10 C 320/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 57 051,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 26 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 5. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 31 051,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 740,16 Kč, úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 26,16 % ročně z částky 12 500 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 286,69 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 500 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 500 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28.6.2024 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 57 051,40 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o úvěru a to dne 24.4.2022 smlouvu č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 18 735 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 13 339 Kč, s úrokovou sazbou 25,23 % ročně sjednanou ve smlouvě, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 3 896 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 78 týdenních splátkách po 459 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 22.10.2023. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 12.6.2022. Ke dni 15.10.2022 činila dlužná jistina částku 15 000 Kč, poplatek pak částku 16 426,40 Kč. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 25,23 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 29.1.2024 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným s účinností k témuž dni smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na dluh uhradil celkem 3 000 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 16.5.2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 14 681 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 201 Kč, s úrokovou sazbou 26,16 % ročně sjednanou ve smlouvě, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 2 980 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 78 týdenních splátkách po 355 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 13.11.2023. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 12.6.2022. Ke dni 15.10.2022 činila dlužná jistina částku 12 500 Kč, poplatek pak částku 13 125 Kč. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 26,16 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 29.1.2024 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným s účinností k témuž dni smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 1 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv tak, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalovaného, konkrétně ze složenek, pracovní smlouvy a výplatních pásek, které byly následně zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaný byl zaměstnán jako dělník ve společnosti , název, , adresa, , čistý měsíční příjem měl ve výši 62 970 Kč, následně měl příjem ze státní sociální podpory, čistý měsíční příjem měl ve výši 55 956 Kč, bydlel v nájmu, neměl žádný další závazek u jiné společnosti a nebyl vedena v insolvenčním rejstříku, právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet předmětné úvěry je dostatečná. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky v celkové výši 57 051,40 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jednotlivého úvěru do dne postoupení pohledávky, tj. 29.1.2024, a dále ode dne 30.1.2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 24.4.2022 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 18 735 Kč (sestávajícím z úroku v částce 13 339 Kč a poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení 3 896 Kč, tedy celkem částku 35 735 Kč, se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 78 pravidelných týdenních splátkách po 459 Kč, poslední splátku ve výši 392 Kč, vždy v 7 denním období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že se žalovaný zavázal hradit splátky spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 86 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

6. Zákaznickou kartou ze dne 24.4.2022 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, pracuje jako dělník u zaměstnavatele , název, , adresa, s měsíčním čistým příjmem ve výši 17 970 Kč. Další příjem domácnosti měl činit 45 000 Kč, při uvedeném počtu zdrojů příjmu jeden, měl být celkový příjem domácnosti 62 970 Kč. Počet vyživovaných osob uvedl tři. Blíže nespecifikované výdaje žalovaného měly činit 2 000 Kč měsíčně, žalovaný nesplácel žádný další úvěr či zápůjčku. Žalovaný nevlastnil automobil, měl zřízen bankovní účet. Jako účel poskytnutí úvěru žalovaný uvedl vybavení domácnosti. Trvalý pobyt žalovaný uvedl na adrese , adresa, , což je adresa ohlašovny Městského úřadu v , obec, . Žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc únor a březen 2022, které nebyly předloženy k důkazu.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , číslo, soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh za období od 24.4.2022 do 12.6.2022 platbami ve výši 2 000 Kč a 2x 500 Kč celkem 3 000 Kč.

8. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 16.5.2022 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 14 681 Kč (sestávajícím z úroku v částce 10 201 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 980 Kč), tedy celkem částku 27 681 Kč, se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 78 pravidelných týdenních splátkách po 355 Kč, poslední splátku ve výši 346 Kč, vždy v 7 denním období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že se žalovaná zavázala hradit splátky spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 86 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

9. Zákaznickou kartou ze dne 16.5.2022 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, má tři vyživovací povinnosti, je nezaměstnaný, veden na úřadu práce s měsíčním čistým příjmem ve výši 10 956 Kč. Další příjem domácnosti měl činit 45 000 Kč, při uvedeném počtu zdrojů příjmu jeden, měl být celkový příjem domácnosti 55 956 Kč. Počet vyživovaných osob uvedl tři. Blíže nespecifikované výdaje žalovaného měly činit 1 000 Kč měsíčně, žalovaný splácel původnímu věřiteli částku 2 020 Kč měsíčně, závazek u jiné společnosti neměl. Žalovaný nevlastnil automobil, měl zřízen bankovní účet. Jako účel poskytnutí úvěru žalovaný uvedl vybavení domácnosti. Trvalý pobyt žalovaný uvedl na adrese , adresa, , což je adresa ohlašovny Městského úřadu v , obec, . Žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření složenky za měsíc duben a květen 2022, které nebyly předloženy k důkazu.

10. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , číslo, soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh dne 16.5.2022 částku 500 Kč a dne 12.6.2022 částku 500 Kč, celkem 1 000 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29.1.2024, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 20.2.2024. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 22.5.2024 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

13. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, dvě smlouvy o úvěru, a to dne 24.4.2022 smlouvu č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 735 Kč, tedy zaplatit celkem částku 35 735 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 459 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 86 % ročně, žalobkyní v požadované snížené výši 25,23 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovaným byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaný na dluh uhradil za období od 24.4.2022 do 12.6.2022 částku 3 000 Kč. Dne 16.5.2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný rovněž potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 14 681 Kč, tedy celkem částku 27 681 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 355 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 86 % ročně, žalobkyní v požadované snížené výši 26,16% ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovaným byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaný na dluh uhradil za období od 16.5.2022 do 12.6.2022 částku 1 000 Kč. Nedílnou součástí jednotlivých smluv o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 postoupila společnost , právnická osoba, pohledávky za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29.1.2024, kde byl zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu. Žalovaný na dluh uhradila celkem částku 4 000 Kč.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 26 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani jedné ze smluv o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného poskytnuté úvěry splácet. Žalovaný v obou případech v kartě zákazníka uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nevlastní osobní automobil a má bankovní účet. U žádosti v měsíci dubnu uvedl příjem domácnosti ve výši 62 970 Kč s tím, že čistý příjem žalovaného z pracovního poměru činil 17 970 Kč a zbylou výši představoval další blíže nespecifikovaný příjem. U žádosti v měsíci květnu uvedl příjem domácnosti ve výši 55 956 Kč s tím, že čistý příjem žalovaného ve výši 10 956 Kč představoval podporu v nezaměstnanosti a zbylou výši opět další blíže nespecifikovaný příjem. Rovněž měsíční výdaje v částce 2 000 Kč a 1 000 Kč postrádaly bližší specifikaci, přičemž s ohledem na nájemní bydlení žalovaného jsou tyto částky zcela nereálné. Žalovaný v době poskytnutí druhého úvěru (s odstupem pouhého měsíce) souběžně splácel první úvěr splátkou ve výši 2 020 Kč. V té době byl uchazeč o zaměstnání. Již tato skutečnost vypovídala o nedobré platební morálce žalovaného, když v době splácení žádal o další finanční prostředky, a to za účelem vybavení domácnosti. Pokud žalovaný podle karet zákazníka disponoval dalším příjmem domácnosti ve výši 45 000 Kč, pak musel mít dostatek finančních prostředků na uspokojení těchto potřeb a nežádat s odstupem jednoho měsíce o poskytnutí dalšího úvěru. Údaje vyplněné žalovaným nepůsobí věrohodně, a to předně vzhledem k tomu, že žalovaný vůbec neuvedl o jaké vyživované osoby se jedná a dále s ohledem na výši dalšího příjmu domácnosti, neboť není zřejmé, z jakých zdrojů tento příjem pochází. Z uvedeného je tak evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s údaji uvedenými žalovaným a nezabývala se tím, jaké má žalovaný skutečné měsíční výdaje, kolik činí jeho náklady na bydlení, s ohledem na další případné platby na SIPO, a dále kolik žalovaný vynaloží na stravu, domácnost, mobilní telefon apod.. Přestože žalovaný měl zřízen bankovní účet, právní předchůdkyně žalobkyně si k ověření hospodaření žalovaného výpis z účtu alespoň za předcházející dva měsíce od poskytnutí úvěru od žalovaného nevyžádala. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by při prověřování úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání ani jedné ze smluv nahlédla do exekučního či insolvenčního rejstříku či do evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), aby ověřila zadlužení žalovaného a existenci či neexistenci pohledávek po splatnosti. Ze systému soudu bylo navíc zjištěno, že proti žalovanému byla v minulosti vedena exekuční řízení. Soud proto nemohl než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona spotřebitelském úvěru.

24. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto jsou uzavřené smlouvy neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

25. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

26. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši celkem 30 000 Kč (17 000 Kč + 13 000 Kč), a že žalovaný zaplatila celkem 4 000 Kč , jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 26 000 Kč, které je povinen vydat (30 000 Kč – 4 000 Kč). Protože původní věřitel, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupil svoje pohledávky za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 26 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 26 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 5.3.2024, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 29.1.2024, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 20.2.2024, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 23.2.2024. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 4.3.2024 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala pouze 11,75 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci z převážné části úspěšný, a měl by nárok na náhradu nákladů řízení v odpovídající výši, avšak v řízení mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.