109 C 28/2018

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ing. Dagmar Langové a přísedících Miroslavy Suchánkové a Jany Šrámkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 284 772,95 Kč s příslušenstvím, o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 130 848 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 284 772,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4.8.2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 94 476,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

III. Vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení částky 130 848 Kč se zákonným úrokem z prodlení, z částky 6 261 Kč od 1.11.2015 do zaplacení, z částky 6 591 Kč od 1.12.2015 do zaplacení, z částky 6 555 Kč od 1.1.2016 do zaplacení, z částky 5 687 Kč od 1.2.2016 do zaplacení, z částky 6 854 Kč od 1.3.2016 do zaplacení, z částky 6 890 Kč od 1.4.2016 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.5.2016 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.6.2016 do zaplacení, z částky 3 553 Kč od 1.7.2016 do zaplacení, z částky 3 553 Kč od 1.8.2016 do zaplacení, z částky 3 428 Kč od 1.9.2016 do zaplacení, z částky 3 490 Kč od 1.10.2016 do zaplacení, z částky 3 446 Kč od 1.11.2016 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.12.2016 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.1.2017 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.2.2017 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.3.2017 do zaplacení, z částky 3 412 Kč od 1.4.2017 do zaplacení, z částky 3 457 Kč od 1.5.2017 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.6.2017 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.7.2017 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.8.2017 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.9.2017 do zaplacení, z částky 3 489 Kč od 1.10.2017 do zaplacení, z částky 3 417 Kč od 1.11.2017 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.12.2017 do zaplacení, z částky 3 445 Kč od 1.1.2018 do zaplacení, z částky 3 425 Kč od 1.2.2018 do zaplacení, z částky 6 753 Kč od 1.3.2018 do zaplacení, z částky 6 514 Kč od 1.4.2018 do zaplacení, z částky 2 733 Kč od 1.5.2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 72 309,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 284 772,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení běžícím od prvního dne po podání žaloby, až do zaplacení. Uvedla, že je společností, která jako hlavní předmět činnosti provozuje autoservis. S žalovaným dne 2. 5. 2014 uzavřela pracovní smlouvu, na základě které žalovaný vykonával práci automechanika. Později začal žalovaný pro žalobkyni vykonávat práci vedoucího servisu a jeho pracovní náplní mimo jiné bylo i objednávání náhradních dílů potřebných k opravě automobilů zákazníků. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl jako jediný zaměstnanec přístup do specializovaného počítačového systému [příjmení] od [právnická osoba] [obec], který automobilovým opravnám umožňuje řízení a účetní vedení zakázek oprav až do výsledné fakturace. Mimo žalovaného měl do tohoto systému přístup jednatel a jediný společník společnosti, pan [jméno] [příjmení]. Každý z nich mohl do systému vstupovat jen pod svým jedinečným heslem. Žalobkyně v provozovně nevedla a v současnosti ani nevede sklad náhradních dílů. Sklad je veden jen virtuálně, účetně. Naskladnění náhradních dílů mělo probíhat tak, že se objednaný náhradní díl na základě faktury dodavatele zanesl do evidence (účetně naskladnil na sklad) pod nezaměnitelným číslem, po faktickém převzetí od dodavatele byl náhradní díl žalovaným či jednatelem žalobkyně vydán automechanikovi pro konkrétní zakázku a výdej se vyznačil ve skladové kartě dílů. Takto vydaný a účetně zaznamenaný náhradní díl vcházel do předkalkulace zakázky, která je podkladem pro fakturaci. Žalobkyně s žalovaným neuzavřela dohodu o hmotné odpovědnosti. Od 8. 3. 2018 začala žalobkyně provádět účetní inventuru a zjistila, že v sektoru náhradních dílů vznikl účetní rozdíl ve výši 284 772,95 Kč. Účetní rozdíl byl žalobkyni znám již od počátku března, přičemž žalobkyně jej opakovaně kontrolovala, stejně jako prohlídku všech prostor provozovny, zda se zde nenacházejí chybějící náhradní díly. Inventuru žalobkyně oficiálně dokončila dne 12. 3. 2018. Schodek vznikl u náhradních dílů, které objednával výlučně žalovaný, neboť mnoho těchto dílů je v účetnictví a virtuálním skladovém systému vedeno s poznámkou„ [jméno]“. Škoda měla vzniknout tak, že žalovaný díly jen objednal, nevydával je do zakázek a ponechal je účetně na skladě. Jelikož v provozovně fakticky náhradní díly nalezeny nebyly, žalobkyně uzavřela, že to byl žalovaný, kdo tyto náhradní díly z provozovny žalobkyně odnesl pro vlastní potřebu a jejich cenu žalobkyni neuhradil (po poučení ve smyslu ust. § 118 a odst.1,3, o.s.ř., žalobkyně doplnila, že k odnesení toho kterého náhradního dílu, který žalobkyni chybí, z provozovny žalobkyně, došlo ze strany žalovaného vždy toho dne, kdy byl ten který náhradní díl objednání – viz tvrzení na straně 276 až 304 spisu). Žalobkyně seznámila žalovaného dne 14. 3. 2018 s výsledky inventury, s výší vzniklé škody a po předložení inventurního seznamu požadovala po žalovaném vzniklou škodu uhradit. Dne 14. 3. 2018 žalobkyně s žalovaným rovněž okamžitě rozvázala pracovní poměr. Protože žalovaný odmítnul okamžité zrušení pracovního poměru převzít, bylo mu žalobkyní zasláno poštou a žalovaným převzato dne 29. 3. 2018. Dle žalobkyně jde o škodu skutečnou, vyjádřitelnou v penězích, žalovaný porušil své povinnosti jako zaměstnanec při plnění pracovních úkolů dle článku V. pracovní smlouvy a § 301 písm. d) zákoníku práce. Jelikož žalobkyně prokázala porušení povinností žalovaného, vznik škody, jejich příčinnou souvislost, tak jako zavinění žalovaného, navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobkyni vzniklou škodu ve výši 284 772,95 Kč s příslušenstvím, tj. včetně zákonného úroku z prodlení, požadovaného ode dne následujícího po doručení žaloby (žaloba byla soudu doručena dne 3.8.2018).

2. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou, navrhnul, aby ji soud zamítl. Uvedl, že na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2014 pracoval pro žalobkyni jako automechanik, a měl s jednatelem a společníkem žalobkyně panem [jméno] [příjmení] přístup do systému [příjmení] od [právnická osoba] [obec]. Dále uvedl, že pracovní poměr byl rozvázán okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele dne 14. 3. 2018 Dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty žalobkyně s žalovaným nikdy neuzavřela. Žalovaný tvrdil, že žalobkyni žádná škoda nevznikla. Proces objednávání náhradních dílů fungoval tak, že náhradní díl byl objednán u dodavatele, dodané náhradní díly byly žalovaným virtuálně naskladněny zadáním do počítačového systému a do doby, než byl díl použit, byl fakticky uskladněn v malém skladě na dílně. Vystavením konečné faktury zákazníkovi obsahující rozpis použitých náhradních dílů byly jednotlivé virtuálně naskladněné náhradní díly použité k opravě a označené na faktuře z počítačového systému automaticky (bez potřeby zásahu obsluhy) vyskladněny. V některých případech tento standardní postup dodržen nebyl. Takové případy dle žalovaného mohly vést ke vzniku domnělého virtuálního (zdánlivě existujícího) schodku. Jednalo se o situaci, kdy byl objednán náhradní díl, který se k opravě projevil nevyhovující a musel být vrácen dodavateli. Vrácený náhradní díl zůstával účetně naskladněný ve virtuálním skladu, neboť žalovaný neuměl tento díl manuálně vyskladnit, když k tomu nebyl proškolen, přičemž žalovaný svého nadřízeného opakovaně upozorňoval, že neumí v počítačovém programu náhradní díly manuálně vyskladňovat. Rovněž mohlo dojít k situaci, že náhradní díly zmizely z malého skladu (šlo o vymezenou část dílny, kde byly dočasně a krátkodobě uskladněny dodané náhradní díly). Sklad nebyl monitorován kamerovým systémem, ani nebyl nijak zabezpečen proti krádežím ze strany zaměstnanců žalobkyně. Jako další způsob vzniku schodku žalovaný uvedl, že byla provedena účelová záměna originálních náhradních dílů za díly aftermarkové, kdy klientovi byl účtován díl originální, ale fakticky byl k opravě použit díl aftermarkový. V tomto případě virtuálně byl naskladněn originální díl za částku 0,01 Kč, který nikdy nebyl fakticky objednán ani dodán, zatímco reálně objednaný dodaný a k opravě použitý aftermarkový náhradní díl zůstal ve virtuálním skladu stále naskladněn ze strany žalovaného, který jej vyskladnit ze systému neuměl. Pokud tento aftermarkový náhradní díl následně manuálně nevyskladnil ze systému jednatel žalobkyně, zůstal pak virtuálně na skladně. V neposlední řadě mohl virtuální schodek v majetku žalobkyně vzniknout tím, že si zaměstnanci žalobkyně jejím prostřednictvím objednávali náhradní díly pro svoji potřebu. Takový díl pro osobní potřebu zaměstnanců žalobkyně byl objednán, naskladněn do virtuálního skladu, a následně v hotovosti zaplacen zaměstnancem jednateli žalobkyně. Jelikož naskladněný náhradní díl nebyl vyfakturován žádnému zákazníkovi, musel být z virtuálního skladu opět vyskladněn, a pokud tak neučinil jednatel žalobkyně, tento náhradní díl zůstal v systému naskladněn a představuje onen virtuální schodek. Některé opravy byly žalobkyní provedeny po dohodě se zákazníky bez účetního dokladu, a zatímco proces naskladnění a vyskladnění náhradních dílů probíhal stejně jako ve standardních případech, faktura zákazníkovi vystavena nebyla a z toho důvodu nemohlo dojít k automatickému vyskladnění použitých náhradních dílů, a pokud takový náhradní díl nebyl vyskladněn ze systému mechanicky, zůstal i nadále virtuálně naskladněný. Na přelomu měsíců února a března 2018 se provozovna žalobkyně přestěhovala z původní lokace na adrese v [obec] [ulice a číslo] na současnou adresu. V místě původní provozovny bylo majitelkou objektu paní [jméno] [příjmení] nalezeno velké množství zapomenutých náhradních dílů, které mohly být žalobkyně.

3. Současně žalovaný uplatnil vůči žalobkyni vzájemný návrh na zaplacení 130 848 Kč s příslušenstvím, představovaným zákonným úrokem z prodlení jdoucím vždy od prvního dne měsíce následujícího po splatnosti dlužné částky mzdy, až do jejího zaplacení. Částka požadovaná žalovaným představuje dlužnou mzdu za období od září 2015 do března 2018. Žalovaný tvrdil, že pracoval pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2014, jeho pracovní poměr trval od 5. 5. 2014 do 14. 3. 2018. Žalovanému příslušela měsíční mzda 25 000 Kč (čl. II. odst. 1 pracovní smlouvy). Ačkoli mezi žalobkyní a žalobcem nedošlo k dohodě o změně výše mzdy, žalobkyně nevyplácela žalovanému mzdu ve výši sjednané pracovní smlouvou, avšak mzdu nižší, kdy za měsíc září roku 2015 mu namísto sjednané mzdy ve výši 19 786 Kč vyplatila částku 13 525 Kč, za měsíc říjen roku 2015 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 097 Kč vyplatila částku 13 506 Kč, za měsíc listopad roku 2015 mu namísto sjednané mzdy ve výši 26 939 Kč vyplatila částku 20 384 Kč, za měsíc prosinec roku 2015 mu namísto sjednané mzdy ve výši 19 285 Kč vyplatila částku 13 598 Kč, za měsíc leden roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 556 Kč vyplatila částku 13 702 Kč, za měsíc únor roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 13 522 Kč, za měsíc březen roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc duben roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc květen roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 411 Kč vyplatila částku 16 858 Kč, za měsíc červen roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 411 Kč vyplatila částku 16 858 Kč, za měsíc červenec roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 281 Kč vyplatila částku 16 853 Kč, za měsíc srpen roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 636 Kč vyplatila částku 17 146 Kč, za měsíc září roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 462 Kč vyplatila částku 17 016 Kč, za měsíc říjen roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc listopad roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc prosinec roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 411 Kč vyplatila částku 16 966 Kč, za měsíc leden roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc únor roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 272 Kč vyplatila částku 16 860 Kč, za měsíc březen roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 456 Kč vyplatila částku 16 999 Kč, za duben roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc květen roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc červen roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc červenec roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc srpen roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 633 Kč vyplatila částku 17 144 Kč, za měsíc září roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 294 Kč vyplatila částku 16 877 Kč, za měsíc říjen roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc listopad roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku 16 967 Kč, za měsíc prosinec roku 2017 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 336 Kč vyplatila částku 16 911 Kč, za měsíc leden roku 2018 mu namísto sjednané mzdy ve výši 22 221 Kč vyplatila částku 15 468 Kč, za měsíc únor roku 2018 mu namísto sjednané mzdy ve výši 22 033 Kč vyplatila částku 15 519 Kč, za měsíc březen roku 2018 mu namísto sjednané mzdy ve výši 9 970 Kč vyplatila částku 7 237 Kč.

