10 C 405/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Určuje se, že výpověď z nájmu bytu nacházejícího se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] v obci [obec], skládající se z kuchyně o výměře 24,4 m2, dvou pokojů, každý o výměře 27,5 m2, spíže, koupelny, WC o výměře 13 m2 a chodby o výměře 16 m2 s přístupem do půdních a sklepních prostor, která byla sepsána žalovanou dne 29. 9. 2020 a doručena žalobci dne 2. 10. 2020, je neoprávněná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 17 582,29 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 11. 2020 domáhal určení, že výpověď uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku je neoprávněná. Žalobce uvedl, že uzavřel dne 2. 6. 2015 se žalovanou smlouvu o nájmu a užívání bytových prostor, jejímž předmětem bylo sjednání podmínek pronájmu předmětného bytu za účelem bydlení. Dodatkem č. 1 ze dne 25. 5. 2016 došlo ke změně trvání nájmu na dobu neurčitou a dodatkem č. 2 ze dne 30. 10. 2019 bylo zvýšeno nájemné na částku 5 000 Kč měsíčně. Dne 2. 10. 2020 žalovaná doručila žalobci výpověď z nájmu bytu ze dne 29. 9. 2020, kterou jednostranně ukončila platnost uvedené nájemní smlouvy s tříměsíční výpovědní lhůtou. Žalovaná výpověď odůvodnila tím, že žalobce měl hrubě porušit své povinnosti nájemce, neboť žalované bez zbytečného odkladu nenahlásil paní [jméno] [příjmení] jako nového člena své domácnosti, a žalované ani neoznámil zvýšení počtu osob žijících v bytě. Žalobce považoval výpověď za neoprávněnou, neboť paní [příjmení] pouze navštěvuje žalobce v bytě a má své trvalé bydliště na jiné adrese, kde se zdržuje a má své věci. Žalobce může přijímat v pronajatém bytě jakékoliv návštěvy, aniž by je musel žalované hlásit. Přítomnost paní [příjmení] v bytě výrazně nezvyšuje opotřebení obecního majetku, ani přeplněnost bytu. Pokud došlo ke zvýšení spotřeby energií, není zřejmé, že to bylo způsobeno výlučně z důvodu pobytu paní [příjmení] v bytě; nad to žalobce tyto energie vždy řádně uhradil. Žalobce dále namítal, že v případě, že by soud dospěl závěru, že žalobce neoznámil pobyt paní [příjmení] žalované, nejedná se o hrubé porušení jeho povinností jako nájemce. Žalobce měl dále za to, že výpovědní důvod je účelový, aby žalovaná mohla umožnit pronájem bytu jiné osobě za výhodných finančních podmínek.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná uvedla, že pozorovala minimálně od roku 2019, že se žalobcem užívá předmětný byt i jeho přítelkyně, paní [jméno] [příjmení], která zde bydlí. Tato se zde zdržuje i v nočních hodinách, je zde pravidelně spatřována, a nejedná se proto o žádnou návštěvu žalobce. Žalovaná uvedla, že tuto skutečnost dovozuje i z toho, že od roku 2018 došlo v předmětném bytě k nárůstu spotřeby vody. Žalobce pak v roce 2020 sám požádal o zvýšení poplatku za parkování před budovou z důvodu parkování dvou vozidel, kde parkuje on a osobní automobil paní [příjmení]. Žalovaný však žalované neoznámil zvýšení počtu osob v předmětném bytě a porušil tím jak zákon, tak i nájemní smlouvu. Protože žalovaný opakovaně, tedy každý den z více než dvou let, nesplnil svoji povinnost nahlásit zvýšení počtu osob v bytě, jedná se podle žalované o jeho hrubé porušení povinností nájemce i s ohledem na opotřebovanost předmětného bytu a porušení jejího vlastnického práva. Podle žalované může žalobce užívat předmětný byt pouze k bydlení a není oprávněn dát jej do podnájmu, případně bez písemného souhlasu žalované v bytě ubytovávat další osoby.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná je výlučným vlastníkem budovy [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek], v jejímž 2. nadzemním podlaží se nachází byt skládající se z kuchyně o výměře 24,4 m2, dvou pokojů o výměře 27,5 m2, spíže, koupelny, WC o výměře 13 m2 a chodby o výměře 16 m2 s přístupem do půdních a sklepních prostor (dále jen„ byt“). Dále bylo mezi účastníky nesporné, že uzavřeli dne 2.6.2015 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem předmětného bytu, který byl prodloužen Dodatkem č. 1 ze dne 25. 5. 2016 na dobu neurčitou. Žalobci byla dána žalovanou výpověď z nájmu bytu ze dne 29.9.2020, která byla žalobci doručena dne 2.10.2020, a žalobce podal proti této výpovědi včasné námitky. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že paní [jméno] [příjmení] je přítelkyní žalobce. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že osobní vozidlo Škoda Octavia, barvy červené, [registrační značka] 32, je vozidlem žalobce, a osobní vozidlo Škoda Fabia, barvy bílé, [registrační značka] [anonymizováno], je vozidlem patřícím svědkyni [jméno] [příjmení]. Mezi účastníky bylo také nesporné, že žalobce zaplatil za parkování těchto dvou vozidel před domem [adresa] v obci [obec] za rok 2020 poplatek za parkování. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Ze smlouvy o nájmu a užívání bytových prostor v nemovitosti ze dne 2.6.2015 soud zjistil, že žalobce byl oprávněn používat bytové prostory pouze pro bydlení a nebyl oprávněn dát pronajaté prostory do podnájmu, a rovněž nebyl oprávněn bez písemného souhlasu žalované nikoho dalšího v tomto bytě ubytovávat.

