10 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: právnická osoba a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 72 095,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 494 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 7.11.2023 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 71 601,06 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 905,51 Kč za dobu od 25. 6. 2023 do 24. 10. 2023, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 72 700,37 Kč od 25.10.2023 do 31.10.2023, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 70 735,06 Kč od 1.11.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 735,06 Kč od 4.11.2023 do 6.11.2023 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 241,06 Kč od 7.11.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 16 581,48 Kč k rukám právního zástupce žalované , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13.12.2023 domáhala zaplacení částky ve výši 72 095,06 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 11. 2. 2019 uzavřela se žalovanou Smlouvu o hotovostním úvěru Zonky č. , číslo, , na základě které poskytla žalované částku ve výši 150 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky. Žalovaná podpisem smlouvy současně přistoupila k Rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti žalované splácet předmětný úvěr. Před uzavřením smlouvy se žalovanou byla řádně zkoumána její úvěruschopnost. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku žalobkyni vrátit v pravidelných splátkách po 2 802 Kč měsíčně, včetně pojištění a sjednaného úroku ve výši 10,99 % ročně, vždy k 16. dni v měsíci počínaje dnem 16. 3. 2019. Mezi účastníky sjednán i poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 3 000 Kč. Žalovaná hradila splátky až do 25. 6. 2023, následující splátky však již neuhradila. Mezi účastníky byla sjednána pro případ prodlení s placením žalované smluvní pokuta a úhrada účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Podle článku 5. Smlouvy ve spojení s bodem 6.

2. Úvěrových podmínek byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalované se splacením celý úvěr zesplatnit a požadovat uhrazení celé dlužné částky najednou. Protože se žalovaná dostala do opakovaného prodlení se splácením využila žalobkyně svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 25.10.2023. K tomuto dni podle žalobkyně činil dluh žalované na jistině 72 700,37 Kč, na nesplaceném smluvním úroku z úvěru 2 562,20 Kč (kapitalizovaný ode dne poslední zaplacené splátky, tj. od 25. 6. 2023 do dne předcházejícího zesplatnění, tj. do 24. 10. 2023, na smluvní pokutě 1 000 Kč, a na pojistném 540 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 1. 11. 2023 částku ve výši 2 802 Kč, kterou žalobkyně započetla na splátku z 25. 7. 2023 částkou ve výši 1 965,31 Kč na úhradu jistiny splátky, částkou ve výši 656,69 Kč na úhradu úroku splátky a částkou ve výši 180 Kč na úhradu pojištění splátky. Přestože byla žalovaná o zaplacení upomenuta, ničeho žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná uvedla, že žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou nedostatečně splnila svoji povinnost řádně posoudit její úvěruschopnost. Žalovaná se proto dostala do tíživé životní situace. Žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou neověřovala její příjmy a výdaje a neověřovala ani její další závazky. Žalovaná proto měla za to, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, a žalovaná má vrátit žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení ve výši jistiny, a to v době přiměřené jejím možnostem. Protože tak žalovaná není v prodlení s jakoukoliv platbou, považovala nárok žalobkyně za nedůvodný.

3. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru č. , číslo, ze dne 11. 2. 2019 (viz též Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS z 26. 10. 2023, Smlouva o úvěru č , číslo, ze dne 11. 2. 2019 spolu se Splátkovým kalendářem, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Úvěrové podmínky zonky.cz platné od 1.12.2018 a od 18. 10. 2023). Žalovaná v žádosti informace uvedla, že žádá o úvěr 150 000 Kč s výší měsíční splátky 2 622 Kč. Dále uvedla, že má příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele , právnická osoba, , ve výši 21 000 Kč čistého měsíčně; žila s partnerkou/partnerem, v bydlení u ně/u ní a neměla žádné děti. Jako celkové výdaje žalovaná uvedla částku 9 000 Kč včetně splátek úvěru s tím, že ostatní členové domácnosti neměly žádné příjmy. Dále bylo mezi účastnicemi nesporné, že žalobkyně poskytla žalované dne 12. 2. 2019 finanční prostředky ve výši 150 000 Kč (viz též Potvrzení o vyplacení úvěru z 11. 2. 2019). Mezi účastnicemi nebylo sporu ani o tom, že žalovaná dosud na dluh uhradila částku 149 506 Kč. Žalované byla doručena předžalobní výzva ze dne 25. 10. 2023. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud ze Smlouvy o úvěru č , číslo, dále zjistil, že se žalobkyně na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč bezhotovostním převodem a žalovaná se zavázala jej splatit spolu s měsíčním pojistným ve výši 180 Kč, neboť mezi účastníky bylo rovněž sjednáno pojištění schopnosti žalované úvěr splácet po dobu od 12. 2. 2019 do 16. 2. 2026 se sazbou pojistného: 6,9 %. Dále se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni úrok ve výši 10,99% ročně a poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 3 000 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla sjednána ve výši 220 136,52 Kč, a to v 84 spolátkách po 2 802 Kč vždy ke každému 16. dni v měsíci. Konečná splatnost úvěru byla stanovena na 16. 2. 2026.

5. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč, žije s partnerkou či partnerem, u které/ho bydlí, nemá žádné děti a partner/ka nemá žádný příjem. Celkové výdaje domácnosti měly představovat částku 9 000 Kč včetně splátek úvěrů. Žalobkyně si tyto údaje měla ověřit z bankovního výpisu žalované, podle kterého měl její příjem podle žalobkyně činit 20 409 Kč. Žalobkyně dále provedla ověření žalované v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací, s negativním zázname v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku i Centrální evidenci exekucí. Závazky žalované představovaly úvěr ze stavebního spoření ze dne 18. 4. 2017 s jistinou k úhradě 1 573 484 Kč, jehož byla spoludlužníkem, a měsíční splátka činila 5 780 Kč, další úvěr ze stavebního spoření ze dne 22. 12. 2017, jehož byla rovněž spoludlužníkem s jistinou k úhradě 410 000 Kč a měsíční splátkou 3 292 Kč, osobním úvěrem ze dne 31. 3. 2018 s jistinou k úhradě ve výši 282 206 Kč a měsíční splátkou 4 135 Kč, osobním úvěr ze dne 27. 6. 2018 s jistinou k úhradě ve výši 2 156 Kč a měsíční splátkou 500 Kč a osobní úvěr ze dne 26. 10. 2018 s jistinou k úhradě 9 853 Kč a měsíční splátkou 600 Kč. Celkem tak výdaje žalované na splátky představovaly částku 14 307 Kč (viz též úvěrová zpráva). Z úvěrové zprávy dále vyplývá, že žalované byl odmítnut jeden úvěr, další byl odvolán, dva měla ukončené a splácela tři další úvěry. Žalovaná měla dvě kreditní karty a další jednu již ukončenou.

6. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , číslo, z února 2019 a potvrzení o vyplacení částky je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč dne 12. 2. 2019.

7. Z výpisu KONTOMATIK – výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za říjen 2018 až únor 2019 a výpisu ze spořicího účtu č. , č. účtu, za říjen 2018 až leden 2019 soud zjistil, že součet příjmů žalované v říjnu 2018 činil 0 Kč, v listopadu 2018 16 481 Kč, v prosince 2018 částku 19 255 Kč, v lednu 2019 částku 20 485 Kč a v únoru 2019 částku 21 489 Kč, tedy průměrně měsíčně 15 542 Kč, bez zohlednění října 2018 pak 19 427,50 Kč. Součet měsíčních výdajů žalované za říjen 2018 činily pouze 1 Kč, za listopad 2018 celkem 24 190 Kč, za prosinec 2018 celkem 20 812 Kč, za leden 2019 celkem 22 567 Kč a za únor 2019, resp. za dobu do 11. 2. 2019 celkem 23 506 Kč s tím, že 5. 2. 2019 byla připsána na účet žalované platba od , jméno FO, ve výši 20 000 Kč a žalovaná vybrala dne 6. 2. 2019 v hotovosti 18 000 Kč. S připočtením splátek úvěrů pak celkové výdaje žalované za únor 2019 činily 37 813 Kč.

