10 C 390/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 61 654,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 11 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 14. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 50 154,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 996,19 Kč, úroku ve výši 22,32 % ročně z částky 24 876,45 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 18,69 % ročně z částky 10 924,05 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 155,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 800,50 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 6. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 11 500 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3.9.2024 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 61 654,51 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o úvěru, dne 15.3.2021 smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 18 189 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 776 Kč, s úrokovou sazbou 18,69 % ročně sjednanou ve smlouvě, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 3 913 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 21 měsíčních splátkách po 1 914 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 15.12.2022. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 1.6.2022. Ke dni 8.10.2022 činila dlužná jistina částku 13 117,62 Kč, poplatek pak částku 5 283,38 Kč. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 18,69 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 29.4.2024 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným s účinností k témuž dni smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na dluh uhradil celkem 24 891,10 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dne 13.12.2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 29 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 36 074 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 25 182 Kč, s úrokovou sazbou 22,32 % ročně sjednanou ve smlouvě, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 6 296 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 24 měsíčních splátkách po 2 712 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 13.12.2023. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 1.6.2022. Ke dni 8.10.2022 činila dlužná jistina částku 27 065,85 Kč, poplatek pak částku 31 296,15 Kč. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 22,32 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 29.4.2024 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným s účinností k témuž dni smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 14 608,90 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv tak, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalovaného, konkrétně z pracovní smlouvy a výpisu z účtu v případě úvěru ze dne 15.3.2021 a z výměru státní sociální podpory a výpisu z účtu v případě úvěru ze dne 13.12.2021, které byly následně zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaný byl zaměstnán jako řidič ve společnosti , právnická osoba, , čistý měsíční příjem měl ve výši 39 315 Kč, následně měl příjem ze státní sociální podpory, čistý měsíční příjem měl ve výši 45 983 Kč, bydlel v nájmu, neměl žádný další závazek u jiné společnosti a nebyl veden v insolvenčním rejstříku, právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet předmětné úvěry je dostatečná. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky v celkové výši 61 654,51 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jednotlivého úvěru do dne postoupení pohledávky, tj. 29.4.2024, a dále ode dne 30.4.2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 15.3.2021 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 18 189 Kč (sestávajícím z úroku v částce 12 776 Kč a poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení 3 913 Kč, tedy celkem částku 40 189 Kč, se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 1 914 Kč, poslední splátku ve výši 1 909 Kč, vždy v jednoměsíčním období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že se žalovaný zavázal hradit splátky spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 55,20 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

6. Zákaznickou kartou ze dne 15.3.2021 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je ženatý, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, pracuje jako řidič ve společnosti , právnická osoba, s měsíčním čistým příjmem ve výši 11 873 Kč. Další příjem domácnosti měl činit 27 442 Kč, při uvedeném počtu zdrojů příjmu jeden, měl být celkový příjem domácnosti 39 315 Kč. Počet vyživovaných osob uvedl tři. Blíže nespecifikované výdaje žalovaného měly činit 2 000 Kč měsíčně, žalovaný splácel další zápůjčku u jiné společnosti splátkou ve výši 2 900 Kč měsíčně. Žalovaný nevlastnil automobil, měl zřízen bankovní účet. Jako účel poskytnutí úvěru žalovaný uvedl vybavení domácnosti. Žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc leden a únor 2021, které však nebyly předloženy k důkazu.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh za období od 15.3.2021 do 10.3.2023 celkem částku ve výši 24 891,10 Kč.

8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 13.12.2021 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 29 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 32 978 Kč (sestávajícím z úroku v částce 25 182 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 296 Kč), spolu s doplňkovým pojištěním ve výši 3 096 Kč, tedy celkem částku 65 074 Kč, se žalovaný zavázal věřiteli uhradit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 712 Kč, poslední splátku ve výši 2 698 Kč, vždy v jednoměsíčním období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že se žalovaný zavázal hradit splátky spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 69 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. Téhož dne žalovaný přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ke snížení rizika v případě pojistné události a schopnosti plnit závazky vůči věřiteli.

9. Zákaznickou kartou ze dne 13.12.2021 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je ženatý, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, je nezaměstnaný a veden na úřadu práce s podporou v nezaměstnanosti ve výši 11 983 Kč. Další příjem domácnosti měl činit 34 000 Kč, při uvedeném počtu zdrojů příjmu jeden, měl být celkový příjem domácnosti 45 983 Kč. Počet vyživovaných osob uvedl tři. Blíže nespecifikované výdaje žalovaného měly činit 2 000 Kč měsíčně, žalovaný splácel žalobkyni dřívější závazek splátkou ve výši 1 914 Kč a další zápůjčku u jiné společnosti splátkou ve výši 2 900 Kč měsíčně. Žalovaný nevlastnil automobil, měl zřízen bankovní účet. Jako účel poskytnutí úvěru žalovaný uvedl vybavení domácnosti. Žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření rozhodnutí o přiznání dávky za měsíc červenec 2021 a výppis z bankovního účtu za měsíc říjen a listopad 2021, které však nebyly předloženy k důkazu.

10. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh za období od 13.12.2021 do 10.3.2023 celkem částku ve výši 14 608,90 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29.4.2024, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 30.5.2024. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 29.7.2024 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

13. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, dvě smlouvy o úvěru, a to dne 15.3.2021 smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 189 Kč, tedy zaplatit celkem částku 40 189 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 1 914 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 55,20 % ročně, žalobkyní v požadované snížené výši 18,69 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovaným byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaný na dluh uhradil za období od 15.3.2021 do 10.3.2023 celkem 24 891,10 Kč. Dne 13.12.2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 29 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný rovněž potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 32 978 Kč a platit měsíční doplňkové pojistné ve výši 3 096 Kč, tedy celkem částku 65 074 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 2 712 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 69 % ročně, žalobkyní v požadované snížené výši 22,32% ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovaným byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaný na dluh uhradil za období od 13.12.2021 do 10.3.2023 částku 14 608,90 Kč. Nedílnou součástí jednotlivých smluv o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 postoupila společnost , právnická osoba, pohledávky za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29.4.2024, kde byl zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 39 500 Kč.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 11 500 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani jedné ze smluv o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného poskytnuté úvěry splácet. Žalovaný v obou případech v kartě zákazníka uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, nevlastní osobní automobil a má bankovní účet. U žádosti v měsíci březnu 2021 uvedl příjem domácnosti ve výši 39 315 Kč s tím, že čistý příjem žalovaného z pracovního poměru činil 11 873 Kč a zbylou výši představoval další blíže nespecifikovaný příjem. U žádosti v měsíci prosinec 2021 uvedl příjem domácnosti ve výši 45 983 Kč s tím, že čistý příjem žalovaného ve výši 11 983 Kč představoval podporu v nezaměstnanosti a zbylou výši opět další blíže nespecifikovaný příjem. Rovněž měsíční výdaje v částce 2 000 Kč postrádaly bližší specifikaci, přičemž s ohledem na nájemní bydlení žalovaného jsou tyto částky zcela nereálné. Žalovaný v době poskytnutí druhého úvěru souběžně splácel první úvěr splátkou ve výši 1 914 Kč a dále splátku ve výši 2 900 Kč od jiné společnosti. V té době byl uchazeč o zaměstnání. Již tato skutečnost vypovídala o nedobré platební morálce žalovaného, když v době splácení žádal o další finanční prostředky, a to za účelem vybavení domácnosti. Pokud žalovaný podle karet zákazníka disponoval dalším příjmem domácnosti ve výši 27 442 Kč a 34 000 Kč, pak musel mít dostatek finančních prostředků na uspokojení těchto potřeb a nežádat o poskytnutí dalšího úvěru. Údaje vyplněné žalovaným nepůsobí věrohodně, a to předně vzhledem k tomu, že žalovaný vůbec neuvedl, o jaké vyživované osoby se jedná a dále s ohledem na výši dalšího příjmu domácnosti, neboť není zřejmé, z jakých zdrojů tento příjem pochází. Rovněž uvedený příjem ze zaměstnání v nižší výši, než dávka podpory v nezaměstnanosti nepůsobí věrohodně. Z uvedeného je tak evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s údaji uvedenými žalovaným a nezabývala se tím, jaké má žalovaný skutečné měsíční výdaje, kolik činí jeho náklady na bydlení, s ohledem na další případné platby na SIPO, a dále kolik žalovaný vynaloží na stravu, domácnost, mobilní telefon apod. Žalobkyně taktéž neprokázala, že by při prověřování úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání ani jedné ze smluv nahlédla do exekučního či insolvenčního rejstříku či do evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), aby ověřila zadlužení žalovaného a existenci či neexistenci pohledávek po splatnosti. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný při tak nízkém příjmu nebyl schopen řádně hradit nové splátkové zatížení, když byl mimo jiné vázán dříve poskytnutým závazkem, což bylo právní předchůdkyni žalobkyně známo. Soud proto nemohl než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona spotřebitelském úvěru.

24. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto jsou uzavřené smlouvy neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

25. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. , spisová značka, „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, , jméno FO, , srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

26. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši celkem 51 000 Kč (22 000 Kč + 29 000 Kč), a že žalovaný zaplatil celkem 39 500 Kč , jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 11 500 Kč, které je povinen vydat (51 000 Kč – 39 500 Kč). Protože původní věřitel, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupil svoje pohledávky za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 11 500 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 11 500 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 14,75 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 14.6.2024, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 29.4.2024, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 30.5.2024, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 3.6.2024. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 13.6.2024 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně, žalobkyně požadovala 15 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci z převážné části úspěšný, a měl by nárok na náhradu nákladů řízení v odpovídající výši, avšak v řízení mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.