10 C 36/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované fakticky a pro doručování adresa o zaplacení 72 517,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 49 572,42 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 091,37 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 572,42 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 22 945,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 198,04 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 70 717,86 Kč od 26.10.2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 152,30 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 21 145,44 Kč od 26.10.2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 6 823,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 11. 11. 2024 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši 72 517,86 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 18. 9. 2022 smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované na její bankovní účet nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 78 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 17,73 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně pro spotřebitelské úvěry a sazebník poplatků. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 523 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 14.10.2022, poslední ve výši 1 461,73 Kč dne 14.9.2030. smlouvě. Před uzavřením smlouvy se žalovanou žalobkyně řádně posoudila její úvěruschopnost na základě informací získaných od žalované s tím, žalobkyně měla k dispozici přehled příjmů a výdajů na základě transakcí na běžném účtu žalované. Vycházela tak z příjmu žalované ve výši 34 530 Kč, výdajů ve výši 17 615 Kč a platební kapacity ve výši 16 915 Kč. Žalobkyně dále posuzovala zadluženost žalované, rizikovost splácení, kontrolu neplatných dokladů, insolvenci, exekuci apod. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas i přes to, že byla opakovaně na porušení povinnosti upozorněna, z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a dlužnou částku zesplatnila ke dni 14.8.2024 a vyzvala žalovanou k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku. Dluh žalované tak představoval jistinu ve výši 70 717,86 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč (za zaslané upomínky, 3x ve výši 500 Kč a 1x ve výši 300 Kč), kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 198,04 Kč za dobu do 25. 10. 2024 a dále jdoucí ve snížené výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 26. 10. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 243,67 Kč za období do 25. 10. 2024 a dále jdoucí ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 26. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaná dluh nezaplatila, přestože byla o zaplacení upomenuta předžalobní výzvou dne 1.11.20242. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 18. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 78 000 Kč. Uvedla, že její čistý měsíční příjem měl činit 34 520 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů 3 500 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů 6 700 Kč.

6. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 9. 2022, Předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, Záznamů o podpisu klienta, Žádosti o služby – elektronické bankovnictví, Smlouvy o poskytování služeb ČSOB elektronického bankovnictví a Dohody o aktivaci služeb ČSOB elektronického bankovnictví soud zjistil, že na základě této smlouvy podepsané prostřednictvím elektronického bankovnictví se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 78 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 523 Kč, poslední ve výši 1 461,73 Kč spolu s úrokem ve výši 17,73 % ročně vždy ke 14. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne 14.10.2022, poslední dne 14.9.2030, celkem se žalovaná zavázala zaplatit 146 146,73 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry.

7. Z Informací z , právnická osoba, , má soud za osvědčené, že žalovaná měla 3 další existující úvěrové kontrakty v celkové výši nesplacené jistiny ve výši 559 439 Kč a s měsíční splátkou 6 753 Kč. Dále z informací vyplývá, že žalovaná měla 2 ukončené kontrakty.

8. Z přehledu Data o žádosti vyplývá, že žalobkyně provedla interní hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr a zhodnotila její dosavadní závazky. Žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů sdělených žalovanou v žádosti o úvěr, započetla úvěrovou angažovanost žalované ve výši 6 753 Kč měsíčně, příjem žalované ve výši 34 520 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč. Žalovaná měla nesplacenou jistinu úvěru ve výši 436 478,55 Kč. Podle interního hodnocení činila akceptovaná platební kapacita částku 16 915 Kč.

9. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za září 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 78 000 Kč, kterou jí zaslala dne 18.9.2022 na její účet č. , č. účtu, . Tuto skutečnost potvrzuje i výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1.9.2022 do 30.9.2022 a tabulka čerpání úvěru.

10. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, , resp. z výpisu z tohoto účtu za posledních 5 měsíců před poskytnutím úvěru bylo zjištěno, že zůstatek žalované na účtu v měsících: duben 2022 činil částku 2 007,06 Kč, květen 2022 částku 4 094,50 Kč, červen 2022 částku 2 274,48 Kč, červenec 2022 částku 4 364,34 Kč a srpen 2022 částku 4 231,93 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že žalobkyně si tímto ověřila pravidelný příjem žalované od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 33 910 Kč za uvedené měsíce. Dále soud zjistil, že žalovaná splácela spotřebitelský úvěr částkou 6 036 Kč, dne 31.3.2022 čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč, platila běžné nákupy včetně tankování na čerpací stanici, rovněž hradila vyúčtování mobilního operátora a SIPO ve výši 195 Kč. Z výpisu z účtu nejsou zřejmé částky vynakládané na bydlení.

11. Z přehledu dlužné jistiny a příslušenství vyplývá, že žalobkyně ke 14.3.2024 vyčíslila dluh žalované, který představoval 70 717,86 Kč na jistině, 6 182,74 Kč na kapitalizovaném úroku, 1 227,98 Kč na úroku z prodlení a 1 800 Kč na poplatcích.

12. Ze žalobkyní předloženého přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná splátky hradila pravidelně v období od 14.10.2022 do 14.8.2022, kdy uhradila celkem 11 splátek po 1 523 Kč, poté byly její platby nepravidelné a v různých částkách, naposledy uhradila částku 2 025,31 Kč dne 5.3.2024. Žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 28 427,58 Kč.

13. Žalovaná byla upozorněna na svůj dluh a opakovaně vyzývána žalobkyní k zaplacení, jak je zřejmé z 1. upomínky a 1. výzvy k zaplacení dluhu bez data, opakované výzvy k zaplacení dluhu a výzvy k zaplacení ze dne 23.5.2024 včetně dodejky, kterou byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění úvěru, pokud dluh nezaplatí do 22.6.2024.

14. Z oznámení o zesplatnění ze dne 16. 8. 2024 včetně dodejky vyplývá, že žalobkyně zesplatnila celou dlužnou částku k datu 15. 8. 2024 a současně žalovanou vyzvala k úhradě celkového dluhu ve výši 77 758,84 Kč nejpozději do 23. 8. 2024.

15. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 1. 11. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k neprodlené úhradě dlužné částky s upozorněním na soudní vymáhání v případě nezaplacení (viz poštovní podací arch).

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 78 000 Kč. Žalobkyně jí tento úvěr poskytla a žalovaná dle tvrzení žalobkyně žalobkyni uhradila částku ve výši 28 427,58 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení, ničeho dalšího však žalobkyni neuhradila.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 49 572,42 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy. Žalobkyně byla povinna, jako subjekt nadaný zvláštním povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

