11 C 110/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 190 268,85 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, v níže se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 190 268,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z této částky od 28. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 96 845 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, .

1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 6. 2023 u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky dle výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že pokud by žalovaný – jako insolvenční správce dlužníka – nepochybil v případě podané žaloby na zaplacení částky 26 933 144 Kč s příslušenstvím, respektive by takovou žalobu vůbec nepodal, nebyla by mu uložena náhrada nákladů řízení v částce 469 601 Kč, a tudíž by byl výtěžek zpeněžení majetkové podstaty vyšší a na žalobce – jako jednoho z věřitelů – by v rozvrhu připadla částka vyšší, právě o 190 268,85 Kč. K tomu uvedl, že dne 12. 5. 2012 přistoupila společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále také jako „, právnická osoba, “) k závazku společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “) zaplatit obci , adresa, částku ve výši 3 000 000 Kč na jistině a odměnu exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , exekutorský úřad , adresa, , ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, . V tu dobu byl již uvedený závazek „zajištěn“ notářským zápisem sepsaným s doložkou přímé vykonatelnosti dne 18. 4. 2012 pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, . Dne 13. 12. 2013 pak k témuž závazku přistoupila společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „, právnická osoba, “), přičemž k jeho úhradě se zavázala společně a nerozdílně spolu s , právnická osoba, . Ve třech tranších pak , právnická osoba, celý dluh uhradila, v celkové výši 3 556 547,94 Kč a vyzvala , právnická osoba, k úhradě svého podílu na dluhu, tj. částky 1 778 273 90 Kč. Smlouvou ze dne 2. 1. 2015 pak , právnická osoba, pohledávku za , právnická osoba, postoupila na žalobce (dále jen „Pohledávka“).Mezitím bylo usnesením Krajského soudu v Praze, č. j. KSPH , spisová značka, , ze dne 13. 11. 2014, rozhodnuto o úpadku dlužníka , právnická osoba, . v likvidaci. IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále také jako „Dlužník“) a žalovaný byl ustanoven jeho insolvenčním správcem. Žalobce do předmětného insolvenčního řízení přihlásil svoji Pohledávku ve výši 1 778 273,90 Kč vedenou v insolvenčním rejstříku jako P-4. Pohledávka byla v přihlášené výši i zjištěna, majetková podstata Dlužníka zpeněžena a výtěžek připadající na nezajištěné věřitele představovala částka 1 227 348,49 Kč, z níž byl žalobce uspokojen v poměrné výši 27,98 %, tj. v částce 497 567,49 Kč.V průběhu insolvenčního řízení pak žalovaný uplatnil vzájemný protinávrh (žalobu na zaplacení 26 933 144 Kč s příslušenstvím) v řízení vedeném Okresním soudem , adresa, pod sp. zn.: , spisová značka, , v němž se , právnická osoba, domáhala určení svého vlastnického práva k rozestavěné stavbě sepsané v majetkové podstatě Dlužníka avšak stojící na jejím pozemku, jímž se naopak žalovaný domáhal vydání bezdůvodného obohacení do majetkové podstaty Dlužníka (neboť měl za to, že žalovaná částka představuje hodnotu provedených prací na rozestavěné stavbě, když právě tuto částku uplatňuje přihláškou v insolvenčním řízení Dlužníka insolvenční správce zhotovitele stavby - , právnická osoba, – a tedy takovou částku by , právnická osoba, měla zaplatit v případě, že by byla úspěšná se svou žalobou na určení vlastnictví dané stavby), když řízení o zaplacení 26 933 144 Kč s příslušenstvím bylo následně u Okresního soudu , adresa, vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Rozsudkem insolvenčního soudu (kam byla původní žaloba na určení vlastnictví sp. zn.: , spisová značka, postoupena) pak bylo dne 29. 9. 2020 rozhodnuto o tom, že rozestavěná stavba sepsaná v majetkové podstatě Dlužníka, není samostatnou stavbou, ale součástí pozemku, na němž se nachází, tedy ve vlastnictví , právnická osoba, . Žalovaný pak vzal svoji žalobu na zaplacení 26 933 144 Kč s příslušenstvím zpět, čímž zavinil zastavení řízení a byla mu uložena povinnost k náhradě nákladů v I. stupni ve výši 435 902,50 Kč a ve II. stupni pak 33 698,50 Kč. Celková částka 469 601 Kč, představující pohledávku za majetkovou podstatou, byla zohledněna ve zveřejněné schválené konečné zprávě a následně , právnická osoba, vyplacena z majetkové podstaty Dlužníka, tedy k tíži nezajištěných věřitelů. Dle schválené konečné zprávy a rozvrhového usnesení připadl, po uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň, výtěžek zpeněžení k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v částce 1 227 348,49 Kč s tím, že budou poměrně uspokojeni ve výši 27,98 %.Žalobce pak má za to, že z důvodu podání žaloby o zaplacení 26 933 144 Kč s příslušenstvím ze strany žalovaného a nesmyslné vedení takového řízení, jež skončilo zpětvzetím žaloby, představuje porušení povinnosti insolvenčního správce postupovat při výkonu funkce svědomitě, s odbornou péčí a povinností vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Podaná žaloba o zaplacení byla od samého počátku zjevně bezdůvodná a bez šance na úspěch, neboť skutečnost, že insolvenční správce zhotovitele stavby uplatňuje přihláškou cenu provedených stavebních prací, ještě neznamená, že by , právnická osoba, byla pasivně věcně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení představovaného právě cenou provedených prací. Stavební úpravy byly na předmětném pozemku provedeny v době, kdy byl pozemek pod rozestavěnou stavbou ve vlastnictví právního předchůdce , právnická osoba, , a to společnosti , právnická osoba, . Dle ustálené judikatury povinnost vydat bezdůvodné obohacení bez dalšího nepřechází na nabyvatele zhodnocené věci, leda by nabyvatel výslovně k tomuto závazku přistoupil (např. rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 4131/2011). Dražební vyhláška, na základě níž , právnická osoba, pozemek pod rozestavěnou stavbou nabyla, o převzetí žádného závazku nic neuvádí a , právnická osoba, ani nevyslovila s převzetím jakéhokoliv závazku souhlas. Pouhé ustanovení dražební vyhlášky obsahující prohlášení, že rozestavěná stavba je ve vlastnictví jiného subjektu, na věci ničeho nemění. Vzhledem k tomu, že v době „zhodnocení“ pozemku nebyla , právnická osoba, jeho vlastníkem, nemohlo dojít na její straně k bezdůvodnému obohacení. Pokud se pak žalovaný po výzvě k zaplacení žalované částky dovolával, že je vedeno řízení o vyloučení rozestavěné stavby z majetkové podstaty nebo řízení o určení vlastnického práva k rozestavěné stavbě, kde byl rovněž neúspěšný, nemá toto relevanci, neboť kdyby postupoval s odbornou péčí, nikdy by nemohl předmětnou rozestavěnou stavbu do majetkové podstaty sepsat, neboť je opakovaně judikováno, že rozestavěná stavba není samostatnou věcí v právním slova smyslu, což měl žalovaný z pozice své funkce nepochybně znát. Veškerých těchto rizik a nevhodnosti zahájení řízení o zaplacení částky přesahující 26 milionů si musel být žalovaný vědom již jen s ohledem na své právní vzdělání. Tím, že porušil své povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce je odpovědný za škodu, která tím žalobci vznikla, když částka ve výši 190 268,85 Kč představuje částku, jež by žalobci v rozvrhu připadla, nebýt nákladu majetkové podstaty Dlužníka spočívajícího v náhradě nákladů řízení , právnická osoba, .

