10 C 391/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Markétou Švarcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , obec - část obce zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o výživném pro zletilého

I. Výživné pro žalobce [celé jméno žalobce] se zvyšuje na částku 7 000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 11. 2020, které je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Nedoplatek na výživném pro žalobce [celé jméno žalobce] za dobu od 1. 12. 2020 do 31. 3. 2021 ve výši 27 500 Kč je žalovaný povinen splácet spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek, po 1 200 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1999 sp. zn. 17 Nc 136/99.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 600 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně náhradu nákladů žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 56 831,39 Kč.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10.9.2020 domáhal vůči žalovanému zvýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně od 1.11.2020. Žalobce uvedl, že o úpravě jeho poměrů rozhodoval Okresní soud v Ústí nad Labem, který uložil žalovanému platit žalobci výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, neboť rodiče žalobce nebyli schopni se dohodnout. Na základě neformální ústní dohody se žalovaný od roku 2002 zavázal přispívat na výživu žalobce částkou 1 500 Kč měsíčně. Žalobce se viděl se žalovaným naposledy v roce 2011, a od té doby žalovaný neprojevil o žalobce žádný zájem a neposkytoval mu žádné plnění nad rámec dohodnutého výživného. Žalobce z veřejně dostupných zdrojů zjistil, že žalovaný podniká jako fyzická osoba, a bydlí na adrese v domě, který patří do jeho společného jmění manželů. Žalobce zjistil, že před tímto domem parkují dvě vozidla, z nichž jedno je značky XC90 Volvo. Žalovaný by měl mít vyšší příjem, neboť mu podařilo získat na uvedený dům hypotéku, a měl by mít další vyživovací povinnost. Žalobce žije se svou matkou, která přispívá žalobci na jeho výživu, protože žalobce nemá žádný příjem. Žalobce od roku 2019 studuje na vysoké škole, a snažil se si při studiu přivydělat. To se ale negativně promítlo do jeho schopnosti studovat. Žalobce proto změnil obor svého studia, a nyní studuje v 1. ročníku vysoké školy [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení]. Současná forma on-line výuky mu ztěžuje možnost si při studiu přivydělat. Výdaje žalobce činí zhruba 7 000 – 8 000 Kč měsíčně a žalobce je vynakládá na stravu, oblečení, obuv a telefon, který hradí ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobce si kupuje dvoje boty za sezónu za částku zhruba 4 000 Kč ročně. Žalobce je poměrně vysokého vzrůstu, což komplikuje jeho výběr oblečení, na které vynakládá zhruba 1 500 Kč měsíčně. Za jídlo žalobce utratí více než 5 000 Kč měsíčně a na hygienu vynakládá 500 – 1 000 Kč měsíčně. Žalobce nosí dioptrické brýle, které je třeba kupovat 1x za dva až tři roky s tím, že naposledy si kupoval brýle za částku 7 000 Kč. Volnočasové aktivity má žalobce srovnatelné s vrstevníky, jezdí na kole, in-line bruslích, lyžích a snowboardu, a než nastala současná epidemiologická situace, chodil dvakrát týdně plavat a navštěvoval divadla a kina. Pro své studium si žalobce zakoupil počítač, na který mu přispěl jeho dědeček; nyní bude potřebovat nový ve výši cca 12 000 Kč. Výdaje žalobce na studium činí zhruba 1 500 Kč měsíčně s tím, že žalobce platí za dopravu 150 Kč měsíčně, knihovnu 100 Kč ročně a hradí si svačiny. Žalobce dále vynakládá 500 Kč měsíčně na svoji kočku. Na počátku školního roku si žalobce zakoupil skripta od studentů ze starších ročníků.

2. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou, neboť požadovaná částka výživného je v současné době nad jeho možnosti. Žalovaný by byl schopen hradit žalobci zhruba 2 500 Kč měsíčně s tím, že nebude hradit veškeré výdaje žalobce. Žalovaný má další vyživovací povinnosti a vychovával navíc i svoji nevlastní dceru [jméno] [příjmení] od jejího roku a půl. Žalovaný pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná. V polovině února 2021 se žalovaný rozvedl a s bývalou manželkou se dohodli na vypořádání společného jmění manželů, kdy prodali dům za částku 9 700 000 Kč, nicméně žalovaný vyšel rodině vstříc, aby zabezpečil své další dvě děti a nevlastní dceru, a nechal si proto vyplatit pouze jeden milion korun za účelem zajištění svého bydlení. Žalovaný má v současné době pronájmu malý byt v [obec] u [obec], kde platí nájemné ve výši 2 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný hradí žalobci výživné ve výši 1 500 Kč, a dále hradí výživné své šestnáctileté dceři [jméno] z prvního manželství ve výši 4 500 Kč měsíčně, třináctileté dceři [jméno] 5 000 Kč měsíčně a desetileté dceři [jméno] 4 000 Kč měsíčně. [ulice] příjem žalovaného činí zhruba 27 000 Kč a pobírá výsluhový příspěvek od [ulice] České republiky ve výši 13 446 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného představuje půjčka na rekonstrukci bytu ve výši 3 791 Kč měsíčně, platba na spotřebitelský úvěr ve výši 1 974 Kč měsíčně, zdravotní pojištění ve výši 2 300 Kč, sociální pojištění ve výši 3 978 Kč měsíčně a dále pojistné [obec] podnikatelské pojišťovně ve výši 2 628 Kč měsíčně na dvě jeho vozidla, přičemž první vozidlo je 15 let staré a druhé 29 let staré. Zdravotní stav žalovaného odpovídá jeho věku. Žalovaný má nižší příjmy a žádal i o podporu, protože nebyla práce. Žalovaný se snažil řešit svoji složitou situaci, a proto záměrně přestal platit žalobci výživné a čekal, až ho žalobce bude kontaktovat. Žalovaný navštěvoval žalobce do roku 2012, a snažil se jej kontaktovat, protože měl a má žalobce moc rád, přestože je důvodně přesvědčen, že není biologickým otcem žalobce. Žalobce žil se svojí matkou v bytě, který vlastnil žalovaný do roku 2012, a který žalovaný prodal, aby zabezpečil svoji současnou rodinu. Žalovaný umožnil matce žalobce a žalobci, aby si našli náhradní bydlení. Žalovaný dále uvedl, že měl za to, že matka žalobce splní svoji povinnost a bude jej informovat o tom, že žalobce nastoupil na vysokou školu, což se nestalo.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný nemá dluh na dohodnutém výživném, neboť na základě dohody rodičů přispívá na výživu žalobce od roku 2002 částkou 1 500 Kč měsíčně. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z podstatného obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 17 P 10/2000 soud zjistil, že žalobce se narodil dne 4.5.1999, a je synem žalovaného a svědkyně [jméno] [příjmení] (viz rodný list žalobce).

5. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.9.1999, č.j. 17 Nc 136/99-13, vyplývá, že jím byla schválena dohoda rodičů žalobce, na základě které se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobce částkou 1 000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1.10.1999 (viz citovaný rozsudek). Z rozsudku dále vyplývá, že žalobce byl v té době stár 5 měsíců, žalovaný byl svobodný a neměl žádnou další vyživovací povinnost. Příjem žalovaného v dané době činil průměrně 15 122 Kč měsíčně.

6. Z potvrzení o studiu ze dne 25.9.2020 soud zjistil, že žalobce tohoto dne zahájil studium ve školním roce 2020 2021 v 1. ročníku Filozofické fakulty [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] v [obec] v bakalářském studijním programu, obor politologie a společenské vědy. Tuto skutečnost potvrzuje i doklad o studiu žalobce označený jako„ Průběh studia“, z něhož vyplývá, že žalobce dosáhl ke dni 18.2.2021 celkem 34 z 59 kreditů a zbývá mu 4,6 roku do ukončení studia.

7. Z evidenčního a zápočtového listu matky žalobce, svědkyně [jméno] [příjmení], ze dne 17. 1. 2021 vyplývá, že její průměrný měsíční příjem za rok 2020 činil 34 557 Kč.

8. Z výpisu z účtu matky žalobce soud zjistil, že za leden 2021 vynaložila matka žalobce za jídlo a pití 7 274,75 Kč a za únor 2021 částku 9 842,20 Kč, tj. průměrně 8 558,47 Kč.

9. Z rozhodnutí bytového družstva [příjmení] v [obec] vyplývá, že matka žalobce hradí platby spojené s bytem ve výši celkem 6 000 Kč (viz rovněž přehled transakcí ze dne 4. 3. 2021). Z přehledu transakcí ze dne 4. 3. 2021 dále vyplývá, že matka žalobce hradí náklady na internet průměrně 703 Kč měsíčně, plyn ve výši 150 Kč měsíčně.

10. Z vyúčtování dodávky plynu vyplývá, že při měsíčních platbách za plyn ve výši 150 Kč vznikl matce žalobce nedoplatek na plynu za období září 2019 až září 2020 celkem 761,30 Kč.

11. Z vyúčtovaní dodávky elektřiny za období leden 2020 - leden 2021 vyplývá, že při platbách záloh ve výši 820 Kč měsíčně vznikl matce žalobce nedoplatek ve výši 1 172,85 Kč [ulice] spotřeba elektřiny uvedeném období tak průměrně činila 917,74 Kč. Proto došlo k navýšení měsíčních záloh od února 2021 na částku 930 Kč měsíčně (viz rovněž přehled transakcí ze dne 4. 3. 2021).

12. Podle internetových stránek dpmul.cz činí měsíční zvýhodnění jízdné Dopravního podniku města Ústí nad Labem 149 Kč a jednorázové jízdné pro studenty 5 Kč.

13. Podle vyúčtování služeb [právnická osoba] vynaložila domácnost žalobce za služby mobilních sítí průměrně 878,44 Kč měsíčně. Z vyúčtování dat je pak zřejmé, že náklady na mobilní telefon žalobce činily od listopadu 2020 do února 2021 průměrně 401,25 Kč měsíčně (viz rovněž výpis z účtu žalobce č. [bankovní účet]).

14. Z pokladních dokladů na čísle listu 96 spisu a výpovědi svědkyně [příjmení] vyplývá, že žalobci byly pořizovány boty v roce 2018 za částku 1 702 Kč a 799 Kč, tj. celkem za částku 2 501 Kč, a v roce 2019 za částku 1 369 Kč ročně. Z přehledu transakcí ze dne 4. 3. 2021 soud zjistil, že žalobci byly v květnu 2019 pořízeny trekové boty za částku 2 407 Kč a podle paragonu z 9.7.2019 na č.l. 98 spisu byla žalobci zakoupena zdravotní obuv za 1 345 Kč. Za rok 2019 tak byly žalobci zakoupeny boty celkem za 5 113 Kč. Podle potvrzení o provedené platbě ze dne 18. 5. 2020 matka žalobce zakoupila žalobci boty se o částku 1 590 Kč a podle paragonu z 8.9.2020 na č.l. 98 byla žalobci zakoupena zdravotní obuv za 1 345 Kč. Celkem tak byly žalobci v roce 2020 zakoupeny boty za 2 935 Kč. Průměrně tak za roky 2018, 2019 a 2020 činily platby za boty žalobce částku 3 516 Kč (tj. 2 501 + 5 113 + 2 935 a / 3).

15. Z potvrzenky ze dne 18. 4. 2016, 7. 6. 2016 a 29. 5. 2018 vyplývá, že žalobce vynaložil v roce 2016 na brýle částku 5 028 Kč a v roce 2018 částku 5 848 Kč.

16. Z faktur [číslo] ze dne 4. 11. 2019, [číslo] z 19. 11. 2019, [číslo] ze dne 2. 12. 2019 a [číslo] ze dne 10. 12. 2019, ve spojení s výpovědí žalobce soud zjistil, že si žalobce sestavil na konci roku 2019 počítač za částku 11 679 Kč.

17. Podle faktury [číslo] si žalobce zakoupil v dubnu 2020 mobilní telefon za částku 5 073 Kč a podle faktury [číslo] 2012 si žalobce v téže době pořídil chytré hodinky za částku 3 290 Kč. Podle faktury [číslo] 2002 pořídila matka žalobce v květnu 2020 žalobci batoh za částku 1 390 Kč.

18. Z ceníku dostupného na webových stránkách www.msul.cz/bazen-klise soud zjistil, že vstupné do bazénu v plaveckém areálu [část obce] v [obec] činí pro studenta 65 Kč na 2 hodiny.

19. Z fotografií předložených žalobcem vyplývá, že žalobce má kočku, jezdí na snowboardu, na lyžích a na kole.

20. Žalobce dopisem ze dne 8.10.2020 informoval žalovaného, že začal studovat na vysoké škole a požádal jej o zvýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně. Žalobce svoji žádost odůvodnil tím, že se mu nedaří brigády skloubit s prezenčním studiem. Žalobce současně sdělil žalovanému, že mu vznikl dluh na výživném za dobu od června 2020. Dopis byl žalovanému odeslán 9.10.2020, jak je zřejmé z podacího lístku.

21. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 23.2.2009 soud zjistil, že žalovaný pracoval jako voják z povolání a v roce 2009 měl čistý měsíční příjem 44 929 Kč.

22. Podle výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku má žalovaný od října 2018 dvě živnostenská oprávnění, a to jedno s předmětem podnikání ostraha majetku a osob a druhé s předmětem podnikání výroba, obchod a služby s třinácti různými obory činnosti.

23. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 11. 2020, č.j. 25 Nc 2173/2020-70, má soud za prokázané, že žalovanému se narodila dne [datum] dcera [jméno] a dne [datum] dcera [jméno] (viz rovněž rodné listy nezletilých). Soud tímto rozsudkem schválil dohodu rodičů, podle které byly obě nezletilé svěřeny pro dobu po rozvodu do péče matky a žalovaný se zavázal přispívat na výživu dcery [jméno] částkou 5 000 Kč měsíčně a dcery [jméno] částkou 4 000 Kč měsíčně. Z rozsudku dále vyplývá, že žalovaný je zdravý a má celkem čtyři vyživovací povinnosti. Kromě uvedených dcer má žalovaný další dvě děti, se kterými se nestýká, a to dceru [jméno], které přispívá na výživu částkou 4 500 Kč měsíčně a dále žalobce, o němž bylo žalovanému známo, že studuje vysokou školu, a kterému přispíval na výživu částkou 1 500 Kč měsíčně. Podle rozsudku žalovaný pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru ochrana osob a poradenství a jeho příjmy za rok 2019 činily 817 238 Kč a výdaje 490 343 Kč s tím, že žalovaný pobíral výsluhový příspěvek 12 909 Kč měsíčně. Návrh na úpravu poměrů byl podán u soudu dne 16. 10. 2020 a žalovaný v řízení odhadl svůj čistý měsíční příjem na 45 000 Kč s tím, že si v průběhu roku přivydělá částku 50 000 Kč ročně za školení, která pořádá.

24. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2019 vyplývá, že celkové příjmy žalovaného za tento rok činily 817 238 Kč, přičemž žalovaný si paušálem odpočítával 60 % výdajů 490 343 Kč, a proto základ daně činil 326 895 Kč. Tuto skutečnost potvrzuje i přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2019.

25. Rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 9. 2007, č.j. 12 Nc 41/2007-104 potvrzuje, že žalovaný má dceru [jméno], narozenou 12. 6. 2004. Žalovanému bylo tímto rozsudkem uloženo přispívat na výživu [jméno] částkou 4 500 Kč měsíčně od 1. 6. 2006.

26. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 2. 2021, č.j. 13 C 178/2020-25, soud zjistil, že manželství žalovaného a jeho manželky [jméno] [příjmení], které bylo uzavřeno dne [datum], bylo rozvedeno a rozsudek nabyl právní moci dne 25. 2. 2021.

27. Z informace o pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] pro k.ú. [obec] vyplývá, že vlastníkem těchto pozemků byla ke dni 8.3.2021 bývalá manželka žalovaného [jméno] [příjmení].

28. Z informace o stavbě pro [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] soud zjistil, že žalovaný vlastnil ve společném jmění manželů pozemek parc.č. st. 459, jehož součástí byl rodinný dům [adresa]. Žalovaný a jeho manželka předmětné nemovitosti prodali, jak vyplývá z informace o řízení č. V [číslo] 2021 a informace o řízení č. V [číslo] 2021 a kupní smlouvy ze dne 3. 2. 2021.

29. Z dohody o vypořádání majetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství ze dne 14. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný se dohodl se bývalou manželkou [jméno] [příjmení] na vypořádání jejich společného jmění, které tvořily prostředky na bankovních účtech, účtech důchodového a penzijního připojištění, jakož i životního pojištění a stavebního spoření. Podle této dohody měly ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu práva a povinností z uvedených smluv náležet do výlučného vlastnictví toho z účastníků, který uzavřel příslušnou smlouvu, nebo na jehož jméno či v jehož prospěch byla práva a povinností zapsána. Podle dohody tvořily společné jmění manželů rovněž závazky s tím, že bývalá manželka žalovaného převzala společný závazek ve výši 56 646, 90 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 1. 2018 uzavřené se společností [právnická osoba] a ve výši 69 361, 32 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 7. 2019 uzavřené se společností [právnická osoba]. Společné jmění dále tvořil závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 10. 3. 2009 uzavřené se společností [právnická osoba] a ve výši 76 506,42 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 4. 2005 uzavřené se společností [právnická osoba] Tyto celkové závazky činily 202 514,64 Kč. Podle smlouvy tvořil součást společného jmění i rodinný dům [adresa] a dále movité věci, a to osobní automobil zn. Škoda Rapid, osobní automobil zn. Nissan Micra, osobní automobil zn. Volvo XC 90 a osobní automobil zn. Volvo 850 a dále motorka [příjmení] [jméno]. Žalovaný si nechal vyplatit na vypořádací podíl částku 1 mil. Kč a zbývající částka připadla jeho bývalé manželce, která se stala vlastníkem vozidel zn. Škoda Rapid a zn. Nissan Micra. Zbývající vozidla připadla žalovanému.

30. Kupní smlouvou ze dne 3. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný a jeho bývalá manželka [jméno] [příjmení] prodali mimo jiné stavbu [adresa], které je umístěna na pozemku parc. č. st. 459 spolu s dalšími nemovitostmi za částku 9 850 000 Kč s tím, že na rodinný dům [adresa] připadla částka 6 850 000 Kč. Z celkové částky byla částka 246 250 Kč uhrazena jako rezervační poplatek realitní kanceláři. Současně z této kupní ceny byla zaplacena mimořádná splátka hypotečního úvěru ve výši 1 952 929,29 Kč podle smlouvy o úvěru [číslo]. Zaplacení mimořádné splátky hypotečního úvěru potvrzuje i přípis [právnická osoba] ze dne 25. 1. 2021 a smlouva o advokátní úschově ze dne 3. 2. 2021.

31. Z jednotlivých faktur ve spojení s výpovědí žalovaného soud zjistil, že žalovaný vyúčtoval částku ve výši 3 900 EUR fakturou (invoice) č. 2020 ze dne 3. 1. 2020, na kterou mu bylo zaplaceno 95 986,80 Kč. Podle faktury č. 2020 ze dne 3. 2. 2020 žalovaný vyúčtoval částku 3 900 EUR, na kterou mu bylo zaplaceno 94 372,20 Kč. Fakturou č. 2020 ze dne 3. 3. 2020 žalovaný vyúčtoval částku 3 900 EUR, na kterou mu bylo zaplaceno 96 708,30 Kč a podle faktury č. 2020 ze dne 23. 3. 2020 žalovaný vyúčtoval částku 3 900 EUR, na kterou mu bylo zaplaceno 103 041,90 Kč. Podle faktury č. 2020 ze dne 29. 4. 2020 žalovaný vyúčtoval opět částku 3 900 EUR, na kterou mu bylo zaplaceno pouze 51 357, 15 Kč a zbytek mu nebyl zaplacen. Žalovanému byla vyplacena na základě faktury č. 2020 ze dne 30. 7. 2020 částka 51 135 Kč, podle faktury č. 2020 ze dne 31. 8. 2020 částka 32 140 Kč, podle faktury č. 2020 ze dne 29. 9. 2020 částka 36 430 Kč a podle faktury č. 2021 částka 3 900 EUR, která mu nebyla uhrazena. Podle faktury č. 2021 ze dne 2. 11. 2020 bylo žalovanému zaplaceno 21 430 Kč. Fakturou č. 2021 ze dne 25. 11. 2020 žalovaný vyúčtoval částku 3 900 EUR, na kterou mu bylo zaplaceno 99 255 Kč. Podle faktury č. 2021 ze dne 1. 12. 2020 bylo žalovanému zaplaceno 36 428 Kč. V roce 2020 tak bylo žalovanému vyplaceno celkem 718 284,25 Kč, tj. 59 857 Kč měsíčně.

