107 C 3/2016

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Pavlisovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 551 829,59 Kč s přísl.

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 551 829,59 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 551 829,59 Kč od 15. 9. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 91 815 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Berouně dne 13.9.2016 ve spojení s vyjádřením doručeným soudu dne 5.11.2016 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 320 000 Kč z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu z důvodu protiprávního jednání žalovaného. Tvrdila, je vlastníkem domu [adresa], jež je součástí pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce]. Žalobkyně se společností [právnická osoba] uzavřela dne 15.8.2011 smlouvu o dílo spočívající v opravě, modernizaci a rekonstrukci předmětného domu. Na základě vystavených faktur uhradila částku 2 382 447 Kč. Na jaře 2012 zjistila, že do domu zatéká, dílo reklamovala. Žalovaný jakožto jednatel společnosti vady uznal, v červenci 2012 se dostavil pracovník uvedené společnosti k odstranění vad, k čemuž nedošlo. Žalobkyně si nechala vypracovat znalecký posudek z nějž vyplynulo, že dílo vykazuje 10 závažných vad. K výzvě žalobkyně vady nebyly odstraněny. Následně se obrátila na příslušný Okresní soud a dále podala návrh na provedení exekuce, kdy exekutor konstatoval, že pohledávka žalobkyně je zcela nevymahatelná. Žalobkyně podala proti žalovanému trestní oznámení, které vyústilo v rozhodnutí Okresního soudu v Berouně, kterým byl žalovaný uznán vinným trestným činem poškození věřitelky – žalobkyně, kdy mu byla mj. uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 380 000 Kč, se zbytkem nároku byla odkázána na civilní řízení. Trestní rozsudek Okresního soudu v Berouně byl při veřejném zasedání o dovolání dne 29.9.2016 Krajským soudem v Praze potvrzen. Domnívala se, že škoda dosahuje vyššího rozsahu, kdy za provedení prací jí byly zaslány nabídky v rozmezí 700 000 Kč až 1 200 000 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 700 000 Kč, žalovaný však ničeho neuhradil ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Podáním doručeným Okresnímu soudu v Berouně dne 15.9.2016 žalobkyně navrhla připuštění změny žaloby, její rozšíření o částku 231 829,58 Kč, kdy se domáhala po žalovaném zaplacení částky 551 829,58 Kč s příslušenstvím. Kdy tvrdila, že ze znaleckého posudku vyplynula minimální částka, za níž lze střechu opravit 931 829,58 Kč na místo žalobkyní původně odhadnutých 700 000 Kč, kdy částku 380 000 Kč bude vymáhat v rámci trestního rozsudku.

3. V doplnění tvrzení doručeným soudu dne 27.4.2017 žalobkyně tvrdila, že svůj nárok z titulu náhrady škody opírá o rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 30.6.2014, č.j. 6 C 41/2014-34 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3.12.2014, č.j. 29 Co 556/2014-85, kterými byl žalobkyni přiznán nárok na bezplatné odstranění vad spočívající v provedení prací na domě ve vlastnictví žalobkyně vůči společnosti [právnická osoba], žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil, že uvedená společnost nemůže svým povinnostem dostát, čímž úmyslně zmařil uspokojení žalobkyně, za což byl pravomocně odsouzen. Touto svou trestnou činností způsobil žalobkyni škodu představující náklady na provedení prací. V trestním řízení pak byla žalobkyni přiznána pouze část náhrady škody, která jí trestnou činností žalovaného vznikla. Dále tvrdila, že již v trestním řízení se domáhala přiznání náhrady škody ve vyšší výši, než jí byla přiznána s tím, že v tomto řízení jí byla přiznána škoda stanovená ve výši, která jí vznikla„ nejméně“. Ke stanovení jí vzniklé skutečné výše škody si nechala vypracovat Ing. [příjmení] znalecký posudek [číslo] ze dne 13.9.2016.

