10 C 406/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 81 370 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši celkem 60 067 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 46 197,10 Kč za období od 1. 11. 2024 do 19. 12. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 067 Kč za období od 20. 12. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 21 303 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 172,90 Kč za období od 1. 11. 2024 do 19. 12. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 303 Kč za období od 20. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 28 220,18 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 12. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 81 370 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , o výměře 10 045 m2, orná půda a dále spoluvlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , o výměře 1 602 m2, orná půda s podílem o velikosti ideální 1/7, to vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, (dále také jako „pozemky“). V souvislosti s nedostatečně identifikovanými vlastníky pozemků zapsanými v katastru nemovitostí a přechodem jejich vlastnického práva na stát k 1. 1. 2024, žalobkyně na podzim roku 2022 zjistila, že u předmětných pozemků jsou takto evidováni její prarodiče, , jméno FO, a , jméno FO, , bytem č.p. , adresa, . Žalobkyně proto podala dne 1. 11. 2022 u zdejšího soudu dvě žádosti o dodatečné projednání dědictví. Následně zdejší soud rozhodl usneseními ze dne 17. 3. 2023, č.j. , spisová značka, a č.j. , spisová značka, , které nabyly téhož dne právní moci, že dědičkou prarodičů žalobkyně je matka žalobkyně, paní , jméno FO, , narozená , datum, , zemřelá 26. 5. 2007. Na základě následně dodatečně projednaného dědictví vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, byla mezi dědici matky žalobkyně uzavřena dohoda, podle které je vlastníkem předmětných pozemků žalobkyně. Z tohoto důvodu bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2023, č.j. , spisová značka, , rozhodnuto, že žalobkyně je vlastníkem pozemků. Žalobkyně dále uvedla, že předmětné pozemky užívala a požívala žalovaná, a to bez právního důvodu v rámci své podnikatelské činnosti k provozování zemědělské prvovýroby, aniž by za jejich užívání cokoliv platila. Žalobkyně měla za to, že až do doby pravomocného potvrzení jejího vlastnického práva k pozemkům dne 20. 12. 2023 nevěděla, že jí toto vlastnické právo svědčí, což ani s ohledem na tři potencionální dědice vědět nemohla, jakož ani to, že se na její úkor někdo bezdůvodně obohacuje. Podle žalobkyně ani orgány veřejné moci neměly povědomí o tom, kdo je vlastníkem předmětných pozemků, protože předmětné pozemky byly vedeny v seznamu neidentifikovaných vlastníků. Protože žalobkyni podle jejího názoru začala běžet subjektivní promlčecí lhůta až 21. 12. 2023, požadovala po žalované vydání bezdůvodného obohacení představující pachtovné obvyklé v místě a čase za období od 1.1.2015 do 31.12.2023 ve výši stanovené soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , tj. částku 81 370 Kč, (tedy 9 041,11 Kč za každý jednotlivý rok). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení této částky, žalovaná však souhlasila pouze s nárokem žalobkyně za poslední tři roky a zbytek nároku žalobkyně odmítla uhradit.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná potvrdila, že užívá předmětné pozemky, a to od roku 2006 po likvidaci původního uživatele, kterým byla , právnická osoba, , adresa, . Přestože uvedená společnost nepředala žalované nájemní smlouvy k pozemkům, měla žalovaná za to, že vstoupila do všech jejích práv a povinností z nájemního vztahu dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Žalovaná ničeho nehradila za užívání pozemků, ačkoliv měla v minulosti snahu kontaktovat jejich vlastníky. Žalovaná poté od roku 2018 do roku 2023 zaplatila za pozemek parc.č. , hodnota, daň z nemovitosti jako jeho uživatel ve výši celkem 3 638,82 Kč, tj. 606,47 Kč/rok. Žalovaná dále uvedla, že ji žalobkyně poprvé vyzvala k uzavření pachtovní smlouvy dne 12. 1. 2024 a požádala o vydání bezdůvodného obohacení za leta 2014 - 2023. Na základě této výzvy se žalovaná dozvěděla, že se žalobkyně stala vlastníkem předmětných pozemků. Žalovaná proto přípisem ze dne 25. 1. 2024 zaslala žalobkyni návrh pachtovní smlouvy, kterou však žalobkyně neakceptovala, a požadovala zaplacení bezdůvodného obohacení za 10 let zpětně. Žalovaná dále uvedla, že souhlasila se zaplacením pachtovného k pozemkům za tři roky zpětně, sníženého o uhrazenou daň z nemovitých věcí, a proto v dobré víře zaplatila žalobkyni dne 19. 12. 2024 částku 18 493,20 Kč za roky 2021-2024, tj. ve výši 4 623,30 Kč/rok. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně a současně uplatnila vůči jejímu nároku námitku započtení co do částky 22 132,02 Kč jako uhrazené částky 18 493,20 Kč a daně z nemovitosti. Žalovaná také namítala, že žalobkyní požadované plnění neodpovídá ceně obvyklé za užívání cizí nemovitosti v poměru k částkám obvykle vynakládaným na užívání obdobných nemovitostí formou pachtu v daném místě a čase.

