10 C 362/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa pro doručování: adresa žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované bytem adresa o přezkoumání výpovědi z nájmu bytu soudem

I. Určuje se, že výpověď z nájmu bytu – jednotka [číslo] o velikosti 2+1 s příslušenstvím, nacházející se v budově [adresa] v obci a k.ú. [obec], na adrese [adresa žalobce], která byla sepsána žalovanými dne 12. 10. 2021 a doručena žalobci dne 20. 10. 2021, jakož i výpověď z téhož bytu sepsaná žalovanými dne 15. 10. 2020 a doručená žalobci dne 20. 10. 2021, jsou neoprávněné.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 900 Kč.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 12. 2021 domáhal proti žalovaným určení, že obě výpovědi z nájmu bytu uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku jsou neoprávněné. Žalobce uvedl, že je na základě nájemní smlouvy ze dne 19. 2. 2009 nájemcem předmětné bytové jednotky, jejímž vlastníkem jsou žalovaní. Nájem byl sjednán od 1. 3. 2009 na dobu neurčitou. Výpovědí ze dne 12. 10. 2021, kterou žalobce převzal 20. 10. 2021, mu žalovaní dali výpověď z nájmu podle ust. § 2288 odst. 1, písm. a) občanského zákoníku, který však blíže nespecifikovali, a proto je podle žalobce výpověď neplatná. Dále dali žalovaní žalobci výpověď podle ust. § 2288 odst. 1, písm. d) občanského zákoníku, který odůvodnili tím, že došlo ke„ zvednutí pevné položky provize z 3 300 Kč na 5 300 Kč, a částka 3 300 Kč je v dnešní době nedostatečná.“ Žalobce měl za to, že zvyšování nájemného bylo podle smlouvy vyloučeno. Vzhledem k tomu, že řádně hradí žalovaným nájemné, není výpověď oprávněná. Žalobce dále uvedl, že současně s výpovědí z 12.10.2021 mu byla dne 20.10.2021 doručena listina ze dne 15.10.2020, v níž žalovaní uvedli, že potřebují byt pro svoji vnučku, a proto dávají výpověď z nájmu. Žalobce měl za to, že v této výpovědi není blíže označena osoba vnučky účastníků, a proto se k ní nepřihlíží. Žalovaní dále žalobci listinou z 15.10.2020 vytýkali, že jim neumožnil prohlídku bytu, ačkoliv jej na to týden předem telefonicky upozornili. Žalobce k tomu uvedl, že v původně stanovení termín 7.10.2021 se žalovaní nedostavili a v náhradní termín 13.10.2021 již žalobce neměl dovolenou. Žalobce pak namítal, že výpověď z 15.10.2020 neobsahuje poučení o právu nájemce podat proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání výpovědi soudem, a proto je neplatná. Nad to je i neurčitá, protože neobsahuje označení nájemního vztahu a označení pronajatého bytu. Žalobce proto podal proti výpovědím námitky dne 2.12.2021. Žalobce dále uvedl, že žalovaní věděli, že bude v bytě bydlet se svojí přítelkyní a dcerou, tedy že v bytě budou celkem tři osoby.

2. Žalovaní považovali žalobu za nedůvodnou, a navrhli, aby ji soud zamítl. Žalovaní uvedli, že první žalovaný uzavřel smlouvu se žalobcem na dobu určitou s tříměsíční výpovědní lhůtou pro obě strany. Právníci v [obec] a ve [obec] prvnímu žalovanému říkali, že smlouva je platná. První žalovaný namítal, že jeho manželka nájemní smlouvu nepodepsala, a proto je smlouva neplatná. Dále uvedl, že žalobce má v bytě osobu, která užívá byt se žalobcem načerno, za kterou žalobce neplatí žádný nájem. Žalovaní rovněž uvedli, že byt potřebují pro vnučku, a ve svém vyjádření ji blíže označili jménem, příjmením, a datem narození.

3. Žaloba a předvolání k jednání ve věci byly žalovaným doručeny do vlastních rukou dne 4. 1. 2022. Žalovaní se však k ústnímu jednání, k němuž byli podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obesláni, nedostavili. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaných podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z informace o jednotce soud zjistil, že žalovaní mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa] v obci a k.ú. [obec].