4. Podáním doručeným soudu dne 3.11.2017 žalobkyně požadovala rozšíření žaloby o částku 380 000 Kč na částku 931 829,58 Kč, kdy této částky se domáhala nejen z titulu trestní odpovědnosti žalovaného ale i z titulu porušení zákonné povinnosti stanovené v § 98 insolvenčního zákona, neboť v období od 18.3.2009 do 16.6.2015 byl jediným jednatelem společnosti [právnická osoba] Tvrdila, že podáním ze dne 13.9.2017 se u Městského soudu v Praze v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. [spisová značka] vedenému proti společnosti [právnická osoba] domáhala vydání předběžného opatření postupem podle § 100 insolvenčního zákona. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.9.2017, č.j. [spisová značka] byla žalobkyni mimo jiné uložena povinnost podat proti žalovanému u Okresního soudu v Berouně žalobu na náhradu škody.

5. Podáním doručeným soudu dne 10.1.2019 žalobkyně navrhla rozšíření žaloby, kdy se náhrady škody dožaduje nejen z titulu trestní odpovědnosti žalovaného, z titulu odpovědnosti žalovaného vyplývající z porušení povinnosti dle § 98 a 99 insolvenčního zákona, ale nově i z titulu vzniku ručení žalovaného za dluhy korporace dle § 68 insolvenčního zákona. Dále pak požadovala rozšíření žaloby o částku 50 000 Kč, kterou uhradila jako zálohu na náklady konkurzu.

6. Ve vyjádření k výzvě soudu ze dne 25.11.2019 žalobkyně setrvala na svém stanovisku, že předmětný nárok opírá o porušení povinnosti žalovaného plynoucí z insolvenčních předpisů, když však způsobil škodu i porušením povinností stanovených mu jako jednateli společnosti s.r.o. a kdy svým jednáním se dostal do rozporu s trestním zákoníkem.

7. Ve vyjádření ze dne 24.8.2020 žalobkyně setrvala na svých žalobních návrzích. Domnívala se, že žalovaný svým jednáním jednak splnil podmínky pro určení ručení za závazky společnosti [právnická osoba], dle § 68 ZOK a kdy k uhrazení škod je povinen i z důvodu porušení své povinnosti k včasnému podání insolvenčního návrhu ve smyslu § 98 a 99 insolvenčního zákona.

8. Ve vyjádření ze dne měla žalobkyně za to, nárok z titulu náhrady škody vůči žalovanému ji vznikl z důvodu porušení prevenční povinnosti dle § 2900 O.Z., kterého se může dopustit i jednatel společnosti s ručením omezeným pokud svým zaviněným jednáním si nepočíná tak, jak to vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života. Dále tvrdila, že již v roce 2013 disponovala pohledávkou na nepeněžité plnění vůči společnosti [právnická osoba] Přes toto povědomí žalovaný činil od roku 2014 cílené kroky k tomu, aby se nárok žalobkyně z tohoto titulu stal zcela nevymahatelným. Žalovaný soustavně neplnil svou povinnost zakládat do sbírky listiny OR účetní závěrky a uváděl klamavé a nepravdivé informace o ekonomické stavu ABP na webových stránkách této společnosti, od uplatnění nároku žalobkyní na jaře roku 2013 žalovaný jako jediný jednatel a společník společnosti kontinuálně vybíral veškeré platby přijaté na účet této společnosti, a to bezprostředně po jejich obdržení, poslední částku ve výši 172 000 Kč vybral z účtu bezprostředně po právní moci rozsudku, kterým byla společnosti uložena povinnost k nepeněžitému plnění, bezprostředně po právní moci rozsudku o uložení povinnosti k nepeněžitému plnění přestala jím vedená společnost vykonávat jakoukoli činnost, nevymáhal pohledávky společnosti, společnost a jednatelské oprávnění převedl na zcela nekontaktní osobu, tzv. bílého koně, zrušil rezervní fond a přesídlil společnost do virtuálního sídla, účetnictví fiktivně předal nové jednatelce, čímž znemožnil zjištění ekonomického stavu společnosti, což bylo důvodem pro zrušení původního trestního rozhodnutí.

9. Žalovaný ve svém vyjádření doručeným Okresnímu soudu v Berouně dne 13.10.2016 navrhl zamítnutí žaloby, když nárok žalobkyně neuznával. Tvrdil, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně č.j. 1 T 40/2016-34 byl uznán vinným trestným činem dle ust. § 222 idst. 1 tr. Zákoníku a současně mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni škodu ve výši 380 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 29.9.2016. Domníval se, že o nároku žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto citovaným rozsudkem, když rozsudek Okresního soudu v Berouně č.j. 6 C 41/2014-34 jednoznačně stanoví, jaké práce byla společnost [právnická osoba] provést, kdy z rozsahu těchto prací je nutno vycházet a nelze je rozšiřovat. Vyloučil, že by bylo nezbytné provádět i jiné práce. Dále se domníval, že pravomocným rozhodnutím v trestním řízení vznikla překážka věci pravomocně rozhodnuté.