3. Žalobkyně po zahájení jednání vzala podáním ze dne 6. 3. 2025 žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože žalovaná s tímto částečným zpětvzetím vyslovila souhlas podáním ze dne 14. 3. 2025, soud řízení co do částky 60 067 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 46 197,10 Kč za období od 1. 11. 2024 do 19. 12. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 067 Kč za období od 20. 12. 2024 do zaplacení zastavil podle § 96 odst. 1 a 2. o.s.ř., jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , o výměře 10 045 m2, a dále vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/7 na pozemku parc. č. , hodnota, , o výměře 1 602 m2, to vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, . Žalobkyně nabyla tyto nemovitosti jako dědictví po své matce paní , jméno FO, , zemřelé 26. 5. 2007, na základě usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 20. 12. 2023, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci téhož dne. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že předmětné pozemky užívá žalovaná od roku 2006, a to po likvidaci původního uživatele, společnosti , právnická osoba, , adresa, . Žalobkyně zjistila, že žalovaná hospodaří na předmětných pozemcích z veřejně dostupných zdrojů, a proto žalovanou následně kontaktovala. Žalovaná pak žalobkyni potvrdila, že předmětné pozemky užívá. Mezi stranami nebylo sporu ani o tom, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 19. 12. 2024, tedy po podání žaloby, částku 18 493,20 Kč, přičemž se jednalo o platbu za roky 2021, 2022, 2023 a 2024 s tím, že za každý jednotlivý rok se jednalo o částku 4 623,30 Kč. Mezi účastníky panovala shoda i o tom, že obvyklé pachtovné v daném místě a čase činilo za rok 2021, 2022 a 2023 vždy částku 4 623,30 Kč, a za dobu od roku 2015 do roku 2020 se jednalo o obvyklé pachtovné ve výši stanovené znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 15. 1. 2025, č. , č. účtu, .

5. Soud z obálky s datem odeslání dne 29. 7. 2013 zjistil, že žalovaná zaslala dopis panu , jméno FO, , bytem , adresa, , který se jí vrátil s poznámkou, že jmenovaný je na uvedené adrese neznámý.

6. Z dopisu ze dne 12. 1. 2024 je zřejmé, že žalobkyně oznámila žalované, že se stala výlučným vlastníkem předmětných pozemků na základě rozhodnutí zdejšího soudu, které nabylo právní moci 20. 12. 2023. Současně vyzvala žalovanou k uzavření pachtovní smlouvy a zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemků za 10 let zpětně, tj. za roky 2014 – 2023, výši bezdůvodného obohacení blíže nevyčíslila. Výzva byla žalované odeslána téhož dne, jak je zřejmé z detailu zprávy.

7. Žalovaná dopisem ze dne 25. 1. 2024 zaslala žalobkyni návrh pachtovní smlouvy, a informovala ji, že se v této souvislosti snažila již v minulosti kontaktovat předchozí vlastníky. Dále jí sdělila, že jí uhradí pachtovné za poslední tři roky po odpočtu uhrazené daně z nemovitosti za pozemek parc.č. , hodnota, .

8. Žalobkyně dopisem ze dne 29. 1. 2024 návrh pachtovní smlouvy žalované odmítla a setrvala na svém nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení zpětně za 10 let. Dopis byl žalované zaslán 29. 1. 2024 (viz detail zprávy).

9. Dopisem ze dne 12. 2. 2024 žalovaná odmítla, že by se užíváním předmětných pozemků úmyslně bezdůvodně obohacovala, protože se v roce 2018 a v květnu roku 2023 snažila kontaktovat osoby zapsané v katastru nemovitostí jako vlastníky předmětných pozemků. Žalovaná navrhla zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků zpětně za tři roky ve výši pachtovného 4 500 Kč/ha/rok.

10. Dopisem ze dne 4. 3. 2024 žalobkyně řešila výši pachtovného a uzavření pachtovní smlouvy. Současně setrvala na požadavku na zaplacení bezdůvodného obohacení za 10 let a vyzvala žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení alespoň za 3 roky zpětně s ohledem na její vyjádření.