32. Z cestovního pasu žalovaného soud zjistil, že pobýval od 22.10.2020 do 3.11.2020 v zahraničí.

33. Z Oznámení Ministerstva obrany České republiky ze dne 18.12. 2020 vyplývá, že žalovanému byl vyplácen do 31. 12. 2020 výsluhový příspěvek 12 985 Kč a od 1. 1. 2021 tento výsluhový příspěvek činí 13 446 Kč.

34. Z výdeje dat z registru vozidel (přípis Magistrátu města Ústí nad Labem) ze dne 11.12.2020 soud zjistil, že na žalovaného byla k tomuto dni registrována tři vozidla, a to od roku 1997 vozidlo zn. Fiat Tipo, [registrační značka], od roku 2015 vozidlo zn. Volvo XC 90 V8 a od roku 2013 vozidlo zn. Volvo 850. Podle internetové nabídky Sauto.cz - inzerce prodeje osobních vozidel zn. Volvo 850, rok výroby 1995 je toto vozidlo nabízeno za kupní cenu průměrně 71 800 Kč.

35. Podle nájemní smlouvy ze dne 16. 12. 2020 má žalovaný pronajatý byt od 1. 1. 2021 na dobu určitou do 31. 12. 2026 za měsíční nájemné ve výši 2 000 Kč a zálohy na služby ve výši 1 000 Kč.

36. Z pojistky k pojistné smlouvě [číslo] ze dne 26. 4. 2019 vyplývá, že žalovaný hradí měsíčně pojistné ve výši 134 Kč na své životní pojištění.

37. Podle smlouvy o úvěru ze dne 26.4.2019 uzavřeli žalovaný a jeho bývalá manželka tuto smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč v souvislosti s jeho bydlením a měsíční splátka činila 1 974 Kč.

38. Z přehledu termínu plateb na rok 2020 vyplývá, že žalovaný hradí důchodové pojištění ve výši 3 978 Kč měsíčně a zdravotní pojištění ve výši 2 352 Kč měsíčně (viz rovněž výpis z Vojenské zdravotní pojišťovny ze dne 24. 1. 2021, přehled OSVČ za rok 2019 a zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 1. 2021).

39. Podle smlouvy o úvěru ze dne 1. 12. 2020 žalovaný čerpal úvěr u Československé obchodní banky ve výši 300 000 Kč pro vlastní bydlení, na který splácí měsíčně 3 791 Kč.

40. Z potvrzení o zaplaceném pojistném na soukromé životní pojištění ze dne 16. 1. 2021 je zřejmé, že žalovaný si hradí životní pojištění, na které uhradil v roce 2020 celkem 7 020 Kč, tj. 585 Kč měsíčně (viz rovněž potvrzení o zaplaceném pojistném na soukromé životní pojištění).

41. Podle přípisu Ministerstva financí ze dne 8. 3. 2021 žalovaný nemá žádné stavební spoření ani doplňkové penzijní připojištění.

42. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a jejího čestného prohlášení ze dne 3.3.2021 soud zjistil, že žalovaný nad rámec dohodnutého výživného ve výši 1 500 Kč měsíčně nehradil žalobci ničeho, a nepřispíval ani na školní akce, kterých se žalobce účastnil. Žalobce bydlí se svědkyní v družstevním bytě, kde svědkyně platí nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně, elektřinu 930 Kč měsíčně a plyn 150 Kč měsíčně, a dále splácí da úvěry. Svědkyně platí rovněž internet za cca 500 Kč měsíčně. Žalobce nemá žádný příjem, nicméně v minulosti měl brigády o prázdninách i v průběhu původního prvního ročníku vysoké školy, což mu komplikovalo studium a žalobce kvůli tomu nepostoupil do dalšího ročníku, a musel začít studovat znovu. Výdaje žalobce na studium představují pod svědkyně částku zhruba 1 500 Kč měsíčně, v níž jsou zahrnuty náklady na učebnice a skripta, dojíždění do školy ve výši 450 Kč za 3 měsíce s tím, že si kupuje výhodnější jednorázové studentské jízdenky. Do těchto nákladů patří i návštěvy veřejné knihovny za částku 100 Kč ročně a na tisk a papír ve výši 150 Kč měsíčně. Pokud by se žalobce stravoval v menze, platil by cca 50 Kč na oběd. Svědkyně vynaloží za jídlo asi 10 000 Kč měsíčně, a žalobce z této částky spotřebuje cca 5 000 Kč měsíčně. Náklady žalobce na obuv činí podle čestného prohlášení svědkyně 2 000 Kč ročně, neboť si kupuje dva páry standardních bot a boty na sport s tím, že podle výpovědi svědkyně činí tyto náklady 5 000 – 6 000 Kč za rok. Výdaje na oblečení pak představují částku ve výši cca 8 000 – 10 000 Kč ročně. Žalobce si z peněz z brigády zakoupil mobilní telefon a hradí si výdaje s ním spojené. V minulosti si žalobce sestavil se svým kamarádem stolní počítač, ale nyní bude v souvislosti s výukou potřebovat notebook, který bude stát cca 12 000 Kč. Žalobce nosí brýle, a dosud poslední si kupoval za necelých 7 000 Kč, nicméně si bude muset v blízké době koupit nové. Žalobce má kočku, s níž jsou spojeny náklady ve výši 500 Kč měsíčně. V minulosti opakovaně vypomohla s nákupem věcí pro žalobce rodina matky žalobce, protože žalovaný o svého syna neprojevil zájem. Žalobce jezdí na kole, lyžích a snowboardu a sportovní vybavení mu pořizovala matka žalobce, stejně jako sportovní oblečení a obuv. Matka žalobce v minulosti zakoupila žalobci i šermířské vybavení za částku cca 20 000 Kč, jiný majetek vyšší hodnoty nemá. V době, kdy zde nebyla současná pandemická situace, kupovala žalobci permanentku do bazénu ve výši 1 000 Kč měsíčně.

43. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že jeho zdravotní stav je dobrý, pouze nosí dioptrické brýle, které mu kupovala jeho matka za částku 5 000 Kč. Žalobce nyní plánuje nákup nových brýlí. Náklady žalobce činí zhruba 7 000 Kč měsíčně, které dostává od matky, protože není schopen si zajistit brigádu. Žalobce vynaloží 1 500 Kč měsíčně na oblečení, 4 000 Kč za rok na zimní a letní boty. Výdaje na stravu žalobce činí cca 4 000 Kč - 5 000 Kč měsíčně. Žalobce hradí dopravu a kupuje si jednorázové jízdenky za 5 Kč / jedna jízda. Žalobce na počátku semestru zakoupil učebnici za 500 Kč a v prosinci 2020 za 350 Kč. Žalobce odhadoval, že v době prezenční výuky bude platit 200 Kč za týden za stravu ve škole. Žalobce bude ke svému studiu potřebovat notebook, protože má sedm let starý počítač, a plánuje jej koupit za částku 5 000 – 7 000 Kč. Žalobce dále kupuje cartridge do tiskárny své matky za 300 – 500 Kč jedenkrát za dva až tři měsíce. Žalobce dále platí 500 Kč za dva měsíce za elektronickou cigaretu. Žalobce také platí náklady na internetové připojení, a matce dává 1x za tři měsíce 600 Kč jako polovinu nákladů. Žalobce si kupoval začátkem října 2020 webkameru za částku 500 Kč a platí si telefon za 400 – 420 Kč za měsíc. Žalobce dále hradí 100 Kč za rok za členství ve vědecké knihovně. Žalobce sportuje a po zlepšení epidemiologické situace hodlá ve sportovních aktivitách pokračovat. Za plavání žalobce vynaloží týdně 200 Kč, a chtěl by chodit do divadla a kina, které ho dříve stálo 500 – 600 Kč měsíčně. Žalobce bydlí v bytě se svojí matkou, na který si matka bude brát úvěr. Žalobce jí za bydlení nic neplatí. Pokud žalobce ušetří nějaké peníze, hradí drobný nákup a náklady na veterinu matčina psa. Žalobce má účet u banky, ale nemá na něm žádné úspory. Žalobce v minulosti chodil na brigády, kde si vydělal až 4 000 Kč měsíčně, ale nezajistil si proto dostatek kreditů pro další studium na vysoké škole. Žalobce z tohoto důvodu přešel z pedagogické fakulty na současný studijní obor. Žalobce by po ukončení studia chtěl působit ve školství a po bakalářském studiu pokračovat v magisterském oboru.

44. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalobce již není vojákem, a od října 2018 jako osobou samostatně výdělečně činnou. V době, kdy žalovaný pobýval jako voják na misi v zahraniční, dostával příspěvky. Zdravotní stav žalovaného je dobrý. Příjmy žalovaného představují platby na základě jím vystavených faktur. Žalovaný pracoval pro [právnická osoba] LTD., a poté, co mu tato společnost přestala platit, pracoval pro společnost [právnická osoba] Posléze se spolupráce se [právnická osoba] LTD obnovila, ale o něco později, než žalovaný předpokládal. Žalovaný pobírá výsluhový příspěvek a byla mu vyplacena jednorázová podpora v souvislosti s programem Covid ve výši 15 000 Kč. V roce 2019 měl žalovaný příjmy ze školení v oblasti ochrany osob, případně ve střelecké přípravě ve výši 50 000 Kč, které však není možné provádět on-line. V roce 2018 pak měl žalovaný v souvislosti se školením v zahraniční mimořádný příjem. Žalovaný nemá žádné úspory. Žalovaný vlastní vozidlo zn. XC90 Volvo, které zakoupil za 200 000 Kč a dále vozidlo zn. Volvo 850 z roku 1992, se kterým běžně nejezdí, a které kupoval za 20 000 Kč. Žalovaný dále vlastní zbraně v hodnotě zhruba 230 000 Kč, které potřebuje ke své práci. Žalovaný se stravuje výhradně ve fast foodech, a takto to bylo i za jeho manželství. Za snídani žalovaný utratí 172 Kč u McDonalda, za oběd 200 Kč a za večeři 150 Kč. Pokud jde o výdaje na oblečení, žalovaný jedenkrát za tři až čtyři roky kupuje oblek za 20 000 Kč. Za civilní oblečení a obuv žalovaný vynaloží cca 5 000 Kč za rok, za střelecké oblečení cca 5 000 Kč ročně a za obuv dvakrát ročně 3 500 Kč. Pokud jde o střeleckou výbavu, žalovaný si zakoupil pouzdro za 4 000 Kč, sluchátka za 5 000 Kč, speciální sluchátka za 8 000 Kč, brýle za 4 000 Kč a střelecké brýle s balistickou ochranou za 5 500 Kč, tj. celkem 26 500 Kč Náklady na čištění zbraní činí cca 200 Kč měsíčně. Za speciální výživu žalovaný utratí zhruba 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný bydlí v nájmu, kde platí měsíčně 2 000 Kč a za zálohy na služby 1 000 Kč. Žalovaný platí výživné žalobci a svým třem dcerám. Žalovaný měsíčně splácí úvěr ve výši 3 791 Kč, který byl čerpán na rekonstrukci domu, který s bývalou manželkou prodali. Žalovaný zcela nevysvětlil, z jakého důvodu nebyl tento úvěr uhrazen z kupní ceny prodaného domu. Žalovaný dále splácí spotřebitelský úvěr ve výši 1 974 Kč na bydlení, kam se nyní stěhuje. Další výdaje žalovaného představují platby na zdravotní pojištění ve výši 2 300 Kč a sociální pojištění ve výši 3 978 Kč. Ohledně pojistného [obec] podnikatelské pojišťovně ve výši 2 628 Kč za vozidla žalovaný vypověděl, že tato částka se bude měnit, protože v ní bylo zahrnuto pojištění veškerých vozidel, tedy i těch, které na sebe má nyní registrované bývalá manželka. Žalovaný dále hradí měsíčně pojištění ve výši 134 Kč na pojištění domácnosti v souvislosti s hypotečním úvěrem. Výdaje žalovaného na telefon činí 550 Kč měsíčně a na internet také 550 Kč měsíčně. Žalovaný daní své příjmy paušálem. Žalovaný má výdaje na sport, které považuje za náklady na podnikání s pohledem na jeho práci. Takto vznikají žalovanému výdaje na střeleckou přípravu. Žalovaný chodí třikrát týdně na střelnici na tři hodiny, přičemž od listopadu 2020 do března 2021 chodil jen jedenkrát týdně. Žalovaný platí za pronájem střelnice 200 Kč na hodinu. V případě, že někoho vyučuje, pronájem neplatí. Žalovaný si platí munici ve výši cca 1 000 Kč střílení, přičemž při jedné návštěvě vystřílí cca tři sta výstřelů z pistole za 3,40 Kč výstřel. Jedenkrát za čtrnáct dní střílí žalovaný z pušky, a to sto výstřelů za 7 – 9 Kč výstřel. Žalovaný jezdí na [obec] a za dopravu vynaloží 400 Kč. Žalovaný dále jezdí jedenkrát za měsíc na střelnici do [obec] na tři dny, kde platí ubytování 800 Kč za noc, a neplatí pronájem střelnice. Žalovaný také musí jezdit na závody, kde platí startovné. V České republice jezdí na pět až šest závodů ročně. Za největší závod platí startovné 6 000 Kč za rok a za ostatní běžné závody hradí startovné v průměru 1 500 Kč. Na Slovensku se pak platí 100 EUR. Na závodech žalovaný vystřílí více munice. Doprava do zaměstnání za klientem je žalovanému hrazena, na ostatní dopravu žalovaný vynaloží cca 5 500 Kč měsíčně. Žalovaný studuje Husův institut teologických studií, ale studium si na tento semestr přerušil. Žalovaný zde hradí školné ve výši 6 000 Kč za semestr, a k ukončení studia mu zbývají dva semestry.

45. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů.

46. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti vzal soud za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.9.1999, č.j. 17 Nc 136/99-13, byla schválena dohoda rodičů žalobce, na základě které se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobce částkou 1 000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1.10.1999 (viz citovaný rozsudek). Z rozsudku dále vyplývá, že žalobce byl v té době stár 5 měsíců, žalovaný byl svobodný a neměl žádnou další vyživovací povinnost a jeho příjem činil 15 122 Kč měsíčně. Žalobce zahájil studium na vysoké škole, a studuje 1. ročník Filozofické fakulty a došlo k nárůstu jeho nákladů na výživu, ošacení, obuv a na studium, jak je zřejmé z potvrzení o studiu, výpovědí žalobce, svědkyně [příjmení] a dokladů o platbách. Na základě dohody účastníků žalovaný od roku 2002 přispívá na výživu žalobce částkou 1 500 Kč měsíčně. Žalovanému se po narození žalobce narodily ještě tři dcery, kterým platí výživné od 4 000 Kč do 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný byl ženatý, nicméně se ke dni 25.2.2021 rozvedl. Příjem žalovaného stoupl, a od října 2018 je osobou samostatně výdělečně činnou. Rovněž výdaje žalovaného se zvýšily, a to zejména v souvislosti s jeho prací a nutným vybavením pro ni; po rozvodu má však nízké náklady na bydlení a podle výpovědi žalovaného má stále stejné náklady na stravu před rozvodem i po něm. Žalovaný také studuje na vysoké škole, nicméně tento semestr přerušil studium. Žalovaný uzavřel se svojí bývalou manželkou dohodu o vypořádání společného jmění, na základě které mu má být vyplacena částka 1 mil. Kč.

47. Při právním posouzení vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o.z.“), podle jehož § 910 odst. 1 předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Podle § 922 odst. 2 o.z. lze výživné pro dítě přiznat až za dobu 3 let zpětně od podání návrhu.

48. Z provedených důkazů vyplývá, že od doby, kdy soud naposledy rozhodoval o výživném pro žalobce, se výdaje žalobce značně zvýšily. Žalobce byl v době rozhodování Okresního soudu v Ústí nad Labem v září 1999 pětiměsíční miminko, a nyní se jedná o dospělého muže, který studuje 1. ročník vysoké školy. Již z těchto důvodů je zřejmé, že u něj došlo k podstatné změně poměrů. Žalobce nemá žádný příjem a jeho potřeby hradí jeho matka, svědkyně [jméno] [příjmení] s tím, že žalovaný přispívá na výživu žalobce částkou 1 500 Kč měsíčně. Žalobce se pokoušel si při studiu přivydělat, nicméně tato jeho snaha vedla k tomu, že nezískal dostatek kreditů, a byl nucen změnit obor svého studia, a proto znovu studuje 1. ročník.

49. Žalobce má výdaje zejména na stravu, které podle závěru soudu činí 5 000 Kč s ohledem na to, že průměrná měsíční útrata matky žalobce za stravu činí 8 558,47 Kč měsíčně, což odpovídá výpovědi žalobce a jeho matky, že větší část, tj. 5 000 Kč z této částky spotřebuje žalobce. Výdaje žalobce dále představují náklady na mobilní telefon ve výši 401,25 Kč měsíčně, náklady na spojené se studiem, a to částka 450 Kč na dopravu za 3 měsíce, tj. 150 Kč měsíčně, náklady na knihovnu ve výši 100 Kč ročně, tj. 8,33 Kč měsíčně, náklady na tisk ve výši 150 Kč měsíčně, a náklady na učebnice, které si žalobce v tomto školním roce zakoupil za 850 Kč, tj. měsíčně 70,83 Kč. Dále mezi výdaje žalobce patří náklady na oblečení ve výši cca 8 000 Kč ročně, tj. 666,66 Kč měsíčně, výdaje na obuv při průměrné roční částce 3 516 Kč, tj. 293 Kč měsíčně, vstupné do bazénu při částce 65 Kč za 2 hodiny a 2 návštěvách bazénu týdně celkem 520 Kč měsíčně, a náklady na kočku ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobce si dále bude kupovat počítač, přičemž soud vycházel při stanovení výdajů žalobce z částky 6 000 Kč (ročně), jako průměrné částky, kterou žalobce hodlá na počítač vynaložit, tj. 500 Kč měsíčně. Žalobce si bude kupovat také nové brýle, přičemž soud v tomto případě vycházel z průměrné částky 5 500 Kč/rok, tj. z částky 458,33 Kč měsíčně, s ohledem na žalobcem dosud vynaložené náklady na brýle (viz bod 15. Rozsudku). Z uvedeného vyplývá, že celkové měsíční výdaje žalobce činí 8 718,41 Kč. Soud doplňuje, že ve výdajích žalobce nezohlednil platby žalobce na elektronickou cigaretu, neboť se nejedná o nezbytný výdaj. Svědkyně [příjmení] pak zajišťuje žalobci bydlení, za které platí nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně, elektřinu ve výši 917,74 Kč měsíčně, plyn ve výši 150 Kč měsíčně, a náklady na internet ve výši 500 Kč měsíčně, tj. celkem matka žalobce hradí celkem 7 567,74 Kč měsíčně. Současně žalobci pere a vaří a zakoupila mu sportovní vybavení a hradila i další náklady žalobce, na které žalovaný dosud nepřispíval.

50. S ohledem na uvedené je zřejmé, že žalovaným hrazené výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně není dostačující, a již neodpovídá potřebám žalobce. Žalobce nad to nemá ani žádné úspory, ze kterých by mohl hradit své potřeby, a to zřejmě i proto, že mu žalovaný dlouhodobě přispíval na výživu částkou, která neodpovídala zvyšujícímu se věku a potřebám žalobce.

51. Soud se proto zabýval tím, zda je v možnostech žalovaného přispívat žalobci na výživu vyšší částkou. V řízení bylo prokázáno, že příjmy žalovaného v roce 2020 činily na základě jím vystavených faktur průměrně 59 857,02 Kč měsíčně. Žalovanému byl rovněž vyplácen měsíční výsluhový příspěvek, který do 31.12.2020 činil 12 985 Kč, a od 1. 1. 2021 pak 13 446 Kč. Žalovaný dále dostal jednorázovou dotaci 15 000 Kč v souvislosti s programem Covid. Průměrný měsíční příjem žalovaného tak v roce 2020 činil 74 090 Kč (59 857,02 Kč + 12 985 Kč + 15 000 Kč/12), resp. 74 553,02 Kč (59 857,02 Kč + 13 446 Kč + 15 000 Kč/12).

