11 C 32/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34 092,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 000 Kč od 6.1.2026 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 750 Kč, poslední splátka ve zbytku, splatných vždy k 25. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení, byť i jediné splátky řádně a včas.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 6 092,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 794 Kč od 6.1.2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 358 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 34 092,29 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že dne 29. 9. 2025 se žalobkyní uzavřela smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 29 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni celkem částku ve výši 132 126 Kč (skládající se z jistiny 29 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 50 316 Kč a obchodního úroku ve výši 52 810 Kč), a to v 83 měsíčních splátkách po 1573 Kč a v poslední splátce ve výši 1 567 Kč. Splatnost první splátky byla 19. 11. 2025. Žalovaná dle shora uvedené smlouvy hradila pouze částečně a dostala se do prodlení s hrazením svých závazků. V souladu se smlouvu a obchodními podmínkami došlo dne 23. 11. 2025 k zesplatnění pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem. Přestože žalobkyně žalovanou před podáním žaloby znovu vyzvala k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala a dluh žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná nárok v žalobě neuznává a tvrdí, že nejde o pohledávku z platné úvěrové smlouvy, ale nanejvýš o vypořádání bezdůvodného obohacení, protože podle ní nebylo prokázáno, že byla smlouva na dálku vůbec uzavřena právě v žalobkyní předloženém znění, a i pokud ano, je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy kvůli extrémně vysoké ceně úvěru (RPSN 87,1 %, celkem k úhradě 132 129 Kč z jistiny 29 000 Kč), nepřípustné konstrukci poplatků a sankcí a také proto, že žalobkyně řádně neposoudila její úvěruschopnost; žalovaná proto uznává jen povinnost vrátit nesplacenou jistinu po odečtení již uhrazených 200 Kč, tedy 28 800 Kč, žádá možnost splácet ji po 500 Kč měsíčně a navrhuje zbytek žaloby včetně příslušenství a nákladů řízení zamítnout, případně žalobkyni náhradu nákladů nepřiznat. Žalovaná při jednání uvedla, že předmětný úvěr již uhradila 1000 Kč.

3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z výpisu z běžného účtu žalobkyně a z potvrzení z interního systému o vyplacení půjčky č. , hodnota, soud zjistil, že dne 29.9.2025 byla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, vyplacena částka ve výši 29 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

4. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích ze dne 24. 9. 2025 bylo soudem zjištěno, že žalovaná uvedla, že její nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je zaměstnaná u zaměstnavatele , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 44 000 Kč. Pravidelné měsíční výdaje má pouze ve výši 5 000 Kč a to potraviny, oblečení, léky, telefon, internet. Žalovaná bydlela v nájmu s náklady na bydlení 20 500 Kč, je svobodná a u osob v domácnosti uvedla počet 2.

5. Ze smlouvy č., hodnota, ze dne 25. 9. 2025 vč. splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná měla se žalobkyní dne 25. 9. 2025 uzavřít smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalované byla žalobkyní poskytnuta zápůjčka ve výši 29 000 Kč, a to s úrokovou sazbou 37,2 % p.a. a RPSN 87,1 %. Žalovaná pak měla vrátit celkovou částku ve výši 132 129 Kč v 84 měsíčních splátkách po 1 573 Kč (poslední splátku částkou 1 567 Kč).

6. Z obchodních podmínek pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru vydané společností , Jméno žalobkyně, . upravujících podmínky uzavření smlouvy, způsob posouzení úvěruschopnosti klienta, pravidla pro splácení, možnosti předčasného splacení, důsledky prodlení, zesplatnění dluhu, smluvní pokuty a právo klienta na odstoupení od smlouvy, nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné informace.

7. Z občanského průkazu žalované bylo soudem zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici kopii osobního dokladu žalované.

8. Z údajů z internetového bankovnictví žalované za období od 1. 6. 2025 do 31. 8. 2025 bylo soudem zjištěno, že v tomto období činily příjmy 799 191 Kč a výdaje 801 368,45 Kč, přičemž počáteční zůstatek činil 920,86 Kč a konečný zůstatek 1 256,59 Kč. Mezi příjmy žalované patřily pravidelné platby 42 000 Kč – 44 000 Kč , právnická osoba, . (zaměstnavatel žalované) naproti tomu bylo zjištěno, že žalovaná pravidelně hradila 17 500 Kč za nájemné, byl jí v červnu poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, žalovaná hradila úvěr společnosti , právnická osoba, . Výdaje dále zahrnovaly četné výdaje různým společnostem, platby v menších i větších částek. Z údajů z internetového bankovnictví je patrné, že žalovaná měla velmi nízký disponibilní zůstatek.

9. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 2. 2024 soud zjistil, že se jedná o informace ke smlouvě č., hodnota, . Dokument obsahuje také informace o podmínkách čerpání, právu na odstoupení od smlouvy do 14 dnů, možnosti předčasného splacení, sankcích za prodlení a smluvní pokuty.

