10 C 84/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa ( obec a číslo ) zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , narozená dne datum bytem adresa žalovaného 3. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o určení žalobce, že je dědicem zůstavitelky v první dědické třídě

I. Žaloba na určení, že pan [celé jméno žalobce], narozen [datum], je dědicem zůstavitelky, paní [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum], a to v první dědické třídě, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit 1/žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 8 400 Kč k rukám právního zástupce 1/žalovaného, Mgr. [jméno] [jméno], advokáta.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a 2/žalovanou a 3/žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 2. 2022 domáhal určení, že je dědicem zůstavitelky, paní [jméno] [příjmení], a to v první dědické třídě. Žalobce uvedl, že byl vyzván v pozůstalostním řízení po jmenované, aby podal ve lhůtě dvou měsíců proti žalovaným předmětnou žalobu. Žalobce a první žalovaný jsou syny zůstavitelky, a druhý a třetí žalovaní jsou jejími vnuky. Žalobce v průběhu pozůstalostního řízení zjistil, že jeho matka měla dne 11. 5. 2005 vyhotovit závět, o čemž byl sepsán notářský zápis. V této závěti měla určit jediným dědicem prvního žalovaného; a žalobce a své vnuky v závěti opomněla. Žalobce nebyl touto listinou vyděděn. Žalobce považoval závěť za neplatnou a měl za to, že daný notářský zápis nevyjadřuje poslední vůli zůstavitelky. Důvody spatřoval v tom, že zůstavitelka nebyla uvedeného dne v dobrém duševním stavu, respektive trpěla duševní chorobou, které jí bránila pořídit závěť ohledně svého majetku. Zůstavitelce bylo v té době téměř 75 let, byla silně sklerotická až senilní, zčásti dementní, a neuvědomovala si význam pořízení pro případ smrti. Notářka zřejmě poskytla zůstavitelce formální poučení, které zůstavitelka stejně nepochopila. Zůstavitelka se po smrti manžela v roce 1992 uzavřela do svého světa, nerozuměla změnám ve společnosti a všechna úřední jednání v 90. letech 20. století s ní musel absolvovat žalobce. V té době přišla o byt, neboť podepsala dohodu o skončení nájmu, přestože neměla jinou možnost bydlení. Musela se proto odstěhovat do nevhodného bydlení na chatě v [obec] [anonymizováno]. Na zimní měsíce si ji musel brát domů žalobce nebo první žalovaný. Zůstavitelka také špatně slyšela, ale odmítala tuto situaci řešit. Její synové s ní proto komunikovali hlasitým mluvením a posunky, ale s cizími lidmi se v podstatě nemohla domluvit. Tento handicap není zaznamenán v notářském zápise, a není v něm zachycen ani způsob komunikace se zůstavitelkou. Zůstavitelka rovněž špatně viděla a užívala poměrně mnoho léků, a to i na úzkostné stavy – deprese.

2. První žalovaný [jméno] [příjmení] navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. První žalovaný potvrdil, že proběhlo pozůstalostní řízení po jeho matce, zůstavitelce [jméno] [příjmení]. První žalovaný považoval předloženou závěť sepsanou formou notářského zápisu i po formální stránce za platnou a v souladu se zákonem. Závěť byla uložena ve sbírce závětí. První žalovaný poukázal na to, že notář je z titulu své funkce a postavení povinen ověřit, že osoba zůstavitele je po všech stránkách způsobila k pořízení závěti. Zůstavitelka se na základě vlastního úsudku, vlastní svobodné vůle a vlastními silami dostavila sama do notářské kanceláře, kde byla sepsána závěť podle její pravé a svobodné vůle. Zůstavitelka byla v té době svéprávná a způsobilá k pořízení závěti. Trpěla běžnými chorobami, které souvisely s jejím věkem, nezpůsobovaly však její duševní nezpůsobilost k právnímu jednání. Zůstavitelka byla v době sepsání závěti společensky velice aktivní, snažila se i pracovat. První žalovaný dále uvedl, že mu zůstavitelka ještě před sepsáním závěti sdělila, že mu daruje zejména nemovitost v [obec] [anonymizováno], protože do nemovitosti investoval nemalé finanční prostředky. Žalovaný tuto nabídku odmítl, neboť se snažil nezhoršovat vztahy se žalobcem. Žalobce se pak odmítl podílet na péči o zůstavitelku a přispět na náklady na nemovitost. První žalovaný uvedl, že zůstavitelka bydlela v bytě v [obec] až do 23. 2. 2009 a nájem ukončila dohodou. V této souvislosti jí bylo vyplaceno odstupné ve výši 100 000 Kč. Učinila tak po zralé úvaze s ohledem na vysoké náklady na bydlení, a také proto, že první žalovaný upravil chatu, kam se odstěhovala, k trvalému bydlení.

3. Druhá žalovaná [celé jméno žalovaného] s podanou žalobou nesouhlasila, a závěť zůstavitelky považovala za platnou a sepsanou po právu. Podle druhé žalované závěť nevykazuje žádné vady. Předmětný spor je sporem mezi bratry, tedy mezi žalobcem a prvním žalovaným, a druhá žalovaná ani třetí žalovaný s tím nemají nic společného. Z tohoto důvodu nesouhlasila s povinností hradit náhradu nákladů řízení žalobce.

4. Třetí žalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že spor je veden především mezi žalobcem a prvním žalovaným. Z tohoto důvodu rovněž nesouhlasil s tím, aby hradil žalobci náhradu nákladů řízení.

5. Předvolání k jednání ve věci bylo žalobci řádně doručeno do vlastních rukou. Žalobce se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

6. Z podstatného obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřela dne [datum]. Jmenovaná byla matkou žalobce [celé jméno žalobce], prvního žalovaného [celé jméno žalovaného] a otce druhé žalované a třetího žalovaného, pana [jméno] [příjmení] Tito jsou proto účastníky pozůstalostního řízení (viz úmrtní list a usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 3. 12. 2021, č.j. [číslo jednací]). V pozůstalostním řízení po [jméno] [příjmení] vyšlo najevo, že [jméno] [příjmení] zanechala závěť, která byla sepsána notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] dne 11. 5. 2005 (viz notářský zápis sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka] a protokol o zjištění stavu a obsahu závěti ze dne 23. 3. 2020). Z citovaného notářského zápisu sp. zn. NZ [anonymizováno] 2005 soud zjistil, že byl sepsán notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] dne 11. 5. 2005 v její notářské kanceláři v [obec]. V notářském zápise je uvedeno, že se do kanceláře notářky dostavila [jméno] [příjmení], která prohlásila, že je plně způsobilá k právním úkonům a jejíž totožnost byla notářkou ověřena. [jméno] [příjmení] poté prohlásila formou notářského zápisu svoji závěť, v níž odkázala veškerý svůj majetek prvnímu žalovanému. Dále v závěti uvedla, že toto pořízení učinila jako projev své svobodné vůle bez jakéhokoliv omylu či nátlaku. V závěti současně žádala žalobce, aby závěť respektoval. Ze závěti je zřejmé, že ji [jméno] [příjmení] přečetla, schválila ji a podepsala. Závěť obsahuje i otisk úředního razítka notářky a její podpis. Žalobce pak vznesl námitku neplatnosti této závěti, čímž vznikl spor mezi žalobcem a prvním žalovaným o její platnost (viz protokol sepsaný dne 13. 10. 2021 v notářské kanceláři). Žalobce byl proto usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 12. 2021, č.j. [číslo jednací], vyzván, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u zdejšího soudu předmětnou žalobu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 31. 12. 2021.

7. Z e-mailu ze dne 4. 4. 2022 soud zjistil, že zůstavitelka, [jméno] [příjmení] opustila byt [číslo] v ulici [ulice a číslo], a to na základě dohody o zániku nájmu bytu uzavřené 23. 2. 2009 uzavřené s panem [jméno] [příjmení]. Na základě této dohody jí byla vyplacena částka 100 000 Kč. Veškerá jednání o ukončení nájemní smlouvy vedla zůstavitelka sama.

8. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], notářka, vypověděla, že notářskou praxi vykonává již od roku 1981. Svědkyně sepisovala výše uvedený notářský zápis sp. zn. NZ [anonymizováno] [rok]. Originál tohoto zápisu je založen ve„ Sbírce originálů“ a závěť je evidována v „ Seznamu pořízení pro případ smrti“, pod položkou [číslo]. S ohledem na dobu, která od sepisu závěti již uplynula, si již notářka nepamatovala okolnosti sepisu tohoto zápisu. Notářka dále uvedla, že při sepisu závěti formou notářského zápisu musí pořizovatel závěti předložit občanský průkaz. Poté s ním notářka hovoří a pokládá mu kontrolní otázky, aby zjistila, zda je daná osoba orientována v místě a čase, a co žádá projevit. V případě, že notářka zjistí, že je daná osoba způsobilá k právnímu jednání, poučí ji podle zákona o důsledcích závěti a formách závěti, možnostech změny závěti, neopomenutelných dědicích a, následně pak sepisuje přímo vůli zůstavitele. V případě, že má notářka jakoukoliv pochybnost o způsobilosti dané osoby k právnímu jednání, či o tom, že je závěť činěna pod nátlakem, zápis nesepíše. Poté, co je notářský zápis sepsán, si musí daná osoba zápis přečíst a poté jej teprve může potvrdit.

9. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že bydlí ob jednu chatu v [obec] [anonymizováno], kde bydlela i zůstavitelka [jméno] [příjmení]. Svědek zná žalobce i prvního žalovaného od dětských let a jejich matku znal od doby, kdy si pořídila chatu; vztahy měli velice přátelské. [jméno] [příjmení] nejprve jezdila na chatu o víkendech a poté, co první žalovaný chatu uzpůsobil k trvalému bydlení, se na ni přestěhovala natrvalo. Zůstavitelka opustila byt v [obec], protože byl vlhký a nevyhovující. Říkala, že je na chatě velmi šťastná. [jméno] [příjmení] zemřela asi před dvěma lety. Svědek ji před tím potkával každý den, a bavili spolu o všem možném, byla ve všem orientovaná. Její zdravotní stav se postupně zhoršoval, měla kardiostimulátor, jen jednu ledvinu, a postupně se jí zhoršoval i sluch. Po psychické stránce však na tom byla velice dobře a měla výbornou paměť, lepší než svědek. Takto tomu bylo po celou dobu, co se s ní svědek stýkal, pouze v době před její smrtí na tom byla hůře. Rok až dva před smrtí proto přes zimu bydlela u prvního žalovaného.

10. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že je sestřenicí žalobce a prvního žalovaného. [jméno] [příjmení] byla její tetou, a často se navštěvovali. Bydlela nejprve na [část obce], poté na [obec] a před několika lety se přestěhovala na chatu do [obec]. [jméno] [příjmení] se přestěhovala proto, že pro ni byt v [obec] nebyl vyhovující. Na chatě byla moc šťastná a líbilo se jí tam. [jméno] [příjmení] byla několik let nemocná na srdce a první žalovaný ji vozil k lékařům. Několikrát byla i hospitalizovaná v nemocnici. Psychický stav [jméno] [příjmení] se neměnil, a rozhodně se nestávalo, že by nevěděla, co dělá. Často vzpomínala a vyprávěla různé příběhy a to až do své smrti. Po celou dobu byla v dobré psychické kondici.

11. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je považoval s ohledem na skutkový stav zjištěný z provedených důkazů, za nadbytečné. Soud pro neurčitost důkazního návrhu zamítl i návrh na provedení důkazu lékařskou dokumentací oční a lékařskou dokumentací ušní. Pokud jde o fotografie [jméno] [příjmení], nebylo z nich patrné, kdy konkrétně byly pořízeny, a proto jejich provedení soud rovněž zamítl.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] se dostavila dne 11. 5. 2005 k notářce JUDr. [jméno] [příjmení], kde formou notářského zápisu sepsala svoji poslední vůli pro případ smrti. Paní [jméno] [příjmení] poté zemřela dne [datum] a pozůstalostní řízení, jehož se účastní účastníci tohoto řízení, je u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka] notářkou Mgr. [jméno] [příjmení] jako soudní komisařkou. V rámci pozůstalostního řízení nedošlo k dohodě dědiců ohledně vypořádání dědictví vzhledem k tomu, že žalobce vznesl námitku neplatnosti předmětné závěti, čímž vznikl spor o její platnost.

13. Vzhledem k tomu, že závěť byla sepsána v roce 2005 a zůstavitelka zemřela v roce 2020, vycházel soud ohledně platnosti závěti z ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném k tomuto datu (dále jen„ obč. zák.“), a to ve smyslu § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“).

14. Podle § 38 odst. 1 obč. zák. je právní úkon neplatný, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. Podle odstace 2 téhož ustanovení je rovněž neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

15. Podle § 461 odst. 1 obč. zák. se dědí ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.

16. Podle § 476 odst. 1 obč. zák. může zůstavitel napsat závěť buď vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení musí být v každé závěti uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

17. Podle § 476d odst. 1 obč. zák. může zůstavitel projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu. Podle odstavce 4 téhož ustanovení platí, že osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu, nebo před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové řeči.