5. Dodatkem č. 1 ze dne 25. 5. 2016 si účastníci sjednali prodloužení nájemní smlouvy na dobu neurčitou s tím, že žalovaná je oprávněna vypovědět nájem v tříměsíční výpovědní lhůtě z důvodů uvedených v ustanovení § 2288 občanského zákoníku.

6. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 29. 9. 2020 vyplývá, že žalovaná dala žalobci výpověď z nájmu bytu z důvodů, že se žalobcem dlouhodobě již minimálně od roku 2019 žije v předmětném bytě ve společné domácnosti svědkyně [jméno] [příjmení], což je patrné i z výše spotřebovaných služeb spojených s užíváním bytu. Protože žalobce do 29. 9. 2020 nenahlásil paní [příjmení] jako nového člena domácnosti, ani neoznámil zvýšení počtu osob žijících se žalobcem v bytě, považovala žalovaná toto jednání za hrubé porušení povinnosti žalobce jako nájemce. Žalobci proto byla dána výpověď s tříměsíční výpovědní lhůtou, a žalobce byl současně poučen o tom, že má právo vznést proti výpovědi námitky a navrhnout do dvou měsíců ode dne, kdy mu byla výpověď doručena, aby soud přezkoumal její oprávněnost.

7. Žalobce podal proti výpovědi námitky, jak je zřejmé z přípisu ze dne 14. 10. 2020 s odůvodněním, že svědkyně [jméno] [příjmení] je jeho pouhou návštěvou, a tuto nemusí žalované hlásit. Dále uplatnil námitky, které se shodují s obsahem žaloby.

8. Z přípisu ze dne 12. 11. 2020 vyplývá, že žalovaná považovala jednání žalovaného za hrubé porušení povinností, neboť opakovaně neoznámil zvýšení počtu členů domácnosti ani po dvou měsících poté, co tato změna nastala.

9. Ohledně fotografií založených na č.l. 25 až 29 spisu účastníci učinili nesporným, že jsou na nich zachyceny vozidla žalobce a svědkyně [jméno] [příjmení], a že vozidla stojí před domem, v němž se nachází předmětný byt. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. Soud dále z fotografií zjistil, že na fotografii je vozidlo svědkyně [příjmení], které zde parkuje buď samo, nebo vedle vozidla žalobce, a to před dřevěnou boudou s nápisem dobrovolní hasiči [obec]. Vozidlo svědkyně [příjmení] na daném místě parkovalo v odpoledních a večerních hodinách dne 15.9.2020 a 16.9.2020, ranních a večerních hodinách dne 17.9.2020, ranních, odpoledních a večerních hodinách dne 18.9.2020, ranních hodinách den 19.9.2020, 22.9.2020 až 25.9.2020 a v odpoledních a večerních hodinách dne 24.9.2020.