11. Dopisem ze dne 18. 10. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 81 370 Kč představující obvyklé pachtovné za roky 2015-2023, a to do 31.10.2024.

12. Dopisem ze dne 30. 10. 2024 žalovaná sdělila, že částka pachtu je včetně daně z nemovitosti, a že je připravena uhradit bezdůvodné obohacení zpětně za tři roky.

13. Žalobkyně dopisem ze dne 4. 11. 2024 sdělila žalované, že preferuje mimosoudní dohodu, a z tohoto důvodu souhlasila se žalovanou navrženým obvyklým pachtovným ve výši 4 500 Kč/ha/rok. Současně požádala o zaslání upraveného návrhu pachtovní smlouvy. Žalobkyně i nadále požadovala zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků zpětně za 10 let. Dopis byl žalované doručen téhož dne (viz detail odeslané zprávy).

14. S ohledem na to, že mezi stranami byla posléze nesporná výše obvyklého pachtovného v daném místě a čase za roky 2021 až 2023, soud s ohledem na své právní závěry nezjistil ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 15. 1. 2025 č. , hodnota, , žádné pro toto řízení podstatné skutečnosti.

15. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů (zejména spisy zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , a dodatku č. 1 znaleckého posudku), neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

16. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu byla zaplacení bezdůvodného obohacení žalovanou za užívání pozemků žalobkyně v letech 2015 až 2023, a žalobkyně nabyla předmětné pozemky jako dědictví po své matce, která zemřela 26. 5. 2007, dopadá na posouzení přechodu vlastnického práva žalobkyně ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“). Ohledně otázky nároku žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení je třeba na danou věc aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném po 1.1.2014 (dále jen „o.z.“).

17. Podle § 460 obč. zák. platí, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.

18. Podle § 610 odst. 1 o.z. soud přihlédne k promlčení, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.Podle § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.Podle § 619 odst. 1 o.z platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odstavce 2 téhož ustanovení může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.Podle § 638 odst. 1 o.z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.Podle § 643 odst. 1 o.z. přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno.Podle § 651 o.z. promlčecí lhůta neběží po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit.Podle § 652 o.z. pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.

19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. V řízení bylo prokázáno, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , a spoluvlastníkem podílu o velikosti ideální 1/7 na pozemku parc. č. , hodnota, , to vše v k.ú. , adresa, je žalobkyně, která tyto nemovitosti nabyla jako dědictví po své matce, paní , jméno FO, , Zemřelé 26. 5. 2007. Přestože žalobkyni bylo toto dědictví potvrzeno usnesením Okresního soudu v Berouně č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 20. 12. 2023, nabyla žalobkyně toto vlastnictví podle § 460 obč. zák. smrtí své matky, tedy ke dni 26. 5. 2007. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětné pozemky užívá od roku 2006 žalovaná, a tato skutečnost je známa z veřejně dostupných zdrojů. Žalovaná však za toto užívání ničeho nehradila. Tím se bezdůvodně obohacovala na úrok žalobkyně, neboť od 26. 5. 2007 užívala její majetek bez právního důvodu. Žalobkyně sice několikrát v průběhu roku 2024 vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení, žalovaná jí však uhradila částku 18 493,20 Kč jako plnění za roky 2021 až 2024, tj. 4 623,30 Kč/rok až dne 19. 12. 2024.

21. S ohledem na to, že žalobkyně požadovala po žalované bezdůvodné obohacení za dobu od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2023, resp. po částečném zpětvzetí žaloby požadovala za rok 2015 částku 3 442,11 Kč, za rok 2016 částku 3 448,11 Kč, za rok 2017 částku 3 476,11 Kč, za rok 2018 částku 3 561,11 Kč, za rok 2019 částku 3 635,11 Kč, za rok 2020 částku 3 740,11 Kč, a za roky 2021, 2022 a 2023 vždy částku 0,11 Kč, tedy celkem 21 303 Kč, a žalovaná současně vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně, zabýval se soud touto námitkou.

