106 C 23/2014

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , IČO proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 69 594 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 69 594 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 75 864 Kč od 24. 7. 2012 do 8. 11. 2012 od 9. 11. 2012 do zaplacení, z částky 55 864 Kč z částky 12 034 Kč od 10. 8. 2012 do zaplacení a z částky 1 698 Kč od 21. 8. 2012 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 11 964 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20. 3. 2014 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 69 594 Kč z titulu ručení. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa vedlejší účastnice] (dále také„ [právnická osoba]“) dodala [právnická osoba] & [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], hutní materiál. Společnost [právnická osoba] vyúčtovala tento materiál uvedené společnosti fakturou č. [číslo] splatnou 23.7.2012 na částku 75 864 Kč, fakturou č. FA [číslo] splatnou 9.8.2012 na částku 12 034 Kč a fakturou č. FA FA [číslo] na částku 1 698 Kč. Uvedená společnost na dluh uhradila pouze 20 000 Kč a zbývající část 69 594 Kč neuhradila. Společnost [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za uvedenou společností na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2013, což bylo oznámeno žalovanému jako jednateli společnosti [celé jméno žalovaného] & [právnická osoba] Uvedená společnost dluh nezaplatila a žalobkyně se proto domáhala jeho zaplacení po žalovaném z titulu ručení, neboť jako společník uvedené společnost odpovídá za její závazky celým svým majetkem.

2. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou a namítal, že mu nikdy nebyla předloženy doklady, které by svědčily o oprávněnosti pohledávky žalobkyně. Žalovaný rovněž namítal, že na pohledávku bylo uhrazeno ještě 30 000 Kč a byla uzavřena Dohoda o narovnání mezi společností [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného] & [právnická osoba] Po skončení insolvenčního řízení na majetek žalovaného žalovaný poukázal na to, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2022 byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých v oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, a tedy i od pohledávky, která je předmětem žaloby.

3. Soud z provedených důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], dodala [právnická osoba] & [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [celé jméno žalovaného] & [právnická osoba]“), materiál v hodnotě 75 864 Kč, který jí vyúčtovala fakturou č. [číslo] z 9. 7. 2012 splatnou 23. 7. 2012 (viz tato faktura a dodací listy z 29. 6. 2012, 1. 7. 2012, 2. 7. 2012 a 4. 7. 2012). Dále společnost [právnická osoba] dodala [právnická osoba] & [právnická osoba] materiál v hodnotě 12 034 Kč, který jí vyúčtovala fakturou [číslo] z 26. 7. 2012, splatnou 9. 8. 2012 (viz tato faktura a dodací listy z 23. 7. 2012 a 25. 7. 2012) a dále materiál v hodnotě 1 698 Kč, který jí vyúčtovala fakturou [číslo] z 6. 8. 2012, splatnou 20. 8. 2012 (viz tato faktura a dodací list z 27. 7. 2012). Celkem tak byl uvedené společnosti dodán materiál v hodnotě 89 596 Kč.

4. Z příjmového pokladního dokladu č. [číslo] z 9. 11. 2012 vyplývá, že [právnická osoba] & [právnická osoba] uhradila na fakturu [číslo] částku ve výši 20 000 Kč.

5. Z výpisu [právnická osoba] & [právnická osoba] z obchodního rejstříku vyplývá, že statutárním orgánem této společnosti je žalovaný, který je současně jedním ze dvou společníků. Každý ze společníků může za společnost jednat samostatně.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2013, výdajového a jednoduchého příjmového pokladního dokladu ze dne 25. 3. 2013, výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2013 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni svoji splatnou pohledávku za [právnická osoba] & [právnická osoba] ve výši celkem 69 594 Kč s tím, že na tuto pohledávku nebylo ničeho uhrazeno.

7. Žalobkyně oznámila postoupení výše uvedené pohledávky přípisem ze dne 26. 2. 2014 [právnická osoba] & [právnická osoba] a dopisem z téhož data žalovanému. Současně je vyzvala k zaplacení částky 69 594 Kč ve lhůtě, kterou stanovila s tím, že žalovaný byl vyzván z titulu jeho ručitelství za předmětnou pohledávku (viz 2 x upomínka z 26. 2. 2014 a poštovní podací lístky).

