11 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 44 080,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 23 331 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 12. 4. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 20 749,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 080,55 Kč od 26. 9.2024 do 11.4.2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 749,55 Kč od 12. 4.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 23 331 Kč od 12.4.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 244 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2.10.2025 ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 080,55 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 20. 1. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr měl být splácen v 48měsíčních splátkách s konečnou splatností ke dni 22. 1. 2028. Žalobkyně tvrdila, že spolu se Smlouvou byl uzavřen i Dodatek č. 1, přičemž Smlouva i Dodatek byly uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovanému byla před uzavřením Smlouvy poskytnuta veškerá dokumentace včetně formuláře standardních informací o spotřebitelském úvěru. Žalovaný projevil souhlas se Smlouvou odesláním identifikační SMS zprávy vázané na ověřovací platbu ve výši 1 Kč, čímž učinil závaznou nabídku na uzavření Smlouvy, kterou právní předchůdkyně žalobkyně následně přijala. O přijetí nabídky byl žalovaný vyrozuměn oznámením o schválení úvěru zaslaným na jeho e‑mailovou adresu. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením Smlouvy bylo provedeno řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to na základě předložených dokladů o totožnosti a příjmech a rovněž prostřednictvím prověření žalovaného v registrech dlužníků SOLUS, NRKI, ISIR. Žalovaný byl zaměstnán u spol. Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra, příjem měl ve výši 20 000 Kč a výdaje ve výši 8 775 Kč. Úvěr byl úročen smluvním úrokem ve výši 76,04 % ročně, který měl běžet od poskytnutí úvěru až do vrácení jistiny, přičemž bylo sjednáno přirůstání úroku k jistině. Žalobkyně však uplatňuje smluvní úrok pouze za období od 20. 1. 2024 do 25. 9. 2024, tedy do data zesplatnění úvěru, přičemž kapitalizovaná výše tohoto úroku činí 20 749,55 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 25. 9. 2024 zesplatnila. Po započtení částečných plateb žalovaného ve výši 16 669 Kč činí dle tvrzení žalobkyně celková dlužná částka 44 080,55 Kč, která byla splatná nejpozději ke dni zesplatnění, tj. 25. 9. 2024. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná jistina převedena. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. Spolu s dlužnou částkou žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení ode dne 26.9.2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z žalobkyní předložených listin provedl následující skutková zjištění.

5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru a Dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že uvedený návrh a dodatek měl podle texu žalovaný podepsat dne 20. 1. 2024 v 09:12:36, kdy je v textu vyznačen pouze Jedinečný kód , hodnota, , bez označení žalovaného. Za právní předchůdkyni žalobkyně je smlouva akceptována textem „Akceptační doložka: Tato Nabídka byla ze strany Poskytovatele akceptována dne“ s uvedením data 22. 1. 2024 za , právnická osoba, . a ručně vyvedený podpis bez označení osoby podepisujícího. Dokumenty obsahující smlouvu a dodatek byly předloženy ve formátu PDF a neobsahují elektronický podpis. Na základě uvedené smlouvy měl žalovaný požádat o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, oproti svému závazku vrátit částku ve výši 128 400 Kč v 48měsíčních splátkách po 3 049 Kč.

6. Z Oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že bylo vyhotoveno jako samostatný elektronický dokument obsahující základní parametry úvěru s datem 23. 1. 2024, číslem účtu pro splátky a splátkovým kalendářem. Oznámení obsahuje vlastnoruční podpis za právní předchůdkyni žalobkyně bez označení podepisující osoby.

7. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jde rovněž o elektronický dokument ve formátu PDF, který neobsahuje žádný vlastnoruční ani elektronický podpis.

8. Z Hodnocení klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedla příjem žalovaného ve výši 20 000 Kč, celkové výdaje ve výši 8 775 Kč z čehož částku 4 860 Kč tvořilo životní minimum a částku 3 915 Kč náklady na bydlení, rezerva byla uvedena ve výši 1 000 Kč. V doplňujících údajích bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, má VŠ vzdělání, od 1. 1. 2023 je zaměstnán na dobu neurčitou na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele , právnická osoba, , , adresa, , žije sám ve vlastní nemovitosti. Uvedené hodnocení měl podle texu žalovaný podepsat dne 20. 1. 2024 v 09:12:38, kdy je v textu vyznačen Jedinečný kód , hodnota, bez označení žalovaného. Listina neobsahuje žádný podpis právní předchůdkyně žalobkyně či zprostředkovatele, ať už vlastnoruční nebo elektronický.

9. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru z bankovního účtu č. , č. účtu, má soud za prokázané, že na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, byla právní předchůdkyní žalobkyně poukázána dne 22.1.2024 částka ve výši 40 000 Kč, pod VS , var. symbol, .

11. Z potvrzení Air bank a.s. týkající se běžného účtu č. , č. účtu, ze dne 4. 2. 2026 vyplývá, že předmětný účet je veden pro žalovaného a že dne 22.1.2024 byla evidována příchozí platba ve výši 40 000 Kč s textem „Vyplata pujcky “ z účtu č. , č. účtu, , právnická osoba, , pod VS , var. symbol, . Z výpisu a potvrzení o příchozí úhradě dále vyplývá, že žalovanému byla v měsíci říjen 2023 připsána na účet mzda ve výši 20 421 Kč, v měsíci listopad 2023 ve výši 20 007 Kč a v měsíci prosinec ve výši 21 715 Kč. Z výpisu rovněž vyplývá, že žalovanému na účet přicházely pravidelně finanční prostředky od , tituly před jménem, , jméno FO, v řádech tisíců bez bližší specifikace a dalších společností poskytující úvěry (, právnická osoba, ., , právnická osoba, .). Kromě plateb u obchodníků z výpisu nejsou patrné výdaje žalovaného na bydlení.

12. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI a registru SOLUS soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla vyhodnocení bonity žalovaného nebankovním registrem ke dni 19. 1. 2024.

13. Dopisem ze dne 25.9.2024 byl žalovaný v důsledku prodlení splátky úvěru v délce 65 dnů upozorněn právní předchůdkyní žalobkyně na zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dluhu ve výši 48 019 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2025, Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek spolu s přílohou (seznamem pohledávek) soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni.

15. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne 5.4.2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován právní předchůdkyní žalobkyně, a že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení oznámení.

16. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, která však nebyla žalovaným podepsána. Právní předchůdkyně žalobkyně však poukázala dne 22.1.2024 částku ve výši 40 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2025 a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5. 4. 2025. Žalovaný na dluh dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze částku 16 669 Kč, ve zbylé výši žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

19. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

25. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

26. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

27. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

28. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

29. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

30. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

31. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

32. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

35. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu právě ve znění předloženém soudu, tj. smlouvu datovanou podpisem žalovaného dne 20. 1. 2024.

36. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž smlouva nebyla uzavřena v listinné podobě, ale v podobě elektronické. K platnosti smlouvy je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

37. Z provedeného dokazování však soud nemá za prokázané, že by žalovaný smlouvu v předloženém znění uzavřel, neboť soudu předložená smlouva – elektronický dokument ve formátu PDF neobsahuje žádný elektronický podpis žádného z účastníků. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

38. Smlouva obsahuje sice písemný záznam o podpisu smlouvy žalovaným jedinečným číselným kódem. Ze smlouvy však není možné zjistit, kdy a kdo tento kód do textu smlouvy vložil. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému uvedený jedinečný kód vygenerovala a odeslala a kdy se tak stalo. V každém případě číselný jedinečný kód generovaný právní předchůdkyní žalobkyně není elektronickými daty. Kód byl zasán jako variabilní symbol platby provedené právní předchůdkyní žalobkyně ve prospěch účtu žalovaného, soudu nebyl předložen žádný důkaz o tom, kdy a kým byl tento kód využit. Ze smlouvy předložené právní předchůdkyní žalobkyní nevyplývá, kdy a jak k ní byl kód připojen, a že poté, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. I pokud by bylo prokázáno, že kód skutečně použil žalovaný k podpisu úvěrové smlouvy, není z předloženého dokumentu zjistitelné, že jím podepsal právě předložený dokument právě v předloženém znění. Obdobně v případě právní předchůdkyní žalobkyně smlouva vůbec elektronicky podepsána nebyla, na místě jejího podpisu je vložen vlastnoruční podpis blíže neidentifikované osoby, přičemž jak a kým byl na smlouvu připojen, není zjistitelné. Soud tak nemá za prokázané, že by účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu ve znění předloženém soudu. Tedy žalobkyně neprokázala, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl úvěrový vztah s jí tvrzeným obsahem.

39. I pokud by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ ve spojení s ustanovením § 588 o.z. za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Přestože formálně vycházela z deklarovaného příjmu a paušálně stanovených výdajů, nezjistila a neověřila skutečné měsíční výdaje žalovaného, zejména náklady na bydlení ve vlastní nemovitosti, které z bankovních výpisů vůbec nevyplývají. Tato skutečnost měla vést k dalšímu šetření ekonomické situace žalovaného, což se však nestalo. Z bankovních výpisů dále vyplývá, že žalovaný v rozhodném období čerpal další finanční prostředky, a to jak opakovanými platbami od fyzické osoby, tak prostřednictvím dalších úvěrových společností, což nasvědčuje existenci dalších závazků. Tyto skutečnosti však nebyly při vyhodnocení úvěruschopnosti zohledněny. Samotné nahlédnutí do nebankovních registrů nemohlo nahradit povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost žalovaného komplexně a s náležitou odbornou péčí.

40. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy že je smlouva o úvěru ze dne 20.1.2024 absolutně neplatná.

41. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 40 000 Kč a že žalovaný uhradil 16 669 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 23 331 Kč, které je povinen vydat. Protože však právní předchůdkyně žalobkyně převedla svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 23 331 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

42. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, přiznal soud žalobkyni nárok na jeho zaplacení z částky 23 331 Kč ve výši 12 % ročně od 12. 4. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě před podáním žaloby dne 5.4.2025. Výzva byla žalovanému odeslána 5.4.2025, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 8.4.2025, lhůta k úhradě stanovená v upomínce v trvání tří dnů uplynula dne 11.4.2025, ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně, žalobkyně však požadovala 12,75 % ročně (výrok I. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu nárok na zaplacení úroku z prodlení soud zamítl, (výrok II. rozsudku).

43. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

44. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem pod bodem III. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky 44 080,55 Kč a soud jejímu nároku vyhověl co do částky 23 331 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 52,93 % z předmětu řízení a neúspěšná v rozsahu 47,07 % z předmětu řízení. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu žalobkyně odečíst její neúspěch. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 764 Kč, odměnou advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 700 Kč (převzetí a příprava žaloby, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Protože žalovaný je povinen uhradit 5,86 % nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 244 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.