10 C 380/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 68 168,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 51 770,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 14. 5. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 16 397,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 411,79 Kč, úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 57 207,14 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 777,03 Kč za dobu od 31. 12. 2022 do 29. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 158,16 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 5. 2024, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 58 158,16 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 387,42 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 8 291,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3.9.2024, ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 68 168,65 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 28.6.2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr do výše 60 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . K procesu uzavření smlouvy uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku formou schválené žádosti a po řádné identifikaci žalovaného, zasláním PIN k přihlášení do účtu , Anonymizováno, a oznámením potvrzující SMS zprávy a v online v účtu s tím, že uzavřená smlouva byla žalovanému do účtu , Anonymizováno, doručena dne 13.4.2023. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně hradit minimální měsíční platby ve výši, počtu a četnosti plateb podle rozpisu, který mu byl sdělen na účtu , Anonymizováno, , a o kterých byl vyrozuměn e-mailem do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. V souladu se smlouvu a smluvními podmínkami, jež jsou nedílnou součástí smlouvy se žalovaný rovněž zavázal hradit smluvní úrok, poplatky a náklady. Protože žalovaný řádně neplnil své povinnosti ze smlouvy, na dluh uhradil pouze 8 229,26 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s článkem 11.3 smlouvy celý úvěr ke dni 30.12.2022 zesplatnila. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že ověřila závazky žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací a dále zkoumala a vyhodnotila pohyby na bankovním účtu žalovaného, pročež dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr je dostatečná. Dne 29.4.2024 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným s účinností k témuž dni smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky ve výši 68 168,65 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z úroku ve výši 20 411,79 Kč a úroku z prodlení ve výši 11 777,03 Kč kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jistiny ode dne následujícího po zesplatnění do dne postoupení pohledávky, tj. 29.4.2024, a dále úroku a úroku z prodlení ode dne 30.4.2024 do zaplacení. Žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc rozhodl, za souhlasu žalobkyně, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Výpisem událostí ze systému právní předchůdkyně žalobkyně doložila žalobkyně časový postup akcí vedoucí k uzavření smlouvy o úvěru: on-line žádost žalovaného a doplnění k žádosti ze dne 26.6.2022, doplnění žádosti ze dne 27.6.2022, portál péče o zákazníka ( zde uveden příjem 23 000 Kč, životní náklady 3 000 Kč, jiné půjčky 6 500 Kč a celkové měsíční závazky 12 393 Kč) a oznámení o schválení půjčky ze dne 28.6.2022 z něhož vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžadovala od žalovaného doklad totožnosti, výpisy z bankovního účtu a zaslání ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč a že na základě zaslaných dokladů přidělila žalovanému příslušný PIN k žádosti a následně schválila první výběr ve výši 30 000 Kč.

6. Ze smlouvy , Anonymizováno, , smluvních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít se žalovaným úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše 60 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se měl zavázat finanční prostředky vrátit minimální splátkou zohledňující výši čerpaného úvěrového rámce a přirostlý úrok. Celkem se žalovaný měl zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 79 460,20 Kč. Žádný z těchto dokumentů neobsahují vlastnoruční podpis žalovaného, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici občanský průkaz žalovaného, ze kterého vyplývá, že žalovaný byl svobodný.

8. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 15. 11. 2022 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, byla připsána dne 28.6.2022 částka 30 000 Kč, dne 2. 7. 2022 částka 6 000 Kč, dne 5. 7. 2022 částka 4 800 Kč, dne 7. 7. 2022 částka 7 680 Kč, dne 10. 7. 2022 částka 4 610 Kč, dne 18. 7. 2022 částka 2 770 Kč a dne 25. 7. 2022 částka 4 140 Kč, celkem 60 000 Kč.

9. Z platební historie vyplývá, že žalovaný za období od 28.6.2022 do 25.7.2022 načerpal celkem , hodnota, K a na dluh uhradil dne 9.9.2022 částku 8 229,26 Kč.

10. Z výzvy k úhradě ze dne 4. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky po splatnosti a zároveň ho upozornila na možnost zesplatnění úvěru.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 29.4.2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29.4.2024, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 30.5.2024. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 29.7.2024 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 60 000 Kč, která mu byla připsána na účet č. , č. účtu, dne 28.6.2022 ve výši 30 000 Kč, dne 2. 7. 2022 ve výši 6 000 Kč, dne 5. 7. 2022 ve výši 4 800 Kč, dne 7. 7. 2022 ve výši 7 680 Kč, dne 10. 7. 2022 ve výši 4 610 Kč, dne 18. 7. 2022 ve výši 2 770 Kč a dne 25. 7. 2022 ve výši 4 140 Kč. Žalovaný na dluh uhradil částku ve výši 8 229,26 Kč, ve zbylé výši dluh neuhradil ani na základě zaslané výzvy. Původní věřitel, společnost , právnická osoba, následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

21. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

22. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

23. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

24. Soud dále vycházel z ust. § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

26. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. , právnická osoba, , jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující, označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

27. Soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smlouvy. Z provedených důkazů však vyplývá, že smlouva měla být uzavřena nikoliv v listinné podobě, ale podobě elektronické. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel, neboť smlouvu nijak nepodepsal. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalovaného (tj. data v elektronické podobě), žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána s žalovaným, že ten uzavřel smlouvu právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl úvěrový vztah.

28. Soud doplňuje, že i pokud by měl existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, tak provedenými důkazy nebylo rovněž prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně argumentovala tím, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že ověřila závazky žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací a dále zkoumala a vyhodnotila pohyby na bankovním účtu žalovaného. K tomuto svému tvrzení však nepředložila žádný důkaz. Osobní údaje žalovaného jako rodinný stav, vzdělání, bydlení, zaměstnání, příjem, výdaje apod., nebyly nijak doloženy. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem poměry žalovaného zkoumala a ověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla učinit relevantní závěr o poměrech žalovaného, na základě kterých by následně posoudila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Nebylo nijak doloženo, že žalovaný je vlastníkem bytu či domu a jaké vynakládá náklady na topení, energie, vodné, stočné, apod. Bez důsledného prověření skutečných podstatných výdajů žalovaného dostupnými reálnými doklady, zejména nákladů na bydlení, nelze tvrzení dlužníka o jeho poměrech objektivně ověřit či statisticky poměřovat. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

29. K absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, , jméno FO, , srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhodl rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

30. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného celkem částku ve výši 60 000 Kč a že žalovaný jí uhradil 8 229,26 Kč, jedná se na straně žalovaného ve zbývajícím rozsahu 51 770,74 Kč o bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat. Původní věřitel, společnost , právnická osoba, následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 o.z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29.4.2024 podle § 1882 odst. 1 o.z.. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky 51 770,74 Kč, a proto jí co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl (výrok II).

31. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 51 770,24 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 14,75% ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 14.5.2024, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 29.4.2024, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 30.5.2024, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 3.5.2024. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 13.5.2024 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně, žalobkyně však požadovala 15 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení se určí podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Soud vycházel z toho, že předmětem řízení bylo zaplacení částky 68 168,65 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 51 770,74 Kč (tj. 75,95 % z předmětu řízení) a neúspěšná co do částky 16 397,91 Kč (tj. 24,05 % z předmětu řízení). Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu žalobkyně odečíst její neúspěch, tj. míru úspěchu druhé strany. Náklady řízení tak představují zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 327 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 13 648,80 Kč, tj. odměna advokáta ve výši 10 380 Kč za tři úkony právní služby po 3 460 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ustanovení § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů advokáta v celkové výši 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH ve výši 2 368,80 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu ve výši 51,9 % tak byly žalobkyni přiznány náklady ve výši 8 291,40 Kč (po zaokrouhlení). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.