10 C 405/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2) jméno příjmení , datum narození bytem adresa o zaplacení 105 060,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 16 456 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z této částky od 4. 7. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 88 604,19 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 36 294 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 28 441,81 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13.7.2022 domáhala původně pouze po první žalované zaplacení částky 105 060,19 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 29. 11. 2021 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tzv.„ klientského účtu“ smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit tuto částku spolu s úroky ve výši 25 584 Kč, tedy celkem 55 584 Kč, a to v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč. Sjednaný obchodní úrok činil 23 % ročně a RPSN 38,73% ročně. Žalovaná se dále zavázala hradit žalobkyni doplňkovou službu Podpora (možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po termínu splatnosti za 104 Kč měsíčně, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nemoci a v případě nezaviněné ztráty zaměstnání za 211 Kč měsíčně), ve výši celkem 526 Kč měsíčně, tedy za dobu trvání úvěru celkem 37 872 Kč spolu s měsíční splátkou úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr byl žalované poskytnut ve splátkách, a to ve výši 8 353 Kč na účet žalované č. [bankovní účet], ve výši 15 647 Kč ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku vyplývajícího ze smlouvy [číslo] ze dne 21.11.2021 a ve výši 6 000 Kč na náklady žalobkyně dle bodu 4.

8. Smlouvy. Totožnost žalované byla při uzavření úvěrové smlouvy ověřena prostřednictvím tzv. verifikační platby. Úvěruschopnost žalované byla podle žalobkyně dostatečně prověřována na základě údajů sdělených žalovanou a ve veřejných databázích. Žalovaná na základě smlouvy zaplatila pouze tři splátky ve výši celkem 3 894 Kč, a poté se dostala do prodlení se splátku splatnou 15.4.2022. Žalobkyně proto zaslala žalované dne 20.4.2022 první upomínku, za jejíž odeslání požadovala poplatek 300 Kč a dne 5.5.2022 druhou upomínku, za niž požadovala poplatek 500 Kč protože žalovaná nijak nereagovala, žalobkyně dopisem zesplatnila celý úvěr ke dni 21.5.2022. Žalobkyně požadovala po žalované neuhrazenou jistinu ve výši 29 398,54 Kč, obchodní úrok ve výši 23 868,38 Kč, zbývající část poplatků za službu Podpora ve výši 36 294 Kč, poplatky za upomínky ve výši 800 Kč a rovněž smluvní pokutu ve výši 14 699,27 Kč. Protože žalobkyně zohlednila platbu žalované ve výši 2 Kč jako část obchodního úroku, požadovala celkem 105 060,19 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 44 897,81 Kč ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění poskytnuté žalobkyní žalované, tj. od 4.7.2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 36 294 Kč do zaplacení.

2. Žalobkyně podáním ze dne 7. 12. 2022 navrhla přistoupení druhého žalovaného do řízení s tím, aby jí oba žalovaní zaplatili dluh společně a nerozdílně. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že druhý žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 30. 7. 2022 Smlouvu o přistoupení k dluhu ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] který současně uznal. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 7. 12. 2022, č.j. 10 C 405/2022-108 připustil přistoupení druhého žalovaného do řízení podle § 92 odst. 1 o.s.ř. Rozhodnutí nabylo právní moci 9. 1. 2023.

3. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

4. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla oběma žalovaným doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ně byly zásilky s předvoláním na jednání uloženy u poskytovatele poštovních služeb) dne 22.12.2022. Oba žalovaní se k ústnímu jednání, k němuž byli podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obesláni, nedostavili. Žalobkyně se na ústní jednání rovněž nedostavila, přičemž její omluva byla předsedkyni senátu předložena až po skončení jednání. Soud proto jednal podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

5. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutková zjištění:

6. Výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a certifikáty žalobkyně doložila, že je evidována v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru.