5. Soud dále zjistil z nájemní smlouvy ze dne 19.2.2009, že tuto nájemní smlouvu uzavřeli žalobce a první žalovaný s tím, že ve smlouvě je jako kontaktní osoba uvedena druhá žalovaná. Na jejím základě byl žalobce jako nájemce oprávněn užívat bytovou jednotku [číslo] o velikosti 2+1, v 7. podlaží domu [adresa], v ulici [ulice]. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou, a to od 1. 3. 2009 s tříměsíční výpovědní lhůtou. Žalobce se zavázal hradit nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně, a to včetně záloh na služby. Tato částka byla rozdělena na„ provizi“ ve výši 3 300 Kč, která se po dobu trvání smlouvy nebude měnit a na„ předpis měsíčního nájmu“ ve výši 3 200 Kč, který„ se může v průběhu let snižovat i navyšovat s ohledem na spotřebu a cenu vyúčtovaných služeb a energií“. Platby elektrické energie a plynu se žalobce zavázal hradit zvlášť a tyto platby nebyly součástí nájemného. Podle článku V. 1 mohl nájem skončit buď písemnou dohodou obou smluvních stran, anebo výpovědí s tříměsíční výpovědní lhůtou. Podle článku VII. 8 smlouvy byli oprávněni se žalobcem bydlet v bytě dvě osoby.

6. Soud z výpovědi nájmu bytu ze dne 12.10.2021 zjistil, že jí žalovaní dali žalobci výpověď z předmětného bytu, s odkazem na ust. § 2288 odst. 1, písm. a) občanského zákoníku s tříměsíční lhůtou. Ve výpovědi však tento důvodu není blíže vymezen. Dále žalovaní dali žalobci výpověď z důvodu„ zvednutí pevné položky provize z 3 300 Kč na 5 300 Kč, s tím, že částka 3 300 Kč je v dnešní době nedostatečná, nicméně podle„ staré smlouvy ze dne 19.2.2009 se tato změna nemůže provést“. Tuto skutečnost žalovaní považovali za závažný důvod pro vypovězení nájmu podle § 2288 odst. 1, písm. d) občanského zákoníku. Žalovaní současně poučili žalobce o tom, že má právo vznést proti výpovědi námitky do dvou měsíců od obdržení výpovědi, na jejichž základě může soud přezkoumat, zdali je podaná výpověď oprávněná.

7. Z dopisu datovaného 15.10.2020 soud zjistil, že žalovaní uvedli, že několikrát nabídli žalobci byt k odkoupení, což odmítl. Dále uvedli, že byt potřebují, a proto mu dávají tříměsíční výpověď k 1. 11. 2020. Z dopisu vyplývá, že druhá žalovaná nájemní smlouvu nepodepsala, ale je spoluvlastníkem bytu. Dále je zde uvedeno, že první žalovaný dne 13. 10. 2020 telefonicky domlouval týden předem, že přijede na kontrolu předmětného bytu, ale žalobce mu položil telefon. Následně mu měl žalobce sdělit, že je v práci, a přestože pak doma byl, žalovanému neotevřel.

8. Z podání ze dne 2. 12. 2021 vyplývá, že žalobce podal námitky proti výpovědi z nájmu bytu, v nichž se proti výpovědi bránil stejnými důvody, které uvedl v žalobě. Žalobce proto odmítl byt vyklidit a předat žalovaným.

9. Z obálky odeslané 18.10.2021 vyplývá, že zásilka v ní obsažená byla žalobci doručena 20.10.2021.

10. Z námitek proti výpovědi z nájmu bytu ze dne 2. 12. 2021 má soud za prokázané, že žalobce vznesl námitky proti výpovědi ze dne 12.10.2021 i ze dne 15.10.2020, které odůvodnil obdobně jako podanou žalobu s tím, že obě výpovědi mu byly doručeny 20.10.2021 11. Soud pak zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, a to zejména výslechem žalobce, a dále pravidly poskytování právní pomoci a informacemi pro klienty, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na skutkový stav zjištěný z provedených důkazů.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 os.ř. vzal soud za prokázané, že žalovaní mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku [číslo] o velikosti 2+1 s příslušenstvím, nacházející se v 7. podlaží budovy [adresa], v obci a k.ú. [obec], na adrese [adresa žalobce]. Žalobce a první žalovaný uzavřeli dne 19. 2. 2009 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem předmětného bytu na dobu neurčitou. Žalobci byla dána žalovanými výpověď z nájmu bytu ze dne 12.10.2021, která byla žalobci doručena dne 20.10.2021. Společně s touto výpovědí byla žalobci zaslána listina ze dne 15.10.2020, jejíž obsah lze rovněž posoudit jako výpověď z nájmu předmětného bytu. Žalobce podal proti těmto výpovědím námitky.

