11 C 49/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 33 660 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách 750 Kč, poslední splátka ve zbytku, splatných vždy k poslednímu dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení, byť jediné splátky řádně a včas.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 360 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 660 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2024, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 36 360 Kč (skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 16 360 Kč), a podle které měl žalovaný týdně splácet 606 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně podmínky smlouvy nedodržel, neboť se dostal do prodlení s plněním svých závazků, žalobkyni uhradil pouze částku 2 700 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 83,47 % na jistinu úvěru a ve výši 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu a souhrnný poplatek.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě učinil nesporným, že s žalobkyní dne 7. 12. 2024 uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu žalobkyně poskytla částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit částku 36 360 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem částku 2 700 Kč. Žalovaný dále uvedl, že při uzavírání smlouvy nedovedl správně vyhodnotit dopady podmínek úvěru, že úroková sazba 70,89 % p. a. a RPSN ve výši 212,77 % p. a. je nemravná, v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná. Žalobkyně rovněž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný navrhl, aby byl oproti žalované částce započten přeplatek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a zbylou jistinu ve výši 4 212 Kč navrhl splácet žalobkyni pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 500 Kč.

3. Z listin smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 12. 2024 a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně podepsala s žalovaným dne 7. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit celkově částku ve výši 36 360 Kč v 60 týdenních splátkách po 606 Kč. Částka 36 360 Kč sestává z jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 3 960 Kč, z poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. V předmětné smlouvě je dále uvedeno, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka.

4. Z evidenční karty žalovaného soud zjistil, že v kartě je uvedeno, že žalovaný má měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 22 839 Kč a jeho výdaje jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 8 932 Kč a životním minimem ve výši 4 860 Kč.

5. Z přehledu plateb ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil na uvedený dlužnou částku 2 700 Kč.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 3. 2025 ve spojení s podacím archem ze dne 27. 3. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.

7. Z účastnického výslechu žalovaného a z podacího lístku ze dne 12. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný při sjednání úvěru žil společně se svojí matkou, vlastnil ¼ nemovitosti, výdaje spojené s bydlením činily měsíčně 7 000 Kč za vodu, elektřinu a plyn, 1 000 Kč měsíčně za internet a TV, dále 50 000 Kč ročně za topení, 1 750 Kč ročně za pojistku domácnosti a 500 Kč za daň z nemovitosti. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost, kdy na dceru hradí částku 4 000 Kč, má hypotéku, na níž splácí částku 2 800 Kč měsíčně, úvěr u ČSOB na který splácí částku 3 300 Kč měsíčně a úvěr u , právnická osoba, , na který splácí částku 2 600 Kč měsíčně. Žalobkyně se při sjednání úvěru spokojila pouze s předložením výplatních pásek. Dále žalovaný uvedl, že je schopen splácet částku 750 Kč měsíčně.

8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 17 300 Kč, neboť ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalovaného pouze na základě jím uvedených údajů. Dále žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolu aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí, kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra a kontrolu platební historie klienta. K prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila ničeho. Žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalovaného, a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná.

21. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 12. 2024 v hotovosti částku 20 000 Kč. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný na tuto částku uhradil celkem 2 700 Kč. Žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 17 300 Kč. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

22. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků úroku) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, nepřiznal žádnému z účastníku nárok na náhradu nákladů řízení, když oba účastníci byli v řízení úspěšní v téměř identickém rozsahu.