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl ji zamítnout. Měl především za to, že v průběhu insolvenčního řízení Dlužníka nijak nepochybil a poukázal na to, že na samém počátku insolvenčního řízení v roce 2015 nemohl vědět, jakým způsobem jím zahájený soudní spor bude vyřešen a že mu bude uložena náhrada nákladů řízení, tím spíše, že v průběhu insolvenčního řízení byla vedena celá řada na sebe navazujících incidenčních sporů, které se rozhodovaly několik let. Ke dni rozhodnutí o úpadku byl Dlužník dle stavu v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník rozestavěné stavby na parcele parc. č. St. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, , LV č. , hodnota, , zapsané jako samostatná věci nemovitá. K zápisu rozestavěné stavby do katastru došlo na základě ohlášení stavebníka doručeného katastru dne 21. 6. 2012 pod sp. zn.: Z – , hodnota, , přičemž k tomuto byl doloženo stavební povolení Obecního úřadu , adresa, č.j. SÚ/, číslo jednací, ze dne 29. 9. 2009, které nabylo právní moci dne 4. 11. 2009, vydané ve prospěch původního stavebníka , právnická osoba, ., dále vyjádření téhož orgánu č.j. , číslo jednací, ze dne 25. 5. 2012, kterým byl vysloven souhlas se změnou stavebníka tak, že novým stavebníkem se stal právě Dlužník a konečně též geometrický plán č. , hodnota, vyhotovený , tituly před jménem, , jméno FO, dne 6. 6. 2012, schválený Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracoviště , adresa, pod č. , hodnota, dne 11. 6. 2012. V tomto geometrickém plánu byl vymezen nově pozemek parc. č. St. , hodnota, s tím, že na tomto pozemku geometr ve výkazu nového stavu definoval rozestavěnou stavbu se způsobem využití „občanská vybavenost“. S ohledem na uvedené skutečnosti, kdy rozestavěná stavba byla ke dni rozhodnutí o úpadku zapsána několik let v katastru nemovitostí ve vlastnictví Dlužníka, jako samostatná věc nemovitá, byla tato následně po rozhodnutí o úpadku pochopitelně pojata do soupisu majetkové podstaty sestavného žalovaným. Samotný pozemek pod rozestavěnou stavbou však nebyl součástí majetkové podstaty. Vlastníkem pozemku pod rozestavěnou stavbou byl ke dni rozhodnutí o úpadku Dlužníka právě , právnická osoba, , jež nabyl pozemek ve veřejné dražbě dobrovolné ke dni 11. 12. 2013. V té době již rozestavěná stavba byla zapsána v katastru nemovitostí a , právnická osoba, jako nabyvatel pozemku tak byl a musel být s faktickým i právním stavem seznámen. , právnická osoba, dále uzavřel s Dlužníkem dohodu o přistoupení k závazku a za Dlužníka uhradil závazek vůči obci , adresa, , přičemž tento závazek souvisel právě s realizací projektu stavby senior domu na uvedeném pozemku. Regres za úhradu závazku Dlužníka pak , právnická osoba, postoupil právě na žalobce , Jméno žalobce, , a to až po rozhodnutí o úpadku Dlužníka. Jednání o postoupení pohledávky pak probíhala přímo pod dohledem , Jméno advokáta A, , tedy právního zástupce žalobce, když jmenovaný advokát ve věci vystupoval také jako právní zástupce , právnická osoba, . Do insolvenčního řízení pak tento nárok, jenž vznikl původně , právnická osoba, , byl přihlášen již žalobcem, opětovně zastoupeným , tituly před jménem, , jméno FO, .Mezitím do insolvenčního řízení uplatnil přihlášku pohledávky zhotovitel rozestavěné stavby (resp. insolvenční správce zhotovitele, neboť i na majetek zhotovitele byl v mezidobí zjištěn úpadek) tj. , tituly před jménem, , jméno FO, , insolvenčním správce dlužníka , právnická osoba, ., (dále jen též „, jméno FO, “), který uplatnil pohledávku z provedených stavebních prací na rozestavěné stavbě dle mezi Dlužníkem jako objednatelem a věřitelem jako zhotovitelem uzavřené smlouvy o dílo ze dne 1.8.2011 (dále jen „smlouva o dílo“). Nárok uplatněný přihláškou činil 26 933 000 Kč. Tento nárok byl opřen o znalecký posudek soudního znalce , tituly před jménem, , právnická osoba, č. posudku , hodnota, ze dne 20. 11. 2012, který posuzoval možnou hodnotu stavebních prací na rozestavěné stavbě. Tuto pohledávku žalovaný při zvláštním přezkumném jednání popřel.Na přezkumném jednání a schůzi věřitelů dne 9. 3. 2015 byl zvolen jediným zástupcem věřitelů právě žalobce, když osobou, jež za něj tuto funkci měla vykonávat byl opět , tituly před jménem, , jméno FO, . Byl to právě , tituly před jménem, , jméno FO, , který v pozici zástupce věřitelů udělil insolvenčnímu správci (žalovanému) pokyn ke zpeněžení rozestavěné stavby ve veřejné dražbě dobrovolné s tím, že jednak navrhl osobu dražebníka a jednak i způsob ocenění stavby. Žalovaný vázán pokynem zástupce věřitelů nechal pro účely konání dražby dobrovolné (jak ukládá zákon) vyhotovit posudek soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , která nejprve určila obvyklou cenu rozestavěné stavby částkou 5 753 680 Kč, následně pak v dodatku (aktualizaci) částkou 4 200 000 Kč, kdy se však jednalo ocenění rozestavěné stavby jako samostatné věci nemovité pro účely podeje v dražbě se zohledněním, že stavba stojí na cizím pozemku. Po odsouhlasení , tituly před jménem, , jméno FO, jako zástupcem věřitelů, při znalosti veškerých dostupných údajů a znaleckých posudků shora uvedených a zjevně i faktického stavu rozestavěné stavby, byla uzavřena smlouva o provedení veřejné dražby dobrovolné a vydána dražební vyhláška. Těsně před konáním veřejné dražby dobrovolné však , jméno FO, žalovanému doručil písemné uplatnění vlastnického práva dle § 224 IZ k rozestavěné stavbě a současně podal tzv. vylučovací žalobu, přičemž řízení bylo zahájeno u Krajského soudu v Praze pod č.j. KSPH , incidenční spisová značka, dne 30.4.2015. S ohledem na možnou délku sporů se žalovaný pokusil s , jméno FO, dohodnout možné okamžité zpeněžení rozestavěné stavby, aby tato dále neztrácela na hodnotě s tím, že výtěžek by připadl do té majetkové podstaty dle výsledku vylučovacího sporu. O tom informoval jak insolvenční soud, tak i zástupce věřitelů, a to jednak neformálně telefonicky jednak v emailové zprávě ze dne 24.6.2015. PO bezmála dvou měsících a několika urgencích , tituly před jménem, , jméno FO, vznesl poprvé v rámci emailové komunikace námitku, že má jeho klient pochybnosti o tom, zda se vlastně jedná o stavbu v právním smyslu, když následně se i domáhal svolání schůze věřitelů k tomu, aby byla rozestavěná stavba vyřazena z majetkové podstaty Dlužníka z důvodu, že není samostatnou věcí v právním smyslu. Měl tak za to, že v rozporu se společným zájmem věřitelů dal , tituly před jménem, , jméno FO, přednost zájmům vlastním (když dříve zastupoval i vlastníka pozemku pod rozestavěnou stavbou, a právě od něj jeho aktuální klient nabyl pohledávku uplatněnou v IŘ Dlužníka), kdy se pokoušel jedinou hodnotnou položku z majetkové podstaty Dlužníka, jež by mohla nezajištěným věřitelům přinést vůbec nějaké uspokojení, z majetkové podstaty vyloučit, přestože se do té doby domáhal jejího zpeněžení. Prakticky se tak zástupce věřitelů domáhal toho, aby rozestavěná stavba projektu senior domu připadla , právnická osoba, bez dalšího, přičemž tato v minulosti nabyla pozemek pod stavbou v dražbě v situaci, kdy za tento hradila pouze „cenu pozemku“ bez rozestavěné stavby (když ta byla samostatnou nemovitou věcí zapsanou tak v KN), ačkoliv současně nejen jako věřitel, ale především zástupce věřitelů Dlužníka dobře věděl, že za zhotovení stavby je uplatňována v daném insolvenčním řízení pohledávka , jméno FO, přesahující 26 milionů a opřená o posudek znalce. Na svolané schůzi věřitelů pak insolvenční soud z pozice své dohlédací činnosti odmítl rozestavěnou stavbu z majetkové podstaty Dlužníka vyřadit či vyloučit, zejména s ohledem na složitost celé věci, jakož i skutečnost, že probíhá nejen řízení o vyloučení stavby z majetkové podstaty, ale i o popření pravosti a výše přihlášené pohledávky (obé s , právnická osoba, ) a s tím související dokazování v obou incidenčních sporech. Po diskusi v průběhu této schůze věřitelů pak , tituly před jménem, , jméno FO, (který fakticky poskytoval právní služby a angažoval se jak pro Dlužníka, tak pro , právnická osoba, , tak i pro žalobce) na funkci zástupce věřitelů rezignoval. Následně podal , právnická osoba, rovněž několik žalob, ve kterých vycházel z argumentace žalobce, tj. že stavba není v takovém stadiu rozestavěnosti, aby se jednalo o samostatnou věc v právním smyslu, a to přesto, že po celou dobu spolu (jak , tituly před jménem, , jméno FO, , tak Dlužník i žalobce) jednali zjevně ve shodě s cílem získat rozestavěnou stavbu za co nejvýhodnějších podmínek a pokračovat v projektu výstavby senior domu, což bylo ohroženo tím, že se o dražbu začalo zajímat více potencionálních zájemců o koupi. Jelikož nadále vykonával působnost věřitelského orgánu sám insolvenční soud, informoval jej žalovaný pravidelně o průběhu insolvenčního řízení, jakož i o všech krocích jež v jeho průběhu činil, a to včetně podání vzájemné žaloby, v níž nakonec žalovaný nebyl úspěšný. Insolvenční soud proti postupu žalovaného včetně uplatnění vzájemného návrhu, ať již při dohlédací činnosti nebo v působnosti věřitelského orgánu, neměl po dobu několika let jakýchkoliv připomínek, ostatně ani sám žalobce nevznesl jakoukoliv připomínku k postupu žalovaného, byť tak jako účastník insolvenčního řízení vedeného na majetek Dlužníka učinit mohl. Ostatně ani proti konečné zprávě předložené žalovaným, jež zahrnovala též náklad na zaplacení nákladů řízení , právnická osoba, ze sporu založeného vzájemným návrhem, nevznesl žalobce námitky, byť mu to umožňuje insolvenční zákon.Vzájemný návrh v řízení o určení vlastnictví zahájená , právnická osoba, u , právnická osoba, , v němž nebyl žalovaný úspěšný a od nějž žalobce odvozuje svůj nárok na vyšší uspokojení byl podáván v době, kdy již běžel incidenční spor (i.) o určení pravosti a výše pohledávky , jméno FO, přesahující 26 milionů, z titulu provedených stavebních prací na rozestavěné stavbě, (ii.) o vyloučení rozestavěné stavby z majetkové podstaty Dlužníka s , právnická osoba, , z titulu vlastnického práva zhotovitele a (iii.) o vyloučení rozestavěné stavby z majetkové podstaty Dlužníka s , právnická osoba, , z titulu vlastnického práva vlastníka pozemku na němž se nachází rozestavěná stavba, avšak v nikoliv takové fázi rozestavěnosti, aby mohla být stavbou samostatnou (tedy se shodnou argumentací jako , tituly před jménem, , jméno FO, ). Při vědomí všech okolností a též faktu, jaké skutečnosti neformálně k věci sdělil , tituly před jménem, , jméno FO, , tj. že než se spory rozhodnou a zjistí se, kdo vlastně komu dluží z titulu stavebních prací, budou nároky Dlužníka vůči , právnická osoba, již promlčeny, nezbylo žalovanému, než při vědomí právě jeho odpovědnosti insolvenčního správce a při zhodnocení věci v rámci vyjádření k žalobě uplatnit z důvodu právní jistoty též vzájemný návrh. Výši částky uplatněné vzájemným návrhem pak žalovaný odvodil od částky uplatněné , jméno FO, v přihlášené pohledávce, jež byla vyčíslena na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Uvedené bylo učiněno zejména z důvodu přerušení možného běhu promlčecí doby, ale současně s tím, že v dané situaci bylo hned několik podstatných skutečností pro posouzení nároku, jež závisely na výsledcích dalších vedených soudních sporů. Žalovaný proto krom samotného vyjádření k žalobě a uplatnění vzájemného návrhu právě s ohledem na šetření nákladů řízení navrhl rovnou i přerušení daného řízení. Žalovaný zejména zdůrazňuje, že samotné rozhodnutí o pravosti pohledávky , právnická osoba, bylo učiněno až v roce 2021. Pokud by žalovaný čekal, jak toto řízení dopadne a v případě neúspěchu by teprve tehdy uplatnil nárok vůči , právnická osoba, , je více než nepochybné, že by , právnická osoba, namítl promlčení a žalovaný by byl ve sporu již jen z tohoto důvodu neúspěšný (protože o okolnostech vzniku bezdůvodného obohacení se dozvěděl nejpozději v roce 2016 v momentně, kdy , právnická osoba, začal uplatňovat nárok i k rozestavěné stavbě). Právě z těchto důvodů se žalovaný snažil minimalizovat případné vznikající náklady řízení, a proto v řízení u Okresního soudu , adresa, usiloval o přerušení řízení. Bohužel však v tomto směru v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 Cdo 1714/2017-104 ze dne 13.11.2018 došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí o přerušení řízení a Nejvyšší soud přikázal projednání otázky určení vlastnictví Krajskému soudu v Praze a v části řízení ohledně vzájemného návrhu vrátil věc Okresnímu soudu , adresa, k dalšímu řízení. Okresní soud , adresa, pak ve věci pokračoval v řízení pod č.j. 8 C 45/2019, kde pak do věci zasáhl průběh soudního sporu s , právnická osoba, ohledně určení pravosti pohledávky. Zde rozsudkem Krajského soudu v Praze pod č.j. , incidenční spisová značka, , (KSPH , spisová značka, ) ze dne 12.1.2021 byla zamítnuta žaloba , právnická osoba, na určení pravosti pohledávky ze smlouvy o dílo v celkové výši 26 933 tis. kč. a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24.2.2021. Žalovaný si pochopitelně byl vědom, že (teprve) v tuto chvíli pozbyl aktivní legitimace pro vymáhání nároku za , právnická osoba, , když sice nebyla součástí majetkové podstaty rozestavěná stavba na základě výsledků soudních sporů o vyloučení stavby z majetkové podstaty, avšak současně nebyl Dlužník povinován uhradit cenu stavebních prací. Žalovaný se tedy následně pokusil projednat s , právnická osoba, a jím vykázaným zástupcem otázku ukončení řízení s tím, že se navzájem účastníci vzdají práva na náhradu nákladů řízení, avšak zde nebyla jakákoliv ochota o takovém tématu jednat. Ostatně s ohledem na vzájemnou provázanost žalobce a , právnická osoba, byl jeho postoj pochopitelný. Žalovaný dále otázku dalšího postupu předestřel i insolvenčnímu soudu, vykonávajícímu dohled nad řízením a též rozhodujícímu v působnosti věřitelského orgánu a následně přistoupil k zpětvzetí žaloby, nicméně i přes jeho argumentaci soud prvého stupně řízení zastavil a uložil žalovanému uhradit náklady řízení s odůvodněním, kde vyšel pouze ze základního předpokladu, že zastavení řízení je způsobeno zpětvzetím žaloby. Žalovaný se sice proti rozhodnutí odvolal, avšak odvolací soud rozhodnutí potvrdil a ani ten nevyslyšel námitky žalovaného poukazující na specifika věci.V neposlední řadě poukázal na skutečnost, že i v případě, kdy by snad soud došel k tomu, že jako insolvenční správce pochybil, pak žalobou uplatněná částka je nesprávně vypočtena. Žalobce totiž opomněl fakt, že v případě, kdyby částka 469 601 Kč nebyla z majetkové podstaty Dlužníka vynaložena na úhradu nákladů řízení, tak by o tuto částku byl vyšší výtěžek zpeněžení připadající na nezajištěné věřitele. V této částce tak žalobu považuje za nedůvodnou bez dalšího. Odměna žalovaného jako insolvenčního správce z nezajištěného majetku určená dle § 1 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb., činila dle schválené konečné zprávy vč. DPH 383 034,51 Kč, kdy základem pro výpočet odměny byla částka 1 610 383 Kč. Pokud by nevznikl náklad v podobě náhrady nákladů řízení, pak by výpočet odměny žalovaného probíhal ze základu 2 079 984 Kč (původní výše 1 610 383 Kč + 469 601 Kč). Odměna ze základu 2 079 984 Kč by pak činila 386 997,60 Kč + 81 269,50 Kč (21 % DPH), tj. celkem 468 267,10 Kč. Odměna žalovaného by tak byla o 85 232,59 Kč vyšší. Částka k rozdělení věřitelům by v takovém případě činila 1 611 716,90 Kč, pohledávka žalobce č. P4 ve výši 1 778 273,90 Kč by byla pak uspokojena ve výši 653 390,57 Kč (výše podílu žalobce na rozvrhované částce byl 40,54 %). Žalobce by tak obdržel o 155 823,08 Kč více, nikoliv jak uvádí v žalobě o 190 268,85 Kč více. V rozdílu těchto částek tak žalobu považuje za nedůvodnou bez dalšího.

