10 C 345/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 8 453,47 Kč s příslušenstvím o zaplacení 8 404,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 8 043,51 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 15. 3. 2024 do zaplacení a částku ve výši 7 038,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky 15. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 409,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 747,99 Kč za dobu od 15. 7. 2023 do 10. 1. 2024, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 8 453,47 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 110,27 Kč za dobu od 31. 7. 2023 do 31. 12. 2023 a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 409,96 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, a dálečástky ve výši 1 365,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 491,74 Kč za dobu od 14. 7. 2023 do 10. 1. 2024, úroku ve výši 39,9 % ročně z částky 7 942,91 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 377,61 Kč za dobu od 31. 7. 2023 do 31. 12. 2023, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 365,92 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 2 350,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6.8.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 453,47 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela se žalovaným dne 1.12.2022 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , jejíž součástí byly obchodní podmínky. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Na základě předmětné smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet ve 31 pravidelných měsíčních splátkách po 401 Kč, vždy k 25. dni v měsíci, tj. ke dni, kdy byly žalovanému vyplaceny na účet. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 16,9 % ročně. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradil celkem 1 956,49 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k její zesplatnění ke dni 12.1.2024. Následně společnost , právnická osoba, ., pohledávku za žalovaným postoupila dne 26.03.2024 společnosti , právnická osoba, , která ji dne 6.4.2024 postoupila žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 8 453,47 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od 15.7.2023 do 10.1.2024 ve výši 747,99 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 31.7.2023 do 31.12.2023 ve výši 110,27 Kč jakož i úrok a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 15.3.2024 do zaplacení. Toto řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , spisová značka, .

2. Žalobkyně se dále žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6.8.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 404,91 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČ: , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 1.1.2023 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , jejíž součástí byly obchodní podmínky. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Na základě předmětné smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 814 Kč, vždy k 1. dni v měsíci, tj. ke dni, kdy byly žalovanému vyplaceny na účet. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 39,90 % ročně a poplatek za pojištění ve výši 66 Kč. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradil celkem 2 961,01 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k její zesplatnění ke dni 12.1.2024. Následně společnost , právnická osoba, ., pohledávku za žalovaným postoupila dne 26.03.2024 společnosti , právnická osoba, ., která ji dne 6.4.2024 postoupila žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 7 942,91 Kč, poplatek za pojištění ve výši 462 Kč (7x 66 Kč), dále kapitalizovaný úrok za dobu od 14.7.2023 do 10.1.2024 ve výši 1 491,74 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 31.7.2023 do 31.12.2023 ve výši 377,61 Kč jakož i úrok a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 15.3.2024 do zaplacení. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , spisová značka, .

3. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 8. 11. 2024, č. j. , spisová značka, spojil věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, ke společnému řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 11. 2024.

4. Žalovaný se k žádné ze žalob nevyjádřil.

5. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaný na výzvu nereagoval, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních platebních a investičních služeb ze dne 3.8.2021, Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 1.12.2022, Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Produktových podmínek pro osobní úvěry , právnická osoba, . a Všeobecných obchodních podmínek bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně spol. , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve kterém se (mimo jiné) zavázala zřídit pro žalovaného běžný účet, zřídit službu internetového bankovnictví a vydat k účtu debetní kartu. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a její akceptace vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, , kterou se žalovaný zavázal hradit v 31měsíčních splátkách po 401 Kč, spolu s úrokem ve výši 16,9% ročně. První splátka byla splatná dne 25.12.2022 a žalovaný měl celkem uhradit 12 369,70 Kč. Pro případ nesplácení zápůjčky byl žalovaný povinen uhradit poplatek ve výši 499 Kč za odeslanou upomínku a úrok z prodlení. Pro posouzení schopnosti splácet zápůjčku právní předchůdkyně žalobkyně měla využít bankovní a nebankovní registr klientských informací CBCB a CNCB a negativní registr FO SOLUS.

8. Z listiny nazvané „Údaje klienta“ ze dne 1.12.2022 a „Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila listinu, ve které jsou uvedené osobní údaje žalovaného a že rovněž zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, prostřednictvím interních a externích datových zdrojů s tím, že podle interního postupu byla schopnost splácet zápůjčku č. , hodnota, žalovaným vyhodnocena na 98,17 %.

