10 C 361/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30 547 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 23. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 5 547 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 547 Kč od 6. 12. 2023 do 22. 4. 2024, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 547 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 1 561,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.

IV. Žalobkyni bude do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vrácen prostřednictvím Okresního soudu v Berouně přeplatek soudního poplatku ve výši 222 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 14.8.2024 domáhala zaplacení částky ve výši 30 547 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 2.10.2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, v původní výši 16 000 Kč, po navýšení v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 12. 2023. Úvěr byl žalované poskytnut prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , www stránky, , na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu a požádala o úvěr. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, s variabilním symbolem číslem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 5 547 Kč. Žalovaná však úvěr řádně nevrátila, přestože byla o zaplacení upomínána. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho, přestože byla o zaplacení opětovně upomenuta. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení dluhu z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požadovala, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze žalobkyní předložené Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2.10.2023, Dodatku č.1 a Dodatku č. 2 ze dne 9.10.2023 ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, měla uzavřít se žalovanou smlouvu o úvěru a poskytnout žalované finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se měla zavázat finanční prostředky vrátit v jediné splátce do 30 dnů ode dne jejich poskytnutí spolu s úrokem v celkové výši 5 547 Kč. Pro případ prodlení s vrácením uvedené částky měla žalovaná uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu. Žádný z těchto dokumentů neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovanou.

6. Z částečného výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že na účet žalované č. , č. účtu, byla dne 2.10.2023 poukázána částka 16 000 Kč a dne 9.10.2023 částka 1 200 Kč a 7 800 Kč.

7. Podle sdělení společnosti , právnická osoba, . byl účet č. , č. účtu, veden na jméno žalované a výpis z toho účtu potvrzuje, že na účet žalované byla dne 2.10.2023 poukázána částka 16 000 Kč a dne 9.10.2023 částka 1 200 Kč a 7 800 Kč s popisem „půjčka od , název, a dodatečná půjčka od , název, č. , hodnota, , n.2,n.3“.

8. Výzvou ze dne 5.12.2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním, že úvěr byl zesplatněn.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 spolu s přílohou (seznamem pohledávek) soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne 14.4.2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla o postoupení pohledávky a výši závazku informována právní předchůdkyní žalobkyně, a že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení oznámení.

11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru ve znění jejich dodatků, které však nebyly žalovanou podepsány. Právní předchůdkyně žalobkyně však poukázala dne 2.10.2023 částku ve výši 16 000 Kč a dne 9.10.2023 částku ve výši 1 200 Kč a 7 800 Kč, celkem částku 25 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 4. 2024. Žalovaná však na dluh ničeho neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

14. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

21. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

22. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

23. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

24. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

25. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

26. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

27. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

30. Soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že se žalovanou uzavřela písemnou smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smlouvy. Z provedených důkazů však vyplývá, že smlouva měla být uzavřena nikoliv v listinné podobě, ale podobě elektronické. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětnou smlouvu/y uzavřela, neboť smlouvu nijak nepodepsala. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalované (tj. data v elektronické podobě), žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalované a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovanou, a že i pokud by byla uzavírána s žalovanou, že ta uzavřela smlouvu právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl úvěrový vztah.

31. I pokud by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSU ve spojení s ustanovením § 588 o.z. za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel zaslal na účet žalované celkem částku 25 000 Kč, a že žalovaná ničeho neuhradila, jedná se na její straně o bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Původní věřitel, společnost , právnická osoba, následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou v souladu s ustanovením § 1879 o.z. na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14.4.2024 podle § 1882 odst. 1 o.z.. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 25 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II).

33. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 25 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 14,75 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 23. 4. 2024, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě ze dne 14. 4. 2024, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dny od doručení. Výzva byla žalované odeslána 14. 4. 2024, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 17. 4. 2024. Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 22. 4. 2024 a ode dne následujícího je v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 15 % ročně (výrok I. rozsudku). Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

34. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem pod bodem III. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky celkem 30 547 Kč a soud jejímu nároku vyhověl co do částky 25 000 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 81,84 % z předmětu řízení a neúspěšná v rozsahu 18,16 % z předmětu řízení. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu žalobkyně odečíst její neúspěch. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 000 Kč, odměnou advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava žaloby, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč, celkem 2 452 Kč. Protože žalovaná je povinna uhradit 63,68 % nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 1 561,40 Kč (po zaokrouhlení). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.

35. O vrácení části soudního poplatku soud rozhodl ve smyslu ust. § 10 odst. 1, 2 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dle kterého soud vrátí přeplatek, bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Z výše uvedeného předmětu řízení ve výši 25 000 Kč (částka 5 547 Kč představuje příslušenství pohledávky) činí soudní poplatek v souladu s položkou 2, bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků částku 1 000 Kč. Žalující strana zaplatila na soudním poplatku částku 1 222 Kč. Podle ustanovení § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích bude přeplatek na poplatku ve výši 222 Kč žalobkyni vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).