8. Z dohody o narovnání ze dne 9. 11. 2012 vyplývá, že měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] & [právnická osoba], a jejím předmětem bylo vypořádání závazku [právnická osoba] & [právnická osoba] ve výši 89 594 Kč včetně DPH vůči společnosti [právnická osoba] Podle této dohody se [právnická osoba] & [právnická osoba] zavázala zaplatit z titulu narovnání 50 000 Kč do 30. 11. 2012. U podpisu stran chybí otisk razítka daných společností.

9. Z příjmového pokladního dokladu z 9. 11. 2012 vyplývá, že [právnická osoba] & [právnická osoba] měla zaplatit společnosti [právnická osoba] 30 000 Kč dne 9. 11. 2012. V dokladu není blíže označen důvod platby a chybí na něm podpis„ převzal“.

10. Z podstatného obsahu insolvenčního spisu ve věci žalovaného a paní [jméno] [příjmení], vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] má soud za prokázané, že po podání předmětné žaloby Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2015, č.j. [insolvenční spisová značka], zjistil úpadek žalovaného a [jméno] [příjmení], narozené [datum]. Téhož dne bylo toto usnesení zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Současně jim povolil řešení úpadku oddlužením. (viz detail insolvenčního řízení a citované usnesení). Z přehledu o incidenčních sporech ve věci žalovaného - seznamu přihlášených pohledávek, usnesení Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. 71 ICm 4819/2015-13 a detailu insolvenčního řízení je zřejmé, že žalobkyně přihlásila předmětnou pohledávku ve výši jistiny 69 594 Kč, resp. 73 074 Kč včetně příslušenství, z titulu nezaplacené splatné pohledávky postoupené jí původním věřitelem, společností [právnická osoba] do insolvenčního řízení žalovaného. Žalovaný pohledávku popřel a žalobkyně proto podala dne 22. 12. 2015 incidenční žalobu. Protože však nezaplatila soudní poplatek za žalobu, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 2. 2016, č.j. 71 ICm 4819/2015-13, řízení zastavil. Usnesení nabylo právní moci 3. 3. 2016 (viz detail insolvenčního řízení). Krajský soud v Praze pak usnesením ze dne 24. 1. 2022 vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků žalovaného plněním splátkového kalendáře a usnesením ze dne 3.3.2022, č.j. [insolvenční spisová značka], osvobodil žalovaného a [jméno] [příjmení] od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 19. 3. 2022 (viz citované usnesení a insolvenční spis žalovaného).

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v insolvenčním řízení osvobozen od placení předmětné pohledávky, soud nezjistil z elektronické zprávy z 19. 2. 2013 a e-mailové korespondence, dále z dohody o narovnání ze dne 9. 11. 2012 a příjmového pokladního dokladu, jakož i z výslechu svědků [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], žádné pro věc podstatné skutečnosti.

12. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

13. Vzhledem k tomu, že došlo k dodání materiálu mezi dvěma společnostmi jako podnikateli v době do 31. 12. 2013 a pohledávka z toho vyplývající byla postoupena na žalobkyni rovněž jako podnikatele v době do 31. 12. 2013, dopadají na posuzovaný právní vztah ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ OBZ“) a dále zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném d 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“).

14. Podle § 409 odst. 1 OBZ se kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

15. Podle § 76 odst. 1 OBZ je veřejnou obchodní společností je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. Podle § 86 OBZ odpovídá veřejná obchodní společnost za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně.

16. Podle § 306 odst. 1 OBZ je věřitel oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní. Podle odstavce 2 téhož ustanovení ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění je oprávněn dlužník, a použít k započtení pohledávky dlužníka vůči věřiteli, jestliže k započtení by byl oprávněn dlužník, kdyby věřitel vymáhal svou pohledávku vůči němu. Ručitel může použít k započtení i své pohledávky vůči věřiteli.

17. Podle § 524 a násl. obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému, přičemž s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Postoupené pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi.