10. V odporu žalovaného proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 11.1.2017, č.j. 107 C 3/2016-138, žalovaný opětovně navrhl zamítnutí žaloby. Dále tvrdil, že žádné vady na předmětném díle nikdy neuznal, a to ani dne 27.6.2012 Smlouva o dílo byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], která dílo realizovala, kdy žalovaný byl v roce 2012 byl jediným jednatelem a společníkem jmenované společnosti. Tvrdil, že mezi ním a žalobkyní nikdy žádný smluvní vztah nevznikl, zpochybnil, že je ve sporu pasivně legitimován. Připustil, že byl uznán vinným trestným činem dle § 222 odst. 1 tr. zákoníku a kdy na základě tohoto rozsudku zaplatil žalobkyni částku 380 000 Kč. Domníval se, že tato částka představuje celkovou cenu opravy.

11. V replice k vyjádření žalobkyně ze dne 25.4.2017 doručené soudu dne 10.5.2017 žalovaný poukázal, že nárok žalobkyní uplatňovaný není novým nárokem, ale je nárokem, který byl již uplatňován v přechozích soudních sporech. Jako nepravdivé označil tvrzení žalobkyně, že v rámci trestního řízení byla žalobkyně se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

12. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25.3.2019 zpochybnil věcnou příslušnost Okresního soudu v Berouně k projednání nároků žalobkyně požadovaných v podání žalobkyně ze dne 10.1.2019.

13. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 27.9.2016, č.j. 107 C 3/2016-97 byla připuštěna změna žaloby došlá soudu dne 15.9.2016, pod č.k. 107 C 3/2016-89.

14. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o dílo, na základě níž prováděla společnost rekonstrukci domu ve vlastnictví žalobkyně. V době uzavření smlouvy a dále až do 11.6.2015 byl žalovaný jediným společníkem a jednatele společnosti.

15. Soud dále ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

16. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], pro obec Praha, k.ú. [část obce] soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem domu č.o. [číslo].

17. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne [číslo], 2014, č.j. 6 C 41/2014-34, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3.12.2014, č.j. 29 Co 556/2014-85, soud zjistil, že tímto rozsudkem pro uznání byla společnosti [právnická osoba], uložena povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku na domě [adresa] ([část obce]), provést klempířské prvky mimo žlabů a svodů, tedy oplechování atiky jižního štítu, doplnit chybějící boční žlaby na arkýřích severního průčelí, odkrýt střechu v místě kolem komínů a v místech úžlabí, demontovat plechová úžlabí, doplnit úžlabní folii a následně plechová úžlabí nahradit novými o šířce 50 cm a se správným ohybem lemu a kolem komínů provést nové oplechování s výškou límce nejméně 20 cm, širším oplechováním v ploše střechy s dvojitou kobylou a na okraji zvednutým lemem, zafalcování límce na nárožích komínového tělesa a dostatečným zatmelením mezi plechováním a tělesem komínů.

18. Z obžaloby ze dne 13.4.2016, sp.zn. ZT [číslo], soud zjistil, že státním zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] podal obžalobu na žalovaného pro podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Žalobkyně se k trestnímu řízení připojila s částkou 700 000 Kč.

19. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 7.6.2016, č.j. 1 T 40/2016-357, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze soud zjistil, že tímto rozsudkem, který nabyl právní moci dne 29.9.2016, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1, písm. a) tr. Zákoníku, kterého se dopustil tím, že jako jednatel společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa žalovaného], [ulice a číslo], [IČO] s úmyslem zmařit uspokojení své věřitelky [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa] 6C 41/2014 ze dne 30.6.2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. 29 Co 556/2014 s nabytím právní moci dne 18.12.2014 spočívající v povinnosti společnosti [právnická osoba] v provedení bezplatných oprav na střešní konstrukci rodinného domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl.m. [část Prahy] na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [část obce] a obec Praha na adrese [obec a číslo], [ulice a číslo] majitelky [celé jméno žalobkyně] převedl společnost [právnická osoba] se základním vkladem kapitálu ve výši 200.000 Kč a finančními prostředky společnosti ve výši 160.000 Kč dne 11.6.2015 notářským zápisem [titul] [příjmení], notářky v [obec] NZ [číslo], [spisová značka] a dohody o vypořádání závazků společnosti novému společníku a jednateli [příjmení] [jméno], [datum narození], bydliště [ulice] republika, kdy po tomto převodu společnost přestala vyvíjet svoji obchodní činnost, sídlo společnosti je pouze virtuální a jednatelka [právnická osoba] [anonymizováno] je nekontaktní, čímž způsobil [celé jméno žalobkyně] škodu představující vyčíslenou výši rozsahu oprav střešní konstrukce rodinného domu [celé jméno žalobkyně] ve výši 380.000 Kč. Za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, kdy podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Dále mu byla uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 380 000 Kč.

20. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23.8.2016, č.j. 11 To 398/2016-376, soud zjistil, že tímto usnesením byla zamítnuta stížnost žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 20.6.2016, č.j. 1 T 40/2016-362, kterým byl zajištěn majetek žalovaného.

21. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 17.12.2015 včetně dodatku [číslo] ze dne 18.12.2015 vypracovaných znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, průmyslové Ing. [jméno] [příjmení], soud zjistil, že tento posudek byl vypracován pro účely trestního řízení za účelem posouzení rozsahu a ceny oprav na střešní konstrukci rodinného domu [adresa], [obec]. Znalec dospěl k závěru, že cena opravy v rozsahu oprav vadného díla vyplývajících z rozsudku Okresního soudu v Berouně č.j. 6 C 41/2014 ze dne 30.6.2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 29 Co 556/2014 činí 380 000 Kč. Znalec nepovažoval dílčí opravy poškozených či nesprávně provedených konstrukcí za optimální. Následně stanovil výslednou částku na 330 000 Kč.

22. Z poučení žalobkyně jakožto poškozené v trestním řízení soud zjistil, že žalobkyně se do trestního řízení vedeného proti žalovanému připojila s nárokem na náhradu škody ve výši 700 000 Kč.

23. Z návrhu na zahájení insolvenčního řízení ze dne 13.9.2017 soud zjistil, že žalobkyně podala u Městského soudu v Praze návrh na zahájení insolvenčního řízení spojeného s návrhem na vydání předběžného opatření dle § 99 insolvenčního zákona proti insolvenčnímu dlužníku společnosti [právnická osoba]

24. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14.9.2017, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že tímto usnesením byla žalovanému uložena povinnost složit na náhradu škody do úschovy u Okresního soudu v Berouně částku 900 000 Kč. Žalobkyni pak byla uložena povinnost ve lhůtě 1 měsíce od skončení insolvenčního řízení u Okresního soudu v Berouně žalobu proti žalovanému na náhradu škody.

25. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.2018, č.j. [spisová značka], [spisová značka], soud zjistil, že tímto usnesením byl zamítnut návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, jímž by byla žalovanému uložena povinnost složit na náhradu škody do úschovy u Okresního soudu v Berouně částku 900 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně jakožto navrhovatelka v návrhu na vydání předběžného opatření podle § 100 insolvenčního zákona neprokázala naplnění podmínek pro jeho nařízení, když z návrhu není dostatečně zřejmé, zda byl dlužník v rozhodném období v úpadku a zda tak měl bývalý jednatel dlužníka povinnost podat insolvenční návrh.

26. Ze sdělení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 25.2.2020 ve věci sp.zn. ZT [číslo], soud zjistil, usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 23.12.2019 sp.zn. ZT [číslo] bylo dle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu rozhodnuto o zastavení trestního stíhání proti obviněnému [celé jméno žalovaného], narozenému 25.7.1973 v [obec], neboť daný skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 20.1.2020 č.j. 1 KZT 695/2016-111 bylo podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu rozhodnuto o zamítnutí stížnosti žalobkyně do výše uvedeného rozhodnutí o zastavení řízení.