4. Žalobkyně v návaznosti na obranu žalovaného uvedla, že žalovaný a jednatel žalobkyně pan [jméno] [příjmení] se přihlašovali do systému [příjmení], [anonymizováno] [obec] každý pod svým heslem (jedinečným kódem), v systému je tak vždy stopa a možnost rozlišení, kdo údaje zadává. K procesu naskladnění náhradních dílů žalobkyně uvedla, že po dodání objednaného dílu se dodaný náhradní díl rovnou v systému [příjmení] zavedl skladově i účetně do příslušné již otevřené zakázky na opravované vozidlo. Do žádného fyzického skladu se díl neukládal, mechanik díl rovnou použil na opravu či výměnu. Byla-li oprava delší, náhradní díl byl uložen do zavazadlového prostoru příslušného automobilu. Automobil se zamkl a klíčky se uložili do trezoru. Pokud byl dodán nevyhovující náhradní díl, byl ihned vrácen dodavateli s protokolem o vrácení zboží. Dodavatel vystavil dobropis a náhradní díl je na jeho základě z účetnictví stornoval. Manuálně se takový nevhodný náhradní díl nevyskladňoval, a nebylo tak třeba nikoho žádat, aby jej vyskladnil. Žalovaný se měl v systému [příjmení] vyznat, neboť s ním měl pracovat i ve svém předchozím zaměstnání. Pokud však byl náhradní díl dodán, nebyl do zakázky použit a nedošlo k jeho vrácení oproti dobropisu dodavateli, jde o praxi, kterou došlo ke schodku a kterou činil žalovaný. Na základě vynikajících vztahů s dodavateli náhradních dílů kupuje žalobkyně originální náhradní díly za cenu aftermarkových, spekulované záměny nejsou tak pro žalobkyni výhodné. Pokud žalobkyně umožňovala nákup originálních náhradních dílů svým zaměstnancům za výhodné ceny, tyto zakázky byly vedeny jako režijní. Pokud někdo prováděl opravy bez účetního dokladu, byl to žalovaný, neboť po jeho výpovědi nebyli někteří zákazníci v otevřených zakázkách, ani účetnictví dohledáni. Šlo výhradně o zakázky, na kterých pracoval žalovaný. Pokud v bývalé provozovně na adrese [ulice a číslo] v [obec] zbylo velké množství náhradních dílů, šlo o díly ve vlastnictví pronajímatele paní [příjmení], či jejího manžela pana [příjmení] Tyto náhradní díly neměla žalobkyně nikdy účetně evidovány, protože nebyly její. K vzájemnému návrhu žalovaného na zaplacení dlužné mzdy žalobkyně uvedla, že dne 1. 7. 2014 byla žalovanému mzdovým výměrem stanovena měsíční mzda 15 000 Kč, a minimálně tuto mzdu také vždy žalovaný dostával, resp. žalovaný dostával z vlastního rozhodnutí žalobkyně více. Stran dlužné mzdy navrhla, aby byl vzájemný návrh žalovaného zamítnut a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení.

5. Na základě níže uvedených důkazů soud zjistil následující skutková zjištění:

6. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 1. 8. 2018 vedeného [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] soud zjistil, že je zapsána [právnická osoba] s.r.o., sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jednatel a jediný společník [jméno] [příjmení], jednatel zastupuje společnost samostatně (viz čl. 8 spisu)

7. Z fotokopie pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2014 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli pracovní smlouvu, den nástupu do práce byl sjednán na 5. 5. 2014, zaměstnanec vykonával práci automechanika a za vykonanou práci měla zaměstnanci náležet mzda 25 000 Kč (viz čl. 9 spisu)

8. Z fotokopie dopisu označeného„ okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne 9. 3. 2018 soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným okamžitě rozvázala pracovní poměr, neboť v březnu 2018 žalobkyně při provádění účetní inventury zjistila, že účetní stav náhradních dílů nesouhlasí se stavem faktickým, kdy rozdíl činí 284 772,95 Kč. Dne 14.8.2018 žalovaný za přítomnosti svědkyně [jméno] [příjmení] odmítl okamžité zrušení pracovního poměru převzít (viz čl. 13 spisu) Z doručenky na čl. 58 soud zjistil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaný převzal dne 29. 3. 2018.

9. Z fotokopie dopisu zástupce žalovaného adresovaného zástupkyni žalobkyně soud zjistil, že žalovaný okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně převzal dne 14.3.2018 a téhož dne pracovní poměr žalovaného u žalobkyně skončil. Žalovaný s důvody ukončení prac. poměru nesouhlasil. Rovněž nesouhlasil s výší škody a s tím, že by ji způsobil (viz čl. 14 spisu).

10. Z inventurní sestavy - inventurního manka soud zjistil, že žalobkyni dle počítačové skladové evidence ke dni 9. 5. 2018 chyběly náhradní díly za 284 772,95 Kč. U některých dílů je poznámka„ [jméno]“,„ [jméno]“„ [jméno]“. Jde jak o drobné věci, např. těsnění, šrouby, matice, tak i rozměrnější věci, jako je čelní sklo, pneumatiky, atd. (čl. 50-56 spisu).

11. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně adresované žalovanému, včetně doručenky soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 284 772,95 Kč (viz čl. 42 spisu).

12. Z dopisu zástupkyně žalobkyně ze dne 15. 3. 2018, včetně potvrzení o doručení žalovanému soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně žalovanému z opatrnosti zaslala okamžité zrušení prac. poměru, jehož převzetí dne 14.3.2018 žalovaný žalobkyni odmítl písemně potvrdit. Rovněž žalovaného vyzvala k úhradě škody (viz čl. 57 spisu).

13. Z listiny označené jako mzdový výměr soud zjistil, že dne 1. 7. 2014 došlo ke změně mzdy žalovaného, kdy nově se smluvní mzda skládá ze základní složky mzdy a složky pohyblivé. Základní hrubá měsíční mzda, kterou bude žalovaný pobírat, činila 15 000 Kč. Z rozhodnutí zaměstnavatele mu mohla být vyplacena mimořádná odměna. Dokument o změně mzdy byl podepsán jak ze strany žalobkyně, tak žalovaným (viz čl. 131 spisu).

14. Z výplatních pásek na čl. 85-100 spisu soud zjistil, jakou by žalovaný měl pobírat čistou mzdu, pokud by jeho základní hrubá mzda činila 25 000 Kč měsíčně.

15. Z výplatních pásek na čl. 101-108 spisu soud zjistil skutečnou výši mzdy, kterou žalovaný v jednotlivých měsících pobíral s tím, že tato skutečná výše mzdy odpovídá dohodě o změně mzdy účinné do 1.7.2014, tj. žalovaný pobíral vždy minimálně mzdu ve výši 15 000 Kč hrubého, resp. šlo o částky vyšší, než 15 000 Kč měsíčně hrubého.

16. Ze stejnopisů notářských zápisů NZ 33/ 2018 a NZ 34/ 2018 na čl. 132 a 134 spisu soud zjistil, že žalobkyně, resp. její jednatel měl konflikt s panem [jméno] [příjmení], od něhož resp. společnosti kterou vlastnil a posléze pak od jeho manželky, měla žalobkyně pronajaty prostory, v nichž provozovala svůj autoservis. Ze stejnopisu notářského zápisu NZ 34/ 2018 je zřejmá loajalita žalovaného k žalobkyni.

17. Z žalobkyní založeného flash disku soud stran chybějících dílů žalobkyně u každého dílu zjistil, jak fungoval systém žalobkyně od objednání dílu, naskladnění dílu do virtuálního skladu – počítačového systému žalobkyně, úhrady dílu dodavateli, pohybu dílu, vyskladnění a vyfakturování dílu k zakázce (viz flash disk na čl. 246 spisu, a dále z něj vytištěné, a jako příklad do spisu založené čl.16 až 41, 46 až 49, 136- 152).

