11 C 102/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 32 907 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 000 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 907 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 907 Kč od 15. 1. 2025 do 23. 2. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 907 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 809,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 907 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 15. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 23 100 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet, avšak na poskytnutou částku ničeho nezaplatil. Dne 12. 12. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným, jež je předmětem řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 8. 2024 včetně obchodních podmínek soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 22 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to bankovním převodem této částky na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit dle podmínek sjednaných ve smlouvě a v obchodních podmínkách. K dokumentu nejsou připojeny žádné, ani elektronické podpisy.

6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně a z informace poskytnuté soudu , právnická osoba, ., IČO , IČO, , má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 15. 8. 2024 na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 22 000 Kč a dne 7. 10. 2024 částku 1 100 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným, a to na základě uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 12. 12. 2024.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky 15. 2. 2025, soud zjistil, že postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 2. 2025.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2025, včetně podacího lístku ze dne 15. 2. 2025 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu ve lhůtě 3 dnů.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 23 100 Kč, která mu byla odeslána na účet č. , č. účtu, dne 15. 8. 2024 a 7. 10. 2024. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud dále vycházel z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující byl povinen ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného a jeho objektivní možnost daný úvěr splatit. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nijak nezkoumala, žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv příjmy či výdaji žalovaného, jeho rodinnou, a především finanční situací. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 8. 2024 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.

18. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 15. 8. 2024 částku 22 000 Kč a dne 7. 10. 2024 částku 1 100, jež byly převedeny na bankovní účet žalovaného. Dle tvrzení žalobkyně zbývá na jistině úvěru doplatit částka 22 000 Kč, přičemž s ohledem na pasivní procesní postoj žalovaného soud toto tvrzení žalobkyně nemá za vyvrácené. Z provedeného dokazování proto vyplývá, že žalovaný se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně o částku 22 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 22 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 24. 2. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2025, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dnů od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 15. 2. 2025, a s ohledem na ustanovení § 573 o. z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 18. 2. 2025. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 23. 2. 2025 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 809,72 Kč, přičemž tato částka představuje 33,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 907 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 610 Kč ve výši 1 808,10 Kč.