27. Ze sdělení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 7.5.2020 ve věci sp.zn. ZT [číslo], soud zjistil, Nejvyšší státní zástupce nevyužil své oprávnění podle § 174a tr. řádu, kdy usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 23.12.2019 sp.zn. ZT [číslo] spojení s usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 20.1.2020 č.j. 1 KZT 695/2016-111 byla shledána zákonnými. Podnět žalobkyně jakožto poškozené k postupu podle § 174a tr. řádu byl Nejvyšším státním zastupitelstvím odložen jako nedůvodný.

28. Z vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 9.4.2020, č.j. 1 NZA 1009/2020-63, soud zjistil, že tímto podáním Nejvyšší státní zastupitelství vyrozumělo žalobkyni, že nebyl shledán důvod k využití mimořádného oprávnění podle § 174 a odst. 1 trestního řádu.

29. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

30. Na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] prováděla společnost rekonstrukci domu [adresa] ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný byl v době uzavření a následně až do 11.6.2015 jediným jednatelem a společníkem společnosti. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne [číslo], 2014, č.j. 6 C 41/2014-34, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3.12.2014, č.j. 29 Co 556/2014-85, byla společnosti [právnická osoba], uložena povinnost provést do 30 dnů od právní moci rozsudku na domě [adresa] ([část obce]), v rozsudku přesně specifikované práce. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 7.6.2016, č.j. 1 T 40/2016-357, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku, za což mu byla mj. uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 380 000 Kč. Žalobkyně se do trestního řízení připojila s nárokem na náhradu škody ve výši 700 000 Kč. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 23.12.2019 sp.zn. ZT [číslo] bylo dle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu rozhodnuto o zastavení trestního stíhání proti obviněnému [celé jméno žalovaného], narozenému 25.7.1973 v [obec], neboť daný skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 20.1.2020 č.j. 1 KZT 695/2016-111 bylo podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu rozhodnuto o zamítnutí stížnosti žalobkyně do výše uvedeného rozhodnutí o zastavení řízení. Nejvyšší státní zástupce nevyužil své oprávnění podle § 174a tr. řádu. Žalobkyně podala ze dne 13.9.2017 u Městského soudu v Praze návrh na zahájení insolvenčního řízení spojeného s návrhem na vydání předběžného opatření dle § 99 insolvenčního zákona proti insolvenčnímu dlužníku společnosti [právnická osoba]

31. Po zhodnocení shora provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

32. Soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného ohledně překážky pravomocně rozhodnuté věci a dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, kdy rozsudek Okresního soudu v Berouně j. 1 T 40/2016-357 byl zrušen a věc byla vrácena státnímu zastupitelství k došetření, nelze dospět k závěru, že nároku žalobkyně na náhradu škody již bylo pravomocně rozhodnuto. Nad rámec pak soud uvádí, že i pokud by nebyl citovaný rozsudek zrušen, nejednalo by se v nárocích převyšujících částku 380 000 Kč, která byla původně jakožto náhrada škody žalobkyni přiznána, o překážku věci pravomocně rozhodnutou, neboť žalobkyně se do adhezního řízení přihlásila s nárokem na náhradu škody 700 000 Kč a předmětným rozsudkem nebylo rozhodnuto o jejím celém nároku, to že trestním soudem nebyla odkázána se zbytkem svého nároku do řízení ve věcech občanskoprávních nelze přičítat k tíži žalobkyně.

33. Dále se pak zabýval samotným návrhem žalobkyně a dospěl k závěru, že není důvodný. Žalobkyně se svého nároku podanou žalobou nejprve domáhala z titulu trestní odpovědnosti žalovaného, kdy v řízení bylo rozsudkem Okresního soudu v Berouně j. 1 T 40/2016-357 prokázáno, že žalovaný byl nejprve pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku, za což mu byla mj. uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 380 000 Kč Trestní soud dospěl k závěru, že žalovaný jakožto jako jednatel společnosti [právnická osoba] s úmyslem zmařit uspokojení žalobkyně a vědom si závazku společnosti [právnická osoba] vůči žalobkyni vyplývající z rozsudku Okresního soudu v Berouně čj. 6C 41/2014 ze dne 30.6.2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. 29 Co 556/2014 s nabytím právní moci dne 18.12.2014 spočívající v povinnosti společnosti [právnická osoba] v provedení bezplatných oprav na střešní konstrukci rodinného domu [adresa] převedl společnost [právnická osoba] novému společníku a jednateli [příjmení] [jméno], [datum narození] Trestní stíhání žalovaného však bylo posléze usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 23.12.2019 sp.zn. ZT [číslo] ve spojení s usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 20.1.2020 č.j. 1 KZT 695/2016-111 bylo dle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastaveno, neboť daný skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Pokud se tak žalobkyně domáhá svého nároku z titulu odpovědnosti za škodu plynoucího z odpovědnosti žalovaného za spáchaný trestný čin, nelze návrhu žalobkyně vyhovět, když trestní stíhání bylo zastaveno, když bylo shledáno, že daný skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci.

