10 C 52/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o vydání vyúčtování a zaplacení pokuty z prodlení

I. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu [číslo] společných částí domu nacházející se v domě [adresa] v k.ú. [obec] na adrese [adresa], za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 14 950 Kč.

III. Žaloba o zaplacení pokuty ve výši 50 Kč za každý den prodlení s vydáním vyúčtování za dobu od 15. 6. 2023 se pro předčasnost, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 8. 2. 2023 domáhá na žalované vydání vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu [číslo] společných částí domu nacházející se v domě [adresa] v k.ú. [obec] na adrese [adresa]. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky ve výši 8 000 Kč představující pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení žalované s doručením vyúčtování ode dne 19. 8. 2022 do dne sepisu žaloby dne 26. 1. 2023 a dále pokuty ve výši 50 Kč za každý další den prodlení ode dne 27. 1. 2023 do dne vydání vyúčtování. Žalobkyně uvedla, že dne 27. 11. 2019 uzavřela se žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa] v k. ú. [obec] včetně společných částí domu. Nájem byl uzavřen na dobu určitou do 26. 11. 2020 a dodatkem [číslo] byla doba nájmu změněna na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno na částku 11 000 Kč měsíčně a výše záloh na služby spojené s užíváním bytu činily 2 750 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že žalovaná jí dosud nepředložila vyúčtování služeb za rok 2021. Žalobkyně opakovaně žádala žalovanou o vydání vyúčtování a taktéž ji vyzvala k zaplacení pokuty z prodlení. Žalovaná dne 2. 9. 2022 zaplatila žalobkyni pokutu ve výši 5 450 Kč. Žalobkyně následně žalovanou opětovně vyzvala k vydání vyúčtování a k zaplacení pokuty z prodlení za další období. Dne 8. 1. 2023 žalovaná vhodila do schránky žalobkyně dodatek. č. 2 k nájemní smlouvě, kterým žalobkyni zvýšila nájemné na 16 000 Kč měsíčně. Žalovaná ani přes výzvu vyúčtování žalobkyni nepředložila a nezaplatila pokutu z prodlení za další období.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 26. 5. 2023. Žalovaná se nicméně k ústnímu jednání, k němuž byla podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, bez omluvy nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud proto jednal v její nepřítomnosti podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z nájemní smlouvy ze dne 27. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná, která je obchodní společností (viz výpis z obchodního rejstříku), pronajala žalobkyni touto smlouvou bytovou jednotku [číslo] o velikosti 2 + kk, umístěnou v 1. NP domu [adresa] v k.ú. [obec], v ulici [adresa] spolu se spoluvlastnickým podílem ve výši [číslo] ke společným částem domu [adresa] a pozemku parc. č. st. [číslo], zapsané na LV [číslo] pro k.ú. [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 27. 11. 2019 do 26. 12. 2020. Žalobkyně se zavázala hradit žalované nájemné. Podle článku III. odst. 2 smlouvy se žalobkyně zavázala platit i úhrady za služby spojené s užíváním bytu a společných částí domu ve formě měsíčních záloh ve výši 2 750 Kč, a to zejména na dodávku studené a teplé vody, stočné, dodávku tepla, osvětlení společných prostor, poplatky za administrativní vedení správy domu a pojistné. Podle článku III. odst. 4 smlouvy se žalovaná se zavázala do šesti měsíců po skončení příslušného kalendářního roku provést vyúčtování skutečných nákladů za služby uvedené v odst.

2. Protokol o předání bytu potvrzuje, že si žalobkyně převzala byt od žalované dne 27. 11. 2019.

5. Dodatkem č. 1 ze dne 29. 11. 2020 si smluvní strany dohodly, že se nájem sjednává na dobu neurčitou od 27. 11. 2020. Ostatní ustanovení smlouvy zůstaly v původním znění. Dodatkem č. 1 ze dne 5. 1. 2023 se pak účastnice dohodly na zvýšení nájemného.

6. Z e-mailové komunikace účastníků, tedy e-mailů z 10. 5. 2021, 12. 5. 2021, 23. 5. 2021, 9. 10. 2021, 28. 6. 2021 vyplývá, že žalobkyně řešila se žalovanou již předložení vyúčtování za rok 2020.