13. Při právním posouzení platnosti nájemní smlouvy z 19. 2. 2009 soud vycházel s ohledem na ust. § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“) z ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“).

14. Podle § 145 odst. 1 obč. zák. majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. Podle odstavce 4 téhož ustanovení z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.

15. Podle § 685 odst. 1 obč zák. nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Nájemní smlouvu lze sjednat také na dobu výkonu určité práce nájemce. Podle odstavce 3 téhož ustanovení je nájem bytu chráněn; pronajímatel jej může vypovědět jen z důvodů stanovených v zákoně.

16. Podle § 686 odst. 1 obč. zák. musí nájemní smlouva obsahovat označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jejich užívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. Nájemní smlouva musí mít písemnou formu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení není-li doba nájmu dohodnuta, má se za to, že smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu neurčitou.

17. Podle ustanovení § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 o.z. lze pronajmout věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části. Podle § 2272 odst. 2 o.z. má pronajímatel právo vyhradit si ve smlouvě souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti. To neplatí, jedná-li se o osobu blízkou anebo další případy zvláštního zřetele hodné. Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se vyžaduje písemná forma. Podle úpravy obsažené v občanském zákoníku může pronajímatel nájemci vypovědět nájem bytu, který mu byl přenechán k zajištění jeho bytových potřeb, výpovědí v tříměsíční době z důvodů uvedených v § 2288 odst. 1 a 2 o. z., nebo výpovědí podle § 2291 o. z. bez výpovědní doby.

18. Podle § 2249 odst. 1 o.z. neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží.

19. Podle ust. § 2286 o.z. vyžaduje výpověď nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odstavce 2 téhož ustanovení vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

20. Podle § 2288 odst. 1, písm. a) o.z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Podle § 2288 odst. 1, písm. d) o.z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. Podle odstavce 2, písm. b) téhož ustanovení může pronajímatel vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni. Podle odstavce 3 téhož ustanovení platí, že vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

21. Podle § 2290 o.z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

22. Soud se nejdříve zabýval otázkou včasnosti podání žaloby ve smyslu ust. § 2290 o.z., podle kterého je třeba žalobu podal u soudu v prekluzivní lhůtě 2 měsíců ode dne doručení výpovědi. Žalobci byly obě výpovědi z nájmu, tj. ze dne 12.10.2021 i ze dne 15.10.2020 doručeny dne 20.10.2021. Žalobce pak podal proti nim žalobu u soudu dne 17.12.2021. Protože žaloba měla být žalobcem podána nejpozději do 20.12.2021, dospěl soud k závěru, že byla podána u soudu včas, tedy před uplynutím prekluzivní lhůty k jejímu podání.

23. Soud se dále s ohledem na námitku neplatnosti nájemní smlouvy vznesené žalovanými, zabýval touto otázkou. Nájemní smlouva byla uzavřena písemně, a vyplývá z ní, že jsou v ní přesně označeny obě strany, a to jak nájemce, tak pronajímatel, a je z ní rovněž zřejmé, co je předmětem pronájmu, a to byt, který je označen číslem a je blíže vymezeno jeho umístění v domě. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu. Smlouva tak obsahuje všechny náležitosti vyžadované ust. § 686 odst. 1 obč. zák. Na základě této smlouvy pak žalovaní přenechali žalobci k užívání výše uvedený byt, aby jej žalobce užíval pro své bytové potřeby na dobu neurčitou od 19. 2. 2009.