18. Ze spisu Policie ČR (dále jen PČR) [číslo jednací] soud zjistil, že ze strany PČR bylo na základě trestního oznámení žalobkyně zahájeno trestní řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, trestního zákoníku, kterého se měl dopustit žalovaný, jednáním popsaným pod bodem 1. a 4 tohoto rozsudku. Policejní orgán ve věci provedl rozsáhlé prověřování (stejně jako zdejší soud), kdy byly provedeny výslechy jednatele žalobkyně, žalovaného, svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (stejně tak jako v tomto řízení), dále [jméno] [příjmení], a rovněž byla ze strany PČR prozkoumány podklady a daňové doklady žalobkyně, příjemky do virtuálního skladu, detaily příjemce, skladové karty, skaldové karty s pohybem dílu, karty závazků, faktury, vyskladnění zboží, atd. (stejně tak jako ze strany soudu). PČR věc na základě usnesení ze dne 10.6.2021, [číslo jednací] odložila s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu. Žalobkyně podala proti shora citovanému usnesení PČR o odložení věci stížnost (viz 369 až 371 spisu), která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], jako nedůvodná zamítnuta. <i>19. Uvedený orgán mimo jiné zdůvodnil, že„ [jméno] [příjmení] má v celém systému evidence značný chaoz, občas sám hovoří o tom, že se v případě podezřelého [celé jméno žalovaného] jednalo o uživatelské pochybení, když se některé položky vracely a opět se naskladňovaly, dělaly se v tom chyby.“ Státní zástupce uzavřel, že věrohodnost evidence vedené poškozenou společností [právnická osoba] lze skutečně zpochybnit, v této evidenci se stále objevují jako nevyřízené položky, u kterých jsou křestní jména zaměstnanců, přičemž tito zaměstnanci si zboží, které je na seznamu uvedeno, objednávali pro opravy svých osobních aut, a zaměstnanci k věci uvedli, že za tyto díly jim byly peníze strženy z výplaty. Státní zástupkyně považovala za velmi významné, že [jméno] [příjmení] chtěl ve své firmě podezřelého [celé jméno žalovaného] opětovně zaměstnat.</i> 20. Z výslechu jednatele žalobkyně, [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že objednávat náhradní díly mohl on nebo žalovaný. Nikdo jiný to dělat nemohl. Náhradní díly se objednávaly na základě informací od zákazníka a i z požadavku mechaniků, kteří prováděli opravu. Po objednání dílu, objednávané díly chodily přes oddělení příjmu oprav, kde pracoval jednatel žalobkyně a žalovaný, do tohoto oddělení měl přístup kdokoli ze zákazníků a zaměstnanců. V přejímacím prostoru byla vyčleněna„ plocha“, kde byly díly krátkou dobu odloženy. Následně byly žalovaným nebo mechaniky odneseny na dílnu a zapracovány do vozidla. Docházelo k tomu, že náhradní díly byly objednány špatně a následně vráceny dodavateli, toto se dělo praktiky denně. V případě rozporu byly díly vráceny„ vratkou“ nebo byl díl přesunut na dílnu, kam měli přístup jen zaměstnanci. Při delších opravách byly díly ponechány ve voze. Vůz se zamkl a klíčky byly v trezoru. Pokud se díl nedařilo najít, ihned se odepsal. Poznámky„ [jméno]“„ [jméno]“ u náhradních dílů udělat ten, kdo náhradní díl objednával – žalovaný. V prostorách servisu žalobkyně se nacházela místnost plná náhradních dílů, které však nepatřily žalobkyni. V těchto prostorách měla žalobkyně uskladnění drobný jednicový materiál, jako jsou šrouby, podložky pod SPZ, žárovky, atd. Jednatel žalobkyně hodně cestuje a nebyl přítomen každý den na pracovišti, nikdy neviděl žalovaného ukrývat náhradní díly. Zaměstnanci žalobkyně měli možnost si přes žalobkyni nakupovat náhradní díly pro vlastní potřebu, této možnosti využíval i žalovaný, měsíčně si nakupoval díly za cca 5 000 – 10 000 Kč. Náhradní díly zaměstnanci hradili zaměstnavateli ihned po jejich odebrání. Zaměstnanci mohli také používat dílnu k vlastním opravám, a to po souhlasu jednatele nebo žalovaného. Náhradní díly pro vlastní potřebu zaměstnanců a díly, které se neúčtovaly zákazníkům, se dávaly do režijní zakázky. Zaměstnanci pak díly pro vlastní potřebu hradili v hotovosti. 99 % objednávek náhradních dílů probíhalo prostřednictvím systému (vstupem do eshopu všech dodavatelů náhradních dílů), telefonicky se objednávaly pouze originální náhradní díly. V roce 2017 ve společnosti pracovali kromě jednatele žalobkyně a žalovaného ještě další 4 zaměstnanci. V autoservisu dále bydlel pan [příjmení], měl v prostorách byt a někdy tam i přespal, neboť [právnická osoba] [příjmení] byla podnájemcem prostor žalobkyně. Pokud jde o pracovní náplň žalovaného, tento ji neměl přesně definovanou. Pracovní náplň žalovaného se postupem doby vyvíjela. Nejdříve dělal žalovaný automechanika, byl velmi šikovný a postupem doby žalovaný dělal vedoucího servisu (viz čl. 309 -312, čl. 360-361 spisu). V rámci výslechu na PČR pak jednatel žalobkyně mimo jiné uvedl, že žalovaného na přelomu roku 2019 až 2020 kontaktoval s nabídkou, aby u něj dále pracoval jako mechanik (viz strana 1175 spisu PČR).

21. Svědek [jméno] [příjmení], uvedl, že u žalobkyně působí jako automechanik. Náhradní díly objednával většinou žalovaný, pokud si zaměstnanci objednávali díly pro svoji potřebu, zapisovalo se to do sešitu a po výplatě na konci měsíce se to muselo dle záznamu v sešitu zaplatit. K opravám se používaly jak originální, tak aftermarkové díly. Ke konkrétní zakázce svědek napsal, co bude potřebovat k opravě a následně mu to žalovaný objednal. Svědek dále sdělil, že náhradní díly šly objednávat ze dvou počítačů, a sice z počítače v kanceláři a pak z počítače na dílně. Přes počítač na dílně si sám náhradní díly objednával a měl za to, že stejně náhradní díly z počítače na dílně objednávali i ostatní jeho kolegové. Počítač na dílně byl zabezpečený heslem, ale ne pořád a svědek tak z něj náhradní díly běžně objednával. Svědek měl klíče od celého prostoru servisu. Pokud oprava auta trvala více než jeden den, náhradní díly na opravu auta byly uloženy v kanceláři nebo ležely u auta na dílně. Do prostoru autoservisu měl přístupu i pan [příjmení], který měl v prostorách autoservisu autobazar a i zde přespával. Svědek viděl jak si žalovaný ale i ostatní zaměstnanci do auta dávají nějaké krabice. Pokud někdo ze zaměstnanců potřeboval nějaký náhradní díl pro vlastní potřebu, tak si ho i objednal a následně odvezl. Tyto díly pro vlastní potřebu se zapisovaly do sešitu a pak se na konci měsíce, a někdy i ihned poté, co přišly, uhradily budˇ jednateli žalobkyně nebo žalovanému. Rovněž u dílů pro vlastní potřebu bylo uvedeno křestní jméno„ [jméno]“„ [jméno]“ (viz čl. 362 spisu a čl. 1220 -1224 spisu PČR).