7. Z e-mailové komunikace účastníků ze 30. 5. 2022, 31. 5. 2022, 9. 6. 2022, 23. 6. 2022, 29. 6. 2022, 25. 8. 2022 a 12. 9. 2022 a whatsappové komunikace z 31. 5. 2022 a 6. 1. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně žádala žalovanou o předložení řádného vyúčtování zaplacených záloh na služby za rok 2021. Současně ji upozornila na možnost žádat poplatek za včasné nepředložení tohoto vyúčtování.

8. Žalobkyně pak opětovně žádala žalovanou o předložení vyúčtování za rok 2021, jak je zřejmé z výzvy ze dne 14. 7. 2022, a tento dopis byl žalované odeslán 14. 7. 2022 (viz podací stvrzenka) a doručen 15. 7. 2022 (viz informace o doručení). Žalobkyně znovu žádala žalovanou o vyúčtování výzvou ze dne 18. 8. 2022, kterou jí odeslala dne 24. 8. 2022 (viz podací stvrzenka) a která byla žalované doručena 29.8.2022 (viz informace o doručení). Současně žalovanou vyzvala k zaplacení pokuty ve výši 50 Kč za každý den prodlení s předložením vyúčtování. Naposledy pak žalobkyně vyzvala žalovanou k předložení vyúčtování a zaplacení pokuty opakovanou žádostí o zaslání vyúčtování ze dne 3. 10. 2022, odeslanou žalované 14. 10. 2022 (viz podací stvrzenka spolu s informací o doručení zásilky dne 17.10. 2022).

9. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalovaná pronajala žalobkyni výše uvedenou bytovou jednotku [číslo] Smlouva byla uzavřena nejprve na dobu určitou a dodatkem č. 1 ze dne 29. 11. 2020 byl nájem sjednán na dobu neurčitou. Žalobkyně se zavázala hradit žalované nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, specifikované v článku III. odst. 2 smlouvy. Žalovaná se v článku III. odst. 4 smlouvy zavázala vyúčtovat tyto zálohy na služby nejpozději do šesti měsíců po skončení příslušného kalendářního roku, což i přes opakované žádosti žalobkyně neučinila. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k zaplacení pokuty ve výši 50 Kč za každý den prodlení s předložením vyúčtování, žalovaná jí však ničeho neuhradila.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle § 2235 odst. 1 o.z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

13. Podle § 2246 odst. 1 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

14. Podle § 2247 odst. 1 o.z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Podle odstavce 4 téhož ustanovení si strany ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

15. Podle § 2251 odst. 1 o.z. platí nájemce nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

16. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

18. Podle § 2052 o.z. se ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

19. Soud dále na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon“), podle jehož § 2 odst. 1, písm. a), bod 1. se pro účely tohoto zákona rozumí a) poskytovatelem služeb vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájmů, a podle § 2 odst. 1, písm. b), bod 1 je příjemcem služeb nájemce bytu.

20. Podle § 4 odst. 1 zákona má poskytovatel služeb právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

21. Podle § 7 odst. 1 zákona platí, že není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. podle odstavce 3 téhož ustanovení provedou finanční vyrovnání poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku.

22. Podle § 13 odst. 1 zákona jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odstavce 2 téhož ustanovení výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

23. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva podle § 2201 o.z., na základě které žalovaná pronajala žalobkyni výše uvedenou bytovou jednotku. Žalobkyně se zavázala hradit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu a žalované v této souvislosti vznikla povinnost podle § 7 odst. 1 zákona vyúčtovat žalobkyni skutečnou výši nákladů a záloh, které žalobkyně zaplatila za jednotlivé služby spojené s bytovou jednotkou vymezené v článku III. odst. 2 nájemní smlouvy, a to nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Mezi účastnicemi sice bylo v článku III. odst. 4 smlouvy sjednáno, že žalovaná přeloží žalobkyni vyúčtování služeb do šesti měsíců po skončení příslušného kalendářního období, nicméně toto ujednání zkracuje práva žalobkyně jako nájemkyně, a proto k němu soud dle ust. § 2235 odst. 1 o.z. nepřihlížel. Žalovaná však tuto svoji povinnost porušila, když i přes opakované výzvy žalobkyně toto vyúčtování za rok 2021 žalobkyni řádně a včas nepředložila. Protože se žalovaná k ústnímu jednání, konanému u zdejšího soudu dne 14. 6. 2023 bez omluvy nedostavila, nemohla být poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že neunáší břemeno tvrzení a důkazní břemeno, ohledně toho zda a případně kdy doručila žalobkyni vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu [číslo] společných částí domu, nacházející se v domě [adresa] v k.ú. [obec] na adrese [adresa]. Tohoto poučení se může účastníku řízení dostat pouze při prvním jednání ve věci, neboť řízení je v souladu s ustanovením § 118b o.s.ř. ke skončení prvního jednání ve věci koncentrováno, o čemž byl žalobce v předvolání k jednání řádně poučen. Lze tak uzavřít, že žalovaná svou neúčastí při jednání soudu na možnost být soudem poučen ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. dobrovolně rezignovala. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně, aby jí žalovaná vydala toto vyúčtování služeb za požadované období, je důvodný, a proto rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

24. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 8 000 Kč představující pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení žalované s doručením vyúčtování ode dne 19. 8. 2022 do 26. 1. 2023 a dále pokuty ve výši 50 Kč za každý další den prodlení ode dne 27. 1. 2023 do dne vydání vyúčtování, pak z provedených důkazů a bodu 23. odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že žalovaná je v prodlení s doručením vyúčtování služeb žalobkyni. Z tohoto důvodu jí vznikla povinnost podle § 13 odst. 1 zákona zaplatit žalobkyni pokutu, jejíž výše činí podle § 13 odst. 2 věta poslední zákona 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nicméně je nutno konstatovat, že pokuta podle § 13 odst. 1 zákona je pokutou stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem; proto se na ni použijí ustanovení o smluvní pokutě obsažená v § 2048 až 2051 občanského zákoníku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6.2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019). Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4799/2010 ve vztahu ke splatnosti smluvní pokuty uvedl, že„ Žalobce má nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatněné žalobou v procentní výši ze zajištěné pohledávky za každý den prodlení od určitého dne do zaplacení ve výši splatné ke dni, kdy soud o žalobě rozhodne.“ Z tohoto důvodu vznikl žalobkyni nárok na zaplacení pokuty podle § 13 odst. 2 zákona pouze za dobu od 19. 8. 2022 do dne rozhodnutí soudu, tj. do 14. 6. 2023, tedy za 299 dní prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 14 950 Kč (tj. 299 x 50 Kč/den) (výrok II. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pokuty ve výši 50 Kč za každý den prodlení od 15. 6. 2023 do budoucna, žalobu zamítl (výrok III. rozsudku).

25. Lhůta k plnění byla žalované stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

26. O nákladech řízení za žalobu soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci částečný úspěch. Toto ustanovení řeší případy, kdy účastník dosáhne ve věci úspěchu pouze částečného. V posuzovaném případě oba účastníci, tj. žalobkyně i žalovaná, v řízení zčásti uspěli a zčásti neuspěli. Zákon tento výsledek pro účely náhrady nákladů řízení řeší jejím rozdělením podle poměru úspěchu stran sporu ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. V případě, že úspěch se rovná neúspěchu, vysloví soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Jinak uloží účastníkovi, který převážně neuspěl, povinnost k náhradě nákladů řízení tomu účastníkovi, který převážně uspěl. Předmětem řízení bylo jednak vydání vyúčtování za rok 2021, a protože jeho hodnotu pro účely výpočtu nákladů řízení nelze vyjádřit v penězích, resp. by to bylo možné jen s nepoměrnými obtížemi, činí podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tarifní hodnota této části sporu částku 10 000 Kč. Dále bylo předmětem řízení zaplacení částky 8 000 Kč (jako pokuty 50 Kč za každý den prodlení žalované od 19. 8. 2022 do 26. 1. 2023) a dále pokuta ve výši 50 Kč za každý další den prodlení ode dne 27. 1. 2023 do dne vydání vyúčtování, tedy do neurčité doby. Z tohoto důvodu představuje tato část sporu tarifní hodnotu ve výši 8 000 Kč a částku 91 250 Kč, která odpovídá pětinásobku ceny ročního plnění (tj. 50*365*5) podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak tarifní hodnota celého sporu činila 109 250 Kč (10 000 + 8 000 +91 250). Protože žalobkyně měla úspěch pouze co do částky 24 950 Kč (10 000 + 14 950), tj. v rozsahu 22,84 % a ve zbývajícím rozsahu 77,16 % neuspěla, vznikl převážně úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení. Protože jí však žádné nevznikly, rozhodl soud, jak ve výroku IV. tohoto rozsudku uvedeno, a žádné z účastnic nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.