10 C 83/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 31 895,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 999 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 24.10.2024 do 13.1.2025 ve výši 400,98 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 999 Kč od 14.1.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 17 896,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 792,73 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 27 030,54 Kč od 14.1.2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši celkem 510,63 Kč a úroku z prodlení ve výši ve výši 12,75 % ročně z částky 17 896,66 Kč od 14.1.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13.1.2025 ve znění jejího doplnění domáhala po žalované zaplacení částky 31 895,66 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 28.4.2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jednak za účelem nákupu zboží na splátky, zde benzínové sekačky v ceně 6 690 Kč a bezúčelový revolvingový úvěr převodem hotovosti na účet žalované. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronickou formou prostřednictvím Správce financí, tj. webového rozhraní žalobkyně, jež je obdobou internetového bankovnictví s tím, že v rámci registrace klienta do systému je ověřována totožnost klienta poskytnutím osobních a kontaktních údajů (rodné číslo, číslo mobilního telefonu, e-mail, občanský průkaz). Registrace a podpis smlouvy byl žalovanou učiněn za pomoci SMS kódu na telefonním čísle , tel. číslo, a IP adrese , hodnota, . Žalovaná projevila souhlas s užíváním Správce financí a s možností elektronického uzavírání smluv. Smlouva byla elektronicky podepsána kódem , hodnota, dne 28.4.2023. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně rovněž vycházela z výpočtů měsíčního limitu splátek a výpisu z účtu žalované za březen 2023, přičemž neměla pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalovaná byla na základě této smlouvy oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, přičemž jeho výši bylo možné změnit. Žalobkyně se tedy zavázala uhradit prodejci cenu zboží a dále poskytnout žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a uhradit za ně úrok. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena ve výši 4% z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru na pravidelné poplatky jako je poplatek za výpis a dále nepravidelné poplatky jako je poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. Splatnost splátek byla ujednána na 20. den kalendářního měsíce následující po měsíci, kdy došlo k čerpání částky. Mezi účastníky byl sjednán rovněž úrok ve výši 26,28 % ročně. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala celkem 82 240 Kč, tj. v rámci účelového úvěru částku 6 690 Kč, v rámci nákupu na splátky dne 15.11.2023 a 6.12.2023 částku 550 Kč, která byla využita za účelem úhrady cestovního pojištění a zbylou část ve výši 75 000 Kč čerpala formou převodu na účet v období od května 2023 do ledna 2024. Žalovaná na dluh uhradila celkem 68 241 Kč, přičemž žalobkyně tuto částku započetla na úrok, poplatky a jistinu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, využila žalobkyně svého práva a celý úvěr ke dni 9.10.2024 zesplatnila a požadovala splacení celého úvěru dopisem ze dne 9.10.2024. Po zeplatnění žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala částku ve výši 31 895,66 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 27 030,54 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč, poplatků ve výši 234 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 353,12 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 078 Kč za opakované prodlení žalované s úhradou dlužné částky a dále příslušenství ve formě úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 4. 2023 včetně úvěrových podmínek k revolvingovému úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovanou měla uzavřít smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru ve výši 20 000 Kč vč. pojištění schopnosti splácet s tím, že celková částka splatná žalovanou měla být 22 848 Kč, resp. 23 316 Kč. Žalovaná se měla zavázat poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet, spolu s úroky ve výši 2,19 % p.m., resp. 26,28 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Součástí úvěrových podmínek pak byla možnost úvěrový rámec zvýšit až do částky 500 000 Kč. Ze smlouvy je dále zřejmé, že žalovaná měla úvěr čerpat na nákup zboží, a to benzínové sekačky za prodejní částku 6 690 Kč, kterou se měla zavázat splatit v 10 splátkách po 739 Kč s úrokem 23,28 % ročně. Smlouva obsahovala podpis žalobkyně, na místě podpisu žalované byl uveden kód , hodnota, .

5. Dále soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, bydlí s druhem v podnájmu, má střední vzdělání s maturitou. Dále pak jako svého zaměstnavatele uvedla Základní školu s rozšířenou výukou jazyků, se sídlem , adresa, , tvrdila čistý měsíční příjmem 44 000 Kč s tím, že příjem ostatních členů její domácnosti je 33 000 Kč.

6. Kopií občanského průkazu bylo doloženo, že žalobkyně zjišťovala totožnost žalované.

7. Záznamem z telefonního hovoru ze dne 29.4.2023 žalobkyně doložila, že ověřovala totožnost žalované a dále její výdaje v žalovanou uvedené výši 26 500 Kč na bydlení, 3 800 Kč na splátky úvěrů a ve výši 20 000 Kč na potraviny, oblečení, mobil, internet.

8. Z dokumentu Dohledání informací o činnosti klienta bylo zjištěno, že dokument obsahuje číslo smlouvy , hodnota, , jméno a příjmení žalované s datem narození, telefonní číslo , tel. číslo, , e-mail , e-mail, , IP adresu – elektronický podpis úvěru , hodnota, , jakož i kód sms – elektronický podpis úvěru , hodnota, ze dne zaslání 28.4.2023.

9. Z úvěrové karty ke smlouvě č. , hodnota, a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má jednu vyživovací povinnost a žije v podnájmu s druhem. Příjem ze zaměstnání uvedla ve výši 44 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 33 000 Kč a výdaje byly uvedeny v částce 48 500 Kč měsíčně. Podle úvěrové zprávy měla žalovaná dva splátkové úvěry, a to osobní úvěr ze dne 14.2.2023 se splátkou 2 029 Kč měsíčně, se zůstatkem jistiny ve výši 95 363 Kč a datem ukončení 17.2.2027, dále osobní úvěr ze dne 23.9.2021 se splátkou 1 474 Kč měsíčně, se zůstatkem jistiny ve výši 98 557 Kč a datem ukončení 17.10.2028. Žalovaná měla rovněž revolvingový úvěr na částku 10 000 Kč a kontokorentní úvěr na částku 5 000 Kč. Žalované zbývalo uhradit 193 920 Kč při měsíční splátce 3 500 Kč.

10. Metodikou posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doložila postup zjišťování bonity žalované.

11. Ze žalobkyní předloženého výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc březen 2023 soud zjistil, že žalovaná měla účet vedený u , právnická osoba, . s povoleným limitem přečerpání ve výši 5 000 Kč. Počáteční a konečný zůstatek za uvedený měsíc činil – 5 000 Kč. Žalované byla na účet poukázána výplata od zaměstnavatele ZŠ s rozšířenou výukou ve výši 41 372 Kč. Mezi výdaji žalované patřil mimo jiné nájem ve výši 26 500 Kč, energie - ČEZ ve výši 3 000 Kč a INNOGY ve výši 5 003,20 Kč a splátka úvěrů včetně pojištění v celkové výši 3 964,52 Kč.

12. Opis výpisu proplacení smlouvy , hodnota, a Výpis čerpání splátek a úhrad prokazuje, že žalovaná načerpala u žalobkyně za období od 30.5.2023 do 9.10.2024 celkem částku 82 240 Kč. Z tohoto výpisu je dále zřejmé, že žalovaná zaplatila žalobkyni na svůj dluh celkem 68 241 Kč v období od 22.6.2023 do 20.8.2024. Po zesplatnění úvěru žalovaná na dluh již ničeho neuhradila.

13. Interní Screen žalobkyně a sdělení , právnická osoba, . ve spojení s výpisem z účtu prodejce prokazuje, že žalobkyně uhradila na účet prodejce , právnická osoba, dne 30.5.2023 předmět financování ve výši 6 690 Kč.

14. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 18.6.2025 vyplývá, že majitelkou účtu č. č. , č. účtu, je , Jméno žalované, , r.č. , RČ, , tedy žalovaná a že v období od května do 19.1.2024 žalovaná od žalobkyně načerpala celkem 75 000 Kč.

15. Podle Výpisu ze Šikovného účtu PLUS za měsíc září 2024 byla žalované předepsána minimální částka k úhradě ve výši 12 210 Kč s tím, že žalovaná byla v prodlení se třemi splátkami v celkové výši 8 768 Kč a řádná splátka ve výši 3 442 Kč byla splatná dne 20.10.2024. Žalované byly účtovány úroky, poplatek za vedení účtu, smluvní pokuta a vynaložené náklady.

16. Žalobkyně výzvou ze dne 9.10.2024 vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, a stanovila jí k zaplacení lhůtu 14 dnů od sepsání dopisu. Odeslání výzvy žalobkyně doložila podacím archem ze dne 10.10.2024.

17. Předžalobní výzvou ze dne 31.10.2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě do 7.11.2024 s možností úhrady ve splátkách. Tato výzva byla zaslána žalované, jak je zřejmé z podacího archu ze dne 1.11.2024.

18. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 6 690 Kč za účelem financování předmětu koupě, prostřednictvím jeho zprostředkovatele a bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč s možností jeho navýšení a žalovaná se měla zavázat peněžní prostředky společně s poplatky a úrokem žalobkyni vrátit v pravidelných splátkách. Žalobkyně poskytla žalované postupně částku v celkové výši 82 240 Kč, žalovaná na dluh uhradila celkem 68 241 Kč, ve zbylé výši dluh neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

19. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

20. Podle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

26. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

27. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

28. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

32. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 13 999 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru.

33. Z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná předmětnou smlouvu skutečně uzavřela, neboť na místě podpisu žalované je pouze uveden číselný kód. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalované a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Kód měl být žalovanou připojen na smlouvu, ze smlouvy předložené žalobkyní však nevyplývá, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, kdo tak učinil, a že tak učinila právě žalovaná, a že po té, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Rovněž nebylo prokázáno, že by byl předmětný kód použit k podepsání znění smlouvy ve znění předloženém soudu. Soud tak nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě s žalovanou, a že i pokud by byla uzavírána s žalovanou, že tato ji uzavřela právě s tímto obsahem, tedy, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl úvěrový vztah.

34. Na okraj soud uvádí, že i pokud by měl existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované. Ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Dle sdělení žalobkyně měla výše čistého měsíčního příjmu žalované činit 44 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti pak měly činit 77 000 Kč. Podle telefonního hovoru žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši celkem 50 300 Kč, které zahrnovaly rovněž splátky úvěrů. Vzhledem k tomu, že nebyl prokázán další příjem domácnosti ve výši 33 000 Kč, resp. žalobkyně nepředložila o tomto soudu žádný důkaz a žalovaná souběžně splácela další úvěry v celkové výši 193 920 Kč, jejichž konečná splatnost byla stanovena na rok 2027 a 2028, nemá soud za dostatečně ověřené, že žalovaná měla dostatek finančních prostředků na splácení předmětného úvěru. Žalobkyně tedy neprověřovala, že uváděný příjem jejího partnera skutečně činil 33 000 Kč měsíčně a z úvěrové zprávy je zřejmé, že žalovaná měla další závazky. Údaje, které žalovaná poskytla žalobkyni se tak nejeví soudu jako důvěryhodné a bylo jen na žalobkyni, jak si jejich pravdivost ověří.

35. Žalobkyně tedy řádně neporovnala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ, a nebylo tak zřejmé, zda žalovaná měla dostatek finančních prostředků na splácení úvěru.

36. Soud doplňuje, že přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 ZSÚ je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhodl rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

37. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

38. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 82 240 Kč ( 75 000 Kč + 6 690 Kč + 550 Kč ) a že žalovaná zaplatila 68 241 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení v částce 13 999 Kč, kterou je ve smyslu § 2991 o.z. povinna vydat (výrok I. rozsudek).

39. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou částky 13 999 Kč, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. za dobu od 24.10.2024 do 13.1.2025 v kapitalizované výši 400,98 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 999 Kč od 14.1.2025 do zaplacení.

40. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. a II. rozsudku).

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované, která byla ve sporu úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.