11 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A o zaplacení 26 921 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 20 000 Kč od 2. 11. 2024 do 19. 11. 2024, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 921 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 921 Kč od 2. 11. 2024 do 19. 11. 2024, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni nahradit náklady řízení ve výši 1 316 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, sídlem , Adresa advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované úhrady částky 26 921 Kč s příslušenstvím, jako nesplaceného úvěru. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 27. 5. 2024 komunikačními prostředky na dálku smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni částku vrátit spolu s výpůjčním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru, a to do 24 měsíců v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho, proto žalobkyně nesplácený úvěr zesplatnila ke dni 20. 9. 2024, poté co marně uplynula lhůta k dodatečnému splnění povinnosti. Žalobkyně se v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut 1 500 Kč. Dále žádala o úhradu úroku z prodlení v zákonné výši běžícího ode dne 2. 11. 2024 (kapitalizovaného částkou 169,27 Kč za dobu od 2. 11. 2024 do 19. 11. 2024).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 24 měsíců se sazbou RPSN ve výši 49,20 %, a že žalovaná se zavázala vrátit úvěr žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a úrokem, tj. celkem částku 27 520 Kč. Zároveň se měla zavázat hradit náklady sjednaných doplňkových služeb, a to za expresní výplatu úvěru 199 Kč, a dále poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a za SMS servis 49 Kč. Žalovaná měla uhradit úvěr včetně sjednaného úroku a poplatků ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře a to do 27. 5. 2026. Součástí úvěrové smlouvy je i označení bankovního účtu, na který měl být úvěr žalobkyní žalované poskytnut.Smlouva o úvěru předložená soudu v elektronické podobě je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen dne 27. 5. 2024 14:41:12 a upraven byl týž den ve shodný čas. Dokument neobsahuje žádný elektronický podpis.V textu smlouvy jsou u jména žalované v místě určeném pro podpis připojeny tyto údaje: IP adresa zařízení, z něhož měla být smlouva podepsána „, adresa, “, uvedení kódu, jímž měla být žalovanou podepsána „, číslo, “, uvedením telefonního čísla, z nějž byla odeslána SMS z kódem „, číslo, “, datem a časem odeslání SMS zprávy s podpisovým kódem žalované „, číslo, 14:40“ a datem a časem podpisu podpisovým kódem ze strany žalované „, číslo, 14:40“ a u věřitele pouze datum 27. 5. 2024 a připojen vlastnoruční podpis osoby označené jako předseda představenstva žalobkyně.

5. Z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované, čímž došlo k ztotožnění její osoby a ověření jejích osobních údajů, které se shodují s údaji uvedenými na smlouvě a v žalobě.

6. Z opisu výpisu proplacené smlouvy ve spojení s potvrzením o provedené platbě prostřednictvím platební brány ThePay má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala dne 27. 5. 2024 na účet vedený na jméno žalované částku 20 000 Kč.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila osobu žalované dne 27. 5. 2024 v evidenci ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, jejichž výsledkem nebyla žádná negativní zjištění, ani zjištění o již existujících úvěrech. Dále, že měla od žalované obdržet za účelem ověření úvěruschopnosti údaj o jejím příjmu (22 500 Kč – zaměstnanec), počtu dětí (žádné), příjem ostatních členů domácnosti (20 000 Kč bez specifikace zdroje příjmů a osoby, jež tento příjem má).

8. Z upomínky ze dne 5. 8. 2024, soud zjistil, že žalovaná byla upomínána o úhradu dlužné částky a byla upozorněna na možné zneplatnění úvěru. Přípisem ze dne 20.9.2024 žalobkyně úvěr z důvodu prodlení žalované s jeho úhradou zesplatnila. Z předžalobní výzvy ze dne 18.10.2024, včetně podacího archu, vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou tvrzenou pohledávku mající právní základ v úvěrové smlouvě ze dne 27.5.2024, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by s žalovanou uzavřela platnou úvěrovou smlouvu v jí tvrzeném znění.

21. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 11 C 17/2025-12 ze dne 19. 2. 2025, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalované a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovanou, a že tvrzený prostý elektronický podpis byl na smlouvu připojen právě žalovanou, a to takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, a aby na osvědčení svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny.

22. Pokud jde o úvěruschopnost žalované, uvedla žalobkyně, že ověřila úvěrové zatížení žalované a její platební historii lustrací v registrech SOLUS, NRKI a ISIR, a to s negativním výsledkem. Dotazy do evidencí pak žalobkyně prokázala otisky ze svého interního systému, z nějž vyplývá i časová souslednost jednotlivých dotazů do insolvenčního rejstříku, NRKI, SOLUS a CRIBIS. Jiné dotazy doloženy nebyly.

23. Pokud jde o žalovanou, uvedla žalobkyně, že vycházela z čistého měsíčního příjmu žalované 25 000 Kč, aniž by tento příjem jakkoliv ověřila. Jako zdroj příjmů je uveden zaměstnanec, nezjišťovala kolik osob skutečně žije s žalovanou v domácnosti ani jejich příjmy Nezjišťovala ani skutečné výdaje žalované.

24. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, tedy že s péčí řádného hospodáře neprověřila příjmy a výdaje žalované tak, aby měla za osvědčené, že je žalovaná schopna úvěr uhradit, když prověřovala pouze to, zda se žalovaná již dříve nedostala do platební neschopnosti. To vše za situace, kdy jí je ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uložena povinnost uchovávat po dobu 5 let doklady, z nichž ověřovala úvěruschopnost žalované. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení zákona.

25. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by měl za prokázané, že žalobkyně ověřila výši příjmů a výdajů žalované a ty porovnala a kriticky hodnotila, tedy řádně prověřila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost, nemá soud za prokázané jaké konkrétní práva a povinnosti byly mezi žalobkyní a žalovanou sjednány. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovanou jednaly, že si žalovaná zřídila u žalobkyně klientský účet, že požádala o úvěr, a že jí byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Rovněž soud nemá na základě předložených a provedených důkazů pochybnost o tom, že žalobkyně zaslala žalované SMS kód k potvrzení přijetí návrhu úvěrové smlouvy. Soud však již nemá prokázáno, že žalovaná zaslaným kódem odsouhlasila právě smlouvu předloženou žalobkyní. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Pokud jde o podpis smlouvy samotnou žalobkyní, není soudu zjevné, jak je možné do elektronického dokumentu pojmout vlastnoruční podpis, tedy opět může jít pouze o grafickou podobu, tentokrát vlastnoručního podpisu, která byla vložena přímo do dat dokumentu, nikoliv k datům obsahujícím smlouvu připojený. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, jakou konkrétní smlouvu a o jakém obsahu s žalovanou uzavřela.

26. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, respektive její obsah ani nebyl prokázán, se může žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 27. 5 2024 na její bankovní účet částku 20 000 Kč, kterou je povinna jako plnění bezprávního důvodu žalobkyni vrátit. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho.

27. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od jí požadovaného data 2. 11. 2024 (aniž by samostatně zohledňoval žalobkyní provedenou kapitalizaci), neboť měl za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 18.10.2024, která jí byla odeslána dne 21.10.2024. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok I).

28. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí úvěru, o výši nákladů spojených s upomínáním a o smluvní pokutě (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1316 Kč, přičemž tato částka představuje 54,58 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 921Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. tj. celkem 2 412 Kč.