22. Svědek [jméno] [příjmení], automechanik, bývalý zaměstnanec autoservisu k věci uvedl, že si nikdy nevšiml, že by žalovaný z autoservisu odnášel náhradní díly, ani nikdo jiný ze zaměstnanců. V prostorách žalobkyně existoval sklad, tam se uskladňovaly kapaliny, žárovky, olej, ale nikdy ne náhradní díly. Náhradní díly objednával běžně jednatel žalobkyně, žalovaný, ale i svědek sám, přes počítač na dílně, ovšem vždy o tom musel vědět někdo z vedoucích. Počítač na dílně byl pořád otevřený, vůbec se z něj nevyjíždělo, ale na noc se vypínal. Ráno počítač stačilo zapnout, přihlašovací údaje byly předvyplněné, do systému se přihlašovalo na dva kliky. Svědek si prostřednictvím počítače na dílně objednával většinou náhradní díly pro svoji potřebu. Takové náhradní díly objednané pro osobní potřebu zapsal vedoucí do sešitu a na konci měsíce se jejich cena strhla zaměstnanci z výplaty. Náhradní díly pro potřeby zaměstnanců byly označeny jmény„ [jméno]“„ [jméno]“ V prostorách servisu si zaměstnanci mohli opravovat svá auta, ale i auta pro známé, vždy po dohodě s vedoucím, tedy žalovaným či jednatelem žalobkyně. V autoservisu se pohyboval kromě zaměstnanců ještě pan [jméno] [příjmení], který tam i bydlel, měl do servisu neomezený přístup. Když přišlo auto na servis, vedoucí zadal, co je třeba udělat, svědek pak auto prohlédl a řekl, jaké náhradní díly je třeba objednat. Vedoucí (žalovaný) pak díly objednal, nacenil a kontaktoval zákazníka ohledně ceny. Nové náhradní díly se pak ihned namontovaly do auta, vyúčtování opravy, co se do auta skutečně namontovalo, se nesepisovalo, svědek to nikomu nehlásil, vedení vědělo, co se objednávalo. Náhradní díl přinesl technik na dílnu, nebo pokud dílů bylo více, šli je vyzvednout mechanici na přijímací kancelář. Pokud oprava trvala více než jeden den, náhradní díly se ukládaly do opravovaného auta, klíčky od auta byly v zapalování (viz čl. 394 spisu a čl. 1226 spisu PČR).

23. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že v žalobkyně pracovala jako administrativní výpomoc. Pomáhala účetní, zadávala do systému faktury, této práce bylo hodně. Rovněž komunikovala se zákazníky. V prostorách žalobkyně nebyl žádný sklad. Náhradní díly se ihned po dodání namontovaly do auta. Pokud oprava trvala více dní, tak se náhradní díly uložily do auta. Zaměstnanci žalobkyně si mohly objednávat náhradní díly pro svoji potřebu, díly se pak uhradily ihned hotově nebo z výplaty. K dílu pro zaměstnance se připsalo jméno, pro koho je díl určený. Svědkyně si také takto objednávala náhradní díly (viz čl. 362 spisu a čl. 1238 spisu PČR).

24. Žalovaný ve věci uvedl, že pro žalobkyni pracoval od roku 2014 do roku 2018, nejprve jako automechanik, po té jako přijímací technik. Dále žalovaný rozděloval práci pro mechaniky, objednával náhradní díly, dělat pick-up servis. Práce v autoservisu probíhala tak, že když přišlo vozidlo k opravě, sepsal zakázkový list, auto bylo předáno mechanikům, kteří po jeho prohlídce sdělili žalovanému, jaké náhradní díly budou k opravě vozidla potřebovat. Následně byly náhradní díly objednány buď žalovaným, nebo si je objednávali i sami mechanici, pokud byl např. žalovaný zaneprázdněn jinou prací nebo nebyl přítomen. Poté, co náhradní díly přišly je žalovaný naskladnil do virtuálního skladu systému [příjmení], pokud nebyl přítomen, tak naskladnění udělal dle dodacích listů později (náhradní díly převzal některý z mechaniků). Pokud byl objednán špatný náhradní díl, objednal se správný a špatný díl se vracel dodavateli. Následně mělo dojít k vyskladnění tohoto špatného náhradního dílu, což se však často nestalo a tento díl tak nadále zůstal naskladněn na virtuálním skladu. Stejně tak, pokud si zaměstnanci žalobkyně objednávali náhradní díly pro vlastní potřebu, tyto se do zaevidovaly do režijní zakázky a po jejím uzavření se měly vyskladnit. Často se to však nestalo. Tyto náhradní díly pro potřeby zaměstnanců se vždy hradily v hotovosti. Pro práci v systému [příjmení] byl zaškolen až jednatelem žalobkyně, za chodu, občas mu jednatel radil po telefonu, neboť si se spoustou věcí žalovaný nevěděl rady. Předmět pracovní náplně byl dán jednatelem žalobkyně ústně: telefonování se zákazníky, psaní zakázek, později i fakturace a uzavírání zakázek. Díly virtuálně naskladňoval jednatel žalobkyně, žalovaný a po nějaké době i slečně [příjmení], která žalovanému pomáhala s papíry. Stávalo se, že se zejména aftermarkový náhradní díl naskladnil, nepasoval, a vracel se dodavateli. Ze skladu se virtuálně již díl nevyskladnil, zůstával naskladněn, i když byl vrácen. Vyskladnění z virtuálního skladu se žalovanému nedařilo, bojoval s tím, a to i z důvodu velkého množství práce to občas to neudělal. Jednatel žalobkyně mu vyskladňování dílů ukazoval, avšak žalovaný na to neměl moc času, věnovat se tomu, měl hodně práce. Pak se stalo, že určitý náhradní díl v systému zůstal naskladněný, i když se např. vrátil dodavateli. Žádné oficiální školení stran systému [příjmení] neabsolvoval. Žalovaný nevěděl, zdali slečna [příjmení], která měla přístup do systému [příjmení] a mohla naskladňovat díly, měla vlastní heslo do počítače. Asi fungovala na počítači přes heslo žalovaného, jednatel měl svoje heslo a přes vzdálenou plochu se mohl dostat i do účtu žalovaného. Práce s „ papíry“ (naskladňování, vyskladňování) bylo hodně, žalovaný o tomto informoval jednatele žalobkyně, a tento, pokud mohl, tak mu s prací pomáhal. Do systému [příjmení] měl přístup žalovaný, jednatel žalobkyně a slečna [příjmení], mechanici žalobkyně nikoli. Pokud si někdo objednával díl pro svoji potřebu, mělo se to zapsat do sešitu a do virtuálního skladu, přičemž poznámky křestních jmen u jednotlivých dílů začal později psát žalovaný, aby se vědělo, komu objednávku přiřadit. Když byla u objednávky poznámka se jménem, šlo vždy o díl pro soukromé účely. Pro díly na pracovní účely se poznámky nepsaly. V dílně si mohli mechanici jako benefit opravovat auta i pro své známé. Bylo praxí, že se dražší originální díly nahrazovaly díly aftermarkovými, zákazníkům se naúčtoval dražší originální díl, do auta jim byl namontován aftermarkový. Objednal se díl z druhovýroby, naskladnil se, a naskladnil se i díl originální za 0,01 Kč, pak se vyskladnil ten originální díl, díl z druhovýroby zůstával ve virtuálním skladu. Proto jsou v seznamu chybějících dílů i díly, které tam fakticky nebyly, jsou to ty aftermarkové díly. K zaměňování dílů docházelo občas, dle pokynu majitele. V prostorách servisu bydlel pan [příjmení], měl pronajatou část prostoru, kde provozoval autobazar. Měl volný přístup do celého servisu. V prostorách servisu, na dílně, byl sklad dílů, díly zde byly složeny dle doby opravy vozidla. Když se nějaký díl ztratil, měl být odepsán z virtuálního skladu. Sávalo se, že odepsán nebyl, měl je odepisovat žalovaný nebo jednatel, či slečna [příjmení]. Ohledně vztahů na pracovišti žalovaný uvedl, že tyto byly jako by šlo o rodinnou firmu, nikdy se nevyskytly žádné spory. S jednatelem žalobkyně si vycházeli vstříc, nikdy mezi nimi nebyl žádný problém. Po prvním jednání před soudem byl žalovaný kontaktován jednatelem žalobkyně s tím, že by chtěl žalovaného opětovně zaměstnat. Žalovaný to odmítl. Ke mzdovému výměru uvedl, že jej podepsal, neboť mu jednatel žalobkyně řekl, že se firmě nedaří, a buď mzdový výměr podepíše, nebo dostane výpověď. Nechtěl být bez práce, chtěl nadále pracovat jako mechanik a najít si práci u někoho jiného pro něj bylo těžké (viz čl. 395 spisu a čl. 1185 spisu PČR).

