10 C 79/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 283 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 7 445,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 445,28 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 2 837,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 768,10 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 219,44 Kč, dále úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 283 Kč od 2. 9. 2024 do 19.9.2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 837,72 Kč od 20.9.2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 7 445,28 Kč od 20.9.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 171,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 1. 2025 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši 10 283 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 15. 1. 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím systému internetového bankovnictví George, pomocí aplikace George klíč, a byla podepsána elektronickým podpisem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému na základě jeho příkazů poskytnout peněžní prostředky až do limitu 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 240 Kč, vždy k 13. dni příslušného kalendářního měsíce, hradit úrok ve výši 14,75 % ročně, cenu za využití účtu „Peníze na klik“ ve výši 50 Kč a poplatek za pojištění ve výši 1 % z celkové vyčerpané nesplacené částky. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr právní předchůdkyně žalobkyně posoudila na základě informací získaných od žalovaného při zpracovávání jeho žádosti, v rámci něhož byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, přičemž vyhodnotila, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný úvěr vyčerpal až do limitu 8 000 Kč, neplatil však splátky řádně a včas, proto ho právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala k úhradě nejpozději do 26. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že k úhradě ze strany žalovaného nedošlo, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr k tomuto dni zesplatnila, o čemž žalovaného informovala. Žalovaný za dobu od 15.1.2024 do 7.4.2024 načerpal celkem částku 17 221,08 Kč a za dobu od 16. 1. 2024 do 11. 3. 2024 zaplatil celkem částku 9 775,80 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2024 postoupila svoji pohledávku včetně příslušenství za žalovaným na žalobkyni, s účinností ke dni 1. 9. 2024. Postoupení pohledávek byl žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 9. 2024. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatky ve výši 2 283 Kč, úroky z prodlení kapitalizované částkou 219,44 Kč a nadále jdoucí od 2. 9. 2024 do zaplacení z částky 10 283 Kč ve výši 14,75 % ročně, dále úrok z úvěru kapitalizovaný částkou 768,10 Kč a nadále jdoucí ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut předžalobní upomínkou ze dne 26.11.2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru „Peníze na klik“ ze dne 15. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do celkové výše úvěrového limitu 8 000 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Čerpání i splácení úvěru bylo spravováno na úvěrovém účtu č. , č. účtu, s tím, že splátky banka strhávala ze splátkového účtu č. , č. účtu, formou inkasa. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 240 Kč s úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně a dále hradit měsíčně poplatek ve výši 50 Kč za převod prostředků z úvěrového účtu na splátkový účet a poplatek za pojištění. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Ceník pro soukromou klientelu.

7. Postup uzavření smlouvy žalobkyně doložila tabulkou právní předchůdkyně žalobkyně přehledem z interního systému „Datum exportu 16. 1. 2024“ a detailem zadané operace, podle které se žalovaný dne 14. 1. 2024 přihlásit do aplikace George a požádal o úvěrový produkt, který byl dne 15.1.2024 podepsán.

8. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 14. 1. 2024 vyplývá, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes mobilní bankovnictví. Žalovaný měl v žádosti uvést, že jeho příjem činí 21 917 Kč, což měl pracovník banky ověřit zkontrolovat na základě příchozích transakcí na účet žalovaného s tím, že dle výpisu z účtu mělo být patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli před uzavřením smlouvy v insolvenci, dále ověřila jeho splátkovou morálku a v interní evidenci pak skutečnost, že u žalovaného neměla zaznamenány žádné negativní informace, např. záznam o podvodném jednání. Žalovaný měl uvést, že nemá žádné výdaje, nájemné měl mít ve výši 1 000 Kč a neměl hradit žádné splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

9. Ze žalobkyní předloženého výpisu z účtu žalovaného za období od ledna 2023 do ledna 2024 vyplývá, že disponibilní zůstatek na účtu žalovaného činil převážně částku do 10 Kč, vyjma měsíce květen a září, kdy tento zůstatek byl cca 260 Kč. Žalovanému byla poukazována mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, vždy ve výši cca 25 000 Kč, v období tří měsíců před poskytnutím úvěru v průměrné výši 21 409 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že si žalovaný hradil penzijní připojištění ve výši 300 Kč, dobíjel mobil a převážně platil kartou u obchodníků. Žalovaný neměl nastaven souhlas s inkasem k pravidelné měsíční úhradě částky 141 Kč pro , právnická osoba, a několikrát pro nedostatek disponibilního zůstatku mu nebyl proveden trvalý příkaz k úhradě. Z výpisu je rovněž zřejmé, že žalovanému byly na účet poukazovány v různých částkách finanční prostředky od jiných plátců (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ..) a že žalovaný si sám finanční prostředky v různých částkách na účet vkládal. V měsíci leden 2024, tedy v době uzavření úvěru měl žalovaný dokonce záporný zůstatek na účtu ve výši 62,24 Kč a mzdu ve výši 18 366 Kč. Z výpisu nejsou zřejmé náklady na bydlení.

10. Z obratové historie a výpisu z úvěrového účtu č. , hodnota, /, Jméno žalovaného, / soud zjistil, že žalovaný celkem vyčerpal za dobu od ledna do dubna 2024 částku 17 221,08 Kč a uhradil za dobu od ledna do března celkem částku 9 775,80 Kč.

11. Žalovaný byl výzvou před zesplatněním ze dne 25.5.2024 písemně informován o prodlení s úhradou dlužných splátek, a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani poté ničeho neuhradil, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr za okamžitě splatný rozhodnutím o okamžité splatnosti ze dne 26. 6. 2024 s tím, že dluh žalovaného k tomuto dni činil 10 838 Kč.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2024, přílohy č. 1 – Seznam pohledávek, přílohy č. 7 – Potvrzení o zaplacení kupní ceny a Dohody o úplatě ze dne 30. 8. 2024 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2024 spolu s přílohou a podacím lístkem ze dne 16. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován právní předchůdkyní žalobkyně a byl vyzván k zaplacení dluhu žalobkyni.

14. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění závazku předžalobní výzvou ze dne 26. 11. 2024 v dodatečné lhůtě do 11. 12. 2024. Výzva byla téhož dne žalovanému odeslána, jak prokazuje podací lístek.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí revolvingového úvěru do výše úvěrového limitu 8 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně mu tento úvěr poskytla a žalovaný dle tvrzení žalobkyně načerpal celkem částku ve výši 17 221,08 Kč a uhradil částku ve výši 9 775,80 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 8. 2024, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 9. 2024. Žalovaný však na dluh ničeho dalšího neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 7 445,28 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna, jako subjekt nadaný zvláštním povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

23. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nezjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala potřebné podklady. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 1. 4. 2025 uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ve kterém žalovaný uvedl pouze příjem ve výši 21 917 Kč měsíčně, žádné výdaje zde nebyly žalovaným uvedeny, vyjma nájemného ve výši 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vycházela ze životních výdajů dle aktuálních životních nákladů ve výši 10 000 Kč. K tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně, že provedla kontrolu žalovaného i jejího zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně doložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného za měsíce leden 2023 až leden 2024, ve kterých si ověřila příjem žalovaného, který činil cca 25 000 Kč, v době tří měsíců před poskytnutím úvěru byl v průměrné výši 21 409 Kč. Podle těchto výpisů měl žalovaný disponibilní zůstatek pouze v řádech desítek korun a veškeré finanční prostředky vždy téměř spotřeboval. Žalovaný si pravidelně hradil penzijní připojištění ve výši 300 Kč, dobíjel mobil a převážně platil kartou u obchodníků. Podle pohybů na účtu žalovanému přicházely platby od různých fyzických osob a sám žalovaný si na účet od srpna 2023 pravidelně vkládal různé částky. Zdroj těchto finančních prostředků není znám. Výdaje žalovaného představovaly převážně platby u obchodníků a výběry z bankomatu. Z výpisu nejsou zřejmé náklady na bydlení. Žalovaný neměl nastaven souhlas s inkasem k pravidelné měsíční úhradě částky 141 Kč pro , právnická osoba, a několikrát pro nedostatek disponibilního zůstatku mu nebyl proveden trvalý příkaz k úhradě. Osobní údaje žalovaného jako rodinný stav, vzdělání, bydlení, zaměstnání, příjem, výdaje apod., nebyly též žalobkyní nijak doloženy. Ze žalobkyní předložených důkazů tak nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem poměry žalovaného zkoumala a ověřovala. Rovněž pak záporný zůstatek na účtu v měsíci poskytnutí úvěru mělo vést právní předchůdkyni žalobkyně k větší obezřetnosti stejně jako skutečnost, že žalovaný uvedl zřejmé nepravdivé údaje týkající se jeho výdajů v nulové výši a skutečnosti, že není zatížen žádnou jinou splátkou. V této souvislosti z věcí vedených zdejším soudem bylo zjištěno, že žalovaný měl exekuční pohledávku pocházející od společnosti , právnická osoba, ., která byla vymožena dnem 19.12.2024.

24. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu ze dne 15. 1. 2024 jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

25. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“26. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalovaný načerpal částku ve výši 17 221,08 Kč a že uhradil částku ve výši 9 775,80 Kč, jedná se na straně žalovaného ve zbývajícím rozsahu 7 445,28 Kč o bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat. Původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 o.z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.9.2024 podle § 1882 odst. 1 o.z.. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky 7 445,28 Kč, a proto jí co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl (výrok II).

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 7 445,28 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75% ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 20.9.2024, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 16.9.2024, v níž mu bylo zároveň oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla žalovanému odeslána 16.9.2024, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 19.9.2024. Ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně, žalobkyně však požadovala 14,75 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

28. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem pod bodem III. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky 10 283 Kč a soud jejímu nároku vyhověl co do částky 7 445,28 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 72,40 % z předmětu řízení a neúspěšná v rozsahu 27,60 % z předmětu řízení. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu žalobkyně odečíst její neúspěch. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, dále odměnou advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 400 Kč (převzetí a příprava žaloby, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 315 Kč, celkem 2 615 Kč. Protože žalovaný je povinen uhradit 44,80 % nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 1 171,50 Kč (po zaokrouhlení). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.