34. Žalobkyně ačkoliv byla ze strany v rámci poučovací povinnosti soudu poučena jak o koncentraci řízení ke konci prvního jednání ve věci, a zároveň byl vyzvána k doplnění tvrzení a navržení důkazů ve smyslu ustanovení § 118 a odst. 1, 3 o.s.ř. ohledně titulu svého nároku a nároku jako takového, setrvala na svém návrhu o odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu svým úmyslným protiprávním jednáním. Žalobkyně již v podané žalobě sice tvrdila, že žalovaný zrušil rezervní fond povinné společnosti, že přesunul sídlo a dále že převedl svůj podíl a jednatelskou funkci ve společnosti. Avšak, co se týče jeho tvrzení o převodu společnosti na tzv. bílého koně, tato tvrzení pak byla vyvrácena zastavením trestního stíhání. Kdy z„ pouhého“ sdělení exekutora, že pohledávka žalobkyně je nevymahatelná, je zcela nedostatečné. Pokud jde o zrušení rezervního fondu povinné společnosti, nelze v tomto jednání shledat žádné jednání, z něhož by soud mohl vyvodit jakoukoliv odpovědnost žalovaného za škodu, neboť se jedná účetní přesuny finančních prostředků, když vedení rezervního či dalších fondů je pouze účetní záležitost a z nevedení tohoto fondu nelze vyvodit porušení žádné povinnosti. Tím méně pak lze ve změně sídla společnosti shledávat porušení povinností žalovaného, z nichž by šla vyvodit jeho odpovědnost za škodu, o jejíž náhradě by byl příslušný rozhodovat v prvním stupni okresní soud.

35. Pokud následně, v podání ze dne 16.3.2021, žalobkyně poukazovala na porušení prevenční povinnosti žalovaného jakožto jednatele společnosti [právnická osoba] dle § 2900 O.Z., stanovuje, že každý je povinen si počínat při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, je nutno konstatovat, že to byla žalobkyně, která nesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak již soud uvedl shora v podané žalobě kromě poukazu na trestní odpovědnost, žalobkyně tvrdila„ pouze“ zrušení rezervního fondu, přesun sídla i převod společnosti na tzv. bílého koně. Další tvrzení pak uvedla až po koncentraci řízení ke konci prvního jednání ve věci, kdy tvrdila, že žalovaný soustavně neplnil svou povinnost zakládat do sbírky listiny OR účetní závěrky, uváděl klamavé a nepravdivé informace o ekonomické stavu společnosti na webových stránkách této společnosti, od uplatnění nároku žalobkyní na jaře roku 2013 jako jediný jednatel a společník společnosti kontinuálně vybíral veškeré platby přijaté na účet této společnosti, a to bezprostředně po jejich obdržení, kdy poslední částku ve výši 172 000 Kč vybral z účtu bezprostředně po právní moci rozsudku, kterým byla společnosti uložena povinnost k nepeněžitému plnění, bezprostředně po právní moci rozsudku o uložení povinnosti k nepeněžitému plnění přestala jím vedená společnost vykonávat jakoukoli činnost, nevymáhal pohledávky společnosti, účetnictví fiktivně předal nové jednatelce, čímž znemožnil zjištění ekonomického stavu společnosti, k těmto tvrzením však soud s ohledem na koncentraci řízení nemohl přihlížet, kdy jednotlivá jednání žalovaného musela být žalobkyni zřejmá již v době podání žaloby. Z žalobě uvedených tvrzení a z důkazů k nim navrženým pak nelze dospět k závěru o porušení prevenční povinnosti žalovaného.