25. Na základě výše uvedeného soud učinil skutkový závěr, že na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2014 vykonával žalovaný pro žalobkyni od 5. 5. 2014 práci automechanika. Žalovaný byl šikovný a později v autoservisu zastupoval jednatele žalobkyně (když tento nebyl přítomen) pracoval jako přijímající technik, obsahem jeho práce byly objednávky náhradních dílů, jejich evidence v systému [příjmení], vyúčtování zákazníkům, organizace práce mechaniků, atd. Náplň práce žalovaného nebyla nijak pevně daná, ale vyvíjela se postupně, dle potřeb žalobkyně a toho, že jednatel žalobkyně byl pracovně zaneprázdněn a v servisu žalobkyně nebyl často přítomen. Náhradní díly pro opravu vozidla byly objednávány jak žalovaným, tak žalobcem, ale i samotnými mechaniky. Žalovaný a jednatel žalobkyně následně prováděli naskladňování náhradních dílů do virtuálního skladu systému [příjmení]. Žalovaný v systému [příjmení] nebyl oficiálně proškolen. Vše jej učil za chodu jednatel žalobkyně. Občas se stávalo, že došlo k objednání špatného dílu, kdy tento byl následně vrácen dodavateli a byl dodán díl správný. Tento špatný díl měl být následně z virtuálního skladu systému [příjmení] vyskladněn, což žalovaný občas neudělal. Žalovaný s vyskladňováním dílů bojoval, neuměl to a často to dělal jednatel žalobkyně. Takto se stalo, že i když byl díl vrácen dodavateli, ve virtuálním skladu zůstával nadále naskladněn. Zaměstnanci si mohli objednávat náhradní díly prostřednictvím žalobkyně pro vlastní potřebu, tyto náhradní díly se dávaly do režijní zakázky. Zaměstnanci pak tyto náhradní díly hradili vždy v hotovosti, a to buď ihned nebo až na konci měsíce. Poté mělo dojít k vyskladnění těchto dílů z virtuálního skladu, což se však nedělo. Dne 1. 7. 2014 došlo ke změně mzdy žalovaného. Nově se smluvní mzda skládala ze základní složky mzdy a složky pohyblivé. Základní hrubá měsíční mzda žalovaného činila 15 000 Kč. Z rozhodnutí zaměstnavatele mu mohla být vyplacena mimořádná odměna. Sjednaná mzda ve výši 15 000 Kč hrubého byla žalovanému vždy vyplacena, resp. byla mu vyplácena mzda vyšší než sjednaná základní ve výši 15 000 Kč hrubého. V březnu roku 2018 žalobkyně provedla účetní inventuru a ve virtuálním skladu na náhradních dílech zjistila rozdíl ve výši 284 772,95 Kč. Jednalo se o porovnání virtuálního skladu náhradních dílů v počítačovém systému (stav zásob na náhradních dílech) s tím, že tyto náhradní díly nebyly nalezeny ve své fyzické podobě, ani v rámci účetního systému nebyly vyskladněny, či přiděleny k nějaké zakázce. Šlo o náhradní díly naskladněné žalovaným. U některých chybějících dílů je poznámka„ [jméno]“,„ [jméno]“„ [jméno]“. Pracovní poměr s žalovaným žalobkyně ukončila dne 14. 3. 2018 a to formou okamžitého zrušení pracovního poměru, poté co ve virtuálním skladu náhradních dílů zjistila výše uvedené manko.

26. Z ostatních důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. Soud rovněž zamítl návrh na provedení dokazování výslechem účetní žalobkyně paní [jméno] [příjmení], návrhem na vypracování znaleckého posudku stran správnosti účetnictví, evidence a inventury žalobkyně a návrhem na zajištění výpisu z registru vozidel stran vozidel, která byla žalovaným provozována či ve vlastnictví v předmětném období, neboť již provedenými důkazy byl skutkový stav náležitě zjištěn a výše uvedené důkazy nebyly sto prokázat základní otázku, zda vůbec došlo ke škodě, a kdo za ni odpovídá.

27. Podle § 250 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále také jen „zákoník práce“) je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 250 odst. 3 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

28. Základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody jsou porušení povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů či v souvislosti s nimi, vznik škody, která je v příčinné souvislosti s porušením právních povinností, a zavinění zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody všechny tyto předpoklady musí žalobce tvrdit a následně prokázat, že byly splněny současně. Chybí-li byť jen jeden ze shora uvedených předpokladů, nemůže být žalobce se svým nárokem úspěšný. O porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Je-li zaměstnanci vydán pokyn, který není v souladu s právními předpisy, není zaměstnanec povinen takový pokyn splnit.

29. Základním předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu je vznik škody. Škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (zaměstnavatele) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Byla to právě žalobkyně, kdo byla povinna vznik škody prokázat. Vzhledem ke skutečnosti, že se zaměstnancem (žalovaným) nebyla uzavřena dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty (§ 252 odst. 1 zákoníku práce), je to žalobkyně, kdo rovněž nese břemeno důkazní ohledně povinnosti prokázat zavinění zaměstnance ve vztahu ke vzniklé škodě.

30. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala hned prvotní a základní předpoklad vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu, a to je vůbec vznik škody. V projednávané věci předložila žalobkyně inventurní výkaz, na základě kterého byl zjištěn porovnáním virtuálního skladu zásob náhradních dílů se skutečností, že tyto díly nebyly nikde nalezeny, ani dohledáno jejich virtuální vyskladnění či přiřazení do konkrétní zakázky, schodek ve výši 284 772,95 Kč. Tento virtuální schodek, však nemá nic společného se skutečným mankem, resp. skutečnou škodou. Z porovnání příjemek zboží do virtuálního skladu s objednávkami, fakturami od dodavatelů a jejich vyskladněním bylo zjištěno, že v inventurní sestavě, která má dle tvrzení žalobkyně představovat manko, resp. její škodu se objevují položky, ke kterým nejsou žádné doklady o tom, že by je žalobkyně vůbec kdy dodavateli uhradila. V inventurní sestavě se rovněž některé položky objevují v chybném množství, kdy např. jsou zde uvedeny 2 kusy, ačkoli fakturovány dodavatelem byl pouze jeden kus. Možným vysvětlením tohoto je zaměňování originálních dílů za díly aftermarkové (zde soud uvádí, že na tomto nemohla nic změnit žalobkyní k důkazu navržená smlouva se společností [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] and [právnická osoba], kterou soud ani nehodnotil, když není s to možné zaměňování dílu vyvrátit). Rovněž se v inventurní sestavě objevují náhradní díly, které byla vráceny dodavateli, a dodavatel za ně žalobkyni vrátil cenu. Stejně tak u velkého množství náhradních dílů z inventurní sestavy žalobkyně, která dle jejího tvrzení představuje manko, se objevují poznámky se jmény„ [jméno]“,„ [jméno]“„ [jméno]“. V řízení bylo výslechem žalovaného a svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] prokázáno, že tyto poznámky znamenají, že šlo o náhradní díly určené pro osobní potřeby jednotlivých zaměstnanců žalobkyně, které si jako bonus mohly jejím prostřednictvím objednávat a následně tyto náhradní díly vždy v hotovosti žalobkyni uhradili. To, že náhradní díly objednávané pro vlastní potřebu zaměstnanců byly žalobkyni vždy ze strany zaměstnanců uhrazeny, potvrdily všichni svědci. I přesto, že se tyto náhradní díly, které byly žalobkyni zaplaceny, objevují v inventurním seznamu žalobkyně a jsou vydávány za manko. Pouhá skutečnost, že výše uvedené náhradní díly nebyly vyskladněny z virtuálního skladu systému [příjmení], však nepředstavuje manko, resp. skutečnou škodu, která by žalobkyni vznikla. Žalovaný měl s vyskladňováním dílů potíže, v systému [příjmení] nebyl nikdy proškolen, vše jej učil za provozu jednatel žalobkyně. Tento také za žalovaného díly vyskladňoval a pomáhal mu s „ papíry“. Pouhá skutečnost, že náhradní díly nebyly vyskladněny ze systému [příjmení], ať již jde o náhradní díly objednané zaměstnanci pro jejich osobní potřeby a následně zaměstnanci zaplacené, chybně objednané díly, které byly žalobkyní vráceny dodavatelům a ze strany dodavatelů byla žalobkyni vrácena jejich cena, nebo jen fiktivně naskladněné díly v důsledku záměny originálních dílů za díly aftermarkové, však nepředstavuje jakoukoli škodu. Pokud jde o vlastní pracovní náplň a povinnosti žalovaného, zde soud konstatuje, že pracovní náplň žalovaného nebyla nijak přesně definována. Jeho pozice se v průběhu doby měnila, od mechanika, až po vedoucího servisu v nepřítomnosti jednatele žalobkyně, a ani jednatel žalobkyně k dotazu soudu nedokázal povinnosti žalovaného zcela komplexně vyjmenovat (viz sdělení jednatele žalobkyně při jednání dne 2.11.2021 na čl. 361 spisu).

31. Žalobkyně byla opakovaně soudem vyzývána ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, aby doplnila rozhodné skutečnosti v tom směru, že jednoznačně a přesně u každého jednotlivého dílu specifikuje a podrobně popíše, kterého dne a jakým způsobem byla v každém jednotlivém případě žalovaným způsobena škoda. Žalobkyně byla dále opakovaně vyzývána, aby označila a předložila soudu důkazy k prokázání svých tvrzení, a byla poučena o následcích nesplnění této povinnosti. Provedenými důkazy však jak soud uváděl již výše, žalobkyně v soudním řízení neprokázala, že by jí jakákoli faktická škoda vznikla.

32. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že žalobkyně rovněž v soudním řízení neprokázala (pro případ, že by soud došel k závěru, že jí vůbec škoda vznikla, že případnou škodu zavinil svým jednáním žalovaný. Soud je přesvědčený, že žalobkyně jednak sama vůbec neví, zda u ní k nějaké škodě došlo, případně jak, a objasnění těchto otázek požadovala po soudu a orgánech činných v trestním řízení. Soud zde však není od toho, aby přezkoumával účetnictví žalobkyně a objasňoval nepořádek a nesrovnalosti v její vlastní evidenci. Jak orgány činné v trestním řízení, při prověřování trestního oznámení žalobkyně, tak nyní i soud konstatuje, že žalobkyně měla ve vlastní evidenci řadu nesrovnalostí, nepořádek a zcela po dobu několika let, absentovala na provádění řádných inventur a kontrol. Nyní však nemůže chtít po soudu a předtím po orgánech činných v trestním řízení, aby výše uvedené napravily a objasnily. Proto soud také zamítl návrh na provedení dokazováním znaleckým posudkem, který by přezkoumal správnost vedení účetnictví, nota bene, ani tento by na výsledku řízení nemohl nic změnit. Základní povinností žalobkyně bylo tvrdit a zejména označit důkazy k prokázání tvrzení, že ke škodě vůbec došlo, jak a kdo za ni odpovídá. Žalobkyně taktéž byla povinna tvrdit a prokázat, že žalovaný škodu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. V neposlední řadě pak příčinnou souvislost mezi vznikem škody a zaviněným porušením povinností ze strany žalovaného. Zde soud uvádí, že stran vzniku škody žalobkyně jednak zcela nekonkrétně poukazovala na § 301 zákoníku práce, dle kterého jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, ale zejména d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Dále tvrdila, že žalovaný ji škodu způsobil tím, že náhradní díly jen objednal, nevydával je do zakázek a ponechal je účetně na skladě. Jelikož v provozovně fakticky náhradní díly nalezeny nebyly, žalobkyně uzavřela, že to byl žalovaný, kdo tyto náhradní díly z provozovny žalobkyně odnesl pro vlastní potřebu a jejich cenu žalobkyni neuhradil. Po poučení ve smyslu ust. § 118 a odst.1,3, o.s.ř., žalobkyně doplnila, že k odnesení toho kterého náhradního dílu, který žalobkyni chybí, z provozovny žalobkyně, došlo ze strany žalovaného vždy toho dne, kdy byl ten který náhradní díl objednán a naskladněn – viz tvrzení na straně 276 až 304 spisu). V této souvislosti soud konstatuje, že žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný byť jediný náhradní díl z provozovny žalobkyně odnesl nebo použil pro svoji potřebu, aniž by za něj žalobkyni nezaplatil jeho cenu. Žádný ze svědků, ani jednatel žalobkyně žalovaného nikdy neviděl odnášet z provozovny žalobkyně jakýkoli náhradní díl. Dle žalobkyně jí chybí 266 položek, přičemž některé položky jsou velmi rozměrné předměty (např. čelní sklo, pneumatiky). Soud si nedovede představit, jak by takové množství náhradních dílů dokázal žalovaný odnést z prostorů žalobkyně, aniž by si toho kdokoli ze zaměstnanců nebo jednatel žalobkyně všiml.

33. Náhradní díly objednával pro žalobkyni žalovaný, jednatel, ale i zaměstnanci žalobkyně. Ze shodných výpovědí svědků bylo prokázáno, že náhradní díly si objednávali zaměstnanci žalobkyně také pro svoji vlastní potřebu, jejich hodnotu však vždy zaměstnavateli v hotovosti zaplatili. Žalovaný uvedl, že náhradní díly vydané zaměstnancům z účetní evidence ne vždy také odepisoval. Bylo také zjištěno, že nevyhovující náhradní díly se vracely dodavateli, přičemž pokud nebyly z účetní evidence odstraněny, zůstávaly nadále evidované. Rovněž se občas stalo, že se nějaký náhradní díl ztratil nebo se nemohl najít, následně se objednával díl nový a ztracený díl se měl vyskladnit (výše uvedené potvrdil sám jednatel žalobkyně při jednání soudu dne 2.11.2021 viz čl. 361 spisu). Shora uvedené však neznamená, že by nevyskladněním dílů z evidence [příjmení] žalobkyni vznikla škoda. Výše uvedené jen dokazuje chaos v evidencích a z toho pramenící nevěrohodnost. Jednatel žalobkyně do provozovny nedocházel pravidelně, sám doznal, že byl hodně pryč, a vedení evidence náhradních dílů dlouhodobě pravidelně nekontroloval. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně neunesla ohledně vzniku škody, nota bene jejího způsobení zaviněným jednáním žalovaného ani břemeno důkazní a proto soud žalobu, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 284 772,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby zamítl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Nelze rovněž přehlédnout skutečnost, že i poté, co je žalobkyně přesvědčena, že to byl žalovaný, kdo ji způsobil škodu v žalované výši, tohoto chce i nadále zaměstnávat a sama mu nabídne, aby pro ni nadále pracoval. Výše uvedené jen dokresluje názor soudu, že sama žalobkyně má o vzniku škody a o tom, že by za ni odpovídal žalovaný pochybnosti, resp. nedokáže sama nesrovnalosti ve svých evidencích rozklíčovat, a požaduje toto po jiných (soudu a PČR). Ke stejnému závěru stran nesrovnalostí, nevěrohodnosti a chaosu v evidencích došla i Policie ČR a následně i Státní zastupitelství.