24. V daném případě však i přes písemnou výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Sama úvěrová smlouva neobsahuje žádný údaj o příjmech a výdajích žalované. Žalobkyně argumentovala tím, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, dále z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a výpisu z bankovního účtu žalované. Z Posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá, že žalovaná měla uvést průměrný čistý měsíční příjem ve výši 34 520 Kč, výdaje ve výši 3 500 Kč a splátky ve výši 6 700 Kč. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně k majetkové situaci žalované v době poskytování úvěru nedoložila, že by měla k dispozici potvrzení o zaměstnání žalované o výši jejího příjmu ani pracovní smlouvu, ale měla vycházet pouze z výpisů z bankovního účtu žalované o poukázaných částkách. Osobní údaje žalované jako rodinný stav, vzdělání, bydlení, zaměstnání, příjem, výdaje apod., nebyly též nijak doloženy. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem uvedené údaje o poměrech žalované zkoumala a ověřovala. Žalobkyně tak nemohla učinit relevantní závěr o poměrech žalované, na základě kterých by následně posoudila, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Žalobkyně nezjišťovala především náklady (základní výdaje, zejména na bydlení) žalované, aby je mohla od příjmů odečíst a mohla dojít k závěru o (ne)dostatku disponibilních prostředků žalované na splácení jejích úvěrových závazků u žalobkyně. Předložené důkazy nedokládají, že se žalobkyně reálně zajímala o doložení nákladů, které žalovaná hradí na bydlení a další obvyklé životní potřeby, když z výpisů z účtu vyplývalo pouze placení SIPO ve výši 195 Kč a nákup pohonných hmot. Nebylo nijak doloženo, že žalovaná je vlastníkem nějakého bytu či domu, ve kterém měla bydlet a jaké s tím vynakládá náklady na topení, energie, vodné, stočné, apod. Bez důsledného prověření skutečných podstatných nákladů (výdajů) žalované dostupnými reálnými doklady, zejména nákladů na bydlení, nelze tvrzení dlužníka o jeho poměrech objektivně ověřit či statisticky poměřovat. Rovněž celková výše poskytnutého úvěru ve výši 78 000 Kč není nezanedbatelná ve vztahu k již splátkovému zatížení žalované, která dle zjištění soudu čerpala u žalobkyně v červnu 2021 úvěr ve výši 455 000 Kč s celkovou částkou ke splacení ve výši 579 388 Kč, dále v lednu 2022 úvěr ve výši 20 000 Kč s celkovou částkou ke splacení ve výši 36 385 Kč a v březnu 2022 čerpala opět částku ve výši 20 000 Kč s celkovou částkou ke splacení ve výši 32 245 Kč. Poskytnuté úvěry se vždy zavázala uhradit formou 96 pravidelných měsíčních splátek. Došlo tedy k souběhu splácení několika závazků najednou po dobu 8 let a tato skutečnost, že žalovaná je zatížena více úvěrovými produkty, měla žalobkyni vést k větší obezřetnosti. Závěrem soud konstatuje, že ani relativně vysoký příjem nezaručuje, že spotřebitel je vzhledem ke svým výdajům schopen úvěr splácet. Podle shora uvedených zjištění tedy soud uzavřel, že jsou zde objektivní důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, které nebyly žalobkyní doloženými podklady rozptýleny.

25. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu ze dne 18. 9. 2022 jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

26. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“27. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 78 000 Kč a že žalovaná jí uhradila 28 427,58 Kč, jedná se na straně žalované ve zbývajícím rozsahu 49 572,42 Kč o bezdůvodné obohacení (78 000 – 28 427,58), které je ve smyslu § 2991 o.z. povinna vydat. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky 49 572,42 Kč (výrok I. rozsudku).

28. Soud současně přiznal žalobkyni i úrok z prodlení. Soud přiznal žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 24. 8. 2024, (neboť žalobkyně poprvé vyzvala žalovanou k zaplacení celého dluhu výzvou ze dne 16. 8. 2024, v níž jí stanovila lhůtu k zaplacení do 23. 8. 2024, a ode dne následujícího je tedy žalovaná v prodlení) do 25. 10. 2024, a to z dlužné částky 49 572,42 Kč. K datu počátku prodlení žalované, tj. 24. 8. 2024, činila sazba úroku z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14,75 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze v sazbě 12,75 % ročně. Proto soud přiznal žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 091,37 Kč (tj. 12,75 % ročně z částky 49 592,42 Kč za dobu od 24. 8. 2024 do 25. 10. 2024 a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 572,42 Kč dále jdoucí od 26. 10. 2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku).

29. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II. rozsudku)

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení se určí podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Soud vycházel z toho, že předmětem řízení bylo zaplacení částky 72 517,86 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 49 572,42 Kč (tj. 68,36 % z předmětu řízení) a neúspěšná co do částky 22 945,44 Kč (tj. 31,64 % z předmětu řízení). Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu žalobkyně odečíst její neúspěch, tj. míru úspěchu druhé strany. Náklady řízení tak představují zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 901 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 15 681,60 Kč, tj. odměna advokáta ve výši 12 060 Kč za tři úkony právní služby po 4 020 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ustanovení § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů advokáta v celkové výši 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH ve výši 2 721,60 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu ve výši 36,72 % tak byly žalobkyni přiznány náklady ve výši 6 823,50 Kč (po zaokrouhlení). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.