3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z dohody o přistoupení k závazku ze dne 13. 12. 2013 bylo zjištěno, že mezi Obcí , adresa, a Bytovým družstvem , adresa, , IČO: , IČO, (posléze v konkursu) byla dne 3. 4. 2009 uzavřena smlouva o spolupráci dle níž mělo BD , adresa, vyplatit Obci , adresa, částku 4 000 000 Kč, za což mu bylo obcí umožněno vybudovat stavbu splaškové kanalizace, napojit ji na infrastrukturu obce, včetně práva odvádět odpadní vody ze stavby na parcele parc. č. St. , hodnota, v k.ú. , adresa, do ČOV , adresa, . BD , adresa, však uhradilo pouze 1 000 000 Kč. K takto vzniklému dluhu pak přistoupila, vedle BD , adresa, jako dlužníka, , právnická osoba, (posléze v konkursu) a dne 12. 4. 2012 i , právnická osoba, . Ani jeden z přistoupivších subjektů pak dlužnou částku obci neuhradil, a to ani ve lhůtě dle notářského zápisu sepsaného s doložkou přímé vykonatelnosti pod sp. zn.: , spisová značka, , , spisová značka, dne 18. 4. 2012. Obec , adresa, se tak svého nároku začala domáhat prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního exekutora Exekutorského úřadu , adresa, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn.: , spisová značka, . Následně mezi , právnická osoba, jako dlužníkem, Obcí , adresa, jako věřitelem a , právnická osoba, jako přistupitelem (který měl zájem provést stavbu na citované parcele!) byla uzavřena dohoda, dle níž , právnická osoba, přistoupila k závazku dlužníků vůči věřiteli sestávajícího z jistiny 3 000 000 Kč a z odměny exekutora v částce 964 185,51 Kč. Současně , právnická osoba, celý dluh uznala co do důvodu i výše a zavázala se jej společně a nerozdílně s dlužníkem uhradit nejpozději do 31. 12. 2013.

4. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. , spisová značka, ze dne 4. 6. 2014 bylo zjištěno, že náklady exekuce, resp. odměnu exekutora představuje částka 150 000 Kč.

5. Z historie transakcí na bankovním účtu č. , č. účtu, za období od 4. 12. 2013 do 3. 12. 2014 bylo zjištěno, že (i.) dne 27. 12. 2013 byla na bankovní účet č. , č. účtu, poukázána částka 3 000 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “, (ii.) dne 30. 5. 2014 byla na bankovní účet č. , č. účtu, poukázána částka 150 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “ a (iii.) dne 19. 6. 2014 byla na bankovní účet č. , č. účtu, poukázána částka 408 547,94 Kč s poznámkou „DOPLATEK NAKLADY , Anonymizováno, “.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2015, spolu s oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 9. 1. 2015 bylo zjištěno, že , právnická osoba, svou pohledávku z titulu náhrady za podíl na dluhu , právnická osoba, za Obcí , adresa, dle dohody o přistoupení k závazku z 13. 12. 2013 postoupila ve výši 1 778 273,90 Kč na žalobce a tuto skutečnost pak oznámila jak samotné , právnická osoba, , tak jejímu likvidátorovi i insolvenčnímu správci (zde žalovanému).

7. Z usnesení o úpadku a jmenování IS č. j. , spisová značka, , ze dne 13. 11. 2014, přihlášky pohledávky č. j. , spisová značka, , upraveného seznamu přihlášených pohledávek č. j. , spisová značka, -B-4, protokolu z přezkumného jednání č. j. , spisová značka, , protokolu ze schůze věřitelů č. j. , spisová značka, , prezenční listiny č. j. KSPH , spisová značka, , přihláška pohledávky č. j. , spisová značka, až P2-12, přezkumného listu nezajištěné pohledávky P2-1 č. j. KSPH , spisová značka, , protokolu ze zvláštního přezkumného jednání č. j. , spisová značka, a vyrozumění o popření pohledávky č. j. , spisová značka, zveřejněné na č. l. B-15 bylo zjištěno, že dne 13. 11. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka , právnická osoba, , na jeho majetek prohlášen konkurs a žalovaný byl ustanoven jeho insolvenčním správcem. Insolvenční řízení Dlužníka pak bylo vedeno pod sp. zn.: , spisová značka, . Do insolvenčního řízení pak žalobce prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, přihlásil svou pohledávku z titulu náhrady za podíl na dluhu Dlužníka za Obcí , adresa, dle dohody o přistoupení k závazku z 13. 12. 2013 ve výši 1 778 273,90 Kč, a vedenou v rejstříku pod P-4. Tato pak byla na přezkumném jednání v plné výši zjištěna a při schůzi věřitelů následující po přezkumném jednání byl žalobce ke svému vlastnímu návrhu zvolen jako zástupce věřitelů s tím, že přítomný , tituly před jménem, , jméno FO, insolvenčnímu soudu obratem sdělil, že funkci za žalobce bude vykonávat on (jak to ostatně umožňuje insolvenční zákon). Při přezkumném jednání tak byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky zařazené na přezkum, tj. P-1, P-3 a P-4, a to v celkové výši 4 386 463,85 Kč. Pohledávka , právnická osoba, (insolvenčního správce zhotovitele stavby) vedená pod P-2 pak byla přihlášena ve výši 26 933 144 Kč z titulu neuhrazené ceny díla dle smlouvy o dílo ze dne 1. 8. 2011. Přihlášená částka pak zcela vycházela ze znaleckého posudku č. , hodnota, , tituly před jménem, , jméno FO, , jenž posoudil cenu a rozsah rozestavěných prací na stavbě na nově odděleném pozemku parc. č. St. , hodnota, v k.ú.: , adresa, . Tato pohledávka byla žalovaným při zvláštním přezkumném jednání popřena co do pravosti i výše, neboť smlouva o dílo je dle správce neplatná, případně věřitel neprokázal rozsah plnění. Naopak Dlužník ji nepopřel.

8. Ze sdělení insolvenčního správce č. j. , spisová značka, a dražební vyhlášky č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že již dne 9. 4. 2015 žalovaný na základě pokynu a souhlasu žalobce, resp. jeho právního zástupce předložil ke zveřejnění dražební vyhlášku, neboť na takovém způsobu zpeněžení majetkové podstaty Dlužníka se se zástupcem věřitelů (, tituly před jménem, , jméno FO, ) dohodli. Následně 13. 4. 2015 žalovaný v souladu s insolvenčním zákonem předložil ke zveřejnění i smlouvu o provedení dobrovolné dražby spolu se souhlasem zástupce věřitelů k takovému postupu. Předmětem dražby byla rozestavěná stavba umístěná na pozemku parc. č. St. , hodnota, , zapsaná na LV č. , hodnota, v k.ú.. , adresa, , s upozorněním, že pozemek pod stavbou není předmětem prodeje.

9. Ze soupisu majetkové podstaty č. j. KSPH , spisová značka, -, právnická osoba, zveřejněného dne 27. 1. 2015 a B-47 zveřejněného dne 6. 11. 2019 bylo zjištěno, že dne 26. 1. 2015 byla samostatná nemovitá věc – rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. , hodnota, zapsaná na LV č. , hodnota, pro k.ú.: , adresa, , obec , adresa, sepsána do majetkové podstaty, neboť k ní Dlužníkovi svědčí vlastnické právo. Oceněna byla dle znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne 6. 6. 2014 na částku 5 753 680 Kč. Jiný nemovitý majetek do podstaty Dlužníka sepsán nebyl. Z movitého majetku pak pouze záloha na náklady insolvenčního řízení (50 000 Kč) a nadměrný odpočet na DPH ve 3Q/2014 (1 278 144 Kč). Jiný majetek nebyl dohledán. Dne 31. 10. 2019 pak na základě pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn.: 65 ICm 180/2016, , spisová značka, ze dne 11. 11. 2019 v incidenčním sporu, žalovaný předmětnou stavbu ze soupisu vyřadil (§ 217 odst. 2 IZ). Stejně jako vyňal (§ 227 a 315 IZ) ze soupisu pohledávku za Finančním úřadem z důvodu nadměrného odpočtu DPH, neboť na základě pravomocně skončeného daňového řízení byl uvedený nárok shledán neoprávněným. Naopak téhož dne sepsal do soupisu pohledávku za , právnická osoba, z titulu bezdůvodného obohacení za zhodnocení pozemku, na kterém bylo započato s výstavbou domova pro seniory a již uplatnil u Okresního soudu , adresa, nejprve pod sp. zn.: , spisová značka, , později vedenou pod sp. zn.: , spisová značka, . Dále bylo zjištěno, že již dn e28. 4. 2015 sepsal žalovaný do soupisu i pohledávku za bývalými statutáry Dlužníka z titulu nepředání zůstatku pokladny ve výši 1 868 352 Kč.

10. Z e-mailu ze dne 20. 3. 2015 na č.l. 159 spisu bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaný zasílá zástupci věřitelů aktualizovaný znalecký posudek na rozestavěnou stavbu senior domu v , adresa, (jiná nemovitá věc v majetkové podstatě Dlužníka sepsána nebyla) s tím, že předestírá způsob, jakým by bylo nejlépe v dobrovolné dražbě postupovat, resp. stanovit nejnižší podání.

11. Z e-mailové komunikace za období 20. 3. – 24. 3. 2015 na č.l. 163-164 spisu bylo zjištěno, že bezprostředně po obdržení aktualizovaného znaleckého posudku zadal žalovaný Agentuře , právnická osoba, . (dražebníkovi) k vypracování návrh smlouvy o provedení dražby a dražební vyhlášky, jež oba následně dne 24. 3. 2015 postupuje zástupci věřitelů k udělení souhlasu, neboť k těmto sám nemá žádných námitek. Zástupce věřitelů ještě téhož dne obratem sděluje, že s oběma návrhy souhlasí.

12. Z e-mailu ze dne 29. 4. 2015 na č. l. 149 bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaný informuje kancelář zástupce věřitelů o skutečnosti, že ze strany , jméno FO, byla podána vylučovací žaloba ohledně rozestavěné stavby sepsané v majetkové podstatě Dlužníka, a tedy nelze pokračovat v jejím zpeněžováním formou dražby, jež se má konat příští týden. Dále žalovaný nabízí řešení dané situace, že by se pokusil s , právnická osoba, domluvit na společném zpeněžení s tím, že o vydání výtěžku to té které majetkové podstaty by vedli incidenční spor.

13. Z e-mailové komunikace za období 10. 6. – 9. 9. 2015 na č.l. 147-148, 150-153 a 165-166 spisu bylo zjištěno, že žalovaný spolu s , právnická osoba, řeší společný postup zpeněžení rozestavěné stavby formou dražby. Přičemž o výsledku bezodkladně informuje zástupce věřitelů. Od zástupce věřitelů pak žádá stanovisko a vyjádření ke společnému postupu s , právnická osoba, . Přestože žádost o vyjádření odesílá do kanceláře zástupce věřitelů 24. 6. 2015, tak teprve po urgenci je na ni dne 16. 7. 2015 reagováno s tím, že , tituly před jménem, , jméno FO, má dovolenou a nikdo jiný není v dané záležitosti pověřen jednat. Žalovaný tak svou žádost znovu opakuje 13. 8. 2015, kdy následujícího dne zástupce věřitelů sděluje, že jeho klient má určité pochybnosti o tom, zda je rozestavěná stavba (na pozemku parc. č. St. , hodnota, v k.ú. , adresa, ) samostatnou věcí, potažmo zda předmět dražby vůbec právně existuje a v tomto směru teprve zvažuje, jaké instrukce k dalšímu postupu dá svému právnímu zástupci , tituly před jménem, , jméno FO, (zde soud podotýká, že nerozumí situaci, kdy odborník na insolvenční řízení, v němž je zpeněžování nemovitostí, stejně jako vylučovací žaloby či určování vlastnictví, jakož i kolize s jinými insolvenčními či exekučními řízeními běžnou praxí, namísto poskytnutí rozboru a odborné rady ze své vlastní praxe, nechává svého klienta analyzovat situaci, zda je rozestavěná stavba skutečně samostatnou nemovitou věcí v právním slova smyslu). Žalovaný na toto sdělení obratem reaguje a v zásadě pokládá stejné otázky, jako si klade soud. Zástupci věřitelů tak shrnuje dosavadní průběh řízení, kdy na základě jeho pokynu, při jeho vědomí a s jeho souhlasem po celou dobu činil kroky vedoucí ke zpeněžení rozestavěné stavby prostřednictvím veřejné dražby dobrovolné. Upozorňuje na konzistentnost takového postupu, stejně jako na skutečnost, že o „novém“ názoru klienta , tituly před jménem, , jméno FO, se dozvídá až v situaci, kdy dražby byla zmařena vylučovací žalobou , jméno FO, před několika měsíci, a to po několika urgencích k odsouhlasení nového postupu (společné dražby s , právnická osoba, ), k němuž se však již , tituly před jménem, , jméno FO, nijak nevyjádřil, a to ani po výzvě z 9. 9. 2015.

14. Ze zprávy insolvenčního správce o stavu řízení zveřejněné na , právnická osoba, dne 27. 1. 2015, B-14 dne 20. 4. 2015, , právnická osoba, dne 29. 4. 2015, B-17 dne 20. 7. 2015, B-22 dne 2. 10. 2015, , právnická osoba, dne 5. 2. 2016, B-36 dne 26. 5. 2016, B-37 dne 6. 9. 2016, B-38 dne 16. 1. 2017, B-40 dne 5. 6. 2017, B-41 ze dne 19. 1. 2018, , právnická osoba, dne 21. 6. 2018, B-43 dne 8. 10. 2018, B-44 dne 9. 1. 2019, B-46 dne 15. 7. 2019, B-47 dne 31. 10. 2019, B-50 dne 19. 11. 2020, B-51 dne 22. 3. 2021, B-53 dne 27. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný po celou dobu insolvenčního řízení Dlužníka poměrně podrobně a obsáhle informoval o veškerých významných událostech, jež v řízení nastaly, včetně průběhu jednotlivých sporů a kroků které hodlá učinit, neboť veškeré jeho zprávy byly a jsou veřejně dostupné na portálu www.isir.justice.cz. Současně byl žalovaný, minimálně po dobu, dokud tento součinnost poskytoval, v úzkém kontaktu se zástupcem věřitelů (, tituly před jménem, , jméno FO, ), dle jehož pokynů či za jehož souhlasu v řízení postupoval. Pravidelně informoval o průběhu incidenčních sporů, jakož i dalších sporů vedených ohledně rozsahu majetkové podstaty Dlužníka. Všechny výše uvedené zprávy byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku, který je bezplatně dostupný každému, což zástupce věřitelů, jakožto advokát vystupující ve značném množství insolvenčních řízení (což je soudu známo z jeho předchozí činnosti), nepochybně velmi dobře ví. S ohledem na to, že se před laickou ale v zásadě i odbornou veřejností prezentuje jako odborník na oblast insolvencí, je mu nepochybně známo, jaké nejen povinnosti, ale též práva mu jako zástupci věřitelů (ale i zástupci žalobce) náleží a jakým způsobem je může v insolvenčním řízení uplatňovat. Soud, ostatně stejně jako insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti, neshledal informování ze strany žalovaného o stavu řízení nedostatečným, když jak insolvenční soud, tak zástupce věřitelů měli a mohli v případě jakýchkoliv pochybností žalovaného vyzvat k doplnění, objasnění či obhájení si vlastního postupu nebo setrvání ve funkci insolvenčního správce Dlužníka. K tomu však nedošlo.

15. Z konečné zprávy č. j. KSPH , spisová značka, , zprávy insolvenčního správce o stavu řízení zveřejněné na B-51 dne 22. 3. 2021, usnesení o schválení konečné zprávy č. j. KSPH , spisová značka, , zprávy insolvenčního správce o stavu řízení a návrhu na vydání rozvrhového usnesení č. j. KSPH , spisová značka, a usnesení o rozvrhu č. j. KSPH , spisová značka, bylo zjištěno, že celkové příjmy majetkové podstaty Dlužníky činily 2 102 726 Kč, když částka 2 052 726 je představována náhradou škody po bývalých členech představenstva za nepředanou pokladnu Dlužníka a ČÁSTKA 50 000 Kč pak představuje složenou zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jiný příjem podstata neměla, když na základě výsledků pravomocně skončených řízení byl (i.) nemovitý majetek Dlužníka – rozestavěná stavba na pozemku parc. č. , hodnota, v k.ú.: , adresa, – vyřazen ze soupisu dne 31. 10. 2019, (ii.) nárok na nadměrný odpočet DPH vyňat ze soupisu dne 31. 10. 2019 a (iii.) pohledávka za , právnická osoba, z titulu bezdůvodného obohacení za zhodnocení cizího pozemku přesahující 26 mio též vyřazena ze soupisu na jaře 2021. Výdaje podstaty v celkové výši 873 675,51 Kč pak představovaly pouze pohledávky za majetkovou podstatou (i.) jednak odměna správce za zpeněžení nezajištěného majetku 383 034,51 Kč a jednak za přezkum 4 pohledávek 4 840 Kč, včetně DPH jehož je plátcem a hotové výdaje správce 316 Kč, tj. částka 387 874,51 Kč, dále (ii.) náhrada nákladů řízení dle rozsudku Krajského soudu v Praze, č. j. , incidenční spisová značka, , ze dne 29. 9. 2020 ve výši 15 200 Kč, (iii.) náhrada nákladů řízení dle usnesení Okresního soudu , adresa, , č. j. , spisová značka, , ze dne 30. 6. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze, č. j. , spisová značka, , ze dne 29. 9. 2021, ve výši 469 601 Kč, (iii.) bankovní poplatky ve výši 1 386 Kč a (iv.) náklady na ukončení konkursu v částce 1 000 Kč. K rozdělení mezi nezajištěné věřitele tak připadla částka 1 227 348,50 Kč, když každý ze tří zjištěných nezajištěných věřitelů (P1, P3 a P4) měl být uspokojován do výše 27,98 % své zjištěné pohledávky. Věřitel s pohledávku P2, tj. , právnická osoba, nebyl v incidenčním sporu o určení pravosti a výše své pohledávky úspěšný (viz rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. , incidenční spisová značka, , ze dne 12. 1. 2021) a tedy jeho pohledávka přesahující 26 mio nebyla zjištěna a nebyla do rozvrhu vůbec zařazena. Na uspokojení pohledávky žalobce tak připadla částka 532 833,11 Kč. Konečná zpráva pak byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 2. 2. 2022, když vyhláška vyzívající věřitele k podání případných námitek proti konečné zprávě byla zveřejněna 15. 2. 2022, a lhůta pro námitky tak uplynula dne 2. 3. 2022. Vzhledem k tomu, že žádný z věřitelů ani dlužník proti konečné zprávě, tedy proti výši vyplácených částek, jakož i způsobu jejich distribuce, nevznesl námitky a ani soud v rámci dohlédací činnosti a z pozice věřitelského orgánu neměl ke konečné zprávě výhrady, soud konečnou zprávu usnesením schválil a uložil žalovanému připravit návrh rozvrhového usnesení. Návrh rozvrhového usnesení, se sdělením že došlo k uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a návrhem distribuční tabulky v jaké výši a v jakých konkrétních částkách budou nezajištění věřitelé vypláceni (když tato byla naprosto shodná jako v konečné zprávě), byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 9. 5. 2022 a až do doby rozhodnutí insolvenčního soudu o uspokojení nezajištěných věřitelů v souladu s navrženou tabulkou (již fakticky přejal do výroku svého rozhodnutí) ze dne 30. 5. 2025 (téhož dne zveřejněno v ISIR) proti němu nikdo z účastníků nebrojil. V tomto usnesení též insolvenční soud žalovanému uložil provést ve lhůtě 1 měsíce od jeho právní moci rozvrh (vyplatit věřitele) a podat o tom soudu zprávu. Teprve poté dne 4. 7. 2022 se žalobce domáhal ustanovení odděleného insolvenčního správce (viz B-68) s argumentací shodnou jako v tomto řízení.

16. Z rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. , incidenční spisová značka, ze dne 12. 1. 2021 bylo zjištěno, že žaloba na určení pravosti a výše pohledávky P2 věřitele , tituly před jménem, , jméno FO, jako insolvenčního správce dlužníka , právnická osoba, . přihlášená do insolvenčního řízení Dlužníka sp. zn.: KSPH , spisová značka, ve výši 26 933 675,60 Kč byla zamítnuta a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Uvedené rozhodnutí pak nabylo právní moci dne 24. 2. 2021. Sud vyšel z toko, že v souvisejícím incidenčních sporech vedených pod sp. zn.: , incidenční spisová značka, a , incidenční spisová značka, bylo pravomocně rozhodnuto, že rozestavěná stavba stojící na pozemku parc. č. St. , hodnota, zapsaná na LV č. , hodnota, pro k.ú.: , adresa, , jež byla předmětem smlouvy o dílo, z níž , právnická osoba, odvozoval nárok uplatněný přihláškou P2, je ve vlastnictví nikoliv Dlužníka, ale třetí osoby – , právnická osoba, (společnosti , právnická osoba, ), a že citovaná smlouva o dílo je neplatná. Rozsah povinností vydat bezdůvodné obohacení spočívající v rozdílu hodnot nemovitostí před investicí a po ní, se neuplatní, jestliže žádný z účastníků neplatné smlouvy o dílo není vlastníkem nemovitosti. Rozsah této restituční povinnosti proto nemůže představovat hodnotu majetku, který účastník nevlastní, neboť se neobohatil tím, že se zvýšila hodnota majetku třetí osoby, nýbrž pouze hodnotou plnění, která pro něj druhý účastník podle neplatné smlouvy provedl. Takové plnění však , právnická osoba, v řízení neprokázal.

17. Z žaloby vedené pod sp. zn. , incidenční spisová značka, , rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. , incidenční spisová značka, ze dne 8. 6. 2017 a rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 65 ICm 1705/2015, č. j. , spisová značka, ze dne 1. 10. 2019 bylo zjištěno, že žaloba , tituly před jménem, , jméno FO, jako insolvenčního správce dlužníka , právnická osoba, . na vyloučení rozestavěné stavby (z majetkové podstaty Dlužníka) stojící na pozemku parc. č. St. , hodnota, zapsané na LV č. , hodnota, pro k.ú.: , adresa, , byla zamítnuta a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedlejším účastníkem na straně žalovaného pak byla i , právnická osoba, zastoupená , tituly před jménem, , jméno FO, , jíž byla v odvolacím řízení přiznána náhrada nákladů řízení v částce 8 228 Kč proti neúspěšnému žalobci. V tomto případě soud uzavřel, že stavba nedosáhla takového stupně rozestavěnosti, aby ji bylo možno ve smyslu stále platných judikatorních závěrů považovat za věc v právním smyslu, a nemůže tedy jako věc samostatná existovat odděleně od pozemku na němž se nachází. Není-li tedy rozestavěná stavba samostatnou věcí v právním smyslu, je součástí pozemku ve vlastnictví vedlejšího účastníka , právnická osoba, , na němž se nachází, přičemž pro součást věci platí, že zcela sdílí právní osud věci hlavní.

18. Z rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. , incidenční spisová značka, ze dne 28. 11. 2017, rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 65 ICm 180/2016, č. j. , spisová značka, ze dne 11. 9. 2019 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 65 ICm 180/2016, č. j. , spisová značka, ze dne 25. 11. 2020 bylo zjištěno že žaloba společnosti , právnická osoba, (, právnická osoba, ) na vyloučení rozestavěné stavby stojící na pozemku parc. č. St. , hodnota, zapsané na LV č. , hodnota, pro k.ú.: , adresa, , byla nejprve z majetkové podstaty Dlužníka vyloučena, neboť se nejednalo o samostatnou nemovitou věc ve vlastnictví Dlužníka, s ohledem na nedostatečné stadium její rozestavěnosti jak se podává ze znaleckého posudku , právnická osoba, . Odvolací soud pak k odvolání žalovaného rozsudek změnil a rozhodl, že žaloba se zamítá. tavba, jejíž stupeň rozestavěnosti je patrný již z fotodokumentace, tvořící přílohy k posudku Znaleckého ústavu ze dne 18. 8. 2015, nebyla provedena způsobem, majícím původ v jednoznačném a nezaměnitelném dispozičním řešení prvního nadzemního podlaží budovy, jejíž základová deska nebyla zcela dokončena. S ohledem na to, že stavba není – v důsledku nedokončení základové desky – spojena se zemí pevným základem, tak obstojí závěr soudu prvního stupně, že stavba není (nemovitou) věcí v právním smyslu, a není tedy způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů, tj. ani vlastnického práva. Není-li stavba jako součást pozemku věcí v právním smyslu, nelze ji nejen zapsat jako majetek Dlužníka do soupisu, ale nelze ji také z podstaty vyloučit. , právnická osoba, totiž nemohla nabýt vlastnické právo ke stavbě (jako věci) stejně, jako toto právo nemohl nabýt Dlužník. K tomu, aby byla , právnická osoba, úspěšná, musela by se domáhat vyloučení pozemku, k němuž jí svědčí vlastnické právo a jehož součástí rozestavěná stavba je, tento pozemek však do soupisu majetkové podstaty správce (správně) nesepsal. Nejvyšší soud pak dovolání insolvenčního správce Dlužníka odmítl, neboť rozhodnutí krajského soudu vychází z aktuální rozhodovací praxe a jejím závěrům se nijak neprotiví.

19. Z rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. , incidenční spisová značka, ze dne 29. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobě společnosti , právnická osoba, (, právnická osoba, ) na určení vlastnictví k rozestavěné stavbě stojící na pozemku parc. č. St. , hodnota, zapsané na LV č. , hodnota, pro k.ú.: , adresa, , bylo vyhověno a žalovanému insolvenčnímu správci Dlužníka byla uložena náhrada nákladů řízení v částce 15 200 Kč. Dále soud zjistil, že v tomto incidenčním sporu byla projednána původní žaloba , právnická osoba, proti insolvenčnímu správci Dlužníka původně vedená Okresním soudem , adresa, pod sp. zn.: , spisová značka, (a v níž žalovaný podával vzájemný návrh na zaplacen částky přes 26 mio). V neposlední řadě při svém rozhodování soud vyšel ze skutečnosti, že mezi stranami nebylo větší rozepře, ani co se týče právního posouzení věci s ohledem, na již vydané rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. , incidenční spisová značka, , č. j. , spisová značka, ze dne 11. 9. 2019, ve kterém se zabýval právním posouzením rozestavěné stavby zapsané v katastru nemovitostí na Dlužníka. V tomto řízení nebyly tvrzeny žádné nové okolnosti, které by měly zpochybnit závěry, ke kterým došel Vrchní soud v Praze v citovaném rozhodnutí. Jestliže zamítl žalobu na vyloučení rozestavěné stavby z majetkové podstaty z důvodu, že se nejedná o samostatnou věc v právním smyslu, pak posouzení toho, zda je vlastníkem uvedené rozestavěné stavby , právnická osoba, , je relativně jednoduchá. Dlužník by se mohl stát vlastníkem stavby až v okamžiku, když by se jednalo o rozestavěnou stavbu, u které je seznatelné první nadzemní podlaží, což na základě provedeného dokazování není.

20. Z protokolu o jednání č. j. , spisová značka, ze dne 30. 6. 2016, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2016 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne 10. 2. 2021 bylo zjištěno, že na základě žaloby insolvenčního správce Dlužníka (zde žalovaného) bylo rozhodnuto o tom, že , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , jako bývalí statutární zástupci Dlužníka, jsou povinni společně a nerozdílně uhradit do majetkové podstaty Dlužníka částku 1 868 352 Kč s úrokem z prodlení od 30. 4. 2015 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 252 939 Kč. Tato částka pak představovala zůstatek pokladny Dlužníka, který však insolvenčnímu správci nikdy nebyl předán. Při založení Dlužníka totiž byla panem , jméno FO, na základní kapitál složena na zvláštní účet u banky částka 2 000 000 Kč, tuto však po zápisu společnosti do obchodního rejstříku vybral a účetně evidoval právě na pokladně. Při převodu akcií Dlužníka a s tím související změnou statutárního orgánu bylo , tituly před jménem, , jméno FO, vystaveno potvrzení, že částku odpovídající základnímu kapitálu převzal na pokladně Dlužníka v hotovosti. Skutečnost, že na pokladně daná částka chybí v zásadě nebyla spornou, sporným bylo, který z obou bývalých statutárů tuto situaci způsobil. V tomto případě dospěl soud k závěru, že se jednalo, jak tvrdil , tituly před jménem, , jméno FO, , o specifický postup při prodeji tzv, „ready made“ společnosti, kdy je opakovaně používána společností, která s těmito zakládanými společnosti obchoduje, částka 2 000 000 Kč k zakládání takovýchto společností určených k následnému prodeji, takže v praxi dochází pouze k formálnímu potvrzování převzetí základního kapitálu po vzniku společnosti nabyvatelem této společnosti, nikoli k faktickému předávání částky odpovídající základnímu kapitálu této převedené společnosti, v jejímž vlastnictví se potažmo ve skutečnosti tato částka odpovídající základnímu kapitálu nenachází. Soud tedy aproboval, že , tituly před jménem, , jméno FO, , ač potvrzení o převzetí pokladny Dlužníka s hotovostí 2 000 000 Kč při převodu této obchodní společnosti nikdy nepřevzal (když se jedná o tento v praxi používaný specifický postup při prodeji těchto hotových společností). Nicméně tento závěr byl učiněn především na základě výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl přítomen při schůzce pana , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, při níž došlo k podpisu smlouvy o převodu akcií Dlužníka a předmětného potvrzení o předání hotovosti, když k předání peněz ve skutečnosti nedošlo. , tituly před jménem, , jméno FO, neměl v tomto případě vystupovat jako advokát, když se schůzky zúčastnil pouze na přání třetího nepřítomného účastníka pana , jméno FO, (jež byl jeho velmi dobrým klientem a měl jej rád, jak sám uvedl), avšak s ohledem na tvrzenou mlčenlivost se odmítl vyjádřit k tomu, k čemu měla koupě společnosti Dlužníka , tituly před jménem, , jméno FO, sloužit a zda , tituly před jménem, , jméno FO, s panem , jméno FO, měli s touto nějaké společné záměry. Jelikož tak oba žalovaní pánové svým postupem co se týče základního kapitálu Dlužníka porušili péči řádného hospodáře (v pozici člena představenstva Dlužníka), když jeden částku 2 000 000 Kč vybral a na pokladnu Dlužníka ji nikdy nevložil a druhý, ač podepsal potvrzení o převzetí částky 2 000 000 Kč na pokladně Dlužníka, tak tuto částku fakticky nikdy neobdržel, čímž způsobili situaci, kdy skutečný stav pokladny Dlužníka neodpovídá stavu účetnímu, tedy stav, kdy v majetku Dlužníka ve skutečnosti finanční částka chybí. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že oba žalovaní jako po sobě jdoucí členové představenstva svoji povinnost jednat s péčí řádného hospodáře popsaným jednáním porušili a společně a nerozdílně proto za tuto vzniklou škodu odpovídají.

21. Ze spisu Okresního soudu , adresa, vedeném nejprve pod sp. zn.: , spisová značka, a později po vyloučení vzájemného návrhu původního žalovaného insolvenčního správce Dlužníka k samostatnému projednání pod sp. zn.: , spisová značka, , zejména z vyjádření insolvenčního správce Dlužníka ze dne 11. 4. 2016 (resp. vzájemného návrhu) a ze dne 26. 7. 2016, usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. , spisová značka, ze dne 13. 11. 2018, návrhu na přerušení řízení ze dne 17. 7. 2019, protokolu o jednání ze dne 29. 1. 2021, vyjádření , právnická osoba, ze dne 27. 1. 2021, žádosti o odročení insolvenčního správce Dlužníka, zpětvzetí žaloby ze dne 15. 6. 2021, usnesení Okresního soudu , adresa, č. j. , spisová značka, , ze dne 30. 6. 2021, odvolání ze dne 21. 7. 2021, odvolání insolvenčního správce Dlužníka ze dne 21. 7. 2021, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , ze dne 29. 9. 2021 a vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou ze dne 6. 1. 2022 bylo zjištěno, že , právnická osoba, podala proti insolvenčnímu správci Dlužníka žalobu na určení vlastnictví (a to v době, kdy již bylo vedeno insolvenční řízení, byl ustanoven insolvenční správce a dokonce byly vedeny dvě vylučovací žaloby ke stejnému majetku, proto se tohoto svého nároku se měla domáhat prostřednictvím incidenčního sporu v rámci probíhajícího insolvenčního řízení před insolvenčním soudem, a nikoliv nesprávně před soudem okresním), v níž v rámci svého vyjádření v řízení sp. zn. , spisová značka, uplatnil insolvenční správce Dlužníka obranu spočívající ve vzájemném protinávrhu, a to na zaplacení částky 26 933 144 Kč představující bezdůvodné obohacení odpovídající ceně společností , právnická osoba, . provedených stavebních prací na rozestavěné stavbě, neboť měl za to, že (i.) v případě určení vlastnictví společnosti , právnická osoba, k rozestavěné stavbě stojící na pozemku parc. č. St. , hodnota, (náležejícím , právnická osoba, ) zapsané na LV č. , hodnota, pro k.ú.: , adresa, , a (ii.) v případě úspěchu , právnická osoba, ve sporu o určení pravosti a výše popřené přihlášené pohledávky P2 (přihlášené ve výši 26 933 144 Kč a představující cenu provedených prací na rozestavěné stavbě vycházející ze znaleckého posudku), by došlo k situaci, kdy jediný likvidní majetek sepsaný v majetkové podstatě Dlužníka (rozestavěná stavba) by „zadarmo“ přešel do vlastnictví , právnická osoba, a Dlužníkovi by zůstala k úhradě pohledávka přesahující 26 mio. S ohledem na dikci § 2991 OZ pak z procesní opatrnosti a možné plynutí promlčecí lhůty takový návrh uplatnil a navrhl přerušení řízení až do doby pravomocného rozhodnutí o obou vylučovacích žalobách (podaných , právnická osoba, a , právnická osoba, ) i žaloby na určení pravosti a výše popřené pohledávky P2 (podané , právnická osoba, ). Návrhu na přerušení řízení nebylo vyhověno, resp. na něj nebylo nijak reagováno, a proto insolvenční správce Dlužníka dne 26. 7. 2016 znovu navrhl jeho přerušení. Soud sice usnesením ze dne 22. 8. 2016 řízení přerušil, což bylo potvrzeno i odvlacím soudem dne 10. 11. 2016, nicméně usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2018 došlo ke zrušení obou rozhodnutí, řízení o určení vlastnictví společnosti , právnická osoba, k rozestavěné stavbě bylo postoupeno insolvenčnímu soudu, jako soudu příslušnému k projednání takové žaloby a řízení o vzájemném návrhu, resp. o zaplacení 26 933 144 Kč, bylo vráceno , právnická osoba, k dalšímu řízení, jež od té doby bylo nově vedeno pod sp. zn.: , spisová značka, . Ze strany insolvenčního správce Dlužníka tak následoval další návrh na přerušení řízení s ohledem na dosud neskončené řízení o určení pravosti a výše popřené pohledávky P2 (jež samo bylo navíc přerušeno do právní moci řízení o vylučovací žalobě). Soud sice řízení nepřerušil, nicméně s ohledem na neukončené incidenční spory vedl účastníky při jednání dne 29. 1. 2021 k možnému smíru, který ani jeden z nich nevylučoval, kdy tedy jednání formálně nezahájil a odročil na 14. 4. 2021. Z vyjádření , právnická osoba, doručeném krátkou cestou při tomto jednání pak vyplývá, že primárně sporuje svoji pasivní věcnou legitimací (v tomto směru je třeba podotknout, že stanovisko, včetně úpravy a citací, je téměř do písmene shodné se stanoviskem, jakým po změně svého názoru na rozestavěnou stavbu operuje , tituly před jménem, , jméno FO, ), neboť pozemek pod rozestavěnou stavbou nabyla originárním způsobem v dražbě, a to již v době, kdy stavební úpravy na rozestavěné stavbě byly dokončeny (tj. byly provedeny za jiného vlastníka). S ohledem na pravomocné skončení řízení o pohledávce P2, kdy žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta (věřitel tedy nemá v insolvenčním řízení Dlužníka žádnou pohledávku, natož pohledávku ve výši 26 933 144 Kč), požádal insolvenční správce Dlužníka insolvenční soud v působnosti věřitelského orgánu o souhlas se zpětvzetím žaloby na zaplacení částky 26 933 144 Kč, když bylo postaveno najisto, že Dlužník cenu stavebních prací na rozestavěné stavbě hradit nebude, o čemž vyrozuměl , právnická osoba, a požádal o odročení nařízeného jednání. Přestože insolvenční soud správci sdělil, že v působnosti věřitelského orgánu mu žádnou součinnost poskytovat nebude, nevymezil se nijak ani proti správcem podané zprávě o průběhu insolvenčního řízení, v níž svůj postup ohledně žaloby na zaplacení 26 933 144 Kč popsal (k čemuž měl nejen při výkonu působnosti věřitelského orgánu, ale též v rámci dohlédací činnosti plné oprávnění), a proto správce svým podáním ze dne 15. 6. 2021 vzal svůj návrh v celém rozsahu zpět. V souladu s návrhem bylo řízení zastaveno, když souhlasu žalovaného nebylo třeba, neboť dosud nebylo formálně zahájeno první jednání, nicméně insolvenčnímu správci byla uložena povinnost (k tíži majetkové podstaty Dlužníka) uhradit náhradu nákladů řízení žalované , právnická osoba, v částce 435 902,50 Kč. Přes podané odvolání, však správce nebyl úspěšný, když odvolacím soudem byla navíc přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v částce 33 698,50 Kč, když měl za to, že ze striktně procesního hlediska nedošlo ke zpětvzetí žaloby pro chování žalované a pro aplikaci § 150 o.s.ř. neshledal důvody. Společnosti , právnická osoba, si tak prostřednictvím formuláře uplatnila pohledávku za majetkovou podstatou Dlužníka ve výši odpovídající nákladům řízení, tj. 469 601 Kč, o čemž vyrozuměla jak insolvenční soud, tak insolvenčního správce.

