11 C 180/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 36 % ročně z částky 12 000 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 26. 9. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 12 000 Kč se splatností ke dni 24. 10. 2019. Poskytnutou částku žalovaný žalobkyni nevrátil, a žalobkyně tak vedle částky úvěru 12 000 Kč požadovala uhradit i smluvní úrok ve výši 36 % ročně z poskytnuté částky a nadále běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 10. 2019 do zaplacení. Žalobkyně pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 10. 2020. Žalovaný neuhradil ani přes výzvu žalobkyně na předmětnou pohledávku ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 9. 2019 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč, na dobu 28 dnů. Žalovaný se měl zavázat tuto částku v uvedené lhůtě vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 101,86 Kč a úrokem za dobu úvěru ve výši 331,40 Kč. Soudu předložená písemná smlouva obsahuje v místě podpisu právní předchůdkyně žalobkyně otisk razítka s identifikačními údaji právní předchůdkyně žalobkyně a podpisem jednatelky právní předchůdkyně žalobkyně. V místě podpisu žalovaného je uvedeno datum 26. 9. 2019 a místo podpisu: Jméno žalovaného a číslo elektronického kódu [číslo], kterým měl žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru podepsat a tím tak stvrdit, že se s dokumentem seznámil, porozuměl mu a bez výhrad souhlasí s jeho obsahem. Z vlastností elektronického dokumentu předloženého soudu bylo zjištěno, že měl být vytvořený až dne 26. 11. 2020 v 16: 03:10 hodin. PDF dokument obsahující soudu předloženou Smlouvu o spotřebitelském úvěru byl tak vytvořen až poté, kdy k němu měl být připojen podpis žalovaného ve formě umožňující zjistit následnou změnu podepsaného dokumentu.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 6. 2023 zaslané žalovanému má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínala k úhradě dlužné částky.

7. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 12 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou měla uzavřít se žalovaným dne 26. 9. 2019.

8. Z jiných než uvedených listin soud nevycházel, neboť nebyly ve věci podstatné.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 12 000 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky.

23. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 26. 9. 2019 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve znění předloženém soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena elektronicky za použití komunikačních prostředků na dálku. Smlouva předložená soudu byla vytvořena ve své elektronické podobě až dne 26. 11. 2020, tedy až po více než roce poté, kdy měla být smlouva uzavřena a podepsána. Tedy je nepochybné, že prostý podpis žalovaného prostřednictvím elektronického kódu nebyl připojen pod text smlouvy, která byla soudu předložena. Soud vyzval žalobkyni usnesením č. j. 11 C 180/2023 - 11 ze dne 23. 10. 2023, aby doplnila svá žalobní tvrzení mimo jiné i o to, jak žalovaný připojil svůj podpis na smlouvu, a to takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoli následnou změnu dat. Součástí výzvy bylo i poučení žalobkyně, že ke svým žalobním tvrzením musí navrhnout příslušné důkazy. K výzvě soudu žalobkyně pouze uvedla, že smlouvu se žalovaným uzavřela připojením jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu. Soud však nemá uzavření smlouvy za prokázané ani elektronickými prostředky komunikace na dálku. Soud nemá pochybnosti o tom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Podmínkou, aby taková komunikace naplňovala definici písemnosti jednání, je třeba, aby byly v takovém systému prováděny záznamy systematicky, posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobkyně však neprokázala (ani přes výzvu soudu), že by jí prováděné záznamy byly prováděny systematicky a posloupně, a že jsou chráněny proti změnám. Ostatně i to, že soudu byla předložena tvrzená smlouva o úvěru, která měla být uzavřena mezi účastníky, jež byla vytvořena až poté, kdy měla být uzavřena, svědčí o tom, že záznamy nejsou proti změnám chráněny.

24. Soudu předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu, a i pokud by její existenci prokázala, neprokázala její obsah.

25. Pro úplnost soud rovněž uvádí, že i pokud by byla prokázána existence a obsah tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by tato neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Z důkazů předložených soudu žalobkyní za účelem prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalovaného. Z uvedených informací právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že výše měsíčního čistého příjmu žalovaného, při zohlednění životního minima žalovaného a jeho měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Právní předchůdkyně rovněž žalovaného prověřila lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z výše uvedeného je zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

26. Za této situace byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splatit. K takovému přezkoumání však nedošlo. Proto shledal soud úvěrovou smlouva ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. neplatnou.

27. Za situace, kdy soud nemá za prokázaný obsah smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému částku 12 000 Kč, a to na účet, který žalovaný uvedl v neplatné smlouvě, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni na její výzvu. Žalobkyně zároveň prokázala, že vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 6. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni ničeho neuhradil, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 12 000 Kč oprávněný. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne, který požadovala žalobkyně, tj. od 25. 10. 2019, a to ve výši 10 % p.a., která neodporuje zákonné výši úroku z prodlení stanovené v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

28. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala úhrady smluvního úroku, žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 2 252 Kč Částku 2 252 Kč představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru, a ustanovení a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky; dále z odměny a náhrad zástupce žalobkyně 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).