10 C 335/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 027 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 027 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 027 Kč od 20. 7. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 18.8.2021 domáhala zaplacení částky 6 027 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky nabyla od společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) pohledávku za žalovaným. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků dne 29.6.2016 smlouvu o úvěru, na základě které bylo mezi stranami dohodnuto, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit nejpozději dne 19.7.2016 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 027 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem čísla smlouvy [číslo]. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaný nejprve zaregistroval na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla, emailové adresy a čísla bankovního účtu, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet v dostupných databázích ISIR, CEE,CRKI, BRKI, mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, přičemž výše úvěru byla stanovena na částku 5 000 Kč. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil. Před podáním žaloby právní předchůdkyně žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 13.4.2021 a na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud měl ze smlouvy o úvěru [číslo] z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru za prokázané, že smlouva měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Smluvní strany mezi sebou měly sjednat úvěr ve výši 5 000 Kč, s dobou trvání 20 dní a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 027 Kč. Finanční prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet klienta (žalovaného) č. [bankovní účet] Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným, pouze jeho označení s uvedením data narození a dále klientské [číslo].

5. Z kopie občanského průkazu vyplývá, že ji má žalobkyně k dispozici.

6. Z žalobkyní předloženého Potvrzení o odeslání finančních prostředků vyplývá, že tento interní dokument žalobkyně obsahuje osobní údaje žalovaného a že je zde označen jako plátce, je mu naúčtována částka 5 000 Kč, a poplatek ve výši 0 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3.3.2021 včetně přílohy č.1 - seznamu pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13.4.2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou domnělou pohledávku za žalovaným žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala.

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 13.4.2021 (viz podací lístek ze dne 13.4.2021).

9. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Právní předchůdkyně žalobkyně měla prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru, která nebyla žalovaným podepsána, ani jiným elektronickým znakem nebyla žalovaným potvrzena vůle smlouvu uzavřít. Na základě této smlouvy měla být žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem na jeho účet částka ve výši 5 000 Kč s tím, že splatnost byla stanovena ve lhůtě 20 dnů ode dne odeslání. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.3.2021 měla být domnělá pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

13. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

19. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

21. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 145/2010 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

22. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Žalobkyně dostatečně neosvědčila, jakým způsobem byla uzavřena úvěrová smlouva přesto, že k tomuto byla vyzvána usnesením ze dne 2. 12. 2021. Žalobkyně předložila smlouvu, která nebyla žalovaným podepsána, ani jiným elektronickým znakem nebyla účastníky potvrzena vůle smlouvu uzavřít. Žalobkyně pak zejména nijak nedoložila, že vlastníkem účtu, na který měla být poukázána částka 5 000 Kč, je právě žalovaný, přestože soud v tomto smyslu žalobkyni rovněž vyzval výše uvedeným usnesením ze dne 2. 12. 2021. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že žalovanému skutečně finanční prostředky na účet poukázala. Pouhé doložení interního dokumentu právní předchůdkyně žalobkyně, které má prokazovat odeslání finančních prostředků neprokazuje, že částka ve výši 5 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení rovněž nenavrhla ani žádný důkaz, např. dotaz na příslušnou banku. Na základě shora uvedeného tedy nemá soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Postup uzavření tvrzeného úvěru taktéž nebyl prokázán, stejně jako že, právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně posoudila jeho úvěru schopnost. Soudu tak nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

24. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, by měl nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, avšak v řízení mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.