34. Pokud jde o vzájemný návrh žalovaného soud věc právně posoudil dle § 40 odst. 1 věty první zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce je obsah pracovního poměru možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Podle § 40 odst. 3 zákoníku práce platí § 37 přiměřeně.

35. Podle § 37 odst. 1 písm. f) zákoníku práce neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu.

36. Dle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce; nelze-li použít zákoník práce, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Na pracovněprávní vztahy se tedy občanský zákoník aplikuje teprve tehdy, pokud nelze použít zákoník práce.

37. Žalovaný tvrdil, že mu žalobkyně měla vyplácet měsíční mzdu ve výši 25 000 Kč, což nečinila. Dne 1.7.2014 však mezi žalobkyní a žalovaným byl podepsán dokument nazvaný„ Platební výměr“, na jehož základě došlo ke změně mzdy, kdy nově se smluvní mzda skládala ze základní složky mzdy a složky pohyblivé. Základní hrubá měsíční mzda žalovaného na základě výše uvedeného platebního výměru činila 15 000 Kč. Z rozhodnutí zaměstnavatele mu mohla být vyplacena mimořádná odměna. Z provedených důkazu, zejména výplatních pásek žalovaného, pak bylo zjištěno, že mzda ve výši 15 000 Kč hrubého byla žalovanému vždy vyplacena, resp. byla mu vyplácena mzda vyšší než sjednaná základní ve výši 15 000 Kč hrubého.

38. Soud posoudil ujednání mezi žalovaným a žalobkyní ze dne 1. 7. 2014 dle jeho obsahu (§ 555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a uzavřel, že dne 1. 7. 2014 byla mezi žalovaným a žalobkyní dohodnuta změna pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2014, a s účinností od 1. 7. 2014 byla mzda žalovaného mezi smluvními stranami sjednána na částku 15 000 Kč měsíčně. Z hlediska obsahu právního jednání jde o dohodu, kterou vlastnoručně podepsala zástupkyně žalobkyně, tak jako ji stvrdil svým podpisem i žalovaný. Soud zde neuvěřil tvrzení žalovaného, že nešlo o žádnou dohodu mezi ním a žalobkyní o změně výše mzdy, ale o jednostranný akt žalobkyně, a platební výměr podepsal z důvodu, že jinak by jej žalobkyně propustila, a on by si těžko hledal práci. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný pro žalobkyni pracoval po dobu následujících čtyř let ode dne podepsání onoho platebního výměru, aniž by si jakkoli stěžoval na výši mzdy, nebo s ní projevil nespokojenost. Jen těžko si lze představit, že žalovaný pokud by se s žalobkyní na nové výši mzdy nedohodl, ale šlo o jednostranný akt žalobkyně, s nímž by nebyl ztotožněn, proti tomuto nijak neprotestoval, případně si nenašel zaměstnání jinde, když šlo o tak šikovného zaměstnance (viz výslech jednatele žalobkyně). Rovněž provedenými důkazy byla prokázána oddanost žalovaného žalobkyni, až do onoho momentu, kdy po něm žalobkyně požadoval zaplatit údajné manko (viz např. notářský zápis NZ 34/ 2018 – odmítnutí žalovaného pracovat pro pana [jméno] [příjmení] a potvrzení jeho záměru i nadále pracovat pro žalobkyni). V neposlední řadě sám žalovaný ohledně vztahů na pracovišti uváděl, že tyto byly takové, jako by se jednalo o rodinnou firmu a s jednatelem žalobkyně si vždy vycházeli vstříc. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně žalovanému vždy vyplácela mzdu, na níž se dohodli, tj. měsíční mzdu ve výši 15 000 Kč hrubého, resp. mzdu vyšší, když i tato možnost byla v dohodě mezi žalobkyní a žalovaným zmíněna.

39. Stran vzájemného návrhu žalovaného na doplacení dlužné mzdy ve výši 130 848 Kč s příslušenstvím, která měla představovat rozdíl mezi žalovanému fakticky vyplacenou mzdou od září 2015 do března 2018 oproti měsíční mzdě ve výši 25 000 Kč hrubého sjednané v pracovní smlouvě, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak se podává ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že s účinností od 1.7.2014 byla mezi žalobcem a žalovaným sjednána měsíční mzda ve výši 15 000 Kč hrubého, které se mu také každý měsíc dostalo. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že minimálně sjednanou mzdu ve výši 15 000 Kč žalovaný také dostával (resp. dostával více) nezabýval se již plněními vyplacenými nad rámec této mzdy (např. cestovným) a tvrzeními žalovaného, že si není vědom, zda příjmové pokladní doklady prokazující zaplacení určitých částek nad rámec základní mzdy vůbec podepsal a obdržel.

40. O nákladech řízení ve věci nároku žalobkyně vůči žalovanému rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, když v řízení o zaplacení 284 772,95 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Žalovanému tak byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování či bránění práva, která spočívá v odměně za zastupování advokátem ve výši 75 680 Kč za 8 úkonů právní služby po 9 460 Kč (dle ust. § 7 bod 6 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za převzetí a přípravu zastoupení, za podaný odpor proti platebnímu rozkazu, za vyjádření k žalobě ze dne 19. 10. 2018, za účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech 23. 1. 2020, 20. 10.2020, 8. 12. 2020, 2. 11. 2021, 25. 1. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, v náhradě hotových výdajů advokáta za 8 úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 2 400 Kč, a nakonec v náhradě za daň z přidané hodnoty 21 % ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 16 396,80 Kč Celkem soud přiznal žalovanému náhradu nákladů ve výši 94 476,80 Kč (výrok III rozsudku). Tuto náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit advokátu, který žalovaného ve věci zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moc rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

41. O nákladech řízení ve věci vzájemného nároku žalovaného vůči žalobkyni rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, když v řízení o zaplacení 130 848 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování či bránění práva, která spočívá v odměně za zastupování advokátem ve výši 57 060 Kč za 9 úkonů právní služby po 6 340 Kč (dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření žalobkyně k žalobě žalovaného ze dne 22. 2. 2019, ze dne 1. 7. 2020 a ze dne 19. 1. 2022, účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech 23. 1. 2020, 20. 10.2020, 8. 12. 2020, 2. 11. 2021, 25. 1. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, v náhradě hotových výdajů advokáta za 9 úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 2 700 Kč, a nakonec v náhradě za daň z přidané hodnoty 21 % ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 12 549,60 Kč Celkem soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 72 309,60 Kč (výrok IV rozsudku). Tuto náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátce, která žalobkyni ve věci zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moc rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).