11 C 148/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 75 081,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 30 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 6. 6. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 44 981,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 262,62 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 998,43 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 551,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 998,43 Kč od 29. 4. 2025 do 5. 6. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 30 100 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 27.8.2025 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 75 081,01 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o úvěru, dne 7.12.2021 smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 9 252 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 958 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně sjednanou ve smlouvě, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 1 246 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 12 měsíčních splátkách po 2 438 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 7.12.2022. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 13.5.2022. Ke dni 24.9.2022 činila dlužná jistina částku 12 447,66 Kč, poplatek pak částku 4 404,34 Kč. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 15 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Žalovaná na dluh uhradila celkem 12 849,23 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dne 26.1.2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 39 378 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně sjednanou ve smlouvě, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 6 246 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 26.10.2023. I zde žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 13.5.2022. Ke dni 24.9.2022 činila dlužná jistina částku 27 000 Kč, poplatek pak částku 36 878 Kč. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 15 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Žalovaná na dluh uhradila celkem částku 7 050,77 Kč. Dne 28.4.2025 byly obě pohledávky původního věřitele za žalovanou s účinností k témuž dni smluvně postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením obou smluv tak, že od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalované, konkrétně z výměru státní sociální podpory ve výši 10 630 Kč, resp. 15 630 Kč a dokladů SIPO, které byly následně zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost, úvěr ani zápůjčku u jiné společnosti, nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet předmětné úvěry je dostatečná. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky v celkové výši 75 081,01 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jednotlivého úvěru do dne postoupení pohledávky, tj. 28.4.2025, a dále ode dne 29.4.2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 7.12.2021 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 9 252 Kč (sestávajícím z úroku v částce 4 958 Kč a poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení 1 246 Kč, tedy celkem částku 29 252 Kč, se žalovaná zavázala věřiteli uhradit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 438 Kč, poslední splátku ve výši 2 434 Kč, vždy v jednoměsíčním období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že se žalovaná zavázala hradit splátky spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 43 % ročně po celou dobu trvání smlouvy a že žalovaná přistoupila k doplňkovému pojištění ve sjednané výši 1 548 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

6. Zákaznickou kartou ze dne 7.12.2021 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí u rodičů, je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 10 000 Kč. Další příjem měl činit 5 630 Kč, celkový příjem domácnosti měl být 15 630 Kč. Počet vyživovaných osob uvedla 0. Blíže nespecifikované výdaje žalované měly činit 800 Kč měsíčně, žalovaná nesplácela žádný dřívější závazek. Žalovaná vlastnila automobil, měla zřízen bankovní účet. Jako účel poskytnutí úvěru žalovaná uvedla běžné výdaje domácnosti. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření rozhodnutí o přiznání dávky a SIPO, které však nebyly předloženy k důkazu.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh za období od 13.12.2021 do 7.11.2022 celkem částku ve výši 12 849,23 Kč.

8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a Zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 26.1.2022 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 39 378 Kč (sestávajícím z úroku v částce 28 923 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 246 Kč), spolu s doplňkovým pojištěním ve výši 2 709 Kč, tedy celkem částku 69 378 Kč, se žalovaný zavázal věřiteli uhradit ve 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3 304 Kč, poslední splátku ve výši 3 298 Kč, vždy v jednoměsíčním období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že se žalovaná zavázala hradit splátky spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 86 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. Téhož dne žalovaná přistoupila ke skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ke snížení rizika v případě pojistné události a schopnosti plnit závazky vůči věřiteli.

9. Zákaznickou kartou ze dne 26.1.2022 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí u rodičů, je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 10 000 Kč. Další příjem měl činit 630 Kč, celkový příjem domácnosti měl být 10 630 Kč. Počet vyživovaných osob uvedla 0. Blíže nespecifikované výdaje žalované měly činit 800 Kč měsíčně, žalovaná nesplácela žádný dřívější závazek. Žalovaná vlastnila automobil, měla zřízen bankovní účet. Jako účel poskytnutí úvěru žalovaná uvedla běžné výdaje domácnosti. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření rozhodnutí o přiznání dávky a SIPO, které však nebyly předloženy k důkazu.

10. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh za období od 26.1.2022 do 7.11.2022 celkem částku ve výši 7 050,77 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 28.4.2025, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 22.5.2025. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 29.7.2025 a podacího lístku ze dne 30.7.2025 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

13. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, dvě smlouvy o úvěru, a to dne 7.12.2021 smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 252 Kč, tedy zaplatit celkem částku 29 252 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 2 438 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 43 % ročně, žalobkyní v požadované snížené výši 15 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaná na dluh uhradila za období od 13.12.2021 do 7.11.2022 celkem 12 849,23 Kč. Dne 26.1.2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 39 378 Kč a platit doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč, celkem částku 69 378 Kč, a to ve 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 86 % ročně, žalobkyní v požadované snížené výši 15 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaná na dluh uhradila za období od 26.1.2022 do 7.11.2022 částku 7 050,77 Kč. Nedílnou součástí jednotlivých smluv o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 postoupila společnost , právnická osoba, pohledávky za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28.4.2025, kde byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu. Žalovaná na dluh uhradila celkem částku 19 900 Kč.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 19 900 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani jedné ze smluv o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalované poskytnuté úvěry splácet. Soud předně uvádí, že žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením obou úvěrových smluv, když od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech a ověřila je prostřednictvím předložených dokladů, zejména rozhodnutí o přiznání dávek státní sociální podpory a dokladů SIPO, které měly být zaznamenány do zákaznické karty. Soud konstatuje, že z obsahu zákaznické karty ze dne 7. 12. 2021 vyplývá, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí u rodičů a je na mateřské dovolené, kdy jejím příjmem byla peněžitá pomoc v mateřství ve výši 10 000 Kč a další příjem 5 630 Kč, tedy celkem 15 630 Kč měsíčně. Počet vyživovaných osob uvedla 0 a měsíční výdaje deklarovala částkou pouze 800 Kč, aniž bylo patrné, co tato částka zahrnuje a zda odpovídá reálným životním nákladům. Žalovaná netvrdila žádné závazky, měla bankovní účet a vlastnila automobil, jako účel úvěru uvedla běžné výdaje domácnosti. Žalobkyně nepředložila žádný z dokladů, které měly být podkladem pro ověření těchto údajů, zejména rozhodnutí o přiznání dávek a SIPO. V zákaznické kartě ze dne 26. 1. 2022 žalovaná uvedla stejné osobní a rodinné poměry, nadále byla na mateřské dovolené s příjmem PPM ve výši 10 000 Kč a dalším příjmem 630 Kč, tedy celkem 10 630 Kč, přičemž opět deklarovala měsíční výdaje 800 Kč, které nebyly nijak doloženy ani specifikovány. Ani tentokrát žalobkyně nepředložila žádný listinný podklad, z něhož měla ověřovat tvrzené příjmy či výdaje žalované. Soud zdůrazňuje, že obě úvěrové smlouvy byly uzavřeny v krátkém časovém sledu za sebou, žalovaná tak měla současně splácet dva nové spotřebitelské úvěry ve výši téměř 6 000 Kč, přičemž její měsíční příjem tvořila pouze peněžitá pomoc v mateřství, doplněná jednou další částkou, jejíž původ nebyl blíže vysvětlen. V takové situaci bylo nezbytné, aby právní předchůdkyně žalobkyně ověřila nejen existenci příjmů, ale především reálné životní výdaje žalované, které zjevně nemohly činit pouze 800 Kč měsíčně, a to tím spíše, že žalovaná uváděla, že žije v domácnosti rodičů, přičemž nepředložila žádné údaje o příspěvcích na stravu, energie, či jiné běžné náklady. Posouzení úvěruschopnosti žalované bylo založeno výlučně na tvrzeních žalované, která byla právní předchůdkyní žalobkyně převzata bez jakéhokoli ověření, přestože žalovaná byla v době sjednání obou úvěrů osobou pobírající peněžitou pomoc v mateřství, s nízkým a evidentně nestabilním příjmem a bez prokázaných výdajů odpovídajících skutečné životní situaci. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nezohlednila souběh splácení obou úvěrů, který ve vztahu k příjmové a rodinné situaci žalované představoval významné riziko pro splácení. Soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť nezkoumala reálné výdaje žalované, nezohlednila souběh dvou splátkových závazků a spokojila se s neověřenými a nereálnými údaji o výdajích.

24. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto jsou uzavřené smlouvy neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

25. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

26. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši celkem 50 000 Kč (20 000 Kč + 30 000 Kč), a že žalovaná zaplatila celkem 19 900 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 30 100 Kč, které je povinna vydat (50 000 Kč – 19 900 Kč). Protože původní věřitel, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupil svoje pohledávky za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 30 100 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

27. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 30 100 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 6.6.2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 28.4.2025, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 22.5.2025, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 26.5.2025. Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 5.6.2025 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně, žalobkyně požadovala 15 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci z převážné části úspěšná, a měla by nárok na náhradu nákladů řízení v odpovídající výši, avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.