9. Z interního dokumentu právní předchůdkyně žalobkyně – Souhrnný přehled a Kreditní report pro zápůjčku č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný měl uvést, že je vyučen, bydlí v pronájmu, rodinný stav si uvést nepřál, měsíční příjem ze zaměstnání měl mít 22 000 Kč s tím, že započtený příjem činil 18 493 Kč, výdaje na bydlení měl mít ve výši 5 750 Kč, výdaje na živobytí ve výši 2 000 Kč a rodinné náklady a ostatní ve výši 2 000 Kč. Z dokumentů dále vyplývá, že kontrakt vznikl bez osobního kontaktu se žalovaným a že žalovaný mě v době poskytnutí zápůjčky existující spotřební úvěr se splátkou ve výši 1 198 Kč a zbývající částkou ke splacení 20 366 Kč. Výsledná platební kapacita žalovaného měla v době žádosti činit 965 Kč.

10. Podle výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc říjen 2022 měl žalovaný počáteční zůstatek ve výši 0,02 Kč a konečný zůstatek 0,65 Kč. Z výpisu je zřejmé, že žalovaný obdržel mzdu od zaměstnavatele , právnická osoba, . ve výši 14 555 Kč. Podle žalobkyní předloženého mimořádného výpisu z účtu žalovaného za dobu od 15.11.2022 do doby poskytnutí zápůjčky č. , hodnota, dále vyplývá, že žalovaný převážně platil kartou u obchodníků a převáděl různé finanční částky na fyzické osoby.

11. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta dne 1.12.2022 na zápůjčku č. , hodnota, částka ve výši 10 000 Kč (což prokazuje rovněž výpisu z účtu žalovaného) a že žalovaný postupně uhradil na tuto částku celkem 1 956,49 Kč.

12. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 12.1.2024 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zesplatnění zápůjčky č. , hodnota, a zároveň ho vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 9 311,73 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne, jak je zřejmé z potvrzení o odeslání.

13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 14.5.2024 ve spojení s potvrzením o odeslání z téhož dne vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu s vyčíslením aktuální dlužné částky zápůjčky č. , hodnota, ve výši 14 114,87 Kč se žádostí o úhradu celého dluhu nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy a s upozorněním na možnost soudního vymáhání dlužné částky.

14. Z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. 2301421007ze dne 1.3.2023, Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Produktových podmínek pro osobní úvěry , právnická osoba, . a Všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, , kterou se žalovaný zavázal hradit v 18 měsíčních splátkách po 814 Kč, spolu s úrokem ve výši 39,90 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši 66 Kč. První splátka byla splatná dne 1.2.2023 a žalovaný měl celkem uhradit 13 444,90 Kč. Pro případ nesplácení zápůjčky byl žalovaný povinen uhradit poplatek ve výši 499 Kč za odeslanou upomínku a úrok z prodlení. Pro posouzení schopnosti splácet zápůjčku právní předchůdkyně žalobkyně měla využít bankovní a nebankovní registr klientských informací CBCB a CNCB a negativní registr FO SOLUS.

15. Z listiny nazvané „Údaje klienta“ ze dne 1.12.2022 a „Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila listinu, ve které jsou uvedené osobní údaje žalovaného a že rovněž zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, prostřednictvím interních a externích datových zdrojů s tím, že podle interního postupu byla schopnost splácet zápůjčku č. , hodnota, žalovaným vyhodnocena na 97,86 %.