52. Měsíční výdaje žalovaného pak představují výživné žalobci ve výši 1 500 Kč, výživné dceři [jméno] ve výši 4 500 Kč, dceři [jméno] ve výši 5 000 Kč a dceři [jméno] ve výši 4 000 Kč. Žalovaný daní své příjmy paušálem, a proto soud zkoumal jeho jednotlivé výdaje i v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Žalovaný dále měsíčně platí nájem a služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 000 Kč, úvěr ve výši 3 791 Kč a další úvěr ve výši 1 974 Kč, zdravotní pojištění ve výši 2 352 Kč, sociální pojištění ve výši 3 978 Kč a pojistné [obec] podnikatelské pojišťovně ve výši 2 626 Kč, pojištění ve výši 134 Kč a dále životní pojištění ve výši 7 020 Kč ročně, tj. 585 Kč měsíčně. Další výdaje žalovaného představují náklady na telefon a internet ve výši 1 100 Kč měsíčně, náklady na jídlo při denní sumě 522 Kč a 31 dnech v měsíci celkem 16 182 Kč, resp. při 30 dnech 15 660 Kč měsíčně, náklady na speciální výživu ve výši 1 500 Kč měsíčně a náklady na dopravu ve výši 5 500 Kč měsíčně. Náklady žalovaného na oblečení představují 20 000 Kč ročně za oblek, tj. 4 666,66 Kč měsíčně, dále na civilní oblečení a obuv ve výši 5 000 Kč ročně, tj. 416,66 Kč měsíčně, náklady na střelecké oblečení ve výši 5 000 Kč ročně, tj. 416,66 Kč měsíčně, a náklady na speciální obuv ve výši 7 000 Kč ročně, tj. 583,33 Kč měsíčně. Z výpovědi žalovaného vyplývá, že mu vznikají v souvislosti s jeho podnikáním náklady na střeleckou přípravu, a to za pronájem střelnice, kam žalovaný dochází třikrát týdně na tři hodiny, přičemž od listopadu 2020 do března 2021 chodil jen jedenkrát týdně. Tyto náklady činí při návštěvě třikrát týdně na dobu 3 hodin 600 Kč (1 hod. á 200 Kč), střelbě munice 300 ran á 3,40 Kč /1 rána z pistole a střelbě munice 1x za 14 dní 100 ran á 9 Kč / 1 rána z pušky, tj. měsíčně celkem 21 240 Kč (4 × (3 × (600 + 300 × 3,40 Kč)) + (100 × 9) × 2)), případně při návštěvě střelnice jedenkrát týdně na dobu 3 hodin 600 Kč (1 hod. á 200 Kč), střelbě munice 300 ran á 3,40 Kč /1 rána z pistole a střelbě munice 1x za 14 dní 100 ran á 9 Kč / 1 rána z pušky, tj. měsíčně celkem 8 280 Kč (3 × (600 + 300 × 3,40 Kč)) + (100 × 9) × 2). Žalovaný se dále účastní střeleckých závodů, přičemž při účasti na 5ti závodech ročně á 1 500 Kč, při nichž vystřílí munici v hodnotě 1 500 Kč a 1x ročně závodě za 6 000 Kč a spotřebě munice 1 500 Kč, činí náklady celkem 22 500 Kč ročně, tj. 1 875 Kč měsíčně. Žalovaný pak jezdí 1 x měsíčně na střelecký trénink do [obec], kde neplatí pronájem střelnice, ale hradí náklady na ubytování za 2 noci ve výši 800 Kč/noc, a při střelbě 300 ran á 3,40 Kč /1 rána, pak celkem 2 620 Kč měsíčně. Náklady na čištění zbraní představují podle výpovědi žalovaného cca 200 Kč měsíčně. Žalovaný platí také školné ve výši celkem 12 000 Kč za dva semestry, tj. 1 000 Kč měsíčně. Celkové výdaje žalovaného proto činí celkem 56 508 Kč při návštěvě střelnice 3x týdně, a celkem 43 458,66 Kč při návštěvě střelnice jen 1x týdně. S připočtením výdajů na speciální střeleckou výbavu ve výši 26 500 Kč ročně, tj. 2 208,33 Kč měsíčně (viz výpověď žalovaného a bod 44. rozsudku činí celkové výdaje žalovaného 89 950,66 Kč měsíčně, resp. 76 990 Kč.

53. Z uvedeného je zřejmé, že soudem vypočtené náklady žalovaného přesahují jeho příjmy. Nicméně z výpovědi žalovaného v tomto řízení vyplynulo, že tyto náklady se nijak nelišily v době před jeho rozvodem s [jméno] [příjmení], ani v době po něm. Žalovaný pak v opatrovnickém řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 25 Nc 2173/2020, o úpravě poměrů k jeho nezletilým dcerám [jméno] a [jméno], uvedl, že jeho příjmy činí 45 000 Kč měsíčně a za této situace byl ochoten na podzim 2020 uzavřít dohodu o výživném, na základě které se zavázal platit dceři [jméno] výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně a dceři [jméno] ve výši 4 000 Kč měsíčně. Z toho vyplývá, že skutečné příjmy žalovaného musely být vyšší, protože by jinak nebyl ochoten na takovou dohodu přistoupit, nad to za situace, kdy si s ohledem na výzvu žalobce z 8.10.2020 zcela jistě musel být vědom toho, že žalobce po něm požaduje zvýšení výživného.

54. Pokud jde o další majetek žalovaného, z něhož by mohl financovat vyšší výživné žalobce, žalovanému byla vyplacena částka 1, 000.000 Kč podle Dohody o vypořádání majetkových vztahů ze dne 14. 10. 2020. S ohledem na to, že tato částka měla být vyplacena žalovanému podle kupní ceny v únoru či březnu 2021, soud neuvěřil žalovanému, že nemá žádné úspory. Vzhledem k tomu, že žalobce je v 1. ročníku studia a lze předpokládat, že bude studovat celkem 5 let, tj. 60 měsíců, jak je zřejmé z dokladu o studiu, připadá na každý měsíc navíc částka 16 666,66 Kč jako příjem žalovaného.

55. Soud dále při své úvaze vycházel rovněž ze skutečnosti, že se žalovaný vzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu ve smyslu § 913 o.z., když uzavřel se svojí bývalou manželkou [jméno] [příjmení] Dohodu o vypořádání majetkových vztahů ze dne 14. 10. 2020. Žalovaný uzavřel tuto dohodu pět dní poté, co mu byl odeslán dopis žalobce se žádostí o placení vyšší částky výživného. Na základě této dohody a kupní smlouvy z 3.2.2021 žalovaný a jeho bývalá manželka prodali mimo jiné rodinný dům za částku 6 850 000 Kč. Z této částky pak byly hrazeny závazky bývalých manželů, a to 246 250 Kč jako rezervační poplatek realitní kanceláři, mimořádná splátka hypotečního úvěru ve výši 1 952 929,29 Kč podle smlouvy o úvěru [číslo], přičemž další závazky nyní již bývalých manželů činily celkem 202 514,64 Kč (viz bod 29. rozsudku). Po odpočtu těchto závazků činila hodnota kladného zůstatku společného jmění manželů 4 448 306,07 Kč. Polovina z této částky činí 2 224 153,04 Kč. Z této částky si žalovaný nechal vyplatit pouze 1 000 000 Kč, a tedy se bezdůvodně vzdal částky 1 224 153,04 Kč. Jestliže studium žalobce potrvá celkem 60 měsíců, jak výše uvedeno, připadá z této částky na každý měsíc navíc ještě částka 20 402,55 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně připravil, a kterou je proto třeba připočíst k příjmům žalovaného. Soud pak při své úvaze zohlednil rovněž to, že žalovaný neobjasnil, z jakého důvodu i nadále splácí měsíčně 1 974 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 26.4.2019, když tento úvěr byl podle výpovědi žalovaného čerpán na rodinný dům, který však již byl žalovaným a jeho bývalou ženou prodán.