7. Z textu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] má soud za prokázané, že první žalovaná (dále také jako„ žalovaná“) uzavřela prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku dne 21. 11. 2021, tj. ve stejném měsíci, kdy byla uzavřena posuzovaná smlouva, s žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě níž se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Z této částky měla žalovaná obdržet 12 000 Kč a částka 3 000 Kč měla být použita na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se podle textu smlouvy měla zavázat žalobkyni vrátit celkem částku 27 792 Kč v 72 měsíčních splátkách po 649 Kč Obchodní úrok měl činil 23 % ročně a RPSN 38,73% ročně. Žalovaná se měla dále zavázat hradit žalobkyni doplňkovou službu Podpora. Smlouva obsahuje přílohu - Dotazník k posouzení úvěruschopnosti a Smlouvu o zřízení Doplňkové služby PODPORA. Nedílnou součástí smlouvy měl být rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Předsmluvní informace, Tabulka umoření, Roční procentní sazba nákladů, a Žádost o doplňkovou službu PODPORA. Z žalobkyní předložené elektronické smlouvy ve formátu PDF vyplývá, že za žalovanou není ani jedna z těchto listin podepsána, neboť tyto elektronické dokumenty neobsahují žádné údaje o připojení podpisu žalované.

8. Podle Přílohy č. 1 – Dotazník k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ke smlouvě [číslo] měl měsíční příjem žalované činit 32 463 Kč, žalovaná byla svobodná, a měla pět vyživovaných dětí. Jako svého zaměstnavatele měla uvést [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] Žalovaná měla mít účet č. [bankovní účet] Náklady na bydlení žalované měly činit 8 500 Kč s tím, že měla sázet měsíčně 442 Kč. Finanční zůstatek žalované měl činit 12 872 Kč. V příloze nebyly uvedeny žádné jiné pravidelné ani jednorázové výdaje či závazky žalované. Lustrace v databázích byla negativní, výsledné scóre žalované bylo vyhodnoceno s vyšší bonitou 9. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 22. 11. 2021 ve spojení s detailem pohybu - bezhotovostní platba ze dne 22. 11. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet žalované částku 12 000 Kč.

10. Podle oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory z 17. 8. 2020 byl žalované od 1. 8. 2020 zvýšen rodičovský příspěvek na dceru [jméno] [celé jméno žalované], narozenou [datum] na částku 10 000 Kč.

11. Z výplatní pásky žalované za měsíc říjen 2021 a výpisu z obchodního rejstříku má soud za prokázané, že žalovaná v říjnu 2021 obdržela od svého zaměstnavatele [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] mzdu po srážce za obědy ve výši 30 019 Kč.

12. Z rozsudku [název soudu] č.j. 24 Nc 3711/2018-76 ze dne 5.11.2020 vyplývá, že dvě nezletilé děti žalované, [jméno] a [jméno] [jméno], byly svěřeny do její výchovy a otci byla uložena povinnost platit výživné na dceru ve výši 2 000 Kč a na syna 1 600 Kč měsíčně k rukám žalované spolu s dlužným výživným v celkové výši 28 400 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč. Z vyrozumění ze dne 5. 11. 2020 vyplývá, že otci nezletilých dětí byl pro dlužné výživné nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy u zaměstnavatele [právnická osoba], se sídlem v [obec].

13. Soud z textu předmětné Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částka 15 647 Kč měla být použita na úhradu předchozího závazku žalované u žalobkyně z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 21. 11. 2021, částka 6 000 Kč na náklady vynaložené na vyřizování úvěru a částka 8 353 Kč měla být poukázána na účet žalované. Žalovaná se měla zavázat vrátit žalobkyni celkem 55 584 Kč v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč Obchodní úrok měl činil 23 % ročně a RPSN 38,73% ročně. Žalovaná se měla dále zavázat hradit žalobkyni doplňkovou službu Podpora. Smlouva obsahuje přílohu - Dotazník k posouzení úvěruschopnosti a Smlouvu o zřízení Doplňkové služby PODPORA. Nedílnou součástí smlouvy měl být rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Předsmluvní informace, Tabulka umoření, Roční procentní sazba nákladů, a Žádost o doplňkovou službu PODPORA. Z žalobkyní předložené elektronické smlouvy ve formátu PDF vyplývá, že za žalovanou není ani jedna z těchto listin podepsána, neboť tyto elektronické dokumenty neobsahují žádné údaje o připojení podpisu žalované.

14. Soud dále zjistil, že žalobkyně má k dispozici kopii občanského průkazu žalované a průkaz zdravotního pojištění (viz průkazy).

15. Z e-mailů (dopisů) odeslaných žalobkyní na adresu [email] dne 29. 11. 2021 soud zjistil, že na tuto e-mailovou adresu byla odeslána smluvní dokumentace, v níž byly uvedeny instrukce ke zřízení inkasa a žalovaná byla požádána o zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč. Dále byly na tuto e-mailovou adresu zaslány přístupové údaje do klientského účtu a specifikace úvěru.

16. V Příloze č. 1 – Dotazník k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ke smlouvě [číslo] jsou uvedeny totožné údaje jako v Příloze č. 1 – Dotazníku k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ke smlouvě [číslo] s tím, že pouze finanční zůstatek byl uveden ve výši 12 223 Kč Ani v této příloze nebyly uvedeny žádné jiné pravidelné ani jednorázové výdaje a závazky žalované.

17. Ze sdělení společnosti [název banky] S.A. ze dne 24.11.2022 bylo zjištěno, že majitelkou účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. Podle výpisu z tohoto účtu předloženého žalobkyní za období od 16. 8. 2021 do 16. 11. 2021 činil počáteční zůstatek na účtu částku 3 213,59 Kč, konečný zůstatek částku 17 698,32 Kč. V měsíci srpnu žalovaná neměla žádný příjem a její celkové výdaje činily 3 213,18 Kč, v září měla žalovaná celkový příjem 29 730 Kč s tím, že tento tvořil rodičovský příspěvek, mzda a ostatní příchozí platby (od [jméno] [příjmení], [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [obec]) a její výdaje představovaly celkem částku 29 720,41 Kč. V měsíci říjnu činil celkový příjem žalované 34 888 Kč, tento opět tvořil rodičovský příspěvek, mzda a ostatní příchozí platba (od [právnická osoba] [anonymizováno]). Mezi výdaji žalované je mimo jiné uvedeno nájemné ve výši 8 500 Kč, záloha na uhlí ve výši 1 000 Kč a výživné ve výši 1 500 Kč a 600 Kč s tím, že celkové výdaje žalobkyně činily 34 891,42 Kč. V listopadu měla žalovaná celkový příjem ve výši 37 919 Kč, který tvořil rodičovský příspěvek, mzda a ostatní příchozí platby (od [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [anonymizováno]). Výdaje žalované představovaly platbu za obědy ve školce ve výši 1 450 Kč a výživné ve výši 259 Kč a 600 Kč; celkový součet výdajů žalované činil za tento měsíc 20 225,66 Kč. Žalovaná vybrala v hotovosti dne 8. 9. 2021 celkem 3 200 Kč, dne 14. 9. 2021 částku 2 000 Kč a dne 17. 9. 2021 částku 2 000 Kč, dále vybrala 7. 10. 2021 částku 400 Kč a dne 15. 10. 2021 částku 700 Kč, a konečně 9. 11. 2021 částku 1 200 Kč. Průměrný měsíční příjem žalované tak za srpen až listopad 2022 činil 25 634,25 Kč a její průměrné měsíční výdaje představovaly částku 22 012,67 Kč. Z výpisu z tohoto účtu předloženého soudu spolu se sdělením společnosti mBank S.A. ze dne 24.11.2021 soud zjistil, že žalovaná uhradila na účet žalobkyně dne 22. 11. 2021 částku 1 Kč a dne 29. 11. 2021 částku 2 Kč, tj. celkem 3 Kč (viz rovněž detaily plateb) a žalobkyně jí vyplatila na její účet dne 22. 11. 2021 částku 12 000 Kč a dne 1. 12. 2021 částku 8 353 Kč, tj. celkem 20 353 Kč.

18. Podle výstupu z insolvenčního rejstříku žalobkyně lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku ke dni 25. 11. 2021. Podle Detailního výpisu bylo žalované dne 2. 12. 2015 schváleno oddlužení. Usnesením [název soudu] ze dne 6. 1. 2021, č.j. [insolvenční spisová značka], vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalované.

19. Výsledek lustrace ze dne 22. 11. 2021 nevykazuje žádný záznam o první žalované. Podle výstupu lustrace v registru SOLUS ze dne 17. 11. 2021 měla žalovaná záznam.

20. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 30. 11. 2021 ve spojení s přehledem úvěru a s detailem pohybu - platba uvnitř banky, Zpětné vazby k výplatě úvěru a Potvrzení o úhradě dluhu vystavené žalobkyní pro žalovanou ze dne 30. 11. 2021 má soud za to, že žalobkyně sdělila žalované dne 30. 11. 2021, že jí poskytla v souladu s úvěrovou smlouvou částku 15 647 Kč na úhradu dřívějšího závazku, částku 6 000 Kč odečetla na úhradu svých nákladů, a dále že převedla částku 8 353 Kč na bankovní účet žalované.

21. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 4. 2022 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně upozornila žalovanou na dluh ve výši celkem 1 598 Kč a vyzvala ji k zaplacení do 4. 5. 2022. Současně žalovanou upozornila na možnost zesplatnění dluhu.

22. Upomínkou č. 2 z dne 5. 5. 2022 žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu splátky po splatnosti, a požadovala po ní poplatek za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. Současně upozornila žalovanou na své právo zesplatnit celý úvěr, pokud nebude dlužná částka uhrazena do 20. 5. 2022. Téhož dne byla upomínka odeslána (viz podací lístek z téhož dne).

23. Ze zesplatnění úvěru – předžalobní upomínky ze dne 21. 5. 2022 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované oznámení o zesplatnění úvěru, spolu s vyčíslením jednotlivých nároků žalobkyně. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem tři splátky ve výši celkem 3 894 Kč. Současně vyzval žalovanou k úhradu celého dluhu do 3. 7. 2022.

24. Ze Smlouvy o přistoupení k dluhu soud zjistil, že byla uzavřena dne 29. 7. 2022 mezi žalobkyní a panem [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa žalované], tedy druhým žalovaným. Druhý žalovaný ve smlouvě prohlásil, že přistupuje k dluhu první žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] z 29.11.2021. Druhý žalovaný prohlásil, že uznává dluh co do důvodu (smlouva uzavřená s první žalovanou dne 29. 11. 2022) a výše ve výši 129 736,39 Kč a zavázal se jej uhradit v pravidelných 65 měsíčních splátkách po 2 000 Kč, poslední ve výši 1 736,39 Kč.

25. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

26. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

27. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

28. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle § 1892 odst. 1 o.z. kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

30. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

31. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

32. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

34. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

35. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

36. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

37. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

38. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

39. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

40. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

41. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

42. Podle § 78 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

43. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 ZSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

44. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 45. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

46. V daném případě dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření ani jedné ze smluv o spotřebitelském úvěru ([číslo] [číslo]). Podpis žalované nebyl ani na jedné ze smluv připojen ani v písemné, ani v elektronické podobě. Z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná smlouvu skutečně podepsala, neboť smlouvy ani další dokumenty, které mají tvořit jejich součást, neobsahují žádné údaje o připojení podpisu žalované. Obě úvěrové smlouvy v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahují žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalované a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Ani z e-mailové komunikace z odeslané žalobkyní na adresu [email] dne 29. 11. 2021 nevyplývá, že by podpis žalované byl skutečně na smlouvu připojen. Z provedených důakzů tak nevyplývá, že kdy a jak byly podpisy žalované na smlouvy připojeny, že tak učinila skutečně žalovaná, a že tak učinila právě ona, a že po té, kdy měl být podpis připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Soud tak nemá za prokázané, že by obě smlouvy byly uzavírány právě s žalovanou, a že i pokud by byly uzavírány se žalovanou, že je tato uzavřela právě s tímto obsahem, tedy, že žalobkyní a žalovanou vznikl úvěrový vztah.

47. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání, proto nemohla být v tomto směru poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tedy, že je třeba, aby doplnila svá skutková tvrzení a k jejich prokázání označila důkazy k prokázání jí tvrzené skutečnosti, že právě žalovaná uzavřela smlouvu spotřebitelském úvěru [číslo] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo].

48. I v případě, že by soud měl existenci úvěrových smluv za prokázanou, žalobkyně dle přesvědčení soudu nedostatečně vyhodnotila schopnost žalované poskytnuté úvěry řádně splácet. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však žalobkyně řádně neposoudila bonitu žalované úvěr splácet. Průměrný měsíční příjem žalované podle výpisů z jejích účtů za srpen až listopad 2021 činil 25 634,25 Kč, a její průměrné měsíční výdaje pak 22 012,67 Kč. Je však třeba přihlédnout ke skutečnosti, že v měsících srpen, září a listopad není v bezhotovostních platbách zahrnuta platba nájemného ve výši 8 500 Kč měsíčně, (kterou žalovaná měla hradit, jak vyplývá z výpisu z účtu za říjen 2021). Již z této skutečnosti je zřejmé, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků úvěr splácet. Pokud žalobkyně uvedla, že ověřila úvěruschopnost žalované, pak soud má o tom pochybnost, neboť žalovaná měla pozitivní záznam v registru SOLUS, a o spotřebitelský úvěr dle smlouvy [číslo] měla požádat týden poté, co měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Je tak zřejmé, že žalovaná nebyla schopna splácet ani jeden z úvěrů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované a řádně neporovnala její příjmy a výdaje ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. Protože nebylo zřejmé, zda žalovaná měla dostatek finančních prostředků na splácení úvěrů, dospěl soud k závěru, že i z tohoto důvodu jsou obě výše uvedené smlouvy neplatné.

49. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti obou smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

50. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

51. Soud má proto za to, že obě smlouvy jsou neplatné. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč dne 22. 11. 2021 a částku 8 353 Kč dne 1. 12. 2021, tj. celkem 20 353 Kč a žalovaná zaslala žalobkyni v listopadu 2021 platbu ve výši celkem 3 Kč (viz výpis z jejího účtu) a dále 3 894 Kč (viz upomínka z 21. 5. 2022), tedy celkem 3 897 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení v částce 16 456 Kč, kterou je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat. Protože k závazku první žalované přistoupil druhý žalovaný [jméno] [příjmení] dle § 1892 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je vůči oběma žalovaným důvodná co do částky 16 456 Kč, kterou jsou povinni uhradit společně a nerozdílně, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

52. Soud doplňuje, že pokud jde o Smlouvu o přistoupení k dluhu ze dne 29. 7. 2022, na základě které měla druhý žalovaný [jméno] [příjmení] uznat dluh první žalované co do důvodu ze smlouvy uzavřené s první žalovanou dne 29. 11. 2022 a výše ve výši 129 736,39 Kč, pak jak z výše uvedeného vyplývá, soud dopěl k závěru, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a první žalované vzniklo bezdůvodné obohacení vůči žalobkyni pouze ve výši 16 456 Kč. Protože druhý žalovaný uznal závazek první žalované právě z titulu neplatné smlouvy, nebylo i jeho uznání učiněno platně ve smyslu ust. § 2053 o.z. v rozsahu převyšujícím částku 16 456 Kč.

53. Vzhledem k tomu, že žalovaní jsou v prodlení s úhradou výše uvedené částky, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 4. 7. 2022 (den následující po dni splatnosti stanovené v upomínce ze dne 21. 5. 2022) do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl (výrok I. a II. rozsudku).

54. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaným, kteří byli v převážné části ve sporu úspěšní a náleží jim nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly) výrok III. rozsudku).