10 C 437/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo – část obce zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. příjmení příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení 8 555 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 8 555 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 7. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 4 403,78 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 27.11.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 555 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že je právnickou osobu, která je příjemkyní příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnost z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Splatnost tohoto příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu vozidla [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl však ode dne 19.10.2019 do 22.2.2020 k výše specifikovanému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli mu tato povinnost je uložena ustanovením § 1 odst. 2 zákona. Vozidlo tak nebylo pojištěno po dobu 127 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek, přičemž dle zákona byl tento příspěvek vypočten jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost žalovaného a výše denní sazby ve výši 65 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku s tím, že splatnost příspěvku nastala dne 27.7.2020. Jelikož žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a ničeho žalobkyni neuhradil, žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 255 Kč (65 Kč za den x 127 dní) a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný uvedl, že v rozhodné době již předmětné vozidlo neprovozoval a nebyl jeho vlastníkem, neboť jej nechal ekologicky zlikvidovat dne 13.8.2019 [právnická osoba] [anonymizováno]. [příjmení] v Německu. Podle žalovaného vzhledem k tomu, že do čtrnácti dnů od zániku pojištění nebyla ohledně vozidla uzavřena nová pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mělo být vozidlo automaticky vyřazeno z registru vozidel obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Registr vozidel má pouze deklaratorní charakter, a pokud vlastník vozidla neuzavře novou pojistnou smlouvu a nepožádá o opětovné zapsání vozidla do registru vozidel, nedochází k automatické registraci vozidla v registru vozidel. Pokud obec vozidlo nevyřadila, což je její zákonná povinnost, není spravedlivé po žalovaném požadovat zaplacení příspěvku. Smyslem pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na pozemních komunikacích je, aby po způsobení nehody vozidlem, mohlo dojít k plnění z odpovědnosti. Jestliže bylo vozidlo zlikvidováno, zanikl smysl pojištění odpovědnosti, neboť již k žádné sp. zn. IV. ÚS 2221/13.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný byl vlastníkem vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], č. technického průkazu vozidla [anonymizováno], a že neměl v době od 19. 10. 2019 do 22. 2. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti k předmětnému vozidlu. [jméno] účastníky bylo rovněž nesporné, že předmětné vozidlo bylo ekologicky zlikvidováno v Německu, tedy ve [příjmení] republice Německo, jak vyplývá z protokolu ze dne 13. 8. 2019. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud z přípisu Městského úřadu Hořovice ze dne 4. 3. 2021, printscreenu vozidla ohledně přehledu vlastníků, e-mailu ze dne 4. 3. 2021 a přehledu zjištěných dat/údajů o vozidle zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu vozidla [anonymizováno], byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, přičemž žalovaný, jako zapsaný provozovatel vozidla, neměl ode dne 19.10.2019 do 22.2.2020 k výše specifikovanému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak nebylo pojištěno 127 dní.

5. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do prodloužené lhůty 60 dnů s ohledem na související pandemii od doručení dopisu, jak je zřejmé z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 13.5.2020.

6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu nereagoval, byl žalobkyní opakovaně vyzván upomínkami ze dne 19.8.2020 a 2.10.2020 k úhradě dlužné částky nejpozději do 3.9.2020, resp. do 12.1.2020 (viz Upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 19.8.2020 a II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 2.10.2020 spolu s dodejkou ze dne 5.10.2020). Jelikož žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, byl před podáním žaloby opětovně vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 30.10.2020 (viz Předžalobní upomínka ze dne 30.10.2020 včetně kopie podacího archu ze dne 30.10.2020 a dokladu o sledování zásilek ze dne 4.11.2020).

7. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů a nesporná tvrzení účastníků, považoval za nadbytečné.

8. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“) ve znění účinném od 1.1.2018 platí, že nestanoví-li tento zákon jinak musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

9. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do 31.12.2017 platilo, že nestanovil-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

10. Podle ustanovení § 4 odst. 1 až 5 zákona č. 168/1999 Sb. v aktuálním znění jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

11. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. v aktuálním znění pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká mimo jiné a) dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla, b) dnem, kdy vozidlo, které nepodléhá registraci vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, zaniklo, nebo c) dnem vyřazení tuzemského vozidla z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, pokud se pojistitel a pojistník nedohodli na jeho přerušení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je pojistník povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d). Podle odstavce 3 téhož ustanovení zanikne-li vozidlo, které podléhá registraci vozidel, je dnem zániku pojištění odpovědnosti den zápisu jeho zániku v registru silničních vozidel s výjimkou případu, kdy osoba oprávněná požádat o zápis zániku vozidla nemohla z důvodů nezávislých na její vůli takovou žádost podat a jestliže tak učinila bezodkladně, kdy tyto překážky pominuly. V takovém případě je dnem zániku pojištění odpovědnosti den, kdy nastala nevratná změna znemožňující jeho provoz.

