10 C 463/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení a vypořádání společného jmění manželů

I. Nařizuje se prodej pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] – objekt k bydlení a pozemku parc. [číslo] to vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [kat. území], vedeného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, ve veřejné dražbě, s tím, že výtěžek získaný tímto prodejem bude rozdělen mezi žalobkyni a žalovaného rovným dílem.

II. Ze závazků, které měli účastníci ve společném jmění manželů, se žalobkyni a žalovanému přikazují k úhradě každému z nich rovným dílem dosud nesplacené závazky, a to: - hypoteční úvěr u [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], čerpaný na základě smlouvy o zřízení a vedení běžného čerpacího účtu reg. [číslo] uzavřené dne 6. 2. 2008 mezi tímto peněžním ústavem jako věřitelem a účastníky jako spoludlužníky, - úvěr u [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], čerpaný na základě smlouvy o úvěru č. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] uzavřené dne 31. 10. 2016 – kartový účet č. [bankovní účet] a - úvěr u [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [IČO], čerpaný na základě smlouvy [číslo] uzavřené dne 2. 11. 2010 mezi tímto peněžním ústavem jako věřitelem a účastníky jako spoludlužníky.

III. Návrh na vypořádání dluhu [celé jméno žalovaného], [IČO], sídlem [adresa žalovaného a žalobkyně], ve výši 278 896,65 Kč vůči České republice – Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj, sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 12. 2022 domáhala vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství účastníků dne 16. 2. 2022. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] to vše zapsáno na [list vlastnictví], pro k.ú. [kat. území], [územní celek] (dále jen„ nemovitosti“). Dále žalobkyně navrhla vypořádání závazků, které měli účastníci ve společném jmění manželů, uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku, a to úvěr sjednaný u [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], čerpaný na základě Smlouvy o zřízení a vedení běžného čerpacího účtu reg. [číslo] ze dne 6. 2. 2008, dále úvěr čerpaný u [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] - kartový účet č. [bankovní účet] a konečně úvěr čerpaný u [právnická osoba] s.r.o., sídlem [adresa], [IČO], na základě Smlouvy [číslo] ze dne 2.11.2010. Žalobkyně dále uvedla, že předmětné nemovitosti financovali s žalovaným z výše uvedeného hypotečního úvěru. Žalovaný ji v průběhu manželství odmítal informovat o svých příjmech a na chod domácnosti přispíval nedostatečně a nepravidelně. Žalobkyně navrhla vypořádání společného jmění manželů prodejem nemovitostí, neboť byla přesvědčena, že jejich reálně dělení není možné. Navrhla, aby z výtěžku prodeje nemovitostí byly přednostně uhrazeny závazky z předmětných úvěrů a zbytek částky byl rozdělen mezi účastníky rovným dílem. Žalobkyně ani žalovaný nemají finanční prostředky na vyplacení druhého. Ohledně návrhu žalovaného na vypořádání částky ve výši 278 896,65 Kč žalobkyně nejprve uvedla, že předmětem vypořádání by měl být vyšší závazek s ohledem na úroky z prodlení, resp. sankce, neboť se jedná o nárok z titulu daně z přidané hodnoty. Žalobkyně navrhla, aby jí soud uložil povinnost podílet se na tomto závazku pouze jednou polovinou, tedy co do částky 139 449 Kč, a to vůči třetím osobám. Následně žalobkyně nesouhlasila s tím, aby dluh žalovaného byl předmětem vypořádání společného jmění manželů, neboť se jedná o jeho výlučný dluh z jeho podnikání. Žalobkyně uvedla, že se snažila dohodnout na vypořádání společného jmění manželů, nicméně žalovaný odmítl s žalobkyní jednat.