24. Pokud jde o námitku žalovaných, že druhá žalovaná nájemní smlouvu nepodepsala, pak minimálně o jejím uzavření věděla, když byla ve smlouvě uvedena jako kontaktní osoba. Je pravdou, že předmětný byt mají žalovaní ve společném jmění manželů, jak je zřejmé z informace o jednotce, a nájemní smlouvu podepsal za žalované pouze první žalovaný. Uzavření nájemní smlouvy nespadá pod běžnou správou majetku ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák. Přesto však má soud za to, že nájemní smlouva byla uzavřena platně, když žalovaní netvrdili, že by se druhá žalovaná, která nájemní smlouvu nepodepsala, její neplatnosti dovolala. Vzhledem k tomu, že se žalovaní bez omluvy nedostavili na jednání soudu dne 21.1.2022, nemohli být v tomto smyslu poučeni soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že neunáší břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno, že druhá žalovaná takovouto námitku čas uplatnila, a tedy že je smlouva skutečně neplatná. Uvedeného poučení se může účastníku řízení dostat pouze při prvním jednání ve věci, neboť řízení je v souladu s ustanovením § 118b o.s.ř. ke skončení prvního jednání ve věci koncentrováno, o čemž byli žalovaní v předvolání na jednání řádně poučeni. Soud proto dospěl k závěru, že nájemní smlouva byla uzavřena platně dle § 685 a § 686 obč. zák.

25. Soud se dále zabýval výpovědí z nájmu bytu ze dne 12.10.2021. V nájemní smlouvě bylo sjednáno, že nájemní poměr může být zrušen výpovědí jedné ze smluvních stran s tříměsíční výpovědní lhůtou. Toto ustanovení odpovídá současnému ustanovení § 2288 o.z., které je třeba na posuzovaný případ použít s ohledem na ust. § 3074 odst. 1 o.z. Podle tohoto ustanovení totiž platí, že nájem se řídí tímto zákonem (zákonem č. 89/2012 Sb.) ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

26. Výpověď jako právní jednání pak musí splňovat formální náležitosti vyžadované ust. § 2286 o.z., a musí byla sepsána písemně, musí být doručena druhé smluvní straně a musí obsahovat i výpovědní lhůtu, tedy termín, kdy má nájem skončit tak, aby byl bezpochyby determinován okamžik, kdy nájem bytu, o který jde, zanikne, případně musí obsahovat údaj o tom, že se jedná o výpověď bez výpovědní doby. Z výpovědi ze dne 12.10.2021 vyplývá, že tyto náležitosti obsahuje, stejně jako poučení o možnosti podat u zdejšího soudu návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve lhůtě dvou měsíců ve smyslu § 2286 odst. 2 o.z., a tedy splňuje formální náležitost ustanovení § 2286 o. z. Přesto však výpověď není oprávněná.

27. Ve výpovědi z 12.10.2021 byly uvedeny dva výpovědní důvody. Žalovaní jednak dali žalobci výpověď s odkazem na ust. § 2288 odst. 1, písm. a) o.z., podle kterého pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Podle § 2288 odst. 3 o.z. současně platí, že vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi. Žalovaní však svůj výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1, písm. a) o.z. blíže nevymezili, a tedy není zřejmé, jakým konkrétním způsobem žalobce hrubě porušil povinnost vyplývající z nájmu, přičemž není zřejmé ani jakou povinnost měl porušit, a tedy čeho se dopustil. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp.zn. 26 Cdo 4548/2008„ Výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním úkonem a musí tudíž splňovat obecné náležitosti právního úkonu (§ 34 a násl. obč. zák.). Kromě toho výpověď pronajímatele bez přivolení soudu musí obsahovat náležitosti specifikované v ustanovení § 711 odst. 3 věty druhé obč. zák. – tj. vedle dalších zde uvedených náležitostí v ní musí být uveden důvod výpovědi. Tomuto zákonnému požadavku pronajímatel dostojí nejen tím, že v písemné výpovědi odkáže na ustanovení § 711 odst. 2 písm. a) až e) obč. zák., nýbrž i tím, že použitý výpovědní důvod skutkově vymezí (uvede skutečnosti, které v poměrech dané věci individualizují podmínky v zákoně uvedeného a ve výpovědi použitého výpovědního důvodu, tj. skutečnosti, které ho v daném případě zakládají) tak, aby tento skutek byl nezaměnitelný s jiným skutkem; jinak je výpověď absolutně neplatná.“ (Obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 3260/2009) Uvedené rozhodnutí sice vychází z právních předpisů účinných do 31.12.2013, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nicméně je svými závěry aplikovatelné i na posuzovaný případ, neboť ust. § 711 odst. 2, písm. a) až e) tohoto zákona nyní odpovídá ust. §§ 2285 až 2296 o.z. Soud proto dospěl k závěru, že výpověď je v této části neurčitá, a tedy neplatná, neboť neumožňuje jednoznačnou individualizaci skutku, kterého se měl žalobce dopustit.

