10 C 72/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 886 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 2 886 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 886 Kč od 12.8.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 11. 2021 ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dlužné částky 2 886 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 27. 7. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 3 500 Kč, kterou poukázala žalované dne 27.7.2020 na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit zápůjčku do 11. 8. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 700 Kč. Žalobkyně k procesu uzavření smlouvy uvedla, že žalovaná přes webové stránky žalobkyně odeslala návrh na uzavření smlouvy, po ověření schopnosti splácet a platnosti identifikačních údajů žalobkyně zaslala žalované na telefonní číslo PIN, kterým vygenerovanou smlouvu spolu se všeobecnými podmínkami smlouvy žalovaná podepsala tzv. prostým elektronickým podpisem. Zda je žalovaná poskytnutou zápůjčku schopna řádně a včas splatit žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala a ověřovala na základě doložených informací vyžádaných od žalované, které se týkaly jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrů a dále nahlédnutím do centrální evidence exekucí. Žalovaná pracovala jako pekařka na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním výdělkem ve výši 22 485 Kč, měla jednu vyživovací povinnost, bydlela u partnera a výdaje měla ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně tak o její úvěruschopnosti neměla pochybnosti. Žalovaná však na tento svůj závazek uhradila pouze částku ve výši 4 365 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu, náklady na vymáhání, poplatek a zčásti na jistinu. Žalobkyně proto požadovala po žalované uhradit jistinu ve výši 2 886 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tedy od 12.8.2020 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 16.7.2021, žalovaná však nikterak nereagovala a na dluh již ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, za souhlasu žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z žalobkyní předložených listin provedl následující skutková zjištění.

5. Z žalobkyní předložené smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně měla se žalovanou uzavřít smlouvu o zápůjčce, na základě které se zavázala poskytnout na účet žalované č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 3 500 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 700 Kč nejpozději do 11.8.2020 Smlouva byla podepsána dvěma jednateli žalobkyně a u jména žalované je připojeno datum 27.7.2020 17:08:14 a PIN kód [číslo] Součástí smlouvy měly být Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které byly shodně jako ve smlouvě o zápůjčce podepsány žalobkyní, u jména žalované byly opatřeny datem a PIN kódem.

6. Ze žalobkyní předložené výplatní pásky za měsíc únor a březen 2020 bylo zjištěno, že žalovaná měla čistý měsíční příjem ve výši 22 271 Kč a 22 699 Kč a z výpisu z centrální evidence exekucí, že žalovaná neměla v této evidenci žádný záznam.

7. Z Potvrzení o platbě ze dne 21. 9. 2021 vyplývá, že žalobkyně poukázala částku 3 500 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě ze dne 27. 7. 2020.

8. Z částečného výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaná dne 4.10.2018 poukázala ze svého účtu č. [bankovní účet] ověřovací poplatek ve výši 1 Kč.

9. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 18.3.2022 vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byla v období od 1.5.2020 do 31.8.2020 [celé jméno žalované], tedy žalovaná, a že dne 27.7.2020 byla žalobkyní poukázána žalované částka 3 500 Kč (pod VS rodné číslo žalované). Z výpisu za uvedené období je rovněž patrné, že žalovaná měla v měsíci červenec 2020 na účtu minimální zůstatek ve výši 243 Kč, v ostatních měsících byl její zůstatek vždy v záporné výši cca - 5 000 Kč. Žalované byla v měsíci květnu a červnu od žalobkyně poskytnuta zápůjčka vždy ve výši 3 500 Kč a v měsíci červnu rovněž čerpala finanční prostředky od [právnická osoba] ve výši 2 000 Kč. Žalovaná pak zaplatila žalobkyni dne 14.7.2020 částku 4 700 Kč.

10. Upomínkou ze dne 18.8.2020 byla žalovaná poprvé vyzvána k zaplacení dluhu. Dalšími upomínkami ze dne 25.8.2020, 1.9.2020, 10.9.2020 a finální upomínkou ze dne 25.9.2020 byla žalovaná žalobkyní opakovaně upomínána k úhradě dlužné částky a upozorněna na nadále narůstající dluh o smluvní poplatky a smluvní úroky z prodlení s tím, že žalované bylo nabídnuto mimosoudní řešení věci.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 16.7.2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k neprodlené úhradě dlužné částky s upozorněním na soudní vymáhání v případě, že žalovaná na výzvu nebude reagovat.

12. Z jiných než uvedených důkazů soud nevycházel, neboť je považoval za nadbytečné.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

14. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 2390 o.z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

20. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

21. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

22. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

23. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

24. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

25. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

26. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

29. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce pomocí prostředků komunikace na dálku. Z provedeného dokazování soud nemá za prokázané, že by žalovaná smlouvu skutečně uzavřela, neboť za žalovanou byla smlouva podepsána číselným kódem. Samotná smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Kód SMS měl být žalovanou připojen na smlouvu, ze smlouvy předložené žalobkyní však nevyplývá, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, a že po té, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Dále nebylo prokázáno, že by kód byl zaslán právě žalované, a že by právě žalovaná byla tím, kdo kód zaslal zpět. Rovněž nebylo prokázáno, že by byl předmětný kód zaslán žalované za účelem podpisu smlouvě právě ve znění předloženém soudu, a že by tento kód byl použit k podepsání znění smlouvy ve znění předloženém soudu. Soud tak nemá za prokázané, že by smlouva byla uzavírána právě s žalovanou, a že i pokud by byla uzavírána s žalovanou, že tato ji uzavřela právě s tímto obsahem, tedy, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl vztah ze smlouvy o zápůjčce.

30. Na okraj soud uvádí, že i pokud by měl existenci smlouvy o zápůjčce za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSU ve spojení s ustanovením § 588 o.z. za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle sdělení žalobkyně žalovaná měla jedno dítě a žila ve společné domácnosti s partnerem. Čistý měsíční příjem žalované ve výši přes 22 000 Kč žalobkyně doložila výplatními páskami za dva měsíce, další relevantní důkazy i přes výzvu soudu nedoložila. Ze soudem vyžádaného výpisu z účtu žalované za měsíc květen až srpen 2020 vyplývá, že žalovaná neuměla hospodařit s finančními prostředky, neboť její konečný zůstatek vykazoval téměř vždy záporný zůstatek ve výši cca 5 000 Kč a dále, že jí žalobkyní byly v tomto období již dříve poskytnuty dvě zápůjčky ve stejné výši. Žalobkyně se pak vůbec nezabývala výdaji žalované, tedy např. v jaké výši hradí inkaso, jaké jsou její náklady na stravu a zda má žalovaná další závazky, které se zavázala splácet. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet zápůjčku. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná.

31. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 3 500 Kč a že žalovaná zaplatila celkem 4 700 Kč, nebylo možné žalobě vyhovět, neboť na straně žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení, které by byla povinna vydat. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno.

32. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, by měla nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.