22. V předmětné věci bylo rozhodující posouzení, zda došlo k uplynutí promlčecí lhůty. Promlčecí lhůta obecně je právní pojem, který označuje časové období, během kterého může oprávněná osoba uplatnit své právo u soudu nebo jiného příslušného orgánu. Po uplynutí této lhůty se právo promlčí, což znamená, že oprávněná osoba již nemůže své právo vymáhat soudní cestou, i když právo samotné nezaniká. Počátek promlčecí lhůty může být určen buď objektivně, nebo subjektivně. Počátek běhu objektivní promlčecí lhůty nezávisí na vědomosti věřitele o klíčových skutečnostech, a činí 10 let. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je vázán na vědomost věřitele o těchto skutečnostech, tedy na okamžiku, kdy se věřitel mohl a měl o klíčových skutečnostech dozvědět, a činí v tomto případě tři roky. Tyto dvě lhůty jsou na sobě nezávislé, což znamená, že pokud uplyne subjektivní promlčecí lhůta, je právo promlčeno bez ohledu na to, zda již uplynula objektivní promlčecí lhůta, a naopak.

23. Pokud jde o uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, platí pro nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ust. § 619 odst. 2 o.z. Z něj vyplývá, že v posuzovaném případě začala promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Ustanovení § 621 o.z. pak obsahuje speciální úpravu u práva na vydání bezdůvodného obohacení, podle něhož okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty zahrnují vědomost žalobkyně, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je tedy rozhodující, kdy se žalobkyně mohla dozvědět, že jí svědčí vlastnické právo, tedy že je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem předmětných pozemkům, a že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohacuje.

24. Z provedených důkazů sice vyplývá, že žalobkyni bylo potvrzeno nabytí dědictví až rozhodnutím soudu s právní mocí dne 20. 12. 2023, nicméně žalobkyně měla a mohla vědět, že je vlastníkem předmětných nemovitostí již dříve. Pokud by předci žalobkyně dbali svých vlastnických práv, jistě by nenechali žalovanou, aby bez právního důvodu užívala jejich majetek a kdykoliv od roku 2006 po ní mohli požadovat zaplacení náhrady za toto užívání, neboť skutečnost že žalovaná předmětné pozemky užívá, byla známa z veřejně dostupných zdrojů, (což bylo mezi účastníky nesporné). Následně (by) tento nárok přešel na žalobkyni, přičemž zde nebyla žádná okolnost, která by bránila projednání dědictví po matce žalobkyně kdykoliv dříve než v roce 2023. Jak vyplývá z ust. § 460 obč. zák. se dědictví nabývá smrtí zůstavitele, tedy žalobkyně vstoupila do práv a povinností své matky ke dni 26. 5. 2007. Od dne následujícího se pak mohla domáhat svého nároku vůči žalované, a tedy jí počala běžet subjektivní promlčecí doba, která podle § 629 odst. 1 o.z. činí 3 roky. Protože předmětem sporu je zaplacení bezdůvodného obohacení za dobu od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2023, promlčuje se tento nárok samostatně za každý den, kdy se žalovaná na úkor žalobkyně takto obohacovala.

25. Právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2023, pak neobsahovala možnost prodloužení promlčecí lhůty o dobu, kdy byl nárok projednáván v dědickém, resp. pozůstalostním řízení. Současná právní úprava sice v ust. § 643 odst. 1 o.z. sice zakotvuje prodloužení promlčecí lhůty o šest měsíců ode dne, kdy bylo dědici potvrzeno nabytí dědictví, ovšem pouze v případech, kdy na dědice přechází povinnost k zaplacení; prodloužení promlčecí lhůty neplatí v případě přechodu práva na zaplacení. Po smrti zůstavitele – věřitele tak běží promlčecí lhůta dále. V tomto případě tedy neexistuje, a ani podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neexistovalo zákonné ustanovení, které by mělo na běh promlčecí lhůty vliv. Proto v posuzované věci platí standardní subjektivní promlčecí lhůta tří let podle § 629 odst. 1 o.z. Soud doplňuje, že sice podle ust. § 651 o.z. promlčecí lhůta neběží po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit, nicméně za vyšší moc nelze považovat skutečnost, že se žalobkyně dříve nedomáhala projednání dědictví po své matce.

26. Pokud jde o objektivní promlčecí lhůtu, ta činí v tomto případě 10 let podle § 638 odst. 1 o.z., nicméně tato skutečnost nemá na posouzení věci žádný vliv, vzhledem k tomu, že subjektivní lhůta za výše uvedené období již žalobkyni uplynula.

27. Protože jak výše uvedeno změna v osobě věřitele neměla na běh promlčecí lhůty vliv, jsou veškeré nároky žalobkyně splatné za dobu od 1. 1. 2015 do 2. 12. 2021 s ohledem na námitku žalované promlčeny, neboť žaloba byla podána dne 3. 12. 2024, a žalobkyni již uplynula subjektivní promlčecí lhůta. Žalobkyně by tak měla nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemků splatného pouze za dobu od 3. 12. 2021 do 31. 12. 2023.

28. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky bylo nesporné, že náhrada za užívání pozemků v daném místě a čase činila v letech 2021 až 2023 vždy částku 4 623,30 Kč za každý rok, vznikl žalobkyni nárok za dobu od 3. 12. 2021 do 31. 12. 2023 na zaplacení částky ve výši celkem 9 613,93 Kč jako součet částky 2 x 4 623,30 Kč za roky 2022 a 2023 a poměrné části roku 2021 ve výši 367,33 Kč. Mezi stranami panovala shoda o tom, že žalovaná zaplatila žalobkyni dne 19. 12. 2024 částku 18 493,20 Kč za roky 2021 až 2024, nicméně rok 2024 nebyl předmětem sporu. Za roky 2021 až 2023 tak žalovaná uhradila celkem 13 869,90 Kč (3 x 4 623,30 Kč). Protože žalovaná v této souvislosti vznesla vůči nároku žalobkyně námitku započtení, zohlednil soud tuto skutečnost a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 21 303 Kč není důvodný.

29. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, žalovaná byla vyzvána k zaplacení bezdůvodného obohacení dopisem z 18. 10. 2024, a to nejpozději do 31. 10. 2024. Žalovaná zaplatila bezdůvodné obohacení žalobkyni až po podání žaloby dne 19. 12. 2024. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 613,93 Kč za období od 1. 11. 2024 do 19. 12. 2024, tj. celkem 164,55 Kč. Protože však žalovaná zaplatila žalobkyni za rok 2021 částku 4 623,30 Kč, vznikl jí s ohledem na námitku promlčení přeplatek ve výši 4 255,97 Kč (4 623,30-367,33), se kterým je třeba částku 164,55 Kč započíst. Proto ani v této části není nárok žalobkyně důvodný.

30. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud rozhodl, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno a žalobu v celém rozsahu zamítl.

31. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., a rovněž i s ohledem na ust. § 146 odst. 2, 2. věta o.s.ř., když žaloba byla co do částky 9 613,93 Kč vzata zpět pro chování žalované, která část nároku žalobkyně zaplatila až po podání žaloby. Ustanovení ů 142 odst. 2 o.s.ř. řeší případy, kdy účastník dosáhne ve věci úspěchu pouze částečného. V takovém případě oba účastníci, tj. žalobkyně i žalovaná, v řízení zčásti uspěli a zčásti neuspěli. Zákon tento výsledek pro účely náhrady nákladů řízení řeší jejím rozdělením podle poměru úspěchu stran sporu ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. V případě, že úspěch se rovná neúspěchu, vysloví soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Jinak uloží účastníkovi, který převážně neuspěl, povinnost k náhradě nákladů řízení tomu účastníkovi, který převážně uspěl. Výsledná částka se vypočítá odečtením „úspěchu“ od „neúspěchu“ (který je ovšem „úspěchem“ protistrany). Předmětem řízení byla původně částka 81 370 Kč, a žalobkyně by měla ve věci úspěch co do částky 9 613,93 Kč, činí její úspěch 11,815 % a neúspěch 88,185 %. Náklady žalované představují odměnu advokátky podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 6 úkonů po 4 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu, podání ze dne 15. 1. 2025, podání ze dne 14. 3. 2025 a účast na ústním jednání dne 14. 2. 2025 a dne 26. 3. 2025), a dále náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024; (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu) a náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025). Dále představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokátky osobním automobilem 2x k jednání soudu z , adresa, a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši vždy 779,39 Kč (osobní automobil Land Rover, spotřeba dle TP: 14,9 l/100 km (3. údaj o spotřebě), palivo benzin automobilový 91 oktanů, cena 35,80 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 5,80 Kč/1 km, počet km 70 dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), a to včetně náhrady za ztrátu času advokátky (cesta k jednání soudu a zpět) za 4 půlhodiny po 150 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% dph ve výši 6 413,15 Kč, tj. celkem 36 951,92 Kč. Protože žalovaná měla ve věci částečný úspěch, soud odečetl její „neúspěch“ od „úspěchu“, a uložil žalobkyni zaplatit žalované poměrnou část náhrady nákladů v rozsahu 76,37 % z částky 36 951,92 Kč, tedy částku 28 220,18 Kč, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. Soud doplňuje, že nepřiznal žalované odměnu za zajištění znaleckého posudku a paušální náhradu ve výši 450 Kč s tím spojenou, neboť žalovaná tento úkon nedoložila. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátkou, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo této advokátce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).