10. Podle faktury [číslo] příjmového pokladního dokladu ze dne 9. 11. 2016 a daňového dokladu – faktury [číslo] ze dne 14. 2. 2017 činila spotřeba vody žalobce v předmětném bytě v době od 4.2.2016 do 5.8.2016 13 m3 a v období od 6.8.2016 do 15.1.2017 12 m3, tedy celkem 25 m3. V následujícím období od 16.1.2017 do 26.1.2018 žalobce spotřeboval v předmětném bytě 39 m3 vody, jak je zřejmé z faktury [číslo] ze dne 14. 2. 2018 spolu s příjmovým pokladním dokladem ze dne 4. 4. 2018. Z faktury [číslo] ze dne 28. 2. 2019 spolu s příjmovým pokladním dokladem ze dne 10. 7. 2019 vyplývá, že spotřeba vody žalovaného v předmětném bytě v době od 27.1.2018 do 28.2.2019 činila 51 m3. V době od 1.3.2019 do 29.2.2020 činila spotřeba vody v předmětném bytě 66 m3 (viz faktura č. 2020 ze dne 29. 2. 2020 spolu s výpisem z účtu ze dne 24. 4. 2020). V období od 1. 3. 2020 – 26. 2. 2021 pak činila spotřeba vody žalobce v bytě 70 m3 (viz daňový doklad – faktura [číslo]).

11. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že bydlí v [obec], 200 m od hospody, nad kterou bydlí žalobce. Od domu svědka na tento dům není vidět. Svědek jezdí každý den kolem hospody do práce, a to v cca 6:00 hod. ráno a vrací se z práce kolem 12:00 hod. nebo 14:00 hod., někdy i kolem 16:00 hod. U domu skoro denně vídá stát bílou Fabii patřící přítelkyni žalobce, která parkuje vedle červené [jméno] žalobce. Svědek někdy jezdí domů i večer, a většinou zde bílou Fabii vídá. Svědek poprvé viděl toto auto parkovat před domem žalobce asi před rokem. O tom, že se jedná o přítelkyni žalobce, ví v obci [obec] všichni, protože je to malá vesnice. Přítelkyně žalobce přijede autem, a pak jdou se žalobcem k němu do bytu. Svědek dále uvedl, že mu není nic známo o tom, že by žalovaná obec řešila parkování této bílé [jméno].

12. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že je starostou hasičů v obci [obec]. Svědek bydlí 500 m od hospody, nad kterou žalobce v patře bydlí. Se žalobcem v bytě přes rok bydlí i jeho přítelkyně [jméno]. Hasiči mají naproti hospodě hasičárnu a svědek chodí do hospody to ve středu a v pátek na pivo, a o víkendu na hasičské akce, které se konají minimálně jedenkrát do měsíce. V 80 % zde svědek před hasičárnou viděl parkovat bílé vozidlo přítelkyně žalobce značky Škoda Fabia, které zde parkuje od rána do večera. Toto vozidlo, i vozidlo žalobce, parkují před vjezdem do hasičárny, což svědek několikrát se žalobcem a jeho přítelkyní řešil, a řešili to i další hasiči. Přeparkovat přišla většinou paní [jméno], přítelkyně žalobce. Svědek dále uvedl, že chodí jako veřejnost na zastupitelstvo obce, a proto ví, že žalovaná řešila bydlení přítelkyně žalobce v předmětném bytě na zasedání a chtěla z tohoto důvodu dát žalobci výpověď.

13. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že jeho dcera má pronajatou hospodu v obci [obec], nad kterou žalobce bydlí. Protože dcera svědka má malé dítě, svědek místo ní chodil každý den do hospody pomáhat, a to kolem čtvrté hodiny odpoledne. Podle svědka bydlí žalobce v daném bytě od léta 2014, kde s ním již dva až tři roky bydlí i jeho přítelkyně [jméno]. V létě 2020 a rok zpátky ji zde svědek pravidelně o víkendech potkával. Svědek také vídal bílé vozidlo zn. Škoda Fabia patřící přítelkyni žalobce parkovat před hospodou. Od loňského března, kdy byla hospoda zavřená, chodívá svědek do hospody dvakrát až třikrát do týdne navečer kontrolovat kotel apod. Přítelkyně žalobce vždy parkovala před hasičskou kůlnou většinou spolu se žalobcem. Svědek neviděl přítelkyni žalobce vynášet koš či věšet prádlo, nicméně se jej ptala na sušák na prádlo.

14. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], přítelkyně žalobce, soud zjistil, že se žalobcem chodí tři roky. Svědkyně pobývá často v bytě u žalobce, ale má svůj byt v domě ve [anonymizováno], kde bydlí její maminka s bratrem, a který si rekonstruovala. V souvislosti s danou rekonstrukcí svědkyně splácí půjčku a na půl s bratrem zde platí i režie. Svědkyně pracuje na tři směny (ranní, odpolední a noční), a podle toho jak se se žalobcem domluví, pobývá u něj buď čtyři všední dny v týdnu, nebo dva všední dny a o víkendu, tedy celkem tři až pět dní v týdnu. Po jedné či dvou nocích v bytě u žalobce jezdí zase do [anonymizováno]. Když má svědkyně odpolední, je u žalobce od neděle do úterý, odkud jede do práce. Se žalobcem se navštěvují střídavě. Svědkyně bývá v bytě i v době, kdy zde žalobce není. Svědkyně má u žalobce své osobní věci jako je oblečení, spodní prádlo, kartáček na zuby a pyžamo. Když je svědkyně u žalobce dva dny, pomáhá mu byt uklízet, pere prádlo a věší jej. Po domluvě se žalobcem svědkyně nakupuje jídlo, které platí žalobce; svědkyně někdy platí levnější položky. Svědkyně nepřispívá žalobci na bydlení. Svědkyně dále uvedla, že na obci nikdo neřešil, že se zdržuje v bytě u žalobce s tím, že navýšení počtu osob v bytě žalobce se řešilo až před podáním předmětné žaloby. Svědkyně parkuje před hasičskou zbrojnicí, a ze začátku její parkování nikdo neřešil, posléze však ano, a proto se za parkování jejího vozidla zaplatilo. Svědkyně si někdy nechává vozidlo před zbrojnicí, a jde pěšky do [anonymizováno], kde může parkovat ve dvoře nebo na louce. Ve [anonymizováno] také již několikrát nechala zaparkované své vozidlo, ale většinou parkuje u žalobce.

15. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že s ním žalovaná nikdy neřešila navýšení počtu osob v předmětném bytě, a to písemně ani ústně, a nevyzývala jej ani ke sdělení počtu osob. Svědkyně [příjmení] je přítelkyní žalobce a pobývá u žalobce tak, jak uvedla ve své výpovědi. Domácí práce dělá žalobce sám, tedy sám vaří i pere, a nádobí pak myje svědkyně [příjmení]. Potraviny nakupuje žalobce, a žalobce po svědkyni [příjmení] nic nepožaduje, protože svědkyně má dost svých starostí. Žalobce parkuje spolu se svědkyní [příjmení] před hasičskou zbrojnicí. Protože jej k tomu starosta žalované vyzval, žalobce zaplatil poplatek za parkování za dvě vozidla, a to i proto, že poplatek byl nízký. Svědkyni [příjmení] na adresu [adresa] nechodí žádná pošta.

16. Soud pak zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na skutkový stav zjištěný z provedených důkazů.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 os.ř. vzal soud za prokázané, že žalobce je nájemcem bytu ve 2. patře domu [adresa] v obci [obec], v k. ú. [obec] u [obec], jehož vlastníkem je žalovaná. Mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl pronájem bytu žalobci na dobu neurčitou s tím, že žalobce nebyl oprávněn dát pronajaté prostory do podnájmu, a rovněž nebyl oprávněn bez písemného souhlasu žalované nikoho dalšího v tomto bytě ubytovávat. Žalovaná dala následně žalobci výpověď z nájmu bytu ze dne 29.9.2020, která mu byla doručena dne 2.10.2020, a to z tohoto důvodu, že se žalobcem v předmětném bytě bydlí od roku 2019 svědkyně [jméno] [příjmení], a žalobce neoznámil žalované zvýšení počtu osob v bytě.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle ustanovení § 2201 „o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 o.z. lze pronajmout věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.

19. Podle § 2272 odst. 1 o.z. platí, že nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost. Podle odstavce 2 téhož ustanovení má pronajímatel právo vyhradit si ve smlouvě souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti. To neplatí, jedná-li se o osobu blízkou anebo další případy zvláštního zřetele hodné. Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se vyžaduje písemná forma.

20. Podle ust. § 2286 o.z. vyžaduje výpověď nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odstavce 2 téhož ustanovení vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

21. Podle § 2288 odst. 1, písm. a) o.z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení platí, že vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

22. Podle § 2290 o.z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

23. Soud se nejdříve zabýval otázkou včasnosti podání žaloby ve smyslu ust. § 2290 o.z., podle kterého je třeba žalobu podal u soudu v prekluzivní lhůtě 2 měsíců ode dne doručení výpovědi. Žalobce podal žalobu u soudu dne 27.11.2020, přičemž výpověď z nájmu mu byla doručena dne 2.10.2020. Protože žaloba měla být žalobcem podána nejpozději do 2.12.2020, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána u soudu včas, tedy před uplynutím prekluzivní lhůty k jejímu podání.

24. Soud dále zkoumal, zda předmětná výpověď ze dne 29. 9. 2020 splňuje formální náležitosti vyžadované zákonem. Jak je z ust. § 2286 o.z. zřejmé, výpověď představuje právní jednání, kterým se ukončuje nájemní vztah a musí splňovat náležitosti citovaného ustanovení § 2286 o.z.; obligatorně musí výpověď z nájmu bytu být vyhotovena písemně, doručena druhé straně a musí obsahovat i výpovědní lhůtu, tedy termín, kdy má nájem skončit tak, aby byl bezpochyby determinován okamžik, kdy nájem bytu, o který jde, zanikne. Pronajímatel je zároveň zatížen poučovací povinností o právu nájemce podat pod sankcí neplatnosti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že předmětná výpověď tyto náležitosti obsahuje, a tedy splňuje formální náležitost ustanovení § 2286 o. z.

25. Soud se dále zabýval otázkou, zda byl naplněn výpovědní důvod uváděný žalovanou ve výpovědi dle § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., a to, že se žalobcem žije v předmětném bytě minimálně od roku 2019 svědkyně [jméno] [příjmení], a žalobce nenahlásil svědkyni [příjmení] jako nového člena domácnosti, a ani neoznámil zvýšení počtu osob žijících se žalobcem v bytě, čímž hrubě porušil svoji povinnost nájemce. Takto popsaný důvod výpovědi je dostatečně určitý, neboť je z něj patrné, jaká další konkrétní osoba má žít se žalobce v předmětném bytě, a v jakém období se tak mělo stát (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 4134/2018).

26. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platnou nájemní smlouvu, na základě které žalobce užívá předmětný byt od roku 2015. Minimálně rok zde s ním žije i svědkyně [jméno] [příjmení]. Soud má tuto skutečnost za prokázanou výpověďmi svědků, i samotné svědkyně. Svědek [příjmení] vypověděl, že asi rok vídá u domu, kde bydlí žalobce, skoro denně stát vozidlo svědkyně [příjmení], tj. bílou [jméno]. Tuto skutečnost potvrdil i svědek [příjmení]. [jméno] [příjmení], který vypomáhá v hospodě, nad kterou se nachází předmětný byt, zde již dva až tři roky toto vozidlo svědkyně vídal pravidelně o víkendech. Svědkyně [příjmení] pak sama uvedla, že pobývá u žalobce tři až pět dní v týdnu a má u žalobce i své osobní věci, vypomáhá mu v domácnosti, kdy pere a věší prádlo a bývá v bytě i v době, kdy zde žalobce není. Svědkyně žalobci sice na domácnost nic nepřispívá, ale žalobce uvedl, že od ní nic nepožaduje proto, že má dost svých starostí. Žalobce pak uvedl, že on vaří, ale nádobí myje svědkyně [příjmení]. Skutečnost, že se svědkyně [příjmení] zdržuje bytě žalobce, prokazují i fotografie na č.l. 25 až 29 spisu, z nichž je patrné, že vozidlo svědkyně [příjmení] parkovalo před domem, v němž se nachází předmětný byt, v době od 15.9.2020 do 25.9.2020, tedy s výjimkou jednoho dne (24.9.2020) po dobu deseti po sobě jdoucích dní. Pokud svědkyně [příjmení] uvedla, že své vozidlo nechává před domem žalobce i v době, kdy pobývá ve své nemovitosti ve [anonymizováno], soud její výpovědi neuvěřil. Z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že se žalobcem a svědkyní [příjmení] byla řešena nevhodnost parkování vozidel před hasičskou zbrojnicí, přičemž svědkyně [příjmení] má možnost parkovat bez problémů u své nemovitosti ve [anonymizováno]. Je proto nepravděpodobné, že by za této situace parkovala u bytu žalobce i v době, kdy se zde nezdržuje. Soud má rovněž za to, že obecně člověk parkuje své vozidlo tam, kde právě pobývá. Nad to žalobce zaplatil žalované poplatek za parkování vozidla svědkyně [příjmení], což by nedělal v případě, že by zde svědkyně pravidelně neparkovala. Stejně tak nárůst spotřeby vody v předmětném bytě dokládá, že v předmětném bytě žije se žalobcem další osoba, neboť podle faktur a příjmových pokladních dokladů došlo v roce 2018 k nárůstu spotřeby vody oproti roku 2017 o 12 m3, v roce 2019 o dalších 7 m3 a v roce 2020 již pouze o další 4 m3. Žalobce pak i přes poučení soudu podle § 118a o.s.ř. neobjasnil, z jakého důvodu došlo k takovému nárůstu spotřeby vody.

27. Protože tedy svědkyně [příjmení] nenavštěvuje žalobce pouze příležitostně, ale společně pečují o domácnost žalobce, a svědkyně [příjmení] platí levnější položky jejich společného nákupu, přičemž žalobce po ní příspěvek na domácnost nepožaduje s ohledem na její situaci, dospěl soud k závěru, že žalobce přijal svědkyni [příjmení] do své domácnosti jako jejího dalšího člena ve smyslu § 2272 odst. 1 o.z. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 627/2001, v němž soud konstatoval, že„ Společnou domácností ve smyslu ustanovení § 115 a § 474 odst.1 obč. zák. se rozumí podle ustálené judikatury soudů soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy) ;… Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti…“.

28. Přijetím svědkyně [příjmení] jako dalšího člena domácnosti vznikla žalobci povinnost oznámit zvýšení počtu osob žijících s ním v bytě bez zbytečného odkladu žalované. Protože tak žalobce neučinil po dobu delší dvou měsíců, závažně porušil svou povinnost podle § 2272 odst. 1 o.z.

29. Nicméně pro oprávněnost výpovědi podle § 2288 odst. 1, písm. a) o.z. je třeba, aby na straně žalobce došlo k hrubému porušení povinností nájemce, a nikoliv jen k „ pouhému“ závažnému porušení těchto povinností. Jak vyplývá z komentáře C.H.Beck k ust. § 2272 o.z., Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), 1. vydání, 2014, s. 425 - 429„ Nepochybně pokud by u nájemce docházelo opakovaně k podobnému jednání a povinnosti by soustavně neplnil, docházelo by ke stupňování pochybení nájemce a zvýšení intenzity porušování jeho povinností. Podle důvodové zprávy platí, že poruší-li nájemce tuto povinnost, zakládá to vyvratitelnou právní domněnku závažného porušení povinnosti; při opakovaném porušení půjde o velmi závažné porušení povinnosti s důsledky, které z toho plynou.“ Z dikce ustanovení § 2272 o.z. vyplývá, že aby se jednalo o hrubé porušení povinností, musel by žalobce opakovaně porušovat svoji oznamovací povinnost. Tímto opakovaným porušením povinností by podle názoru soudu byl případ, kdy by žalobce neoznámil přijetí ještě další osoby jako člena své domácnosti, či případně pokud by byl vyzýván žalovanou k oznámení navýšení počtu osob, na což by opakovaně nereagoval. Z provedených důkazů však vyplývá, že žalobce neoznámil navýšení počtu osob v bytě poprvé, a žalovaná jej před podáním předmětné výpovědi nevyzývala ke sdělení aktuálního počtu osob. Nad to z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] vyplynulo, že žalovaná věděla již delší dobu, že se žalobcem žije v předmětném bytě i svědkyně [příjmení]. Sám starosta obce pak žalobce vyzval, aby zaplatil za parkování svědkyně [příjmení] před domem žalobce na rok 2020, což žalobce učinil, tedy starostovi žalované musela být tato skutečnost známa. Je tedy zřejmé, že žalovaná o navýšení počtu osob v předmětném bytě věděla, přestože jí to žalobce„ oficiálně“ neoznámil.

30. Ze všech výše uvedených důvodu dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil své povinnosti nájemce pouze závažným způsobem, nebyly naplněny výpovědní důvody, a proto mu byla dána předmětná výpověď ze dne 29.9.2020 neoprávněně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

31. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a dále představují odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“), za 5 úkonů po 2 500 Kč dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, 1 x účast na jednání soudu dne 17.2.2021 a 2 x účast na jednání soudu dne 24.3.2021, které přesáhlo dvě hodiny. Dále tyto náklady představují paušální částku jako náhradu hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhradu cestovních výdajů za cestu advokátky osobním automobilem k jednání soudu dne 17.2.2021 a 24.3.2021 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši 2x 591,15 Kč (osobní automobil Seat Altea, spotřeba dle TP: 7,8 l /100 km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo benzin automobilový 95 oktanů, cena 27,80 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km, počet km 90 – tam a zpět), a to včetně náhrady za ztrátu času advokátky (cesta k jednání soudu a zpět) za 4 půlhodiny po 100 Kč dle vyhlášky, přičemž právní zástupce žalobce není plátkyní DPH. Celkem tedy soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 582,29 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupena advokátkou, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo této advokátce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.