28. Soud se proto zabýval i druhým výpovědním důvodem, uvedeným ve výpovědi z 12.10.2021, kterým bylo, že„ došlo ke zvednutí pevné položky provize z 3 300 Kč na 5 300 Kč, kdy částka 3 300 Kč je v dnešní době nedostatečná, nicméně podle„ staré smlouvy ze dne 19.2.2009 se tato změna nemůže provést“. Soud k tomu uvádí, že skutečnost, že nájemní smlouva byla uzavřena za činnosti zákona č. 40/1964 Sb. a je tzv.„ stará“, a účastníci si vyloučili možnost zvyšování částky 3 300 Kč, nespadá pod výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1, písm. d) o.z., tedy že je tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. Jak vyplývá z komentáře C.H. Beck, k tomuto ustanovení: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), 1. vydání, 2014, s. 457 - 464: E. Kabelková, M. Selucká Podle tohoto komentáře„ Výraz obdobně má naznačit, že půjde o obdobně naléhavý a významný důvod pro skončení nájmu jako důvody uvedené v odstavci 1 písm. a), b) a c). Jiný obdobně závažný důvod není blíže vymezován, lze však předpokládat, že mohou nastat různé situace, kdy bude nutno podat výpověď z určitého důvodu významem srovnatelného s předchozími výpovědními důvody. Takovým důvodem může být např. spáchání úmyslného trestného činu proti majetku jiného nájemce, který však v domě není umístěn, nachází se jinde, za který byl nájemce pravomocně odsouzen. … Jiný obdobně závažný důvod nemůže spočívat v porušení povinnosti nájemce vyplývající z právního vztahu existujícího mezi pronajímatelem a nájemcem, tj. nemůže jít o porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu (domu).“ Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že ani tento žalovanými uvedený výpovědní důvod není řádný, a proto neobstojí.

29. Pokud jde o výpověď ze dne 15.10.2020, ta obsahuje tříměsíční výpovědní lhůtu v souladu s ust. § 2288 o.z. Nicméně datum 1. 11. 2020, ke kterému měl nájem skončit, nastal téměř o rok dříve, než byla výpověď žalobci doručena. Uvedená výpověď pak neobsahuje další obligatorní náležitost výpovědi, kterou je poučení žalobce o tom, že je oprávněn vznést proti výpovědi námitky, ani že je oprávněn podat u soudu návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že výpověď je neplatná ve smyslu § 2286 odst. 2 o.z., a tedy neoprávněná dle § 2290 o.z. I v případě, že by výpověď uvedené náležitost obsahovala, pak v ní není konkrétně vymezen výpovědní důvod, když uvedení pouze toho, že žalovaní byt potřebují pro vnučku, bez bližšího označení vnučky, není dostatečně určitým výpovědním důvodem. Soud v tomto směru odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.3.2007, sp. zn. 26 Cdo 1153/2006), v němž soud konstatoval, že„ jde-li o výpověď z důvodu bytové potřeby dítěte (zde vnučky) podle § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. (nyní § 2288 odst. 1, písm. … o.z.) - musí taková výpověď obsahovat konkretizaci dítěte, pro něhož pronajímatel byt potřebuje (srov. odůvodnění již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1477/96). Není-li osoba dítěte ve výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. takto konkretizována, je vyloučena možnost adekvátní obrany nájemce, a to zejména v případě, kdy pronajímatel má více dětí a každé z nich má jinou bytovou potřebu, neboť žije v jiných bytových poměrech.“ 30. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že obě výpovědi, tj. ze dne 12.10.2021 i ze dne 5.10.2020 nebyly žalobci dány po právu, a podaná žaloba je proto důvodná. Soud proto žalobě vyhověl, a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a dále paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem. Soud přiznal žalobci paušální náhradu za 3 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), tj. za námitky proti výpovědi, sepis žaloby a účast najednání u soudu, a to vždy ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky. Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů ve výši 2 900 Kč.