2. Žalovaný souhlasil s vypořádáním zaniklého společného jmění manželů a s prodejem nemovitostí. Nesouhlasil však s jejich oceněním učiněným před dvěma lety ve výši 2 200 000 Kč, protože měl za to, že neodpovídá jejich tržní hodnotě. Žalovaný uvedl, že nemá finanční prostředky na vyplacení žalobkyně. Žalovaný dále uvedl, že splácí úvěr poskytnutý [právnická osoba], stejně tak i úvěr poskytnutý [právnická osoba], žádný návrh však v tomto smyslu v tomto řízení neučinil. Žalovaný souhlasil, aby předmětem vypořádání byly závazky vzniklé z úvěrů navržených žalobkyní, tedy závazek vůči [právnická osoba], [právnická osoba] s.r.o. i [právnická osoba] Žalovaný dále navrhl, aby předmětem vypořádání společného jmění manželů byl jeho dluh, který mu vznikl účetní chybou vůči finančnímu úřadu jako osobě samostatně výdělečně činné ve výši 278 896,65 Kč. Podle žalovaného by nebylo spravedlivé, aby tento dluh hradil sám, když dluh vznikl za manželství a zároveň z jeho podnikání měla prospěch celá rodina. Žalovaný měl třikrát až čtyřikrát vyšší příjem než žalobkyně a rodinu živil; žalobkyni poté, co uhradila jídlo a benzín, nic nezbylo.

3. Ze skutečností, které účastníci učinili nespornými vzal soud ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění, že účastníci uzavřeli dne 30. 6. 2007 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu, resp. Okresního soudu v Berouně ze dne 1. 2. 2022, č.j. 18 C 408/2020-13, který nabyl právní moci 16. 2. 2022 (viz rovněž citovaný rozsudek). Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že za doby trvání manželství nabyli z jejich společných prostředků nemovitosti, které učinila předmětem vypořádání žalobkyně (viz rovněž výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k. ú. [kat. území], [územní celek]). Dále bylo mezi účastníky nesporné, že nemovitost nelze reálně rozdělit, ani jeden z nich nemá zájem na přikázání nemovitosti do vlastnictví, a ani jeden z nich nemá dostatečné finanční prostředky k úhradě vypořádacího podílu. Manželé dále učinili nesporným, že za doby trvání manželství čerpali hypoteční úvěr u [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], čerpaný na základě smlouvy o zřízení a vedení běžného čerpacího účtu reg. [číslo] uzavřené dne 6. 2. 2008 mezi tímto peněžním ústavem jako věřitelem a účastníky jako spoludlužníky (viz rovněž smlouva uzavřená s [právnická osoba] o zřízení a vedení běžného čerpacího účtu ze dne 6. 2. 2008, smlouva uzavřená s [právnická osoba] ze dne 6. 2. 2008, výpis k úvěru [číslo] ze dne 31. 12. 2021 a informace o hypotečním úvěru), dále úvěr u [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], čerpaný na základě smlouvy o úvěru č. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] uzavřené dne 31. 10. 2016 – kartový účet č. [bankovní účet] (viz též smlouva o úvěru uzavřená s [právnická osoba] a výpis z kartového účtu) a úvěr u [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [IČO], čerpaný na základě smlouvy [číslo] uzavřené dne 2. 11. 2010 mezi tímto peněžním ústavem jako věřitelem a účastníky jako spoludlužníky (viz též smlouva uzavřená se [právnická osoba] s.r.o. s výpisem z úvěrového účtu, přičemž tyto závazky nejsou dosud uhrazeny.

4. Ze sdělení Finančního úřadu pro Středočeský kraj z 5. 5. 2023, dopisu katastrálního úřadu ze dne 17. 5. 2023 a z rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovité věci dlužníka ze dne 22. 8. 2018 a záznamu o výsledku ověření soud zjistil, že tímto rozhodnutím Finanční úřad pro Středočeský kraj jako správce daně zřídil zástavní právo k nemovitostem, a to k zajištění dlužníkem, tedy podnikajícím [celé jméno žalovaného], se sídlem [adresa], [IČO], neuhrazené daně evidované správcem daně ke dni 22. 2. 2018 v celkové výši 278 896,65 Kč. Konkrétně se jednalo o neuhrazené daně z přidané hodnoty, daně z příjmu fyzických osob a pokut za porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením za období od 25. 10. 2012 do 25. 1. 2018.

5. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 30. 6. 2007, a trvalo do 16. 2. 2022, kdy bylo pravomocně rozvedeno. Za trvání manželství účastníci nabyli do společného jmění výše uvedené nemovitosti z jejich společných prostředků. Žádný z účastníků nemá o nemovitosti zájem a nemá finanční prostředky na úhradu případného vypořádacího podílu. V průběhu manželství účastníci čerpali úvěr u [právnická osoba], dále úvěr u [právnická osoba] a úvěr [právnická osoba] s.r.o., přičemž žádný z těchto závazků nebyl ke dni rozhodnutí soudu uhrazen. Žalovanému v průběhu manželství vznikl z jeho podnikatelské činnosti dluh na daních vůči České republice – Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj ve výši 278 896,65 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že manželství účastníků, a tedy i jejich společné jmění manželů, zaniklo za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), soud při právním posouzení vycházel ve smyslu ust. § 3028 odst. 2 o.z. z tohoto zákona.

8. Podle § 708 odst. 1 o.z. platí, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. Podle § 709 odst. 1, písm. a) o.z., součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů.

9. Podle § 710 o.z jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

10. Podle § 712 o. z. platí, že není-li stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví.

11. Podle § 736 1. věta o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

12. Podle § 737 odst. 1, 1. věta o.z. vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení má vypořádání dluhů účinky jen mezi manžely.

13. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

14. Podle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

15. Podle § 1122 odst. 1 o.z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Podle odstavce 3 téhož ustanovení se má za to, že podíly jsou stejné.

16. Podle § 1144 o. z. platí, že je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

17. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

18. Na podkladě provedených důkazů a po jejich zhodnocení vzal soud za prokázané, že předmětem vypořádání společného jmění účastníků jsou věci, které účastníci shodně učinili nesporným, a to nemovitosti a 3 úvěry, a to u [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] s.r.o., a je namístě rozhodnout o jejich vypořádání mezi účastníky.

19. Pokud jde o předmětné nemovitosti, z ust. § 740 o.z. nevyplývá, jakým způsobem má soud vypořádání společného jmění manželů provést. S ohledem na analogické použití ustanovení o podílovém spoluvlastnictví (§ 712 o.z.), je možné vypořádávané nemovitosti rozdělit mezi účastníky nebo přikázat je jednomu z nich s povinností zaplatit druhému náhradu na vyrovnání podílu. V případě, že to není možné, a žádný ze spoluvlastníků nemovitost nechce, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě.

20. V řízení vyšlo najevo, že nemovitosti nelze reálně rozdělit. S ohledem na postoj účastníků, kdy ani jeden z nich nemá zájem nabýt nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, a to i pro nedostatek finančních prostředků k úhradě případného vypořádacího podílu druhé straně, postupoval soud v souladu s návrhem obou účastníků, a dle ustanovení § 1147 o. z. nařídil prodej nemovitostí ve veřejné dražbě. Vzhledem k tomu, že nebylo určeno jinak, platí dle § 1122 odst. 3 o.z., že podíly obou účastníků jsou stejné. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že výtěžek z prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem. Soud ohledně svých závěrů odkazuje na závěry Nejvyššího soudu v usnesení sp.zn. 22 Cdo 2208/2015:„ V poměrech o. z. je primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví rozdělení společné věci. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy vypořádání přikázáním společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě; takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu.“ Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