36. Pokud žalobkyně následně požalovala změnu žaloby, učiněnou podáním soudu dne 3. 11. 2017, spočívající v rozšíření žaloby o částku 380 000 Kč, a vyslovení odpovědnosti za škodu z titulu porušení insolvenčního zákona dle § 98 insolvenčního zákona, a dále učiněná podání ze dne 10. 1. 2019, spočívající ve vyslovení ručení žalovaného za závazky jeho společnosti ve smyslu ust. § 68 ZOK a zaplacení částky 55 000 Kč, kterou žalobkyně uhradila jako zálohu na náklady konkursu, a dále v podání ze dne 16. 3. 2021, spočívající v rozšíření žaloby o vyslovení odpovědnosti z titulu porušení prevenční povinnosti dle § 2900 O.Z., zde soud dospěl k závěru, že k řízení o náhradě škody pro porušení povinnosti dle § 98 a § 99 IZ a i z titulu vzniku ručení žalovaného za dluhy korporace dle § 68 ZOK je v prvním stupni příslušný krajský soud, v případě rozšíření kdy žalobkyně nově tvrdila jednání žalovaného, kterými měl porušit prevenční povinnost dle § 2900 O.Z., doplnila tato tvrzení až po koncentraci řízení. Podle § 95 odst. 2 o.s.ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. tedy brání nejen tomu, aby bylo připuštěno rozšíření žaloby po koncentraci řízení, ale i tomu, aby okresní soud připustil změnu návrhu (žaloby), jestliže by k projednání a rozhodnutí změněného návrhu (žaloby) byl (podle ustanovení upravujících věcnou příslušnost, srov. zejm. § 9 o. s. ř.) v prvním stupni věcně příslušný krajský soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2296/2013. S ohledem na tuto skutečnost, tak Okresní soud v Berouně z důvodu doplnění po koncentraci řízení a věcné nepříslušnosti nepřipustil žalobkyní požadované změny žaloby.

37. Ze všech těchto skutečností, kdy jednání žalovaného nebylo shledáno trestným činem, za nějž by byla žalovaný trestně odpovědný, z čehož by mu případně plynula odpovědnost za způsobenou škodu, kdy nebyla shledána z tvrzení žalobkyně ani jiná odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu a kdy nebyly nepřipuštěny rozšíření žaloby soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku v celém rozsahu zamítl.

38. S ohledem na zastavení trestního stíhání a nepřipuštění změny žaloby pak soud z důvodu procesní ekonomie řízení a nadbytečnosti zamítl provedení důkazu výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o dílo, fakturami, výpisy z účtů, potvrzení bankou, posudkem, usnesením krajského soudu ve věci sp. zn. 22 Co 161/2015, sdělením, notářskými zápisy, průvodní zprávou, cenovou nabídkou, usnesením Okresního soudu v Berouně, sp. zn. 23 Nc 55/2016, znaleckým posudkem na čl. 90 – 99 spisu, a dále na čl. 164 – 166 spisu, s cenovou nabídkou na čl. 167 spisu, a dále vyhláškou na čl. 196 spisu, náhledem webových stránek, úředním záznamem o podaném vysvětlení žalovaného, protokolem o hlavním líčení v tr. věci, záznamem o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], webovými stránkami společnosti [právnická osoba], obchodním rejstříkem společnosti, e – mailovou komunikací společnosti [právnická osoba], přihláškami pohledávkami, protokolem o přezkumném jednání v insolvenčním řízení, náhledu do insolvenčního rejstříku, výzkumnými listy insolvenčního rejstříku, konečnou zprávou, založenou v insolvenčním rejstříku, usnesením Městského soudu v Praze, dále výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a sdělením.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když soud plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu. Náklady řízení tak jsou představovány náklady právního zastoupení ve výši 91 815 Kč (po zaokrouhlení) (odměna advokáta ve výši 73 780 Kč za sedm úkonu právní služby á 10 540 Kč /příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, odpor, vyjádření k podání žalobkyně, vyjádření, účast na jednání OS dne 29.3.2017 a dne 31.3.2021 dle § 7/1, 7/2 vyhl. č. 177/1996 Sb.; paušální náhrada hotových výdajů advokáta za sedm úkonů v celkové výši 2 100 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; a náhrada 21 % DPH ve výši 15 935 Kč (po zaokrouhlení) dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř.). Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval.