bydlení, 17 573 Kč na pravidelné finanční závazky, tj. splátky šesti úvěrů ve výši 1 500 Kč, 1 931 Kč, 2 011 Kč, 2 726 Kč, 3 891 Kč, 5 514 Kč a splátku předmětného úvěru ve výši 4 400 Kč, přičemž disponibilní částka zůstatku žalovaného měla činit 11 071 Kč. Lustrace žalovaného v dostupných registrech nevykázaly žádné negativní záznamy, a bonita žalovaného byla hodnocena jako průměrná. Nicméně ani tato příloha nebyla žalovaným podepsána, neboť je na ní připojen pouze podpis žalobkyně.

8. Z detailu pohybu z internetového bankovnictví ze dne 12. 12. 2023 má soud za prokázané, že dne 11. 9. 2023 byla na bankovní účet č. , č. účtu, připsána z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, verifikační platba ve výši 1 Kč pod ID operace , hodnota, .

9. Potvrzením o vyplacení úvěru a opakované platební instrukci ze dne 12. 9. 2023 s připojeným detailem pohybu na účtu má soud za prokázané, že dne 12. 9. 2023 byla vnitřním převodem uhrazena částka 33 906 Kč pod ID operace , hodnota, , VS , var. symbol, na úhradu jiného závazku žalovaného vůči žalobkyni v souladu s ujednáními o čerpání úvěru dle úvěrové smlouvy a zbývající část úvěru ve výši 10 094 Kč byla téhož dne poukázána na účet žalovaného.

10. Upomínkami ze dne 20. 12. 2023 a 5. 1. 2024 žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, splatné dne 15. 12. 2023, přičemž za tyto upomínky mu naúčtovala sjednané poplatky vždy ve výši 500 Kč.

11. Z předžalobní výzvy a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění úvěrové jistiny v důsledku porušení smlouvy a vyzvala jej k zaplacení jistiny, úroku, nákladů na upomínání a nákladů právního zastoupení v celkové výši 74 251,61 Kč nejpozději do 4.6.2024 s upozorněním na možnost vymáhání této pohledávky soudní cestou. Odeslání této písemnosti žalobkyně prokázala poštovním podacím lístkem z téhož dne.

12. Soud doplňuje, že nemohl přihlédnout k podání žalobkyně ze dne 13. 12. 2024, ani k němu připojených důkazů, a to výsledku lustrace v registru SOLUS, výstupu databáze neplatných dokladů, výstupu z insolvenčního rejstříku a z výsledku lustrace CRIBIS, výpisů z účtu žalovaného, ani výplatních pásek žalovaného, neboť byly soudu předloženy až po vyhlášení rozsudku.

13. Na podkladě shora provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 44 000 Kč, který se měl žalovaný zavázal žalobkyni uhradit. Žalobkyně poukázala částku 33 906 Kč na úhradu jiného závazku žalovaného vůči žalobkyni z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a částku 10 094 Kč na účet žalovaného. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil, a dostal se do prodlení, jak vyplývá z upomínek a předžalobní yýzvy ze dne 21. 5. 2024, v níž byl současně vyzván k úhradě celkové dlužné částky s termínem k zaplacení do 4. 6. 2024.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

15. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1892 odst. 1 o.z. kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

19. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

20. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

23. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

24. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

25. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

26. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

27. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

28. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

31. Podle § 78 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

32. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 ZSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

33. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“34. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

35. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 43 999 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy.

36. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Z předložených důkazů však soud nemá za prokázané, že by žalovaný smlouvu skutečně uzavřel, neboť na místě podpisu žalovaného není uveden. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Kód měl být žalovaným připojen na smlouvu, ze smlouvy předložené žalobkyní však nevyplývá, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, kdo tak učinil, a že tak učinil právě žalovaný, a že poté, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Rovněž nebylo prokázáno, že by byl předmětný kód použit k podepsání znění smlouvy ve znění předloženém soudu. Soud tak nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě s žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána s žalovaným, že tento ji uzavřel právě s tímto obsahem, tedy, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl úvěrový vztah.

37. Nad to je rovněž z provedených důkazů zřejmé, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného. Přestože žalobkyně byla povinna, jako subjekt nadaný zvláštním povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele, neučinila tak. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný měl v žádosti uvést, že jeho čistý měsíční příjem činí 36 044 Kč, nicméně žalobkyně do doby vyhlášení rozsudku nepředložila soudu žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že tuto skutečnost ověřovala, a že se zabývala i jednotlivými výdaji žalovaného. Je tedy zřejmé, že žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná i ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku.

38. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhodl rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

39. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 44 000 Kč a že žalovaný zaplatil celkem částku 1 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení v částce 43 999 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat, a proto co do této částky žalobě vyhověl spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím ode dne 5. 6. 2024 (tedy od data splatnosti dluhu stanoveného v předžalobní výzvě) do zaplacení (výrok I. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

40. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

41. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která nebyla úspěšná v pouze nepatrné části jejího nároku, přiznal právo na náhradu v plné výši, tedy v částce 3 600 Kč. Tyto náklady představují jednak zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 800 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 1 500 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300,- Kč za tři úkony právní služby po 100,- Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.