8. Výzvou ze dne 25. 10. 2023 žalobkyně upozornila žalovanou na její prodlení se splácením úvěru, úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu ve výši celkem 146 704 Kč do 10 dnů. Výzva byla odeslána žalované dne 26. 10. 2023, jak je zřejmé z podacího archu.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně s pojistným a sjednaným úrokem, jakož i poplatkem za zprostředkování úvěru v měsíčních splátkách po 2 802 Kč splatných vždy ke každému 16. dni v měsíci. Protože se žalovaná dostala do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k zaplacení částky 146 704 Kč do 10 dnů. Žalované však již ničeho žalobkyni nezaplatila.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 1968 věta prvá o.z., platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

17. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 494 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy.

18. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Z provedených důkazů však vyplývá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou nedostatečně vyhodnotila její schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 ZSU je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však žalobkyně řádně neposoudila bonitu žalované úvěr splácet. Z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované vyplývá, že žalovaná žila s další osobu, a jejich celkový příjem měl činit 21 000 Kč. Z výpisů z účtů žalované pod bodem 7 odůvodnění tohoto rozsudku je však zřejmé, že její průměrný měsíční příjem od listopadu 2018 do února 2019 činil pouze 19 427,50 Kč, a že rozhodně nepokrýval výdaje žalované. I v případě, že by soud nezohlednil výdaj žalované ve výši 18 000 Kč z 6. 2. 2019, protože jí v tomto směru byla na účet připsána částka 20 000 Kč od , jméno FO, , činila průměrná výše měsíčních výdajů žalované za uvedené čtyři měsíce 21 845,50 Kč. Tyto průměrné měsíční výdaje tak o 2 418 Kč převyšují průměrný měsíční příjem žalované. Přestože bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně měla k dispozici přehled příjmů i výdajů žalované, řádně je neporovnala, neboť v opačném případě by zjistila, že příjmy žalované nejsou dostatečné na to, aby byla schopna hradit měsíční splátku 2 802 Kč na předmětný úvěr. Žalobkyně měla rovněž přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaná měla v době uzavření předmětné smlouvy celkem pět úvěrů, a pravidelně zhruba po 3 až 4 měsících si půjčovala finanční prostředky od úvěrových společností, což potvrzuje nedobrou platební morálku žalované a nedostatek jejích finančních prostředků pro splácení jejích závazků.

19. Z uvedeného je proto zřejmé, že žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ, a nebylo tak zřejmé, zda žalovaná měla dostatek finančních prostředků na splácení úvěru.

20. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

21. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, a předmětná smlouva je proto neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

22. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 150 000 Kč a že žalovaná jí uhradila 149 506 Kč, jedná se na straně žalovaného ve zbývajícím rozsahu 494 Kč o bezdůvodné obohacení (150 000 – 149 506), které je ve smyslu § 2991 o.z. povinna vydat. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou částky 494 Kč, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 7. 11. 2023 do zaplacení, když žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dluhu výzvou ze dne 25. 10. 2023, v níž jí byla stanovena lhůta 10 dnů, tj. do 6. 11. 2023. Protože ode dne následujícího je žalovaná v prodlení rozhodl soud, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

24. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů.

25. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalované, která nebyla úspěšná v pouze nepatrné části, přiznal právo na náhradu v plné výši. Tyto náklady představují jednak odměnu advokáta stanovenou podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), za 3 úkony právní pomoci po 4 020 Kč z hodnoty sporu 72 095,06 Kč s ohledem na ust. § 8 odst. 1 vyhlášky (převzetí věci, vyjádření ve věci a účast na jednáni soudu), a dále představují paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za celkem 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále přiznal žalované náhradu cestovních výdajů za cestu k soudu z , adresa, a zpět po 70 km – osobním automobilem VW Passat, vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. při spotřebě dle TP: 5,6 l/100 (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo nafta motorová, při sazbě zák. náhrady 5,60 Kč/1 km a ceně nafty 38,70 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 2 půlhodiny po 100 Kč advokátního tarifu, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 2 877,78 Kč. Celkem tedy soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 581,48 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

26. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalobkyni uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř..