10 C 351/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 540 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 540 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 7 000 Kč od 1.9.2021 do zaplacení a částky 1 540 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13.8.2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky 8 540 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků dne 22.10.2020 smlouvu o úvěru [číslo] 22.12.20, na základě které bylo mezi stranami dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč se splatností ke dni 22.1.2021. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě splatnosti žalobkyni nevrátil. Nedílnou součásti smlouvy jsou všeobecné obchodních podmínky žalobkyně, které pro případ prodlení stanoví povinnost žalovaného uhradit úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady v souvislosti s upomínáním. Žalobkyně tedy požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 7 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny ode dne následujícího po splatnosti dluhu a nákladů spojených s vymáháním dluhu ve výši 1 070 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 9.4.2021 a na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud měl ze smlouvy o úvěru [číslo] 22.12.20 a všeobecných obchodních podmínek za prokázané, že smlouva měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Smluvní strany mezi sebou měly sjednat úvěr ve výši 7 000 Kč, s dobou trvání 30 dní. Finanční prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet klienta (žalovaného) č. [bankovní účet]. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným, pouze datum 22.12.2020 a čas 12:47 hod.

5. Z žalobkyní předloženého Potvrzení o odeslání finančních prostředků vyplývá, že žalobkyně odeslala na účet č. [bankovní účet] dne 22.12.2020 částku ve výši 7 000 Kč.

6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 9.4.2021 (viz kopie doručenky ze dne 9.4.2021).

7. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

9. Žalobkyně měla prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru, která nebyla žalovaným podepsána, ani jiným elektronickým znakem nebyla žalovaným potvrzena vůle smlouvu uzavřít. Na základě této smlouvy měla být žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem na jeho účet částka ve výši 7 000 Kč s tím, že splatnost byla stanovena ve lhůtě 30 dnů ode dne odeslání.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

11. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

12. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

19. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

20. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

21. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

22. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

23. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

24. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Žalobkyně dostatečně neosvědčila, jakým způsobem byla uzavřena úvěrová smlouva přesto, že k tomuto byla vyzvána usnesením ze dne 13. 1. 2022. Žalobkyně předložila smlouvu, která nebyla žalovaným podepsána, ani jiným elektronickým znakem nebyla účastníky potvrzena vůle smlouvu uzavřít. Žalobkyně pak zejména nijak nedoložila, že vlastníkem účtu, na který měla být poukázána částka 7 000 Kč, je právě žalovaný, přestože soud v tomto smyslu žalobkyni rovněž vyzval výše uvedeným usnesením ze dne 13. 1. 2022. Stejně tak neprokázala, že žalovanému skutečně finanční prostředky na účet poukázala. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení rovněž nenavrhla provedení důkazu dotazem na příslušnou banku. Na základě shora uvedeného tedy nemá soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Postup uzavření tvrzeného úvěru taktéž nebyl prokázán, stejně jako že, žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně posoudila jeho úvěruschopnost. Soudu tak nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

25. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, by měl nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, avšak v řízení mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.