16. Z interního dokumentu právní předchůdkyně žalobkyně – Souhrnný přehled a Kreditní report pro zápůjčku č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný měl uvést, že je vyučen, bydlí v pronájmu, je svobodný, měsíční příjem ze zaměstnání měl mít 22 000 Kč s tím, že započtený příjem činil 22 000 Kč, výdaje na bydlení měl mít ve výši 5 750 Kč, výdaje na živobytí ve výši 2 000 Kč a rodinné náklady a ostatní ve výši 3 000 Kč. Z dokumentů dále vyplývá, že kontrakt vznikl bez osobního kontaktu se žalovaným a že žalovaný měl v době poskytnutí zápůjčky dva existující spotřební úvěry se splátkou ve výši 2 406 Kč a zbývající částkou ke splacení 48 160 Kč. Výsledná platební kapacita žalovaného měla v době žádosti činit 1 305 Kč. Podle reportu měl žalovaný podané čtyři žádosti o osobní úvěr, revolvingový úvěr a kreditní kartu splátkovou, jednu žádost odvolanou a šest žádostí o osobní úvěr a kreditní splátkovou kartu odmítnutých. Všechny žádosti byly podány v období od 30.11.2022 do 18.12.2022.

17. Podle výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc prosinec 2022 a mimořádného výpisu z účtu za dobu od 15.11.2022 do doby poskytnutí zápůjčky č. , hodnota, měl žalovaný v prosinci celkové příjmy ve výši 219 307,63 Kč a celkové výdaje ve výši 213 277 Kč. Z výpisu je zřejmé, že žalovaný obdržel mzdu od zaměstnavatele , právnická osoba, . ve výši 20 808 Kč, a že čerpal značné finanční prostředky od společností poskytující úvěry či zápůjčky (CoolCredit, Flexifin, Credit Portal, OKV Leasing, Renum Finance a další), a to v celkové výši téměř 100 000 Kč. Žalovaný na účet vkládat rovněž finanční prostředky prostřednictvím bankomatu, ostatní příjmy jsou označené jako příchozí úhrada od osob s uvedením jména a čísla účtu, další platby jsou označeny jen číslem účtu. Stejně tak je patrný pohyb na účtu ohledně výdajů, žalovaný převážně platil kartou u obchodníků, z výpisu však nejsou zřejmé náklady na bydlení.

18. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta dne 1.1.2023 na zápůjčku č. , hodnota, částka ve výši 10 000 Kč (což prokazuje rovněž výpisu z účtu žalovaného) a že žalovaný postupně uhradil na tuto částku celkem 2 961,01 Kč.

19. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 12.1.2024 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zesplatnění zápůjčky č. , hodnota, a zároveň ho vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 10 274,26 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne, jak je zřejmé z potvrzení o odeslání.

20. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 14.5.2024 ve spojení s potvrzením o odeslání z téhož dne vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu s vyčíslením aktuální dlužné částky zápůjčky č. , hodnota, ve výši 15 355,71 Kč se žádostí o úhradu celého dluhu nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy a s upozorněním na možnost soudního vymáhání dlužné částky.

21. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 13.12.2023, Dodatku č. 1 ze dne 15.2.2024, Smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne 26.3.2024 včetně přílohy, potvrzení úplaty ze dne 8.4.2024 soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek za žalovaným z původního věřitele společnosti , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, . Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dne 11. a 12. 4. 2024.

22. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2024 včetně přílohy – seznam pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 5. 2024 včetně potvrzení o vyrozumění o postoupení pohledávek ze dne 25.4.2024 má soud za prokázané, že předmětné pohledávky za žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, postoupeny na žalobkyni.

23. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měly uzavřít dne 1.12.2022 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, a dne 1.1.2023 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, v rámci, nichž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky vždy ve výši 10 000 Kč a ve stejný den poukázány na účet žalovaného č. , č. účtu, . Na smlouvu č. , hodnota, žalovaný uhradil částku 1 956,49 Kč a na smlouvu č. , hodnota, částku 2 961,01 Kč. Zbývající dlužné částky však žalovaný neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, tedy, že je vyučen, bydlí v pronájmu, je svobodný, měsíční příjem má ve výši 22 000 Kč, výdaje v celkové výši 9 750 Kč, resp. 10 750 Kč. Obě smlouvy byly uzavřeny bez osobního kontaktu se žalovaným, žalovaný měl v době poskytnutí prvé zápůjčky existující spotřební úvěr a v době druhé zápůjčky dva existující spotřební úvěry. Dále žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z dostupných registrů, žádné další informace o úvěruschopnosti žalovaného nezjišťovala. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.4.2024 postoupila společnost , právnická osoba, . pohledávky za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.4.2024.

24. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

25. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 15 082,50 Kč (8 043,51 Kč + 7 038,99 Kč), neboť mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 1.12.2022 a ze dne 1.1.2023. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen tyto zápůjčky řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z tvrzení žalobkyně v případě smlouvy ze dne 1.12.2022 a následně ze dne 1.1.2023, tedy s odstupem pouhého měsíce vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 22 000 Kč. Žalovaný měl bydlet v nájmu, byl svobodný (tuto skutečnosti si nepřál uvést u první zápůjčky) a měsíční výdaje domácnosti měly činit 9 750 Kč, resp. 10 750 Kč. Žalobkyně však soudu v tomto směru nepředložila žádné důkazy, že se těmito údaji právní předchůdkyně žalovaného zabývala, tedy např. pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak vůbec nezabývala výdaji žalovaného, tedy např. v jaké výši hradí inkaso, jaké jsou jeho náklady na stravu, dopravu apod. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že žalovanému byla poukázána v říjnu 2022 mzda ve výši 14 555 Kč a že žalovaný měl na účtu zůstatek ve výši 0,65 Kč. V prosinci 2022 mzda žalovaného činila 20 808 Kč a v tomto měsíci měl žalovaný na účtu obrat ve výši přesahující 200 000 Kč s tím, že z převážné části finanční prostředky čerpal od společností poskytující úvěry či zápůjčky. Skutečnost, že žalovaný takto čerpá finanční prostředky nebyla nikde zmíněna, tedy opět nelze zcela vycházet z pravdivosti údajů uvedených žalovaným. Podle žalobkyně bonitu žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kterým posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumávala jím poskytnuté informace, včetně zdroje příjmu, způsobu bydlení atd. Tyto skutečnosti však pouze tvrdila, avšak žádným relevantním důkazem nedoložila. Vycházeje tedy především z výpisu z účtu žalovaného je s podivem, že žalovaný byl z pohledu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopný, když měl v době poskytnutí obou zápůjček nesplaceny další závazky. Podle kreditního reportu měl žalovaný v období od 30.11.2022 do 18.12.2022 podané čtyři žádosti o osobní úvěr, revolvingový úvěr a kreditní kartu splátkovou, jednu žádost odvolanou a šest žádostí o osobní úvěr a kreditní splátkovou kartu odmítnutých. Z výše uvedeného je evidentní, že bonita žalovaného nebyla dostatečná a že právní předchůdkyně žalobkyně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčky splácet.

31. Žalobkyně tedy řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a nebylo tak zřejmé, zda žalovaný měl dostatek finančních prostředků na splácení poskytnutých zápůjček.

32. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

33. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet zápůjčky, a proto jsou obě uzavřené smlouvy ze dne 1.12.2022 a ze dne 1.1.2023 neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z..

34. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti obou smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

35. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně z titulu nároku prvé a druhé smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši celkem 20 000 Kč, a že žalovaný zaplatil celkem 4 917,50 Kč (1 956,49 Kč + 2 961,01 Kč), jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 15 082,50 Kč (20 000 Kč – 4 917,50 Kč), resp. částku 8 043,51 Kč a 7 038,99 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat.

36. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou částky 8 043,51 Kč a s úhradou částky 7 038,99 Kč, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 14,75 % ročně z těchto částek. Soud úroky z prodlení přiznal žalobkyni od 15. 3. 2024 do zaplacení, jak požadovala.

37. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

38. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. a II. rozsudku).

39. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 2 350,80 Kč (po zaokrouhlení). Tato částka představuje 78,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,47 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,53 %), tj. z celkové částky 2 978 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč ( 400 Kč + 400 Kč) a dále nákladů právního zastoupení, sestávající ze součtu odměn za zastupování advokátem za obě spojené věci ve výši 1 200 Kč dle § 14 b ve spojení s § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za celkem 6 úkonů právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za 6 úkonů právní služby po 100 Kč (dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.); vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 378 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu s ohledem na to, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru, který je žalobkyní uplatňován opakovaně, jedná se o věc skutkově i právně obdobnou dalším žalobám podávaným žalobkyní u zdejšího soudu, přičemž předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.