18. Podle § 62 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění účinném ke dni 11. 5. 2005 sepisují notáři o právních úkonech notářské zápisy. Podle § 63 notářského řádu musí notářský zápis obsahovat: a) místo, den, měsíc a rok úkonu, b) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo, c) jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo, není-li, datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, d) prohlášení účastníků, že jsou způsobilí k právním úkonům, e) údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků, f) obsah úkonu, g) údaj o tom, že byl zápis po přečtení účastníky schválen, h) podpisy účastníků nebo jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, a i) otisk úředního razítka notáře a jeho podpis.

19. Podle § 1475 odst. 1 o.z. je dědické právo právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Podle § 1475 odst. 1 o.z. je dědické právo právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Podle odstavce 3 téhož ustanovení platí, že komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

20. Podle § 1476 o.z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Podle § 1479 o.z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

21. Podle § 1633 odst. 1 o.z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů.

22. Podle § 1635 odst. 1 o.z. platí, že v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

23. Podle § 1642 o.z. náleží nepominutelnému dědici z pozůstalosti povinný díl. Podle § 1643 odst. 1 o.z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.

24. Podle § 1672 o.z. uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

25. Soud dále vycházel z ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen jako„ z.ř.s.“). Podle § 170 odst. 1 z.ř.s. platí, že v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

26. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že je dědicem zůstavitelky v první dědické třídě, a zda by žalobě bylo možno vyhovět, pokud by žalobní tvrzení byla prokázána. Dle § 80 o.s.ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Jak vyplývá z ust. § 1633 odst. 1 o.z., pokud by soud zjistil, že závěť zůstavitelky sepsaná dne 11. 5. 2005 je neplatná, dědil by žalobce jako dědic z titulu zákonné dědické posloupnosti v první dědické třídě podle § 1635 odst. 1 o.z. V opačném případě by nebyl dědicem zůstavitelky, ale náležel by mu jen povinný díl ve smyslu § 1642 a 1643 odst. 1 o.z. jako nepominutelnému dědici. Postavení žalobce bez rozhodnutí soudu by tak bylo nejisté. Proto i s ohledem na to, že soudní komisařka v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] uložila žalobci, aby podal u zdejšího soudu žalobu proti účastníkům tohoto řízení na určení, že žalobce je dědicem zůstavitelky v první dědické třídě, s tím, že v případě, že žaloba nebude podána ve lhůtě 2 měsíců, bude řízení o žalobě zastaveno, dospěl soud k závěru, že žalobci svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

27. Soud dále zjistil, že žalobce podal svoji žalobu na určení včas podle ust. § 170 odst. 1 z.ř.s, vzhledem k tomu, že usnesení zdejšího soudu ze dne 3. 12. 2021, č.j. [číslo jednací], nabylo právní moci 31. 12. 2021, a žalobce podal svoji žalobu ve stanovené lhůtě dvou měsíců dne 28. 2. 2022.

28. V řízení bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] a zanechala závěť, která byla sepsána formou notářského zápisu. Závěť obsahuje veškeré náležitosti, které jsou nezbytné podle ust. § 63 notářského řádu. [jméno] [příjmení] povolala v závěti jako svého jediného dědice prvního žalovaného. Ze závěti vyplývá, že zůstavitelka projevila svoji poslední vůli svobodně bez jakéhokoliv omylu či nátlaku. [jméno] [příjmení] si pak závěť přečetla, schválila ji a podepsala. Závěť byla sepsána svědkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], notářkou v její notářské kanceláři. Jak vyplynulo z výpovědi této svědkyně, má dlouholetou notářkou praxi. Přestože si notářka na konkrétní okolnosti sepisu notářského zápisu sp.zn. [spisová značka] nevzpomínala, v případě, že by měla jakoukoliv pochybnost o tom, zda je [jméno] [příjmení] plně způsobila k právnímu jednání (dříve k právním úkonům), tuto závěť by odmítla sepsat. Notářka poskytla zůstavitelce poučení o významu závěti a jejích důsledcích a [jméno] [příjmení] si závěť před jejím podpisem přečetla, a teprve poté ji sama a bez nátlaku podepsala. Výpověď notářky soud považoval za věrohodnou, neboť notářka vypovídala logicky a souvisle, a je osobou nezúčastněnou na výsledku tohoto i pozůstalostního řízení. Jak vyplývá i komentáře ASPI k ust. § 476d obč. zák.„ Závěť pořízená ve formě notářského zápisu je veřejnou listinou (§ 6 notářského řádu), a proto ten, kdo popírá právní úkon obsažený v notářském zápisu, musí u soudu prokázat opak. Notářský zápis o závěti poskytuje spolehlivý důkaz o osobě pořizovatele a o době jejího zřízení. V případě závěti pořízené ve formě notářského zápisu lze také předpokládat, že její obsah bude jednoznačný a nedojde k výkladovým problémům. Po vyhotovení závěti ve formě notářského zápisu také notář, který notářský zápis o závěti vyhotovil, zapíše údaje o závěti a jejím pořizovateli do Centrální evidence závětí (§ 70 notářského řádu), kterou vede jako neveřejný seznam v elektronické podobě Notářská komora České republiky“. Taktomu bylo i v tomto případě, protože závěť byla zapsána do Centrální evidence závětí (nyní do Seznamu pořízení pro případ smrti).

29. Výpověď notářky dr. [příjmení] pak plně koresponduje i s výpověďmi obou svědků, svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení]. Oba znali zůstavitelku dlouhou dobu, a oba se shodovali v tom, že byť se její zdravotní stav postupně zhoršoval, bylo to až v posledních několika letech před její smrtí. Nad to zhoršení jejího zdravotního stavu nemělo vliv na její psychickou kondici, a byla vždy orientovaná v místě a čase a vždy věděla, co dělá. Tomuto závěru, tedy že si zůstavitelka skutečně projevila svoji vůli, odpovídá i to, že předvídala, že dojde ke sporu o platnost závěti, a proto v ní výslovně požádala žalobce, aby závěť respektoval.

30. Přestože v řízení nebylo prokázáno, že zůstavitelka v době sepisu závěti neslyšela, pak i v opačném případě by sepsaná závěť byla platná. Jak vyplývá z ust. § 476d odst. 4 obč. zák. osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu. Proto i v případě, že by zůstavitelka vůbec neslyšela, což žalobce ani netvrdil, splňovala by zákonnou formou.

31. Tomu, že zůstavitelka byla schopna projevit svoji vůli odpovídá i obsah e-mailu ze dne 4. 4. 2022, který se týká jednání zůstavitelky v souvislosti s jejím odstěhováním se z bytu [číslo] v ulici [ulice a číslo]. Z e-mailu vyplývá, že zůstavitelka jednala zcela sama, bez pomoci třetí osoby, a nájem ukončila čtyři roky po pořízení závěti na základě dohody o zániku nájmu bytu uzavřené 23. 2. 2009. Důvodem jejího dobrovolného odstěhování z [obec] byla její nespokojenost s bydlením v [obec], jak vyplývá z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení]. Nad to zůstavitelka byla v souvislosti s ukončením nájemního vztahu vyplacena částka 100 000 Kč, a odstěhovala se do prvním žalovaným zrekonstruované chaty v [obec] [anonymizováno], kde se cítila šťastná.

32. Protože závěť splňuje veškeré zákonné náležitosti, a v řízení nebylo prokázáno, že by [jméno] [příjmení] při jejím sepisu trpěla duševní chorobou, které jí bránila pořídit závěť, byla sklerotická až senilní či dementní, a neuvědomovala si význam pořízení pro případ smrti, a že obsah závěti je nepravdivý, dospěl soud k závěru, že závěť je platná. Vzhledem k tomu, že závěť odpovídá vůli zůstavitelky, rozhodl soud, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, tedy že žalobce není dědicem zůstavitelky v první dědické třídě ve smyslu § 1633 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 1635 odst. 1 o.z.

33. O nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť první žalovaný byl v řízení plně úspěšný, a má tedy právo na plnou náhradu svých nákladů. Prvnímu žalovanému vznikly náklady jeho právního zastoupení, jež představují mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby po 2 500 Kč za každý úkon právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a) této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tj. za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření a účast na jednání), a dále z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) Celkem tedy soud přiznal prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 400 Kč. Vzhledem k tomu, že první žalovaný byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Soud doplňuje, že prvnímu žalovanému nepřiznal náklady na cestu k soudu dne 4.5.2022, když první žalovaný, res. jeho právní zástupce tyto náklady nevyčíslil a nedoložil.

34. O nákladech řízení mezi žalobcem a 2. žalovanou a 3. žalovaným soud rozhodl rovněž podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy by oba tito úspěšní žalovaní měli nárok na náhradu nákladů řízení. Protože se však tohoto nároku výslovně vzdali, rozhodl soud, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.