10. Z výzvy k úhradě dlužných částek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ jejich neuhrazení ze dne 20. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před zesplatněním úvěru žalobkyní vyzvána k uhrazení a upozorněna na zesplatnění úvěru pro případ že dlužnou částku neuhradí.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 27.11.2025 a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby, a to nejpozději do 18. 12. 2025.

12. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, a to že žalobkyně poskytla částku v celkové výši 29 000 Kč na bankovní účet žalované, a že na tento dluh bylo žalobkyni dosud uhrazeno pouze 1 000 Kč.

13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

16. Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 ZoSÚ, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

19. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Soud tak v tomto případě vůbec nehodnotil, zda předmětnou smlouvu uzavřela právě žalovaná, anebo bez jejího vědomí třetí osoba, jež se za ni jen vydávala a zneužila její citlivé informace, neboť neplatnost smlouvy ve smyslu ZoSÚ má v tomto případě přednost. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů či spoléhání se jen na žadatelem sdělené informace, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovanými §§ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Přes výzvu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a její objektivní možnost daný úvěr splatit, jak vyžaduje ZoSÚ. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované lustrací v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, nicméně žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv jejími příjmy či reálnými výdaji a vycházela jen z jejích tvrzení. Tím spíše, že z předložených výpisů z internetového bankovnictví žalované jednoznačně vyplývá, že hospodaří tzv. „na doraz“. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým minimálním způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila zcela nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 9. 2025 je ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. neplatná.

26. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 25. 9. 2025 na bankovní účet žalované částku 29 000 Kč, na kterou bylo do dnešního dne uhrazeno 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že zbývající dlužná částka ve výši 28 000 Kč dosud zaplacena nebyla, dostala se žalovaná do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, žalobkyně však úrok z prodlení požaduje od 6.1.2026 do zaplacení.

27. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků, poplatků za poskytnutí úvěru či úroků z prodlení nad rámec přiznaných či smluvní pokutě (výrok II. tohoto rozsudku).

28. Soud rozhodl o povolení splátek podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Při této úvaze soud přihlédl k povaze projednávané věci, k výši přiznaného nároku i k osobním a majetkovým poměrům žalované, a současně zvažoval, aby povolením splátek nedošlo k nepřiměřenému zásahu do oprávněných zájmů žalobce; tento přístup odpovídá i judikatuře Nejvyššího soudu, srov. např. usnesení NS sp. zn. 32 Cdo 5741/2017.

29. Ze zjištěných poměrů žalované vyplynulo, že její měsíční příjem činí přibližně 30 000 až 40 000 Kč, přičemž její pravidelné měsíční výdaje zahrnují náklady na bydlení ve výši 17 500 Kč, náklady na elektřinu 4 540 Kč, náklady na dopravu do zaměstnání 1 754 Kč, výdaje na potraviny a drogérii přibližně 4 000 Kč a výdaje na mobilní telefon 1 000 Kč. Vedle toho žalovaná hradí i další splátky úvěrů, a její měsíční rozpočet je tak výrazně zatížen. Za tohoto stavu by jednorázová úhrada celé přisouzené částky byla pro žalovanou zjevně mimo její reálné finanční možnosti. Současně však soud neshledal důvod, aby žalované byla poskytnuta taková úleva, jež by neúměrně odkládala uspokojení práva žalobce. Proto stanovil splátky v takové výši, aby žalovaná byla objektivně schopna je hradit pravidelně a aby současně docházelo k postupnému a rozumně rychlému uspokojení pohledávky žalobce. Povolení splátek tak podle názoru soudu představuje spravedlivé uspořádání poměrů účastníků odpovídající okolnostem dané věci.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 6 358 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 276 Kč, jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava věci, výzva k úhradě se základním skutkovým stavem, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. účinné od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru, a jeden úkon právní služby po 2 500 Kč (účast na jednání před soudem dne 20. 5. 2026) dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1, písm. g) a § 14b odst. 3 a. t., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5, písm. a) a. t. a jednu paušální náhradu hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1,4 ve spojení s § 14b odst. 6, písm. b) a. t., náhrady jeho cestovních výdajů ve výši 755,60 Kč za cestu k jednání soudu a zpět, osobním automobilem Škoda Octavia, reg. zn. , SPZ, (s aritmetickou průměrnou spotřebou 4,4 l/100 km, na trase , adresa, a zpět v délce celkem 92 km, při vyhláškové ceně nafty 44,50 Kč a pevné sazbě základní náhrady 5,90 Kč/1 km) a náhrady za promeškaný čas ve výši 1 050 Kč, za uvedenou cestu k soudu a zpět, za celkem 7 započatých půlhodin po 150 Kč dle § 13 odst. 1 a 5, § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 a. t. ve spojení s § 157 odst. 3, odst. 4, písm. b) a § 189 odst. 1 písm. a) a c) zák. č. 262/2006, zákoníku práce, zde za použití § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhl. MPSV ČR č. 475/2024 Sb.; vše zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 510,76 Kč, která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, tj. náklady v celkové výši činí 9 934,30 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 34 092,29 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 28 000 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně od jejího „úspěchu“. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 64 % celkových nákladů řízení (z částky 9 934,30 Kč), tj. částku zaokrouhleně 6 358 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).