56. Měsíční příjem žalovaného by proto v případě, že by neuzavřel takto pro něj nevýhodnou dohodu, činil celkem 111 522,24 Kč (89 950,66 Kč + 16 666,66 Kč dle bodu 54. rozsudku a 20 402,55 Kč dle bodu 55. rozsudku).

57. Lze pak předpokládat, že s ohledem na zlepšující se pandemickou situaci sice bude žalovaný navštěvovat střelnici již třikrát týdně, a navýší se jeho výdaje, současně však lze očekávat i zvýšení jeho příjmů, neboť z výpovědi žalovaného vyplynulo, že se postupně obnovuje jeho práce po [právnická osoba] LTD., u které má vyšší výdělek. Rovněž tak není vyloučeno, že žalovaný bude mít možnost přivýdělku formou školení stejně jako v roce 2019.

58. Soud při své úvaze zohlednil rovněž skutečnost, že výdaje pouze žalovaného na stravu ve výši kolem 16 000 Kč měsíčně představují spotřebu průměrné pětičlenné rodiny. Soudu není zřejmé, z jakého důvodu by částka na stravu žalovaného neměla odpovídat běžné spotřebě dospělého muže, za kterou soud obdobně jako v případě žalobce považuje částku 5 000 Kč.

59. Vzhledem k tomu, že výdaje žalobce nejsou nepřiměřené a odpovídají jeho věku, a žalovaný má dostatečné příjmy, jeho zdravotní stav je dobrý a navíc se zbavil bezdůvodně značného majetkového prospěchu, přestože si byl vědom toho, že žalobce začal studovat vysokou školu a požaduje zvýšení výživného, přičemž minimálně náklady na stravu žalovaného lze snížit na částku 5 000 Kč měsíčně, dospěl soud k závěru, že je v možnostech a schopnostech žalovaného hradit žalobci vyšší výživné o částku 6 000 Kč oproti naposledy soudem stanovené částce, resp. o 5 500 Kč oproti dohodě účastníků, tj. celkem 7 000 Kč měsíčně od 1. 11. 2020. Nad to bude nyní každý z rodičů žalobce přispívat žalobci na výživu v zásadě stejnou částkou. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno.

60. Protože žalovanému vznikl s ohledem na počátek doby splatnosti zvýšeného výživného dluh na výživném za pět měsíců ve výši celkem 27 500 Kč (5 × 5 500 Kč), umožnil soud žalovanému toto dlužné výživné splácet spolu s běžným výživným po 1 200 Kč měsíčně dle § 160 o.s.ř. tak, aby byl tento dluh žalobci zaplacen do dvou let (výrok I. rozsudku).

61. S ohledem na to, že o výživném pro žalobce bylo soudem naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1999, sp. zn. 17 Nc 136/99, změnil soud tento rozsudek v části týkající se výživného, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.

62. Výrok III. a IV. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Současně však žalobci byl k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce z řad advokátů, a proto je dle ust. § 149 odst. 2 o.s.ř., třeba státu zaplatit tyto náklady představující náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování žalobce.

63. Náklady žalobce představují jednak paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce zpočátku nebyl v řízení zastoupen advokátem. Soud žalobci přiznal paušální náhradu za dva úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), tj. za výzvu žalobce ze dne 8.10.2020 před podáním žaloby a žaloba vždy ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky, tedy náhradu ve výši 600 Kč (výrok III. rozsudku).

64. Pokud jde o zbývající náklady na zastupování žalobce, žalobci byl usnesením zdejšího soudu ze dne 21.12.2020 č. j. 10 C 391/2020-28, ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť žalobce splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V této souvislosti žalobci vznikly náklady, které představují odměnu advokáta [titul]. [jméno] [příjmení] podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za právní služby. Tarifní hodnota právní služby vychází z ust. § 8 odst. 2 vyhlášky s ohledem na to, že žaloba na zvýšení výživného je žalobou na opětující se plnění, které není do budoucna omezeno dobou, z rozsahu pětinásobku ročního plnění ve výši 360 000 Kč ( (6 000 Kč x12) x 5). Proto hodnota jednoho úkonu právní služby by činila podle § 7, bod 5. vyhlášky 9 740 Kč. Protože však žalobci byl zástupce ustanoven, činila by odměna snížená podle ust. § 12a odst. 1 vyhlášky o 20 % částku 7 792 Kč. Podle § 12a odst. 2 vyhlášky však činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení nejvýše 5 000 Kč, a soud proto vycházel z takto omezené částky. Náklady advokáta tedy představují odměnu podle § 11 odst. 1, písm. b), c), d) a g) vyhlášky za 8 úkonů právní služby po 5 000 Kč za 1x převzetí a přípravu zastoupení, 2x účast na jednání dne 19.2.2021, které přesáhlo dvě hodiny, 1x porada se žalobcem dne 3.3.2021, 1x podání ze dne 4.3.2021 a 1x podání ze dne 16.3.2021 a dále 2x účast na jednání dne 31.3.2021, které rovněž přesáhlo dvě hodiny a dále náhradu hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky. Náklady rovněž představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 19.2.2021 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 1 651,08 Kč (osobní automobil Volvo XC90 D5, spotřeba dle TP: 8,3 l /100 km (3. údaj o spotřebě), palivo nafta motorová, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km, cena 27,20 Kč na 1litr podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., neboť právní zástupce žalobce nedoložil cenu nafty, při počtu 248 km) a dále za cestu na jednání soudu dne 31.3.2021 z [obec] do [obec] a zpět ve výši celkem 1 700,48 Kč (osobní automobil Volvo XC90 D5, spotřeba dle TP: 8,3 l /100 km (3. údaj o spotřebě), palivo nafta motorová, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km, cena 29,60 Kč na 1litr podle dokladu o platbě paliva, při počtu 248 km), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 12 půlhodin po 100 Kč dle vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% DPH ve výši 9 859,83 Kč a dále s připočtením parkovného ve výši 20 Kč jako hotových výdajů. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit takto vzniklé náklady státu ve výši celkem 56 831,39 Kč jak ve výroku IV. rozsudku vedeno, a to k rukám České republiky – Okresního soudu v Berouně dle § 149 odst. 2 o.s.ř.