22. Ze žádosti o svolání schůze věřitelů č. j. KSPH , spisová značka, , protokolů ze schůze věřitelů č. j. KSPH , spisová značka, a B-31, a sdělení insolvenčního soudu č. j. , spisová značka, -, právnická osoba, bylo zjištěno, že , tituly před jménem, , jméno FO, jako zástupce věřitelů žádá dne 8. 9. 2015 insolvenční soud o svolání schůze věřitelů, jejímž předmětem by měla být „problematika rozestavěné stavby na pozemku parc. č. St. , hodnota, zapsané na LV č. , hodnota, v k.ú.: , adresa, “, neboť uvedená stavba je v soupisu zapsána jako majetek Dlužníka, přičemž zástupce věřitelů při osobní obhlídce této pojal podezření, zda se vůbec jedná o věc v právním slova smyslu či zda se jedná pouze o stavební úpravy, jež jsou součástí citovaného pozemku. Z tohoto důvodu se pak z vlastní iniciativy (těžko říci, zda z pozice zástupce věřitelů či jako právní zástupce věřitele jediného) obrátil na , právnická osoba, . s dotazem na znalecké posouzení stupně rozestavěnosti dané stavby. S ohledem na závěry posudku se pak domnívá, že se nejedná o samostatnou stavbu (a takto pojatou do soupisu majetkové podstaty Dlužníka), ale rozestavěnou stavbu, jež je součástí pozemku, na němž se nachází, a tedy nikoliv vlastnictvím Dlužníka. Výsledkem schůze věřitelů by pak měl být pokyn insolvenčnímu správci (žalovanému) k vyřazení rozestavěné stavby ze soupisu. Dále bylo zjištěno, že žalovaný proti argumentaci zástupce věřitelů opakovaně brojil, neboť měl za to, že rozestavěná stavba je v podstatě jediné aktivum majetkové podstaty, z něhož mohou být uspokojování věřitelé, a tedy i žalovaný. Dále upozornil na provázanost zástupce věřitelů (, tituly před jménem, , jméno FO, ) ve vztahu k Dlužníkovi, když tato skutečnost vyplynula ze sporu vedeném správcem právě proti bývalým statutárům. V tomto směru se sice , tituly před jménem, , jméno FO, podjatý necítí, avšak rezignuje na výkon funkce zástupce věřitelů. Současně insolvenční soud s ohledem na incidenční spory vedené o rozsah majetkové podstaty, včetně řízení o vyloučení rozestavěné stavby z podstaty a o popření pohledávky P-2, uzavřel že není povolán ani on, ani schůze věřitelů o této otázce rozhodovat (viz § 225 a násl. Resp. § 227 IZ), když se jedná o velmi složitou problematiku, jež bude osvětlena rozsáhlým dokazováním právě v citovaných incidenčních sporech, nad to se podivil nad skutečností, že jako jeden z věřitelů a současně zástupce věřitelů se domáhá vyřazení jediného bonitního majetku z podstaty Dlužníka. Vzhledem k absenci věřitelského orgánu bylo povinností soudu za účelem jeho zvolení svolat schůzi věřitelů, což sice učinil a na 12. 11. 2015 ji svolal, avšak žádný z věřitelů neměl o výkon této funkce zájem a žádný z nich ani nebyl žádným z věřitelů navržen. V souladu s § 66 IZ pak funkci věřitelského orgánu nadále vykonával insolvenční soud. Za zmínku pak stojí i skutečnost, že o několik let později, kdy již došlo k rozhodnutím v rámci incidenčních sporů, se insolvenční soud (ve své dvojjediné roli) odmítl byť jakkoliv vyjádřit k žádosti žalovaného o udělení souhlasu se zpětvzetím vzájemného návrhu na zaplacení částky přes 26 mio v řízení vedeném Okresním soudem , adresa, pod sp. zn.: , spisová značka, s tím, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení (jehož se správce do majetkové podstaty po , právnická osoba, domáhal) nelze dopředu předjímat a v zásadě odmítl z pozice věřitelského orgánu (jež správce kontroluje a uděluje mu pokyny ke správě majetkové podstaty) jakkoliv rozhodovat o dispozici s touto žalobou. Kromě toho, že soud je přesvědčen, že insolvenční soud právě v pozici věřitelského orgánu měl se žalovaným minimálně o této problematice diskutovat a též se ze své pozici na jejím řešení i podílet, neboť bylo povinnosti insolvenčního soudu ve smyslu již citovaného § 66 IZ vystupovat v roli zástupce věřitelů, tedy v jejich nejlepším zájmu. Zdejší soud se tak může pouze domnívat, z jakého důvodu odmítl „věřitelský orgán“ poskytnout insolvenčnímu správci, byť i minimální součinnost, nicméně s ohledem na výše uvedené je přesvědčen o tom, že sám soud neměl v této problematice jasno, byť stejně jako insolvenční správce musí být v dané problematice řádně orientovaný.

23. Z dražební vyhlášky ze dne 13. 8. 2013, protokolu o provedené dražbě ze dne 20. 9. 2013 a potvrzení o úhradě ceny vydražení a potvrzení o nabytí vlastnictví, bylo zjištěno, že v průběhu insolvenčního řízení dlužníka , právnická osoba, sp. zn.: KSCB , spisová značka, , jehož insolvenčním správcem byl ustanoven , tituly před jménem, , jméno FO, , došlo ke zpeněžení majetku tohoto dlužníka, a to formou veřejné dražby dobrovolné, jejímž předmětem byly pozemky parc. č. St. , hodnota, a parc. č. , hodnota, oba zapsané na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, . Současně bylo k pozemku parc. č. St. , hodnota, uvedeno, že se na něm, nachází rozestavěná stavba do úrovně základové desky, přičemž tato je ve vlastnictví jiného vlastníka než dlužníka. Nemovitosti se dražily jako jeden celek (soubor), když soudní znalkyně , tituly před jménem, , adresa, stanovila jejich cenu částkou 14 011 550 Kč. , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, .) pak soubor nemovitostí vydražila za cenu nejnižšího podání, tj. za částku 13 000 000 Kč a stala se tak výlučným vlastníkem obou pozemků, když dne 19. 11. 2013 doplatila cenu dosaženou vydražením.

24. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne 20. 11. 2012 vypracovaného , tituly před jménem, , právnická osoba, k objednávce , právnická osoba, . (jenž obsahuje doložku dle § 127a o.s.ř., a jeho závěry lze proto hodnotit jak závěry znaleckého posudku vyžádaného soudem) bylo zjištěno, že zadáním bylo ocenění provedených stavebních prací a úprav na rozestavěné stavbě. Stavební práce probíhaly subdodavatelsky a na jejich provádění mělo vliv i přerušení jednotlivých prací po dobu cca 1 roku. Z předaných podkladů a z výsledků místních šetření nemylo možné nesporně a jednoznačně určit skutečnou minulou skladbu prováděných prací (z nichž řada je zakrytá a řada byla pravděpodobně opakována – čerpání vody, opakovaný návoz recyklátu z HTÚ a na provizorní příjezdové komunikaci) a dále nebylo možné provést skutečný výkaz výměr, a to především s ohledem na bývalý původní profil terénu staveniště před zahájením zemních prací a dále především z důvodu zakrytých konstrukcí (piloty, část základů, vedení inženýrských sítí). Došlo k přípravným a zajišťovacím pracem, zajištění staveniště, resp. zřízení provizorní příjezdové komunikace, dále též zemní práce (hloubení jam pro spodní vodu, dočištění a hrubé terénní úpravy, svislé a vodorovné přemístění výkopku, uložení zeminy na skládku, stabilizaci pilotovacích rovin, podklady základové spáry, odtěžení původního recyklátu a výměna ochranné vrstvy nad základovou spárou)k založení objektu na vrtaných pilotách CFA profilu 600 a 800 mm, provedených jako samostatné s kotevní výztuží do základových konstrukcí, stejně jako k pilotovému založení 1. a 2. NP, provedení základových konstrukcí (základová deska ze železobetonu, železobeton základových pasů a zdí, provedení bednění a odbednění základových a železobetonových konstrukcí, provedení a výplň dilatačních spár, zhotovení prostupů, ležatá kanalizace vč. zemních prací), provedení vodovodního řadu, splaškové kanalizace a kanalizace dešťové. Na základě těchto informací pak znalec dospěl k závěru, že cena provedených prací na rozestavěné stavbě může činit částku 29 674 405,34 Kč bez DPH, když tato obsahuje i náklady na projektovou dokumentaci včetně finančního příspěvku Obci , adresa, . Vlastní cena stavebních prací dle znalce činí 25 260 000 Kč bez DPH.

25. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne 6. 6. 2014 vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, bylo zjištěno, že se jedná o v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, zapsanou samostatnou rozestavěnou stavbu na pozemku parc. č. St. , hodnota, v k.ú.: , adresa, , ve vysokém stupni rozestavěnosti, nicméně má dobrou perspektivu, nachází se v klidové zóně nedaleko Prahy a její dokončení vyžaduje náklady přes 150 000 000 Kč, přičemž předpokládá, že základy včetně zemních prací tvoří 5,9 % stavby. S ohledem na to ocenil rozestavěnou stavbu částkou 5 753 680 Kč. Z připojené fotografie je pak zřejmé, že na pozemku je položena základová deska, z níž trčí železobetonové pruty.

26. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne 18. 8. 2015 vypracovaného , právnická osoba, . k objednávce , tituly před jménem, , jméno FO, (jenž obsahuje doložku dle § 127a o.s.ř., a jeho závěry lze proto hodnotit jak závěry znaleckého posudku vyžádaného soudem) bylo zjištěno, že co se týče stupně rozestavěnosti samostatné v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, zapsané stavby na pozemku parc. č. St. , hodnota, v k.ú.: , adresa, , nebyly zahájeny práce na dokončení základových konstrukcí, nebyly provedeny podsypy a podkladní cementové potěry, nebyly zahájeny práce na provádění základové desky, nebyly dokončeny konstrukční vrstvy pod touto deskou, nebylo tak na čem ani založit zdivo prvního nadzemního podlaží. Na stavbě byly provedeny výkopové a zemní práce, železobetonové piloty, armované základové rošty 1. podzemního a 1. nadzemního podlaží, monolitická železobetonová stěna 1. podzemního podlaží, v části půdorysu hutněný štěrkopískový podsyp a podkladní cementový potěr v tloušťce 50 mm pod železobetonovou základovou desku a částečně kanalizace a kanalizační šachty. Nebyla provedena ani žádná zděná konstrukce. Na základě toho znalecký ústav uzavřel, že a) ze stupně rozestavěnosti stavby nelze v žádném případě určit stavebnětechnické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží, b) základy, základové pasy ani základová deska nejsou zcela dokončeny a c) nedošlo k odvozu a odbourání částí stavby, z nichž by bylo možné jednoznačně určit stavebnětechnické a funkční uspořádání jejího prvního nadzemního podlaží. Z připojených fotografií je pak zřejmé, že na pozemku je položena (zřejmě nedokončená) základová deska, z níž trčí železobetonové pruty.

27. Z předžalobní výzvy k zaplacení ze dne 20. 6. 2023, spolu s poštovním podacím archem z téhož dne a výpisem ze systému České pošty www.postaonline.cz/trackandtrace ke sledování zásilky podací číslo , hodnota, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce dne 20. 6. 2023 (tj. alespoň 7 dní před podáním žaloby) odeslal na adresu žalovaného výzvu k zaplacení žalované částky spolu s poučením o případné úhradě nákladů řízení v případě neúspěchu ve věci. Tato výzva pak byla žalovanému doručena dne 27. 6. 202328. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož je proti , jméno FO, , narozené , datum, , jako povinné, vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , exekutorkou Exekutorského úřadu , adresa, , ve prospěch žalované, jako oprávněné, exekuční řízení sp. zn.: , spisová značka, , v němž je exekučním příkazem k prodeji postižen pozemek parc. č. St. , hodnota, , jehož součástí je stavba – , adresa, , č. ev. , hodnota, a pozemek parc. č. , hodnota, , oba zapsané v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, , a to pro vykonatelnou pohledávku z titulu výkazu nedoplatků , hodnota, ze dne 15. 10. 2019, za dlužné pojistné v období 10. 1. 2012 – 8. 8. 2019. Současně je výlučným vlastníkem postižených nemovitostí povinná , jméno FO, , když žalobci vlastnické právo k těmto nemovitostem nesvědčí. Žalobce sice s paní , jméno FO, uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní a později i samotnou kupní smlouvu, týkající se postižených nemovitostí, nicméně dle smlouvy se má stát výlučným vlastníkem teprve po úplném uhrazení kupní ceny (k čemuž dosud nedošlo) a výmazu zástavního práva váznoucího na nemovitostech (k čemuž též dosud nedošlo). Teprve v tomto okamžiku má paní , jméno FO, jako prodávající povinnost podat příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na zahájení vkladového řízení ve věci zápisu vlastnického práva ve prospěch žalobce. K doplacení celé kupní ceny, ani výmazu zástavního práva, natož k podání návrhu na zápis vlastnického práva vkladem (tím spíše k jeho samotnému zápisu) do katastru nemovitostí však dosud nedošlo a žalobce se tak vlastníkem nemovitých věcí postižených exekucí dosud nestal, byť je obývá.

29. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen „IZ“) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

30. Podle § 5 IZ spočívá insolvenční řízení zejména na těchto zásadách: insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

31. Podle § 10 IZ Insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen „dohlédací činnost“).

32. Podle § 11 IZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odst. 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odst. 2).

33. Podle § 37 IZ, kdy insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení (odst. 1). Právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl insolvenční správce pravomocně odsouzen, nejpozději do 10 let od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

34. Podle § 46 IZ jsou věřitelskými orgány schůze věřitelů a věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů (odst. 1). Schůzi věřitelů přísluší volba a odvolání členů věřitelského výboru a jeho náhradníků nebo zástupce věřitelů; rozhoduje též o tom, zda ponechá ve funkci prozatímní věřitelský výbor. Schůze věřitelů si může vyhradit cokoli, co patří do působnosti věřitelských orgánů. Usnesení, jímž si schůze věřitelů vyhrazuje působnost jiných věřitelských orgánů, je přijato, jestliže pro ně hlasovala většina tvořená nejméně dvěma třetinami hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek. Není-li ustanoven věřitelský výbor ani zástupce věřitelů a není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vykonává schůze věřitelů i jejich působnost (odst. 2). Věřitelský výbor vykonává působnost věřitelských orgánů s výjimkou věcí, které patří do působnosti schůze věřitelů nebo které si schůze věřitelů vyhradila (odst. 3).

35. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět. Ani jedna ze stran v zásadě nesporuje skutkový děj jako takový, resp. že rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. , hodnota, byla zapsána v katastru nemovitostí jako samostatná nemovitá věc, a to na LV č. , hodnota, pro k.ú.: , adresa, , obec , adresa, (dále jen „rozestavěná stavba“), a to i v době, kdy byla žalovaným jako insolvenčním správcem Dlužníka sepsána do majetkové podstaty dne 26. 1. 2015. Dále nikdo nesporoval, že pozemek parc. č. Str. , hodnota, , na němž se rozestavěná stavba nachází, je výlučným vlastnictvím , právnická osoba, , jejž nabyla v dražbě insolvenčního dlužníka , právnická osoba, v rámci jeho řízení sp. zn.: KSCB , spisová značka, ke dni 19. 11. 2013. Dále nikdo nesporoval ani průběh insolvenčního řízení Dlužníka, jak se podává z Insolvenčního rejstříku (kdy a jak bylo zahájeno insolvenční řízení Dlužníka, resp. že a kdy došlo k jeho úpadku, stejně jako skutečnost, že žalovaný byl ustanoven jeho insolvenčním správcem), a že skončilo zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení a zproštění insolvenčního správce funkce. Účastníci pak nesporovali ani skutečnost, jakým způsobem vznikla pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení Dlužníka pod P4 (tj. postupným přistoupením několika subjektů k dluhu původního dlužníka , právnická osoba, uhradit Obci , adresa, příspěvek za umožnění výstavby senior komplexu v , adresa, ve výši 4 000 000 Kč, když posledním z přistoupivších byla společnost , právnická osoba, ), jakým způsobem žalobce tuto pohledávky nabyl (na základě postupní smlouvy od , právnická osoba, ), jak a kdy byla přihlášena do insolvenčního řízení Dlužníka vedeného pod sp. zn.: KSPH , spisová značka, , ani že tato pohledávka byla již na přezkumném jednání zjištěna v plné výši 1 778 273,90 Kč (Dlužník ji uznal a insolvenční správce, ani nikdo z věřitelů ji nepopřel) či že v rámci rozvrhu byla částečně uspokojena ve výši 497 567,49 Kč. Konečně ani jeden z účastníků nesporoval, průběh, vedení a výsledek incidenčních sporů vedených v průběhu insolvenčního řízení Dlužníka [tj. skutečnost, že žaloby , jméno FO, i , právnická osoba, na vyloučení rozestavěné stavby z majetkové podstaty byly pravomocně zamítnuty 31. 10. 2019, resp. 17. 10. 2019 (25. 11. 2020 odmítnuto dovolání), žaloba , jméno FO, na určení pravosti a výše popřené pohledávky P2 byla též pravomocně zamítnuta 24. 2. 2021 a konečně žalobě , právnická osoba, na určení vlastnického práva k rozestavěné stavbě bylo pravomocně vyhověno dne 14. 11. 2020). Ani jeden z účastníků nesporoval skutečnost, že po schválení konečné zprávy, byl po uspokojení přednostních pohledávek dle ní rozdělen výtěžek zpeněžení mezi nezajištěné věřitele v poměru 27,98 % (tj. žalobce obdržel 497 567,49 Kč).

36. Dle provedeného dokazování, při znalosti pravidel insolvenčního řízení, stejně jako povinností a oprávnění insolvenčního správce při výkonu své funkce (zejména ze své vlastní předchozí činnosti) má soud v prvé řadě za to, že co se týče sepisu rozestavěné stavby do majetkové podstaty Dlužníka, tak žalovanému jako insolvenčnímu správci nic jiného nezbylo než tuto sepsat. Tím spíše, že se jednalo o stavbu zapsanou v katastru nemovitostí jako samostatná nemovitá věc, nacházející se na cizím pozemku, k níž dle rejstříku svědčí vlastnické právo Dlužníkovi. Ostatně vlastnické právo Dlužníka ani jeden ze subjektů kteří se, byť jen mihli kolem jeho insolvenčního řízení, včetně , právnická osoba, i , tituly před jménem, , jméno FO, , nesporoval až do doby vznesení nároku ze strany , právnická osoba, , po jehož vznesení vyvstala potřeba řešit případné zpeněžení společně s další majetkovou podstatou, a tedy dle mínění soudu i za účasti většího množství možných dražitelů (což se dá při inzerci dvěma insolvenčními správci, tedy při větším okruhu věřitelů i širší inzerci předpokládat). Stavba byla jako samostatná nemovitá věc zapsána na samostatném listu vlastnictví jako majetek dlužníka, dle soudu tak insolvenční správce ani jinou možnost, než ji sepsat do majetkové podstaty neměl, a to i kdyby sám vyhodnotil, že nedosahuje takového stupně rozestavěnosti, aby jí v právním slova smyslu mohla být. Bylo naopak na domnělých vlastnících rozestavěné stavby, aby se nejpozději po jejím sepisu do podstaty a před zpeněžením domáhali jejího vyloučení z majetkové podstaty Dlužníka. V tomto směru pak až do října 2019 nebyl postaven najisto právní stav rozestavěné stavby (kdy bylo, byť jako předběžná otázka určeno, že je součástí pozemku, na němž se nachází) a do listopadu 2020 ani její vlastník. Soud nepochybuje o tom, že správce postupoval řádně a s odbornou péčí, když v danou dobu a s dostupnými informacemi sepsal rozestavěnou stavbu do majetkové podstaty Dlužníka, neboť těžko po správci chtít, aby proti zápisu v katastru nemovitostí tvrdil (a sám o tom vyvolával spor), že bonitní, a navíc nemovitý majetek Dlužníkovi nenáleží.

