10 C 333/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 540 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 540 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 46,04 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 10. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím, když tvrdil, že tato částka představuje dlužné televizní poplatky. Uvedl, že žalovaná se stala poplatníkem televizních poplatků tím, že jakožto odběratel elektrické energie nereagovala ve stanovené lhůtě na výzvu žalobce k placení televizního poplatku. Kdy byla tato výzva žalovanému zaslána a doručena však žalobce již neuvedl, a to ani přes výzvu soudu k doplnění rozhodujících skutečností. Žalobce na tuto výzvu soudu pouze uvedl, že předmětnou výzvou nedisponuje. Dále žalobce doplnil, že zaslal žalovanému výzvy dne 15. 3. 2020, 27. 5.2020 a 15. 7. 2020, které byly přílohou žalobního návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě tvrdil, že dlužné poplatky jsou požadovány za období od října 2019 do ledna 2020 v celkové výši 540 Kč, nemůže se jednat o výzvu ve smyslu níže citovaného zákonného ustanovení. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle § 3 odst. 4 zák.č. 348/2005 Sb. jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

4. Soud neprováděl žádné dokazování, neboť žalobce nevylíčil zcela zásadní a rozhodující skutečnost, a sice, kdy žalované zaslal a doručil výzvu, na kterou následně žalovaná měla, ovšem nereagovala, na základě čehož se potom měla stát poplatníkem požadovaných poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl, kdy byla výzva žalované zaslána, nelze určit, odkdy se žalovaná stala poplatníkem a nelze tak učinit závěr o důvodnosti žaloby. Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, a to přesto, že žalobce zmiňovanou výzvu k žalobě připojil. Soud však k této listině nepřihlížel, neboť žalobce netvrdil, kdy byla tato výzva zasílána a doručena. Žalobce je povinen nejprve rozhodující skutečnosti tvrdit a až poté tyto tvrzené skutečnosti dokazovat (§ 101 odst. 1 o.a.ř.). Žalobce se k ústnímu jednání nedostavil a zbavil se tak možnosti uvedené nedostatky napravit. Nadto žalobce neprokázal ani další zcela stěžejní žalobní tvrzení, a sice, že žalovaná byla odběratelkou elektrické energie a proto jí vůbec byla uvedená výzva podle ust. § 3 odst. 4 zák.č. 348/2005 Sb. zasílána.

5. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1, když žalovaná, která byla ve věci plně úspěšná, náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. (§ 202 odst. 2 o.s.ř.)