21. Co se týká úvěrů u [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] s.r.o., soud vycházel jednak z tvrzení účastníků a jednak věc hodnotil v souladu z aktuálně platnou judikaturou Nejvyššího soudu, dle které v řízení o vypořádání společného jmění manželů má soud společné dluhy přikázat zásadně oběma manželům rovným dílem, nejsou-li tu výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z manželů v jiném než rovnodílném poměru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020) V řízení bylo nespornými tvrzeními účastníků a jednotlivými smlouvami prokázáno, že všechny tři úvěry byly sjednány a čerpány za trvání manželství účastníků. Z tohoto důvodu jsou součástí společného jmění manželů. Zároveň bylo prokázáno, že úvěry nejsou dosud uhrazeny. Soud ve věci zároveň neshledal takové výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání některého dluhu toliko jednomu z účastníků, respektive ani žádné takové okolnosti nebyly účastníky tvrzeny. Protože podle §737 odst. 1 o.z. nesmí být dotčeno právo třetí osoby, přikázal tyto dosud nesplacené závazky z předmětných úvěrů k úhradě každému z účastníků rovným dílem (výrok II. rozsudku).

22. Soud se dále zabýval návrhem žalovaného na vypořádání dluhu ve výši 278 896,65 Kč, jenž mu vznikl vůči České republice – Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj. Z rozhodnutí o zřízení zástavního práva ze dne 22. 2. 2018 má soud za prokázané, že dluh vznikl žalovanému z podnikání, tedy jako fyzické osobě podnikající pod identifikačním [číslo]. Důvodem vzniku tohoto závazku bylo, že žalovaný jako podnikatel neuhradil daně evidované správcem daně ke dni 22. 2. 2018 v uvedené výši, a to daň z přidané hodnoty, daň z příjmu fyzických osob a pokut za porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením za období od 25. 10. 2012 do 25. 1. 2018. Z uvedeného je zřejmé, že tento dluh je součástí podniku žalovaného, který však žádný z účastníků nenavrhl k vypořádání. Pokud nebyl navržen k vypořádání celý podnik, není v tomto řízení možné vypořádat pouze část tohoto podniku, natož pouze dluhy z tohoto podniku. Tento závěr vyplývá i z usnesení Nejvyššího soudu z 21. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3705/2014, dle kterého předmětem vypořádání společného jmění nemohou být jednotlivé složky podniku coby hromadné věci. Soud pak může do vypořádání zaniklého společného jmění manželů zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 6/2008). Za situace, kdy je soud návrhem účastníků vázán, a žalovaný učinil předmětem vypořádání pouze jeho závazek z podnikání, a nikoliv celý jeho podnik, nemohl soud návrhu žalovaného vyhovět. Soud proto návrh žalovaného na vypořádání dluhu ve výši 278 896,65 Kč vůči České republice – Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj zamítl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.

23. Náklady řízení soud posuzoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když podle daného ustanovení platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. V daném případě se oba účastníci shodovali v tom, co je předmětem společného jmění manželů, tedy jednak nemovitosti, a dále tři úvěry, čerpané za doby trvání manželství. Pokud jde o nemovitosti, ve věci měli úspěch oba účastníci, neboť shodně navrhli, aby soud nařídil jejich veřejnou dražbu, a soud v tomto rozsahu jejich návrhu vyhověl. Obdobně pokud jde o vypořádání úvěrů čerpaných za doby trvání manželství účastníků, soud tyto rozdělil mezi účastníky rovným dílem, jak výše uvedeno. Pokud jde o návrh žalovaného na vypořádání jeho závazku z podnikání, pak oba účastníci nejprve shodně navrhovali, aby jej soud přikázal k úhradě každému z účastníků rovným dílem. Protože soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, nelze v daném případě hovořit o úspěchu či neúspěchu ani jedné ze stran, když žalobkyně i žalovaný shodně navrhli zrušení a vypořádání společného jmění manželů, a oba byli úspěšní, resp. ohledně závazku žalovaného neúspěšní. S ohledem na to, že se úspěch jednoho z účastníků rovná úspěchu druhého, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV. rozsudku).