37. Co se pak týče vzájemného protinávrhu, resp. žaloby o zaplacení částky přesahující 26 mio z titulu bezdůvodného obohacení, pak i v tomto směru plně chápe postup insolvenčního správce jednak získat do majetkové podstaty co nejvíce a jednak uspokojit zjištěné věřitele v co možná nejvyšší možné míře, stejně jako jeho „procesní opatrnosti“ s níž se snažil zastavit běh případné promlčecí lhůty. Skutečnost, zda pohledávka P2 je v celé výši po právu byla pravomocně rozhodnuta až v dubnu 2021 (sic!). Pokud by se ukázalo, že by Dlužníkovi mohlo svědčit jakékoliv bezdůvodné obohacení či jiné plnění, pak s jeho uplatněním v dubnu 2021 by insolvenční správce byl jisto jistě po lhůtách a tedy promlčený. Správce od počátku uváděl, že návrh podává z procesní opatrnosti; pravidelně informoval velmi podrobně o svých úmyslech (nejen v tomto sporu, ale i v průběhu celého insolvenčního řízení) jak insolvenční sud, tak věřitele i případné třetí osoby, jež mohou do Insolvenčního rejstříku nahlížet; z důvodu plynutí lhůt, a právě proto obratem navrhoval přerušení daného řízení a to do doby rozhodnutí o vylučovacích žalobách stejně jako žaloby na určení pravosti a výše P2. Po celou dobu v řízení před , právnická osoba, postupoval obezřetně a s co největším šetřením práv ostatních účastníků, kdy i avizoval posun v insolvenčním řízení a v souladu s tím koordinoval své kroky (zejména žádosti o přerušení řízení či odročení jednání). Jakmile bylo zcela zřejmé, že rozestavěná stavba do majetkové podstaty Dlužníka nepatří a že , právnická osoba, nemá pohledávku P2 ve výši přes 26 mio, vzal obratem svůj návrh v celém rozsahu zpět. Přestože zástupce žalované , právnická osoba, přislíbil při jednání před soudem (kdy formálně nedošlo k přednesu návrhu) možnost smírného jednání, kdy by bylo lze očekávat, že se každý z účastníků vzdá práva na náhradu nákladů řízení, když další vedení tohoto sporu záviselo (aj správce od počátku avizoval) na výsledku jiných incidenčních sporů. Přesto, dle názoru soudu, postupoval , právnická osoba, i odvolací soud striktně formálně, co se náhrady nákladů řízení týče, když nezohlednil faktickou situaci a postavení insolvenčního správce, který v poměrně šibeničních lhůtách musí zjišťovat a zajišťovat majetek, povětšinou nespolupracujícího Dlužníka (když z protokolů ze schůze věřitelů i zpráv podávaných správcem vyplývá, že likvidátor Dlužníka součinnost neposkytuje), přezkoumat přihlášené pohledávky pouze na základě omezeného množství dostupných podkladů, vymáhat pohledávky Dlužníka před uplynutím doby promlčení (o nichž se však nejdřív musí nějakým způsobem dozvědět), v tomto případě zrovna za bývalými statutáry Dlužníka, stejně jako zjišťovat možné neúčinné úkony, spolupracovat s věřitelským orgánem a vystupovat za Dlužníka v incidenčních i dalších sporech. V tomto případě má soud za to, že shora popsané subjekty, jak postupně přistupovaly k původnímu dluhu za Obcí , adresa, , svůj postup koordinovali společně, a to podle vývoje situace tak, jak postupně jednotlivé společnosti upadaly. Již v době přistoupení , právnická osoba, k dluhu Dlužníka muselo (mělo) být zúčastněným zřejmé, že tento je minimálně na hranici úpadku. Za situace, kdy , právnická osoba, v dražbě upadnuvší , právnická osoba, za nejnižší podání získala pozemek pod rozestavěnou stavbou a v době svého přistoupení k dluhu již avizovala, že má zájem na tomto pozemku zbudovat senior komplex, jakož i skutečnost, že nejen Dlužník či jeho statutáři byli buď zastoupeni či spolupracovali s , tituly před jménem, , jméno FO, , ale tento zastupoval i , právnická osoba, i současného žalobce. Soudu je k z jeho předchozí činnosti známo, že , tituly před jménem, , jméno FO, zastupující , právnická osoba, ve sporu o určení vlastnictví (tj. sporu v němž vznikly náklady o nichž žalovaný uvádí, že jimi byla podstatě způsobena škoda) je nebo při nejmenším v rozhodné době byl advokátem navázaným na , tituly před jménem, , jméno FO, a s ním spolupracujícím, když nad to sdíleli stejné sídlo. S ohledem na to, že pak , tituly před jménem, , jméno FO, , bez ohledu na svůj dříve zastávaný postoj a dávající správci pokyny ke zpeněžení rozestavěné stavba formou veřejné dražby dobrovolné, používá naprosto totožnou argumentaci ohledně statusu rozestavěné stavby a ve shodné době, v jaké se svého nároku domáhá , právnická osoba, , stejně jako z jednotlivých „uřeknutí“ zástupce žalobce (který při vyhrocenějších situacích v jednací síni užíval obrat „my jsme“, a to v případě kdy hovořil o , právnická osoba, , o níž se současně snažil soud přesvědčit, že se žalobcem nemá nic společného a jen postoupila pohledávku) je soud přesvědčen o tom, že minimálně v určité fázi byl a je postup žalobce a , právnická osoba, koordinován s cílem, aby se , právnická osoba, (jakýmkoliv způsobem) stala vlastníkem rozestavěné stavby s co nejnižšími náklady. Soud je přesvědčen, že bylo v možnostech žalobce, potažmo , tituly před jménem, , jméno FO, koordinovat postup , právnická osoba, v určovacím řízení a ve společném zájmu všech věřitelů dospět k dohodě co se náhrady nákladů řízení týče. V tomto řízení totiž prakticky nedošlo ani k prvnímu jednání ve věci, přesto jsou náklady „obrovské“ vzhledem k výši žalované částky. V tomto směru nelze ponechat bez povšimnutí, že žalobce byl valnou část insolvenčního řízení Dlužníka zástupcem věřitelů, za nějž jednal právě , tituly před jménem, , jméno FO, a tedy tím, kdo má v prvé řadě hájit jejich společné zájmy a tyto povýšit nad své vlastní. Jakým způsobem pak žalobce hájil společný zájem věřitelů, na co nejvyšším uspokojení jejich pohledávek tím, že se snažil dosáhnout „vyloučení“ jediného likvidního majetku Dlužníka soud netuší. Bylo též povinností zástupce věřitelů vykonávat nad činností správce dohled a v případě pochybností o jeho řádném výkonu funkce o tomto informovat insolvenční soud tak, aby mohl správce v rámci dohlédací činnosti vyzvat k nápravě, případně mohl vyvolat schůzi věřitelů k hlasování o odvolání správce z funkce. K tomuto však nedošlo. Naopak až do určité doby zástupce věřitelů se správcem spolupracoval a ve vzájemném souladu chystali zpeněžení dané nemovitosti. Konec konců ani insolvenční soud jak v působnosti věřitelského orgánu, tak v rámci dohlédací činnosti buď odmítl správci jakýkoliv pokyn ohledně jeho postupu v řízení o určení vlastnictví (souhlas se zpětvzetím žaloby) udělit či v rámci jeho činnosti a postupu neshledal žádné nedostatky (když jej k jejich odstranění nevyzýval, nepožadoval vysvětlení či doplnění a plně se spokojil se správcem zaslanými a zveřejněnými zprávami o průběhu insolvenčního řízení). Neméně podstatné pak dle soudu je, že žalobce se nejen že nijak nedomáhal odvolání správce (v jehož postupu nyní shledává zásadní nedostatky), ale též ani nebrojil proti konečné zprávě (když námitky nebyly podány žádným z věřitelů) či samotnému rozvrhu. Zdejší soud má za to, že pokud nevyužil, a to při zastoupení odborníkem, zákonné opravné prostředky, kterými by mohl obsah konečné zprávy (z níž bude vycházeno při rozvrhu) zvrátit a své „zásadní pochybností“ v uvedených lhůtách nesdělil, fakticky s konečnou zprávou souhlasil, a to včetně alokování finančních prostředků podstaty na úhradu přednostních pohledávek, včetně pohledávky na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že ani insolvenční soud neměl proti konečné zprávě námitky, nepožadoval její doplnění či opravu, pak tuto svým usnesením schválil a stala se závazným podkladem pro rozvrhové usnesení. Pokud tedy žalobce nevyužil dostupné zákonné prostředky, nemůže tento nedostatek zhojit žalobou na náhradu škody proti insolvenčnímu správci v případě, že o tvrzených pochyběních věděl (a sám to uvádí) již před podáním, natož před schválením konečné zprávy. Teprve o několik měsíců později, se žalobce „probral“ tvrdíc, že postupem správce v roce 2016 (vzájemný návrh) byla způsobena nejen majetkové podstatě, ale i jemu škoda.

38. Přestože soud zná názor vyšších soudů na žaloby podávané správci „z procesní opatrnosti“, má za to, že vzhledem k rozsáhlým povinnostem správců v samotných insolvenčních řízeních, časovým omezením k některým úkonům a povinnostem které musí ve směru k soudu i ministerstvu plnit, jim nic jiného nezbývá, neboť v opačném případě se ocitají jednou nohou minimálně v kárném řízení pro zanedbání svých povinností, či zbavení oprávnění k výkonu funkce, jehož získání rozhodně není jednoduchou záležitostí. Ze všech výše uvedených důvodů pak soud dospěl k závěru, že žalovaný insolvenční správce s ohledem na specifika insolvenčního řízení Dlužníka, jakož i postoj a chování samotného žalobce především v pozici zástupce věřitelů, neporušil žádné své povinnosti dané mu zákonem soudem či funkcí samotnou. Stejně tak je soud přesvědčen, že při výkonu funkce insolvenčního správce Dlužníka postupoval s odbornou péčí, přesto že ke škodě majetkové podstaty musela být společnosti , právnická osoba, uhrazena přednostní pohledávka na náhradě nákladů řízení v částce bez mála půl milionu, o což se snížil výtěžek zpeněžení určený nezajištěným věřitelům, když takové újmě nemohl zabránit ani při vynaložen veškerého úsilí, které po něm bylo lze požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.

39. Jen pro dokreslení pak soud uvádí, že i v případě, že by byl žalobce se svým nárokem co do základu úspěšný, pak v žádném případě nemůže být úspěšný s výší žalované částky, neboť opomněl ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb. zohlednit odměnu správce včetně DPH, která by mu náležela v případě, kdy by byl výtěžek k rozdělení mezi nezajištěné věřitele vyšší o náklady řízení sp. zn.: , spisová značka, (tedy o 469 601 Kč). Částka k rozdělení věřitelům by v takovém případě činila 1 611 716,90 Kč, pohledávka žalobce P4 ve výši 1 778 273,90 Kč by byla pak uspokojena ve výši 653 390,57 Kč (podíl 40,54 % na rozvrhované částce). Žalobce by tak obdržel o 155 823,08 Kč více a nikoliv o 190 268,85 Kč.

40. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 96 845 Kč je představována odměnou advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) a odst. 2, písm. c) ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 8 úkonů právní služby po 8 740 Kč [převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z 12. 12. 2023, účast na jednání soudu dne 21. 8. 2024 (od 9:00 do 10:33 hodin) a 11. 11. 2024 (od 9:00 do 10:34 hodin), doplnění tvrzení a označení důkazů k výzvě soudu ze dne 3. 2. 2025, účast na jednání soudu dne 19. 3. 2025 (od 13:30 do 16:27 hodin, tj. 2 úkony) a 11. 6. 2025 (od 13:35 do 14:06 hodin)], 1 půl úkon právní služby po 4 370 Kč (odvolání proti vyslovení místní nepříslušnosti ze dne 17. 10. 2023), dále 5 paušálními náhradami po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a 4 paušálními náhradami po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, dále pak náhradou cestovních výdajů vynaložených za cestu k soudnímu jednání ve dnech 21. 8. 2024, 11. 11. 2024, 19. 3. 2025 a 11. 6. 2025, a to za cestu prostředky veřejné hromadné dopravy ze sídla advokátní kanceláře ke zdejšímu soudu a zpět dle § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., ve výši 420 Kč (neboť soudu je osobně známo, že s nejlevnější pásmovou jízdenkou PID v ceně 70 Kč lze cestovat mezi přepravními pásmy 0-3/4, tj. všemi nutnými pro dopravu ze sídla AK k OS , adresa, po dobu až 2,5 hodiny. Přičemž zástupce nutně musel využít samostatnou jízdenku na každou z jednotlivých cest), a též náhradou za promeškaný čas v souvislosti s účastí na shora uvedených jednáních soudu, a to za 12 půl hodin po 100 Kč (za jednání ve dnech 21. 8. a 11. 11. 2024), tj. ve výši 1 200 Kč, v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, a za 6 půl hodin po 150 Kč (za jednání ve dnech 19. 3. a 11. 6. 2025), tj. ve výši 1 800 Kč, v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025; vše (s výjimkou cestovného) zvýšeno o 21 % daň sz přidané hodnoty ve výši 16 734,90 Kč, která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalovaného jakožto advokát, je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalobci uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalovaného jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).