10 C 60/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 746,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 9 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 28. 6. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 2 346,05 Kč spolu kapitalizovaným úrokem ve výši 805,82 Kč za dobu od 26.6.2021 do 31.5.2022, úrokem ve výši 22,68% ročně z částky 11 746,05 Kč od 1.6.2022 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 746,05 Kč od 1. 6. 2022 do 27.6.2022 a úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2 346,05 Kč od 28.6.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 351,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 29. 9. 2022 ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 746,05 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu z úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě jeho žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 26. 6. 2021. Žádost byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) akceptována a následně došlo k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a zároveň mu otevřít úvěrový účet. Žalovaný se zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč spolu s pojištěním ve výši 7,99% ze splátky úvěru. Roční úroková sazba činila 22,68 %. Splátky jednotlivých čerpání měly být žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dne 31. 5. 2022 úvěr za splatný v celé výši. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný načerpal částku ve výši 9 400 Kč a neuhradil ničeho. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, kde uvedl měsíční příjem 20 224 Kč, náklady na domácnost ve výši 2 744 Kč a skutečnost, že nemá žádné další finanční závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně také provedla kontrolu v registru SOLUS v bankovním i nebankovním registru klientských informací a insolvenčním rejstříku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2022 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dluh v celkové výši 11 746,05 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 9 400 Kč, poplatků v celkové výši 1 770 Kč, smluvní pokuty ve výši 216,50 Kč a pojistného ve výši 359,55 Kč, neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Žalobkyně rovněž požadovala úrok ve výši 22,68 % ročně za období od 26.6.2021 do 31.5.2022 v kapitalizované výši 805,22 Kč a dále úrok a úrok z prodlení z dlužné částky od 1.6.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc se souhlasem žalobkyně rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] přihlášce k pojištění, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Základních informací o úvěru a Všeobecných obchodních podmínek bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela předmětnou smlouvu a že se na základě žádosti žalovaného zavázala poskytnout mu revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč se základní pohyblivou roční sazbou úroku 22,68 %. Celý úvěr se žalovaný zavázal hradit v měsíčních splátkách ve výši 5% z dlužné částky, nejméně 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru spolu se sjednaným úrokem, poplatky a pojištěním. Pro případ nesplácení úvěru si pak strany ve smlouvě sjednaly mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné měsíční splátky, s jejíž úhradou by byl žalovaný v prodlení, a náhradu nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno i pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr – SOUBOR MASTER – se sazbou 7,99 % z měsíční splátky úvěru. V době uzavření smlouvy byl žalovaný svobodný a bezdětný, uvedl, že bydlí u rodičů, pracuje v zemědělství, lesnictví a rybářství u společnosti [právnická osoba], s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 224 Kč a celkovými náklady domácnosti ve výši 2 744 Kč.

6. Produktové podmínky pro revolvingové úvěry a Sazebník pro úvěry platný od 11.3.2020 obsahují informace o čerpání a splácení úvěru, o úvěrové kartě a výši poplatků např. za rezervaci úvěrových zdrojů, výpis z účtu, výběr z bankomatu, dotaz na zůstatek na účtu apod.

7. Podle tabulky Informace o bonitě klienta měl mít žalovaný ke dni 22.11.2021 dva úvěry v celkové výši 298 417 Kč u jednoho poskytovatele s výší splátek 3 956 Kč.

8. Z kopie výplatní pásky za měsíc únor 2021 vyplývá, že žalovaný měl čistý příjem/dobírku ve výši 19 694 Kč, v měsíci březen 2021 měl žalovaný čistý příjem 23 817 Kč, dávky 8 112 Kč, dobírku celkem 31 929 Kč a v měsíci duben 2021 měl žalovaný čistý příjem 21 918 Kč, srážky 21 918 Kč, dobírku 0 Kč.

9. Z výpisu z úvěrového účtu bylo soudem zjištěno, že žalovaný načerpal celkem 9 400 Kč s tím, že tyto finanční prostředky byly čerpány převodem na bankovní účet dne 24.11.2021 ve výši 5 000 Kč, dne 25.11.2021 ve výši 1 000 Kč a 2 000 Kč, dne 30.11.2021 ve výši 500 Kč, dne 1.12.2021 ve výši 500 Kč a dne 2.12.2021 ve výši 400 Kč. Žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho.

10. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 29. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupila v souladu s úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy s tím, že úvěr se ke dni 31. 5. 2022 stal splatným v celém rozsahu. Současně s tím žalovaného upozornila na možnost účtování úroku z prodlení, pokud nebude dluh ke dni jeho splatnosti uhrazen.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2022 včetně příloh, Potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení ze dne 21. 6. 2022, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2022 včetně kopie poštovního podacího archu z téhož dne má soud za prokázané, že předmětná pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

12. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 8. 7. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby, odeslání výzvy doložila poštovním podacím archem ze dne 11.7.2022.

13. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě žalovaným odsouhlasené žádosti poskytla žalovanému finanční prostředky formou revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky převodem na bankovní účet v celkové výši 9 400 Kč. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala jej k jeho zaplacení výzvou ze dne 29. 4. 2022. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů uvedených ve smlouvě, tj. žalovaný je svobodný, nemá žádné děti. Pracuje u společnosti [právnická osoba], s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 224 Kč, náklady na domácnost žalovaného činí 2 744 Kč, bydlí u rodičů, jiný příjem domácnosti jakož i výdaje žalovaného ve smlouvě uvedeny nebyly. Žalobkyně soudu nedoložila, že by si uvedené informace jakkoliv ověřovala, vyjma tří výplatních pásek. Dále žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z dostupných registrů, žádné další informace o úvěruschopnosti žalovaného nezjišťovala.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1879 a násl. o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 9 400 Kč, neboť mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z provedených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalovaného pouze na základě jím uvedených údajů v žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti o úvěr ze dne 26.6.2021 uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů a pracuje u společnosti [právnická osoba], s čistým měsíčním příjmem 20 224 Kč. Celkové náklady na domácnost měly činit 2 744 Kč. Další výdaje žalovaného však právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy nezkoumala. Z provedených důkazů rovněž nevyplývá, jaké byly před uzavřením smlouvy majetkové poměry žalovaného, a zda právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, zda byl žalovaný v době poskytnutí úvěru skutečně zaměstnán u zmíněné společnosti, když podle výplatní pásky za měsíc duben 2021 měl žalovaný dobírku ve výši 0. Při absenci pracovní smlouvy nemá soud za osvědčené, že pracovní poměr žalovaného i nadále trval a že byl schopen splátky řádně a včas hradit. Právní předchůdkyně žalobkyně se rovněž nezabývala tím, zda měsíční výdaje žalovaného činí skutečně pouze 2 744 Kč, byť bydlel u rodičů a jaké jsou jeho náklady na stravu, dopravu apod., či zda disponuje ještě jiným příjmem. Pokud žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádné další finanční závazky, pak nelze tuto skutečnost považovat za pravdivou, když podle žalobkyní doložené tabulky s údaji o bonitě klienta vyplývá, že žalovaný k měsíci listopad 2021 splácel dva úvěry v celkové výši 298 417 Kč splátkou ve výši 3 956 Kč. Z těchto skutečností lze proto dovodit, že není zřejmé, zda žalovaný měl dostatek finančních prostředků ke splácení poskytnutého úvěru. Přestože podle článku VI. žádosti smlouvy žalovaný vyslovil souhlas s tím, aby žalobkyně získala informace o jeho bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti v interních a externích databázích, u třetích osob (např. zaměstnavatele) a z registru SOLUS, žalobkyně v tomto směru soudu nepředložila žádný důkaz, vyjma tří výplatních pásek a již zmíněné tabulky. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle názoru soudu nedostatečně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy.

24. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ 25. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 9 400 Kč a že žalovaný nezaplatil ničeho, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 9 400 Kč, které je povinen vydat. Protože právní předchůdkyně žalobkyně převedla svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 9 400 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

26. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 9 400 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 28.6.2022, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2022. Výzva byla žalovanému odeslána 24.6.2022, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 27.6.2022, ode dne následujícího je žalovaný v prodlení (výrok I. rozsudku).

27. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 1 351,20 Kč. Tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %), tj. z celkové částky 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty ve výši 11 746,05 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní upomínka a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu s ohledem na to, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru, který je žalobkyní uplatňován opakovaně, jedná se o věc skutkově i právně obdobnou dalším žalobám podávaným žalobkyní u zdejšího soudu, přičemž předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.