12. Podle § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 14.1.2015 měla kancelář proti vlastníku tuzemského vozidla právo na úhradu příspěvku, zjistí-li porušení povinnosti podle § 1 odst.

2. Za úhradu příspěvku odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. V případě vozidla podléhajícího registraci vozidel vzniká povinnost k úhradě příspěvku tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy byla porušena povinnost podle § 1 odst. 2; to neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d).

13. Podle § 12 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen„ zákon č. 56/2001 Sb.“) platí, že obecní úřad obce s rozšířenou působností vyřadí silniční vozidlo z provozu a) na základě žádosti vlastníka silničního vozidla, nebo b) zaniklo-li pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a ve lhůtě 14 dnů od zániku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nebyla uzavřena nová pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající se téhož silničního vozidla, na základě které vznikla nejpozději uplynutím této lhůty povinnost pojistníka platit pojistné a povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ pojistné události.

14. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše zánik silničního vozidla v registru silničních vozidel na základě a) žádosti vlastníka silničního vozidla jiného než přípojného, pokud silniční vozidlo 1. bylo předáno provozovateli zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností podle zákona o výrobcích s ukončenou životností bez odstranění svých podstatných částí, 2. bylo ekologicky zlikvidováno oprávněnou osobou v jiném členském státě, 3. bylo zničeno, nebo 4. zaniklo jinak a o jednání vedoucím k jeho zániku bylo pravomocně rozhodnuto v řízení o přestupku podle zákona upravujícího nakládání s odpady nebo v trestním řízení, b) žádosti vlastníka přípojného vozidla, pokud přípojné vozidlo zaniklo, nebo c) oznámení obecního úřadu nebo vlastníka pozemní komunikace, který postupem podle zvláštního zákona) předal silniční vozidlo provozovateli zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností podle zákona o výrobcích s ukončenou životností.

15. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999, Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen„ vyhláška“) se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 podle písmene h) ve výši 65 Kč. Dle ustanovení § 2a výše specifikované vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

16. Podle § 2765 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl.

17. Z provedených důkazů vyplývá, že předmětné vozidlo bylo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované v době od 19. 10. 2019 22. 2. 2020. Z ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/19 99 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2018 vyplývá, že s ohledem na to, že předmětné vozidlo bylo zapsáno v registru silničních vozidel, byl žalovaný jako vlastník tohoto vozidla povinen zajistit pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Protože tuto povinnost nesplnil, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. v aktuálním znění, za každý den porušení své povinnosti uvedené v ust. § 1 odst. 2 tohoto zákona. Na rozdíl od dřívější právní úpravy je tato povinnost vázána právě na zápis vozidla v registru silničních vozidel, a nikoliv na to, zda je vozidlo skutečně provozováno. Zákon z daného ustanovení stanoví výjimky, nicméně do nich nespadá situace, kdy vozidlo bylo zlikvidováno či zaniklo, jako tomu je v posuzovaném případě.

18. Pokud žalovaný argumentoval tím, že nechal vozidlo ekologicky zlikvidovat již v srpnu 2019, tedy před dobou, která předmětem této žaloby, má soud za to, že bylo jeho povinností, oznámit tuto skutečnost, tedy likvidaci vozidla, příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který by pak vozidlo vyřadil z provozu. Teprve v takovém okamžiku by zanikla povinnost žalovaného hradit zákonný příspěvek, jak vyplývá i z ustanovení § 1 odst. 2 písm písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Tomu výkladu odpovídá i ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., z něhož vyplývá, že zanikne-li vozidlo, které podléhá registraci vozidel, je dnem zániku pojištění odpovědnosti až den zápisu jeho zániku v registru silničních vozidel. Jedinou výjimkou je situace, kdy by žalovaný nemohl z důvodů nezávislých na jeho vůli takovou žádost podat. Nicméně toto žalovaný netvrdil, přičemž na opakované výzvy žalobkyně nereagoval.

19. Pokud žalovaný odkazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2221/13, pak je třeba vzít v úvahu, že tento nález reagoval na právní úpravu účinnou do 31. 12. 2017, podle níž byla povinnost hradit příspěvek žalobkyni vázána na to, že vozidlo bylo provozováno, nikoliv na skutečnost, že vozidlo je zapsáno v registru silničních vozidel. Tomu odpovídalo i ustanovení tehdejšího § 24c odst. 1 zákona č. 168/1959 Sb..

20. Ohledně námitky žalovaného, že obecní úřad obce s rozšířenou působností měl vyřadit silniční vozidlo v provozu, má soud za to, že z ustavení § 12 zákona č. 56/2001 Sb. vyplývá, že obecní úřad má tuto povinnost, jakmile se o zániku vozidla dozví od vlastníka, v tomto případě od žalovaného, případě, jakmile by zjistil, že zaniklo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Zákon však neupravuje, kdo má danou informaci tomuto obecnímu úřadu sdělit, a ze zákona ani nevyplývají sankce pro případ, že se o této skutečnosti úřad nedozví. Soud proto dospěl k závěru, že současná právní úprava, účinná od 1.1.2018, je koncipována tak, že přenáší odpovědnost za údaje zapsané o vozidle v registru vozidel na vlastníka, a v případě nesplnění jeho povinnosti pak z ní vyplývají pro vlastníka, případně provozovatele i důsledky. Tomu odpovídá i současná formulace ustanovení § 13 zákona č. 56/2001 Sb.

21. Soud rovněž odkazuje i na ustanovení § 2765 o.z., které se sice týká závazků z pojistné smlouvy, nicméně soud má za to, že je přiměřeně aplikovatelné i na posuzovaný případ. Z daného vyplývá, že i v případě, že vozidlo zanikne, má pojistitel, a v tomto případě žalobkyně, nárok na pojistné, tj. příspěvek, až do doby, kdy se o zániku vozidla dozví. Žalovaný však skutečnost, že vozidlo ekologicky zlikvidoval v srpnu 2019, sdělil žalobkyni až jako obranu proti žalobě v tomto řízení, a žalobkyně se tak o této skutečnosti dozvěděla až po uplynutí rozhodné doby 19.10.2019 - 22.2.2020.

22. K uvedeným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. III. ÚS 3247/20, v němž konstatoval, že„ Citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 z roku 2014 totiž po novele zákona č. 168/1999 Sb. (účinné od 1. 1. 2018) není již použitelný. Jak totiž vyložil přesvědčivě již v nyní napadeném rozsudku okresní soud (bod 8), zákonná úprava od té doby jasně určuje, kdy je třeba vozidlo povinně pojistit, přičemž výslovně považuje za rozhodující skutečnost existence zápisu v centrálním registru silničních vozidel.“ 23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je příjemkyní příspěvku placeného vlastníkem vozidla, tj. žalovaným, a toto vozidlo bylo provozováno bez pojištění odpovědnost z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., a žalovaný porušil tuto svou zákonnou povinnost, vznikl žalobkyni nárok na příspěvek s tím, že výše příspěvku byla vypočítána dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a výše denní sazby podle druhu vozidla. Konkrétně pak výši příspěvku tvoří částka, která je tvořena příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky, tedy částka ve výši 65 Kč vynásobená počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 127 dní. Výše příspěvku tak dle výše uvedeného výpočtu činí částku ve výši 8 255 Kč.

24. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do prodloužené lhůty 60 dnů od doručení dopisu, jak je zřejmé z výzvy ze dne 13.5.2020. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu nereagoval, byl žalobkyní opakovaně vyzván k zaplacení. Žalovaný však ani poté ničeho nezaplatil 25. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný co do částky 8 255 Kč jako zákonný příspěvek, a rovněž co do poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a ustanovení § 2a vyhlášky částku ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadovanou dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal z částky 8 555 Kč od 28. 7. 2020 až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně, jež představují mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 1 úkon po 1 500 Kč (účast na jednání), 1 paušální náhradu po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 5.3.2021 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 408,91 Kč (osobní automobil Škoda Octavia, spotřeba dle TP: 5,3 l /100 km (3. údaj o spotřebě), palivo nafta motorová, cena 27,20 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., počet km 70), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 694,88 Kč Celkem tedy soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 403,78 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.