10 C 65/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 45 128,68 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky ve výši 28 519,16 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 22. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 18. 3. 2023 do 21. 4. 2023, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13. 7. 2023 původně domáhala zaplacení částky v celkové výši 45 128,68 Kč představující jistinu ve výši 15 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, poplatky a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela za pomoci elektronických prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne 15.10.2021 Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejíž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 15 289,50 Kč do 12.11.2021. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaný nejprve zaregistroval na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně, a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy a dále údaje o zaměstnání a příjmu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru a původní věřitel zaslal žalovanému SMS zprávou na jeho mobilní telefon autorizační kód, který žalovaný následně připojil na smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel žalovanému zaslal na jim vertifikovaný e-mail. Svůj závazek však žalovaný nesplnil, když sjednanou částku do lhůty splatnosti neuhradil ani přes zaslané upomínky. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.6.2022 prostřednictvím Dílčí smlouvy ze dne 16.3.2023, s účinností ke dni 17.3.2023, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně tak požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 15 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky za dobu od 13.11.2021 do 18.7.2022 ve výši 7 500 Kč, dále dlužný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 289,50 Kč, smluvní úrok ve výši 3 258,29 Kč, náklady na upomínání v celkové výši 822,60 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně rovněž požadovala úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 648,77 Kč a dále z dlužné jistiny úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 28. 6. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním doručeným soudu dne 4.4.2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši celkem 28 519,16 Kč, a to jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 648,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 105,39 Kč (správně, jak vyplývá z obsahu spisu, úroku 3 258,29 Kč, poplatku 15 289,50 Kč a nákladů na upomínání 557,60 Kč), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a částky 7 500 Kč představující smluvní pokutu s tím, že nadále trvá na zaplacení částky 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od 18.3.2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět co do částky ve výši celkem 28 519,16 Kč, soud v tomto rozsahu řízení zastavil, přičemž předmětem řízení nadále zůstala jistina ve výši 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny od 18. 3. 2023 do zaplacení.

5. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

6. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

7. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o úvěru číslo , číslo, “ ze dne 15.10.2021 a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného, podle něhož si smluvní strany mezi sebou měly sjednat bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, který bude žalovanému poskytnut bezhotovostně dne 15.10.2021 na účet žalovaného č. , č. účtu, . Splatnost úvěru spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 15 289,50 Kč, resp. 5 839,50 (po slevě) Kč byla stanovena na 12.11.2021. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, místo podpisu je uveden elektronický kód zaslaný pomocí SMS: , číslo, , z něhož však není možné zjistit, kdo jej na smlouvu připojil.

8. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 21.3.20239 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 15.10.2021 na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (rodné číslo žalovaného) částku 15 000 Kč se zprávou pro příjemce „Zápůjčka , číslo, “.

9. Upomínkou ze dne 17.4.2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 28.4.2023 a další upomínkou ze dne 4.5.2023 byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 24.5.2023 a upozorněn na možné vymáhání dlužné částky soudní cestou.

10. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.6.2022, z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.3.2023 spolu s přílohou (seznamem pohledávek) soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30.3.2023 ve spojení s podacím archem ze dne 4.4.2023 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 28.6.2023, ve spojení s podacím poštovním archem ze dne 30.6.2023 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dlužné částky vyzván.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 15.10.2021 na účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na základě žádosti žalovaného prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.creditportal.cz. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku věřiteli vrátit společně s poplatkem ve výši 15 289,50 Kč resp. 5 839,50 Kč do 12.11.2021 v jediné splátce. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj závazek ani zčásti nesplnil. V řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření konkrétní smlouvy o úvěru č. , číslo, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7.6.2022, resp. 16.3.2022 a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30.3.2023.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

14. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

21. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

22. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

23. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

24. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

25. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

26. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. , právnická osoba, , jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

27. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

30. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Podpis žalovaného na smlouvě nebyl připojen ani v písemné, ani v elektronické podobě. Ani z žádného z dalších jednání tvrzených žalobkyní ani předložených listin nelze dovodit, zda a jakou konkrétní smlouvu žalovaný uzavřel a v jakém textovém znění tak případě učinil, tedy že vyslovil souhlas s textem smlouvy, který byl soudu předložen k důkazu.

31. I pokud by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany původního věřitele došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSU ve spojení s ustanovením § 588 o.z. za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet a žalobkyně i přes výzvu soudu tyto skutečnosti nedoplnila.

32. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel zaslal na účet žalovaného částku 15 000 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Protože však původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 15 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok II. rozsudku).

33. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 15 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,5 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 22.4.2023, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30.3.2023, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 4.4.2023, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 11.4.2023. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 21.4.2023 a ode dne následujícího je v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 8,5 % ročně (výrok II. rozsudku).

34. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).

35. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem pod bodem IV. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř., podle kterého platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady a rovněž dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky 38 612,10 Kč. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 23 612,10 Kč. Žalobkyně tak z procesního hlediska zavinila zastavení řízení co do částky 23 612,10 Kč, a v této části neměla ve věci úspěch. Soud vyhověl žalobě co do částky 15 000 Kč (zamítavý výrok v části úroku z prodlení nemá na výsledek vliv). Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 15 000 Kč (tj. 38,8 % z předmětu řízení) a neúspěšná co do částky 23 612,03 Kč (tj. 61,2 % z předmětu řízení). Žalovanému, který byl v převážné části ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, však žádné náklady nevznikly.