18. Protože insolvenční řízení ve věci žalovaného bylo zahájeno 2. 7. 2015 (viz detail insolvenčního řízení žalovaného), je třeba na věc aplikovat rovněž ust. § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), (dále jen„ IZ“). Podle tohoto ustanovení platí, že jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle odstavce 2 téhož ustanovení osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

19. V daném případě vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] dodala [právnická osoba] & [právnická osoba] materiál v hodnotě celkem 89 596 Kč, na který [právnická osoba] & [právnická osoba] uhradila minimálně 20 000 Kč. Protože uvedená společnost dluh nezaplatila, ručí žalovaný jako její společník za závazky společně s druhým společníkem společně a nerozdílně. Je pravdou, že žalovaný namítal, že mezi společnostmi [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného] & [právnická osoba] byla uzavřena Dohoda o narovnání a na pohledávku bylo uhrazeno ještě 30 000 Kč, soud se však s ohledem na to, že žalovaný byl Krajským soudem v Praze osvobozen od placení předmětné pohledávky, nezabýval se soud z důvodu procesní ekonomie těmito námitkami. Smlouvou ze dne 18. 3. 2013 pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni ve smyslu § 524 obč. zák. a žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn.

20. V řízení bylo dále prokázáno, že usnesením Krajského soudu v Praze byl ke dni 13. 7. 2015 zjištěn úpadek žalovaného, a soud mu povolil jeho řešení oddlužením. Protože žalovaný uhradil poměrnou část svých závazků, vzal Krajský soud v Praze na vědomí splnění oddlužení žalovaného usnesením z 24. 1. 2022 a současně usnesením z 3. 3. 2022 byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Žalobkyně sice svoji předmětnou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení, nicméně po jejím popření žalovaným, řádně svůj nárok neuplatnila incidenční žalobou, resp. nezaplatila za ni soudní poplatek a řízení o incidenční žalobě bylo zastaveno. Z tohoto důvodu se na (případnou) pohledávku žalobkyně vztahuje osvobození žalovaného od jejího zaplacení. Soud v tomto směru odkazuje na komentář ASPI k ust. § 414 IZ či komentář C. H. Beck k ust. § 414 IZ:„ Osvobození od placení pohledávek se vztahuje: … na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo (jde zejména o opožděně přihlášené pohledávky, o vadně přihlášené pohledávky nebo popřené pohledávky a další případy).“ Soudu proto nezbylo soudu než žalobu v plném rozsahu zamítnout, a rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Srovnej v tomto směru rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3509/2010, v němž soud konstatoval, že„ Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka.“ 21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaný byl v řízení plně úspěšný a má tedy právo na plnou náhradu jeho nákladů. Náklady žalovaného představují jednak paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný zpočátku nebyl v řízení zastoupen advokátem. Soud proto žalovanému přiznal paušální náhradu za šest úkonů (1x podání odporu, 1x vyjádření z 6. 6. 2014, 1x podání z 29. 12. 2014 a dále 1x za účast na jednání u soudu 5. 8. 2021 a 2 x za účast na jednání u soudu 30. 9. 2014, které přesáhlo dvě hodiny) podle § 1 odst. 3, písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), a to vždy ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky, tedy náhradu ve výši celkem 1 800 Kč. Dále náklady žalované představují náklady právního zastoupení žalovaného, jež představují mimosmluvní odměnu za 2 úkony právní služby po 3 900 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.; (1x převzetí a příprava žaloby, 1 x vyjádření), to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 1 764 Kč Celkem tak soud přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 11 964 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. Soud doplňuje, že nevyhověl návrhu žalobkyně ohledně náhrady nákladů řízení, neboť neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. Použití tohoto ustanovení je výjimečným institutem, podle kterého má soud postupovat pouze v případě, kdy by se rozhodnutí podle citovaných ustanovení jevilo jako příliš tvrdé. Soud proto musí velmi pečlivě zkoumat, zda podmínky pro užití tohoto ustanovení jsou dány. Zákon tyto podmínky nevymezuje a ponechává je na úvaze soudu. (viz. komentář ASPI k § 150 o.s.ř.). Je sice pravdou, že žalobkyně nemohla ovlivnit průběh a výsledek insolvenčního řízení žalovaného, a tedy jeho osvobození od placení pohledávek. Žalobkyně se však mohla domáhat svého žalovaným popřeného nároku incidenční žalobou, což řádně neučinila, když nezaplatila soudní poplatek s tím spojený. Protože pak žalobkyně na své žalobě setrvala tak, jak byla podána, uložil i z tohoto důvodu soud žalobkyni povinnost hradit náklady řízení žalovanému.